ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu e
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| emoce | >> | proces prožívání, hnutí mysli, prožitkový aspekt vědomí; pohnutí, dojetí, vzrušení, cit, nálada, afekt, vášeň; vědomá duševní reakce subjektivně prožívaná jako určitý cit či pocit, obvykle zaměřená vůči určitému objektu, doprovázená fyziologickými změnami a výrazovými projevy a podněcující k určitému způsobu chování | 3 komentáře | » emoce |
| emoce demobilizující | >> | astenické city, afekty a nálady, které tlumí, zpomalují reaktivitu a inaktivují člověka (např. strach, smutek) |  | » emoce demobilizující |
| emoce mobilizující | >> | stenické city, afekty a nálady, které podněcují k rychlé reakci, k aktivitě a reaktivitě (např. hněv, zlost) | | » emoce mobilizující |
| emoce, nálady a afekty | >> | Cítil jsem dříve, než jsem myslil, to je obecný úděl lidstva (J.J. Rousseau). Srdce má své důvody, které rozum nezná (Blace Pascal). Jsou city, které nás odpoutávají od země (Ivan Sergejevič Turgeněv). Schopnost vcítit se, je jedním z velkých darů člověka (M. Segal). Milujeme tam, kde se tajemně zrcadlíme (Otokar Březina). Nemilují ti, na nichž není láska vidět (Shakespeary, W.). Jdi s tím, kdo tě má rád (Viktor Hugo). Schopnost a dovednost poznávat emoce (city), nálady a afekty cizí i své, adekvátně je vyhodnotit a regulovat, (tzv. lexitymie) usnadňuje komunikaci a jednání s lidmi. CIT (EMOCE) je ta součást duševních jevů, v níž převládá prožívání a hodnocení zážitků podle libosti a nelibosti, příjemnosti a nepříjemnosti. Jsou propojeny s fyziologickými změnami v organismu, např. s dýcháním, jeho rychlostí a hloubkou, s krevním tlakem, srdečním tepem a s pohybovými projevy. Enoce (city) jsou individuální subjektivní stavy, které ovlivňují osobní postoje a vztahy člověka ke skutečnosti. Německý experimentální psycholog Wilhelm Wundt (1832-1920) k této charakteristice (příjemnost-nepříjemnost) přidal ještě protiklady napětí a uvolnění, vzrušení a uklidnění (uspokojení). Trvání citů je velmi různé (od vteřiny po roky). Přestože se city vyskytují ve spojení s vjemy, představami a myšlenkami, nelze je na ně převést. Cit je charakteristický jakousi autonomií, samostatností. Vjem, představa a pojem mohou být nositeli citu. Individuálnost a subjektivnost citů způsobuje, že je musíme prožít, máme-li jim dokonale porozumět. Charakterizuje je též naše pasivnost vůči nim, fakt, že jim podléháme. Přestože hovoříme o ovládání citů, ve skutečnosti vlastně nejde o ovládání citů (hlavně jejich projevů), jako o spíše jejich zeslabování. City mají často výrazný vliv na směr duševní činnosti i jednání člověka. Při vzniku citů, emocí, nálad a afektů se mění úroveň motivace a energetizace některých vrstev osobnosti a jejího zaměření a často i extenzivnost a intenzivnost Já (Self) člověka. Někdy se mění i prožitek barevnosti vnímání a úroveň schopnosti a dovednosti volního rozhodování. Pokud jde o význam citů, charakterizuje ho skutečnost, že ve svém myšlení i chování a jednání jsme nakloněni řídit se více city než rozumem (přestože rozum je nejdokonalejším nástrojem poznání). Lidé, kteří jsou při svém rozhodování vedeni především emocí, jednávají nezřídka ovšem neuváženě, a proto často chybně, neboť prudké a vysoce kvantitativní hnutí mysli, silné citové vzruchy, afekty vyřazují rozvahu a zdravý úsudek, způsobují útlum rozumové činnosti. Sumace afektů, zvláště netrvá-li pouze krátce, může velmi poškodit psychonervovou soustavu. Přebytek citů působí negativně na duševní harmonii, právě tak jako jeho nedostatek. Při přebytku některých emocí, afektů, starostí, strachů i bolestí se doporučuje pokusit se redukovat jejich záporné důsledky na prožívání a chování člověka jejich psychickou ventilací, vyjádřením, expresivním psaní (např. deníky), prezentací, jejich zveřejněním, hovorem o nich s vhodnými lidmi. Ventilace v psychologii (zejména ventilace emocí) je pojem a hypotéza amerického sociálního psychologa a vysokoškolského učitele University of Texas Jamese W. Pennebakera (nar. 1950). Pro citové procesy a stavy mají důležitý význam zákonitosti tzv. proxemického chování. Každý člověk disponuje jakousi "bublinou osobního prostoru", která má i určité kvantitativní parametry. Tuto bublinu pokládá za své výsadní soukromé teritorium. Narušení tohoto prostoru nějakým "vetřelcem" prožívá s velkým napětím a někdy i s výraznými zápornými emočními reakcemi. Teprve od určité vzdálenosti je mu kontakt s druhými lidmi příjemný nebo dokonce milý. Většinou se rozlišují čtyři typy sfér vzdáleností (distance) mezi komunikujícími osobami: intimní sféra (distance do 50 centimetrů), která je typická pro komunikaci rodičů a dětí a manželů (partnerů). osobní sféra (distance od 50 cm do 120 cm), jež je častá při komunikaci dobrých přátel a známých. sociální, společenská sféra (distance od 120 do 350 cm) je vzdáleností při služebních kontaktech. veřejná sféra (distance od 350 cm do 800 cm a více) je typická např. pro posluchače přednášky. Cenné podrobné klasifikace a definice vitálních citů, sebecitu a předmětných citů jsou obsaženy ve spisu Philippa Lersche Der Aufbau des Charakters, který řadí city do tzv. endotýmního základu osobnosti. Ph. Lersch (podobně jako L. Klages (1872-1956)) uplatňuje při řešení otázky osobnosti jako základní hledisko vrstvení. Podle tohoto principu jsou vyšší vrstvy osobnosti neseny a fundovány nižšími. V tomto pojetí mluví o endotýmním základu a personální nadstavbě. Endotýmní základ u Lersche je nejnižší vrstva osobnosti, níže už vědomí nesahá. Patří sem psychické děje a stavy jako afekty, nálady, pudy apod. Někdy se tato složka osobnosti označuje za vegetativní či hlubinnou. Vyšší vrstva je např. kortikální, produkující rozumovou strategii chování. Ph. Lersch považuje za nejvyšší noeticko volní vrstvu osobnosti. V podstatě se německý psycholog Ph. Lersch shoduje s ruským fyziologem I. P. Pavlovem (1849-1936), neboť ten také klade cit do nižší, starší vrstvy mozku člověka-do jeho podkoří. Životní pocit, sebecit a zaměřené city jsou vůči sobě v integrativním vztahu. Procesy a stavy v jedné oblasti emocí spoluurčují procesy a stavy v obou zbývajících oblastech. Představme si koncert tří hudebních nástrojů, z nichž jeden hraje motiv a druhé dva nástroje se tímto motivem nechají vést a doplňují jej. Také S. Freud (1856-1939) se přikláněl k teorii vrstev osobnosti. Rozlišování vrstev duševního života je akcentové. I když některá vrstva převažuje, ostatní nemizí. Myšlenka psychického vrstvení je velice stará. Objevila se již u Platona a Aristotela. Zaměřené city Jsou to duševní pochody, které jsou zaměřeny k vnějšímu světu. Svět se objevuje v jejich horizontu ne jako neutrální předmět, nýbrž jako něco, co má hodnotu, co se nás dotýká. Zaměřené city jsou přitom v úzkém integračním vztahu k pocitům života a sebecitu. V zaměřených citech vzniká zvláštní vztah mezi světem a člověkem. Svět se objevuje s tváří hodnot a my jsme v prožívání citově tangováni (zasahováni) těmito hodnotami a zaujímáme k nim určitý postoj. Lze tedy rozlišit, rozdělit city jednak z hlediska hodnot, jednak z hlediska niterného prožívání a resonance těchto hodnot. Máme-li správně postupovat při posuzování i výchově citové stránky osobnosti člověka, musíme mít stále na vědomí, že city nejsou závislé pouze na podnětech z prostředí, ale také na osobních dispozicích, schopnostech a vlohách, a že mezi lidmi existují rozdíly, např: - v citové zralosti, - ve schopnosti citového prožívání, - v hloubce citového prožívání, - ve snadnosti citové rezonance, - v romantice citového prožívání, - v patetičnosti a baladičnosti citového prožívání, - v míře otevřenosti (expresivity) výrazových projevů citu. Jednou z nejdůležitějších vlastností rozvinuté osobnosti je citová zralost. Můžeme ji charakterizovat jako oproštění od záporných citů, které brání jedinci v adekvátním přizpůsobení prostředí, samostatnost a nezávislost, relativní stabilitu chování, sexuální vývoj směřující k odpovědnému citovému vztahu k partnerovi a k potomstvu. Zatímco intelektové vlohy jsou ve svém bohatství a intenzitě rozloženy v populaci celkem rovnoměrně, existují v citových vlohách daleko větší věkové a individuální rozdíly. Je velký rozdíl v tom, jak se u někoho rychle, hluboce, natrvalo rozvíří hladina citového života. Jsou lidé citliví, kteří na každou událost reagují rychle, popř. bouřlivě. Je to dáno i věkovými rozdíly. Jsou však i lidé citově chladní a chudí, a s těmi si těžko poradíme. Chování, které není v souladu se společenskými a morálními pravidly, je zpravidla způsobeno citovým defektem, a to nejčastěji citovou chladností nebo chudobou, nedostatkem schopností a nadání v citové oblasti. Aby vznikl v člověku zaměřený cit, k tomu nestačí jen existence vnějšího popudu (stimulu), nýbrž je nutná i určitá duševní schopnost, potence, dispozice (hovoříme např. o osobní dispozici pro etickou lásku, která vždy nemusí obsahovat aktuální prožitky). Chybí-li někomu taková schopnost, pak jej označujeme za apatického, citově lhostejného, tupého, citově chudého, popř. jako člověka bez citu. Neschopnost citového prožívání je povětšině dána insuficientní vlohou. Někdy může být neschopnost citového prožívání následkem zvláštních životních událostí. Ztrátu schopnosti citového prožívání po silném psychickém otřesu zasahujícím nejhlubší vrstvy osobnosti označujeme termínem citové ochromení. Nálada je citový (emocionální) a afektivní stav mysli člověka, trvající určitou dobu. Základní životní nálada (např. optimistická nebo pesimistická) přitom má dlouhodobější ráz. Člověk může být z hlediska délky a hloubky emočního prožívání: hypertýmní, normotýmní a hypotýmní. Hypertýmní člověk má silně vyvinutou emocionalitu, je vášnivý, dychtivý, vroucný, emocionální reakce, které v něm probíhají, jsou intenzivní a jejich mechanismy ovlivňují jeho vědomí, chování i jeho vegetativní děje. Říkává o sobě, že reaguje většinou a především srdcem, což znamená dominantní reaktivitu pravého mozku (pravé mozkové hemisféry). Normotýmní člověk má přiměřené vyzrálé a diferencované emocionální reakce, je obvykle vyrovnaný, harmonický, bez výkyvů a napětí. Hypotýmní člověk má nepatrně vyvinutou emocionalitu, je obyčejně lhostejný, chladný, emočně tupý, emoční procesy, které v něm probíhají, ovlivňují jen nepatrně vědomí, chování a vegetativní děje. Mezi lidmi s malou schopností prožívání je důležité rozlišit dvě skupiny. Lidé si buď svou impotenci uvědomují nebo si ji neuvědomují. Nejsou-li si lidé vědomi své neschopnosti, nemůže u nich vzniknout ani touha po prožívání. Chorobně vystupňovanou pozorujeme tuto radikální citovou lhostejnost u schizofrenie. Avšak i u osob duševně normálních se vyskytuje pocit neschopnosti prožívat hodnoty. U takových lidí je důležité všimnout si, jak zpracovávají pocit citové neschopnosti. Nejradikálnější formou je sebezničení. Jindy může být tento pocit motivem k zásadně znehodnocující kritice, která bývá často doprovázena ironií a cynismem. Jedinci s nepravým sebevědomím mají tendenci snižovat jiné. Také blazeovanost (demonstrativní lhostejnost ke světu) má být spíše poukazem na nedostatky a vady světa. Specifickým způsobem zpracování vlastního pocitu citové neschopnosti je ulpívání na prázdných formách (pedantství) a tendence ke strojově bezduché neustálé zaměstnanosti a zaneprázdněnosti. Jednotlivé city se liší hloubkou: radost, láska, nenávist jsou zajisté hlubší než veselí, zamilovanost, posměch. Láska, radost a nenávist ovlivňují všechny vrstvy osobnosti, kdežto zamilovanost či potěšení ulpívají pouze na povrchu. U člověka hlubokého prožívání se dostává citová sféra do centra duševního života a horizont hodnot vyvolávajících hluboké city je úzce spjat s jeho existencí, člověk na něm lpí celou osobností. Pocity osobního štěstí a spokojenosti se zakládají především na šťastném partnerském vztahu, příbuzenských vztazích a na dobrém uplatnění v pracovní oblasti. Hluboký cit má trvalý nebo alespoň dlouhotrvající motivační účin na volní stránku duševního života, a tím na jednání člověka (síla tendence, snahy je přímo úměrná síle citu, který ji žene). Mělký cit nemá dlouhotrvající motivační vliv na jednání člověka, i když třeba situačně, během prožívání je doprovázen výraznými vnějšími projevy. Značná část lidí má malou hloubku citového prožívání. Snadnost citové rezonance udává stupeň citové rezonance v závislosti na velikosti podnětu. Není možné ji zaměňovat se schopností citového prožívání. Nelze nazvat neschopným citu člověka, který potřebuje silnější podněty než druzí, aby věc na něj zapůsobila citově, který však může být dojat mocněji. Děti se většinou vyznačují větší snadností citové rezonance (citové odezvy) než dospělí. Velká snadnost citové rezonance bývá obyčejně afinní labilnosti nálad. Snadná citová rezonance bývá také u dětí citově strádajících (deprivovaných). Jejich emotivita však bývá poměrně mělká. Senzitivnost a hypersenzitivnost jsou zvláštní formy zvýšené citové vzrušivosti. Citové prožívání, reagující diferencovaně na nejjemnější odstíny dojmů, se zde pojí s jakousi neschopností klást odpor, pasivností vůči dojmům. Snadnost citové rezonance je třeba odlišovat od nízké frustrační tolerance v emocionálně vypjatých situacích. Poměrně často se můžeme setkat s extrémní kompatibilitou v chování a prožívání, což je přehnaně zrcadlové a extrémně empatické schvalování a napodobování chování a prožívání, názorů, postojů, vztahů jiného člověka (např. přítele, přítelkyně, partnera, partnerky), a to i nesprávných a někdy i destruktivních pro společnost i pro kompatibilního člověka samotného. Vždy je třeba posuzovat adekvátnost kvalitativní a kvantitativní stránky emocí člověka a míru jejich propojení s rozumovou a volní složkou i s CHOVÁNÍM osobnosti. U určité části populace zjišťujeme dočasně či trvale alexitýmii tj. sníženou schopnost s dovednost identifikovat, chápat a rozumět, jakoby číst vlastní i cizí emoce, city, afekty, nálady a správně je popsat slovy, posoudit, hodnotit a adekvátně ovládat a regulovat. Tato vlastnost znesnadňuje úspěšnou sociální komunikaci a úspěšné jednání s lidmi. Literatura KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. 263 stran. ISBN 80-7204-156-8. PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006.328 s. ISBN 978-80-247-0871-3. |  | » emoce |
| emociogenní stimuly | >> | podněty budící emoce, city | | » emociogenní stimuly |
| emocionalismus | >> | názor považující pocity, city, emoce za základní a rozhodující jevy duševního života |  | » emocionalismus |
| emocionalista | >> | člověk, který je ve svém chování, jednání a rozhodování ovlivněn city, emocemi, afekty a náladami, které právě prožívá | | » emocionalista |
| emocionalita | >> | vzrušení citovost, přecitlivělost, emotivita | » emocionalita | |
| emocionalizace | >> | citová výchova, snaha rozvíjet zejména sociální emoce a vyšší city | | » emocionalizace |
| emocionální | >> | citově založený, citový; dojemný, působící na city, emotivní | » emocionální |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269
