ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu e
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| Experiential Learning (angl.) | >> | zážitkové (zkušenostní) vzdělávání a učení se |  | » Experiential Learning (angl.) |
| Experiential Learning Cycle | >> | cyklus učení prožitkem | | » Experiential Learning Cycle |
| Experiential Learning Theory | >> | zkušenostní teorie učení | | » Experiential Learning Theory |
| Experiential Pedagogy | >> | zážitková pedagogika | | » Experiential Pedagogy |
| experiment | >> | pokus; metoda výzkumu nebo vědeckého ověření | 1 komentář | » experiment |
| experimentální | >> | pokusný | » experimentální | |
| experimentální psychologie | >> | Vědecko-výzkumná EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE jako samostatná psychologická věda vznikla v osmdesátých letech 19. století, kdy německý fyziolog a psycholog, strukturalista, voluntarista a zakladatel experimentální psychologie jako samostatné vědy profesor Wilhelm WUNDT (1832 - 1920) založil v Lipsku první samostatnou psychologickou laboratoř (v roce 1879), resp. první Ústav pro experimentální psychologii. Jeho žáci obdobné ústavy zakládali v Evropě i v zámoří. Do té doby se psychologické experimenty variující podmínky konaly povětšinou na fyziologických pracovištích. Wilhelm Wundt založil také první časopis experimentální psychologie. W. Wundt bývá označován za voluntaristického apercepcionistu: rozlišuje mezi asociací a apercepcí. Je-li vědomí pasivní, vzniká asociace, je-li aktivní, vzniká apercepce. Z dalších významných představitelů experimentální psychologie lze jmenovat německého experimentátora Hanse Ebbinghause (1850 - 1909). Je znám svým výzkumem paměti a křivkou znázorňují průběh zapomínání, ze kterého vyplývá, že opakovat bychom měli co nejdříve po naučení se něčeho. Napsal knihu O paměti, která patří mezi klasická odborná psychologická díla. U Wundta studovalo mnoho zahraničních psychologů. Patřil mezi ně i americký psycholog Edward Bradford Titchener (1867 - 1927). Založil myšlenkovou školu známou jako strukturalismus. Titchener Zdůrazňoval důležitost pochopení struktury zkušenosti prostřednictvím analytické introspekce, která měla odhalit stavební kameny duševního života. Můžeme ho označit za amerického psychologa britského původu. Studoval v Anglii. Často se o něm mluvilo jako o "doyenovi experimentální psychologie". Měl velký podíl na tom, že se Wundtova experimentální psychologie dostala do Ameriky. Přeložil Wundtovy Principy fyziologické psychologie do angličtiny. Považoval psychologii za vědu o mysli normálního dospělého člověka. Mělo by se k ní přistupovat jako k přírodní vědě. Měl strukturalistický systém psychických prvků (vjemů, pocitů a představ), které rozlišoval a pojmenovával vzhledem k atributům: kvalitě, intenzitě, jasnosti a rozsahu. Jeho introspekce se však často nedala odlišit od retrospekce. Darwin V Anglii přípravnou experimentálně psychologickou práci vykonal světoznámý britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie Robert Charles Darwin (1809 - 1882), který v roce 1872 vydal knihu "Výraz emocí u člověka a zvířat". Pozoroval citové projevy zvířat, dětí a duševně chorých. Rozesílal dotazníky do všech končin Britského imperia, aby mohl formulovat obecnější principy. Dokazoval spojitost mezi člověkem a jeho vývojovými předky. Ze shod výrazu emocí zvířat (zejména opic) a člověka čerpal další důkazy pro svou tezi o vzniku člověka. Navíc formuloval poznatky o přírodním výběru. Napsal např. že samice jsou získány těmi nejsilnějšími a nejživějšími samci. Tak se podle Darwina nejvíc rozmnožují tělesně nejzdatnější jedinci, kteří pak během dlouhého vývoje předávají své znaky potomkům. Učil, že všechny formy života se nepřetržitě mění, přičemž vznikají nové ze starých. Člověk je jedním ze živočichů. Tvoří nejvyšší stupeň evoluce. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem chápe Darwin jako rozdíl kvantitativní a nikoliv kvalitativní. Zabýval se i morálkou. Byl toho názoru, že smysl pro mravnost je snad nejkrásnější předností člověka před zvířetem. Sociální instinkty, jež jsou východiskem morální konstituce u člověka, vedou k zlatému pravidlu morálky: co ti činili jiní, čiň i ty jim a naopak. Egoismus chápal jako výslednici vrozeného pudového snažení, jako sebezáchovný instinkt. Avšak proti němu působí sociální instinkty. Benjamin Bourdon (1860-1943) byl francouzský experimentální psycholog a univerzitní profesor. Byl zakladatelem laboratoře psychologie a experimentální lingvistiky na univezitě v Rennes (1896). Jeho dnes již klasická výkonová a zátěžová psychologická diagnostická metoda měření pozornosti (Bourdonův test) se stále v praktické psychologii efektivně využívá. Galton Bratranec R. Ch. Darwina anglický lékař Francis Galton (1822 - 1911) zase jako jeden z prvních použil metodu dotazníku (ankety) a metodu testů. Zabýval se výzkumem schopností a dědičnosti. Pracoval i v oblasti statistiky a zavedl metodu korelace. V roce 1884 otevřel tzv. antropometrickou laboratoř, kde si stanovil za cíl prostřednictvím studia a poznání osobnosti dítěte poskytovat odborné rady, konzultace při výchově v rodině a ve škole. Z Galtonovy antropometrické laboratoře se vyvinula na univerzitě v Londýně první psychologická výchovná poradna. V roce 1925 už to byla Child Guidance Clinic, dětská poradenská klinika. Je také zakladatelem eugeniky. Prokázal individualitu papilárních linií a přičinil se o aplikaci daktyloskopie v kriminalistice. Ve Francii rozvíjel experimentální psychologii Alfred Binet (1857 - 1911). Pocházel z rodiny Binet bohatého lékaře. Otec ho považoval za poněkud změkčilého, a tak ho nutil dívat se na mrtvoly a dotýkat se jich, aby se "otužil". To vše však způsobilo, že nesnesl pohled na mrtvolu. Vystudoval práva a získal doktorát přírodních věd. Byl finančně nezávislý a mohl se tak věnovat svým zájmům. Založil první francouzskou experimentální psychologickou laboratoř (v roce 1889) a první psychologický časopis ve Francii. (Ĺ Anée Psychologique). Je autorem testu inteligence první psychometrické škály ke zjišťování mentální úrovně dětí. Spolupracoval přitom s psychiatrem a psychologem Théodorem Simonem (1873 - 1961). Vyvinuli psychologickou testovou baterií pro výběr děti do pařížských pomocných (speciálních) škol. K sociální psychologii měl blízko francouzský sociolog, psychiatr a etnolog Lucien Lévy- Bruhl (1857-1939), který prokázal, že přírodní národy a etniky myslí jinak než národy kulturní. Myšlení přírodních národů a etnik je předlogické, mytické, magicko-mystické a nepodléhá principům a zásadám logického myšlení. Ve Spojených státech amerických (USA) založil první psychologickou laboratoř Granwille Stanley Hall (1844 - 1924), a to v Baltimore v roce 1881 při univerzitě J. Hopkinse. Současně začal vydávat první psychologický časopis v USA American Journal of Psychology, zabývající se experimentální psychologií. Byl prvním prezidentem Americké psychologické asociace. Zkoumal hlavně problematiku adolescence. V Dánsku založil na univerzitě v Kodani první psychologickou laboratoř v roce 1895 dánský experimentální fyziolog a psycholog Alfred Lehmann (1858 - 1921). Zabýval se např. zkoumáním hypnózy a emocí. Purkyně Z českých badatelů - objevitelů (přičítá se mu 80 až 90 objevů) vynikl všestranně nadaný vědec, básník a organizátor probouzejícího se českého národa, vzdělavatel, politik a vydavatel časopisu Muzea království českého Živa profesor Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869), a to svými objevy v oblasti smyslového vnímání. Je právem považován za zakladatele české experimentální psychologie. Bývá dokonce někdy považován za zakladatele nejen české, ale i světové experimentální psychologie. Zkonstruoval i několik psychologických přístrojů. Popsal zrakové počitky při neadekvátních nebo příliš intenzivních podnětech jako jsou tlak na oči, elektrický proud, oslnění. Rozlišoval vidění centrální a periferní. Zkoumal odhady vzdáleností od oka. Zkoumal také vidění za šera a jak rozdílně vidíme jen jedním okem. Za Purkyňův fenomen (jev či efekt) je označována změna čivosti oka za soumraku. Nejvyšší čivost se přitom přesunuje k vlnám s kratší vlnovou délkou. Např. červená barva je za šera vnímána jako tmavší a modrá jako světlejší než za denního světla. V roce 1818 odevzdal německy psanou disertační práci "Příspěvky k poznatkům o vidění ze subjektivního hlediska." Za rok tato práce vyšla vlastním nákladem tiskem jako publikace lékařské fakulty a proslavila ho. Sám ji rozesílal svým známým a různým vědcům. U mnohých z nich vzbudila práce značný zájem, protože byla v mnohém originální, bylo v ní mnoho nových postřehů. Vytvořil vlastně fyziologii a psychofyziologii smyslů. Pro rozvoj psychologie byl jeho přínos nejvýznamnější právě v oblasti zrakového vnímání. V dalších doplněných vydáních věnoval práci J. W. Goethovi, který o něm psal kladné kritiky. Studoval sám na sobě také závratě, provokoval je např. jízdou na kolotoči v různých polohách těla a houpáním se na houpačkách. (Objednal si na celé odpoledne kolotoč v Praze na Štvanici). Mimoto se zabýval i výzkumem snů a tříděním citů. Jeho nejdůležitějším objevem však byl mikroskopický objev živočišné buňky s protoplasmou. Rostlinné buňky byly známy již dříve. Založil první fyziologický ústav, a to ve Vratislavi (asi v roce 1824). Zde se mu podařilo nejvíce objevů. V tomto roce začal též zkoumat nervový systém. Vědomí nesprávně lokalizoval do thalamu. Správně však uváděl, že pouhá znalost složení nervové soustavy nestačí k poznání duševní činnosti. Oficiálně byl jeho fyziologický ústav uznán až 1834 nebo dokonce i později. Literárně historické údaje se totiž liší. Působil ve Vratislavi 27 let. Žil v době, kdy se začalo zdůrazňovat přímé pozorování na úkor dříve preferované spekulace. Poměrně málo publikoval, raději experimentoval než by psal syntetické práce z publikací, které již byly napsány. Byl přesvědčen o nedílnosti hmotného a duševního. Zkoumal již během svých vysokoškolských studií mj. i vliv farmak na d uševní funkce, např. vliv kafru (při heroickém pokusu na sobě samotném dokonce upadl do bezvědomí), opia, durmanu, rulíku, muškátového ořechu a terpentýnové silice. (Otec Purkyňova kamaráda měl lékárnu). Šlo vlastně o experimentální farmakologii. Dělal i pokusy s tlakem na oči, s vlivem elektrického proudu na zrak, s oslňováním. Při přezkušování jeho pokusů s oslňováním někteří experimentátoři utrpěli poruchy zraku. Zkoumal jak vidíme svět jen jedním okem. Zabýval se mj. i vztahem rýh na dlani lidské ruky ke hmatu a k pohybům. Objevil potní žlázy a jejich vývody v kůži (1823), buněčné jádro v ptačím vejci (1825), elastická vlákna v kůži, zvláštnosti kožní kresby na bříšcích prstů (důležité pro daktyloskopii), žlázky v žaludeční sliznici, zastavování pepsinového trávení žlučí, zvláštních vláken v srdci, zvláštních gangliových buněk v mozku a v míše (1833), oční pozadí, endoopti cké jevy na sítnici, centrální a periferní vidění (1825), osové nervové válce, zakřivení rohovky atd. Za předmět psychologie považoval Purkyně studium funkcí mozku. Spekulativní psychologické práce považoval za projev předvědeckého stadia psychologie. Nechtěl být považován za spekulativního psychologa. Vědeckou psychologii chápal jako vědu přírodní. Sebepozorování a sebepoznávání (heautognozi) jako vědeckou metodu studia duševní činnosti uznával. Aplikoval ,,sebeznanství" prostřednictvím výzkumu na vlastní osobě. Tvrdil, že tato metoda se opírá o zkušenost, a proto je vědecká. Je sice subjektivní v tom smyslu, že předmět výzkumu je uvnitř tělesného organismu, ale všímá si i obsahu a kvality smyslového vnímání a objektivně existujících předmětů. Heautognozi přitom Purkyně odlišoval od takové introspekce, která se snaží proniknout k podstatě procesů jen na základě tzv. vnitřního zření. Heautognozí zkoumal např. bdění, spánek a sny. Popsal svoje pocity při usínání i probouzení. Usoudil, že s pánek je aktivní proces. Zajímal se také o hypnózu. Pokoušel se o umělé navozování snů čichovými, chuťovými i jinými podněty, včetně šepotu slov. V roce 1850 požádal pražskou univerzitu o profesuru. Ve svých 63 letech začal v Praze, kam byl povolán přednášet i česky. Pražský fyziologický ústav otevřený k 6. 10. 1851 byl jedním z nejlepších. Pronesl při jeho otevření slavnostní řeč. Pražská univerzita mu maximálně vycházela vstříc. V roce 1855 se oženil s Emilií Braunovou se kterou měl dvě děti (Otakara a Julii). Navrhl českou akademii věd, která byla schválena císařem Františkem Josefem k 23. 1. 1890. Prvním prezidentem České akademie pro vědy, slovesnost a umění byl J. Hlávka. J. E. Purkyně měl kontakty s V. Hálkem, B. Němcovou, J. Nerudou, B. Smetanou (ten byl jeho přítelem). Stýkal se s F. Palackým a M. Tyršem. Společně s Mánesem založil Uměleckou besedu. Jeho přednášky byly vyhledávané. V oblasti celostní a tvarové psychologie experimentálně pracoval profesor Mihajlo Rostohar (1878-1966), český psycholog slovinského původu, který v roce 1926 založil na filozofické fakultě v Brně (kam přešel z Prahy) Psychologický ústav Masarykovy univerzity. Mezi významné české experimentální i praktické psychology patřil univerzitní profesor PhDr. Vilém Chmelař, DrSc. (1892-1988), který zkoumal zejména optické a akustické typy pozornosti dětí. Byl dlouholetým vedoucím katedry psychologie a pedagogiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je také jedním se spoluzakladatelů českého psychologického poradenství pro děti a mládež. Vedl před druhou světovou válkou Zemskou poradnu pro volbu povolání. Po druhé světové válce založil v roce 1958 ve spolupráci s klinickým psychologem doc. PhDr. Boleslavem Bártou, CSc. a vedl v Brně několik let první českou Dětskou psychologickou poradnu při Městském národním výboře v Brně a Univerzitě J. E. Purkyně, která se komplexně zabývala psychologickými a patopsychologickými problémy dětí a mládeže a profesním a studijním poradenstvím. Zaměřovala se postupně i na biodromální poradenství. Poradna byla v roce 1967 z podnětu tehdejšího ředitele a brněnského klinického psychologa, vysokoškolského učitele a jednoho z předních zakladatelů psychologického poradenství a praktické klinické (kasuistické) psychologie v českém školství doc. PhDr. Boleslava Bárty,CSc. přejmenována dočasně na Psychologickou výchovnou kliniku (do roku 1977). Nakonec byl její název od 14. ledna 1977 změněn na Pedagogicko psychologickou poradnu, která byla postupem času výrazně pedagogizovaná. Děti, které vyžadovaly individuální kasuistickou (případovou), tj. klinicko psychologickou péči (diagnostickou i intervenční) byly nezřídka předávány praktickým klinickopsychologickým pracovištím ve zdravotnictví, která se zejména po roce 1990 velmi úspěšně rozvíjela. Literatura HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 120 stran. ISBN 978-80-210-4540-8. | | » experimentální psychologie |
| experimentální skupina ve výzkumu | >> | skupina u níž se sleduje, popisuje a interpretuje efekt určité intervence ve srovnání s tzv. kontrolní skupinou, která intervenci není vystavena | | » experimentální skupina ve výzkumu |
| experimentální výzkum | >> | je zaměřen na zjišťování příčin zkoumaných jevů, na objevování kauzálních vztahů | | » experimentální výzkum |
| Experiments with Pigeons (Skinner) | >> | pokusy s holuby (Burrhus Skinner) | | » Experiments with Pigeons (Skinner) |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269
