Pojem melancholický

Slovo:

melancholický


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

smutný, depresivní, sklíčený, zádumčivý, těžkomyslný, trudnomyslný



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

trudnomyslný, Dotazník EPI, unylý, splín



Knihy

Melancholický žrebec -- autor: Zambor Ján
Hobo -- autor: Ćirić Zoran
Kachní městečko -- autor: Brožková Veronika
Kachní městečko -- autor: Brožková Veronika

Komentáře ke slovu melancholický


 
» přidat nový komentář

Další melancholik neregistrovaný 11.02.2014 11:26
» reagovat
To, co prožívá "melancholický text" je pro melancholika úplně běžná denní rutina. Sám jsem velkým podivínem, kterému v podivnosti nesahají ani po kotníky i ti největší podivíni. Všechno hrozně prožívám a kolikrát mi připadá, že jsem schopný hlubší empatie jak některé dnešní dívky. Když jsem se zamiloval a zjistili rodiče hloubku mého citu, říkali, že jsem se zamiloval "jak holka". Přitom já prostě miluju. Nechápu, že to tak nedovedou ostatní lidé.

Co se týče kolektivů - mám-li to říct po lopatě, ser na ně. SER NA NĚ. Všichni melancholici na ně s čistým svědomím serte, pokud vás prostě nechtějí přijmout, jací jste. Proti povrchnosti dnešních lidí, proti lhostejnosti, proti tomu nemůže ani sebevětší nadlidská síla a zpřetrhání všech svých sil vůbec NIC. Lidstvo jako celek moc morální nikdy nebylo a ani v současné době není. Tak PROČ by vás měl takový kolektiv zajímat? Vyražte do boje ve svých životech, ve jménu vznešených ideálů, lásky, krásy, cti, věrnosti...vaše místo je na tomto místě rovnocenné všem ostatním temperamentům. Říkáte si...ONI jsou spolu, ONI spolu chodí na zábavy, ONI se spolu tááákkkk strašně moc a moc baví. Já vím, říkal jsem si to taky. A kolikrát jsem si myslel, že můj život je jen zkáza, děs, konec, řítím se do pekel a oni se mají stále tak růžžooovoučce...a přitom to není vůbec pravda. Vypiště si všechny jejich přednosti. Přirozeně platí, že na přednostech je člověk závislý. Jsou spolu - 1.přednost. Máte pravdu! Ale co by znamenaly jeden bez druhého? NIC. Proč si myslíte, že musejí být stále spolu? Neumějí žít sami se sebou, potřebují zabít čas s ostatními, kteří to neumějí taktéž. Vy se jen musíte naučit se sebou opravdově vyrovnat a 100% se přijmout se všemi klady i zápory. Jste sám - dobře. A tudíž nemusíte být závislý na lidech, kteří by pro vás ve skutečnosti stejně neměli takový užitek, jak to kolikrát vypadá.
Vezměte si pokleslost dnešní společnosti. Malé děti nadávají rodičům, učitelům, už úplně běžně a nikdo je kolikrát ani nezarazí. CHCETE TOHO VY, JEMNÉ DUŠE, BÝT SOUČÁSTÍ?

Vždycky jsem miloval podivínky. Víte co jsem udělal, když mi bylo řečeno, že miluji jako holka? Začal jsem na sebe být hrdý. Doopravdy. Zatraceně, melancholici, vím, jak se cítíte. Ty deprese jsou kolikrát k nevydržení - odmítnutí při vyznání lásky k dívce, nepřijetí kolektivu...Ale vzchopte se! Budte na sebe hrdí za ideály, které se vám líbí a nenechte se už ničím a nikým odradit. Bojujte za ně celým srdcem i duší a věřte ve smysluplnost vašeho tažení. Má to smysl. VŽDYCKY. A i když mi city nebyly opětovány, stejně jsem na sebe hrdý. Protože jsem schopný nabídnout hodnoty, které lidé hledají...hledají a nenacházejí. A TO JE NAŠE ÚLOHA...jedna z našich úloh. Myslete na jednu DŮLEŽITOU VĚC! Pravé ctnosti v životě není hmotné bohatství - to můžete kdykoliv ztratit. Ale když...když to vezmu za sebe - až do konce života můžu být hrdý za lásku, kterou jsem k té dívce cítil, i když neopětovanou. A z toho těžím - z ctnosti, kterou nikdy nikdo neuvidí, ale která mně neopustí do konce života a poznamená i to děvče do konce života...

Sám přemýšlím o složení skupiny lidí, melancholiků, připadá mi právě ještě dost dobrý nápad ta internetová seznamka. Prostě když už kolektiv, tak složený z lidí, jako jsme my - melancholici. Kde jeden bude schopný pro druhého třeba i zemřít, a né že se budou lidé při první příležitosti obvinovat a zasívat nesvár, jak je tomu dnes.

Prostě využijte svých předností, které ostatní temperamenty nemají. A smiřte se s svými zápory. A žijte! :-)
 
> Děkuji neregistrovaný 02.05.2014 21:56
» reagovat
  Milý "Další melancholiku",
moc Vám děkuji za váš příběh... :)
Jsem velká melancholička (mám pocit, že do dnešního povrchního a drsného světa nepatřím...) a už hodně dlouhou dobu prožívám stavy nesnesitelných úzkostí, zoufale hledám nějakou cestu a s velikým úsilým se snažím zahnat myšlenky na sebevraždu...
Váš příběh mi dal alespoň trochu naděje... :) A opravdu moc bych si přála, abychom se my - melancholici - dokázali nějak spojit, navázat kontakt, podporovat se (alespoň virtuálně)...
Bella
   
>   neregistrovaný 28.02.2016 19:55
» reagovat
  Děkuji, sice opožděně, ale prostě ten splín padl až nyní. Hledám vysvětlení,a vidím, že vícero lidí je citlivějších, tak nyní zjišťuji, že jsem vlastně normální. Lidé jsou originály, a bylo fakt hloupé, kdyby všichni cítili stejně....jupííííí, už nemám splín, už se zase směji....
   
K melancholickému textu a všem kdo se s ním ztotožňují neregistrovaný 05.08.2013 17:56
» reagovat
Mám dojem jako kdybych tenhle text psala já! :-) Autor mi úplně mluví z duše! Jsem opravdu móóc šťastná, když mám alespoň na chviličku pocit, že na tomhle světě nejsem se svou povahou, uvažováním a smutkem úplně sama... Byla bych moc ráda, kdyby někdo z vás, melancholiku, zřídil třeba webovky nebo nějaké diskuzní fórum, kde bychom se mohli navzájem psychicky podpořit... Ráda bych sdílela to, co mě trápí s někým, kdo to opravdu chápe... :-) Bella
 
k melancholickému textu neregistrovaný 07.07.2013 22:00
» reagovat
zdravím tady melancholik, máš pravdu plně se stebou stotožňuju, je mi třicet a cítím to podobně, ale máš jednu výhodu zjistil jsi t´voji diagnózu o 10 let dřív, máš o deset let na víc stím něco udělat...všechno jde když se chce...a i převládjící teperamenty se v průběhu života mohou měnit...říkali ti vzdělanější v tomto oboru...hurá do toho a půl je hotovo, hodně štěstí nám melonchilikům:-)
 
Ondra neregistrovaný 16.01.2013 11:59
» reagovat
Já ti dobře rozumím, prožívám totiž něco podobného
 
Hmmm...ale... neregistrovaný 14.10.2009 10:33
» reagovat
strejdo,myslím,že nejsi melancholik,ale trochu opuštěný člověk,který si prošel nějakou šikanou a místo o zatřídění do kolektivu ses dal na opačnou cestu a teď se snažíš přivolat pomoc skrze "genialitu",ale zároveň to krásně dávaš do obalu,aby to volání nebylo laciné...neuraž se,ale myslím,že v tvém případě by pomohli páni pro duševní zdraví,myslím,že tvůj problém je vcelku úspěšně řešitelný...

Servus

Pan Knoflík
 
> blbost neregistrovaný 11.10.2010 14:40
» reagovat
  Je to melancholik. Spíše to dokazuje, že ty nejsi. Já vím o čem píše.
   
> blbost neregistrovaný 11.10.2010 14:41
» reagovat
  Je to melancholik. Spíše to dokazuje, že ty nejsi. Já vím o čem píše.
   
melancholický text neregistrovaný 14.03.2009 23:07
» reagovat
Já jsem taky bohužel silný melancholik, chtěl bych navázat na myšlenku vytvoření seznamky pro melancholiky. Myslím si,že lidé jako my si musí hledat přesný opak sebe sama. I kdyby se 2 melancholici po dlouhých obštrukcích nakonec dohodli na nějakém tom "rande", nejméně jeden z nich byl zůstal stát skrytý opodál dohodnutého místa a beztak by se nikdy neodvážil z úkrytu vylézt a čím déle by tam stál,tím víc se by naděje na štastný nový začátek vzdalovala. Vím o čem mluvím, táhne mi na 20 a ještě jsem se holky ani nedotkl, ani jeden záblesk, ani jediná zkušenost. Nechodím na diskotéky, do kina, do divadla,do nákupních center, nesnáším nějaké hromadné kulturní a společenské akce, straním se kolektivu,nemám žádné opravdové kamarády v mém věku. Nikdo už se mnou nechce nijak zabývat a zahazovat. Nic neprožiju,každým dalším dnem trpím, ale nemám sílu ani na pokus o sebevraždu. už nikdy nepoznám to, co prožívají mí vrstevníci: první lásky, pozitivní přetváření v dospělého člověka, krásné úlety, noční život, propařené večery a noci, diskotéky každý víkend, volnost, nespoutanost, odvázanost,chuť a síla žít a spousty dalších krásných zážitků. Tak já to mám přesně obráceně, jako jing a jang, možná snad že jsem se naučil kouřit a dost pít, podnikám toulky bez cíle, klidnou noční přírodou a po lesích s lahví alkoholu, nikoho nepotřebuju, pro nic nežiju,nemám žádný smysl života. Jediné co mě drží při "životě je hudba a krása přírody. Zub času je neúprosný,poslední dny mého náctiletí kvapně plynou,jako bystřinky při jarním tání a staří se kvapem blíží, co všechno už jsem mohl dokázat a prožít ale neprožil jsem ani setinu toho co ostatní, jak dlouho ještě, než pohár mého mládí přeteče a konečně padnu k zemi coby zkroucený list,splynu v barvách podzimu, teprve potom možná najdu klidu. Má duše však navždy zůstane bloudit mezi životem a smrtí,plná očekávání a stále hledající nepoznané. jinak mám velmi vysoké iq,talent na kreslení,hudební sluch,fotografickou paměť, básnické střevo,3d představivost a spoustu dalších klíčících uměleckých zárodků,ale ve všeobecném mínění mě všichni považují za dementa,blázna,exota,namyšlence,povýšeného apod. Jenže oni mají mnohem jednodušší mozky i vnímání,já prožívám vše hloubkově,velmi intenzivně a každý můj cit již přetrvá navěky. Dále mě moc trápí přehnaná úklidovost,musím mít všechny věci přesně na svém místě a jejich rovnáním někdy strávím i celé hodiny, spát jdu v totální dezolaci,ale kdybych si věci neuklidil,tak nemůžu spát vůbec. Chtěl bych milovat svou rodinu i všechny ostatní lidi,ale to zkrátka nejde, když nenávidím sám sebe. někdy mám pocit že tak nějak přežívám. lépe řečeno dožívám, mám buďto stálé deprese nebo extrémě dobrou náladu a to v poměru asi 40:1.
Melancholici se na první pohled jeví jako obyčejní lidé,ale to ani zdaleka nejsou,jejich nitro je stále v pohybu a jejich duše nikdy nespí, téměř pořád trpí nejistotou,každý další krok se zdá být krokem do vzduchoprázdna,jejich emoce a city zůstávají nenaplněny a nevybity. Já teda opravdu hodně často brečím pod polštářem nebo se strhávám v posilovně nebo se opíjím téměř do otravy alkoholem,sice se pak týden léčím,ale je to můj způsob odstraňování nevybitých emocí, jinak by mi už dávno praskla hlava nebo bych zkrátka doopravdy zešílel. Melancholie se nedá časem nabýt,ale člověk ji dostává jako tu nejprokletější vlastnost již při narození. Nezáleží na vzhledu, melancholie se vryje člověku pod kůži jako střepina. Troufám si říct že mé dokonalé a krásné tělo(podle ostatních) je den ze dne pomalu zabíjeno mojí povahou. Nikdo jiný než právě melancholik nemůže tenhle můj zatracený článek pochopit. ale psal jsem ho střízlivý,se stále ještě zdravým rozumem a hlavně-každé písmenko jde přímo od mého pochroumaného srdíčka. :-)

14.března 2009, mých 19 a 1/4 let.
 
> Zvědavost. neregistrovaný 25.12.2012 21:58
» reagovat
  Chtěla bych vidět a popovídat si s autorem tohoto článku. Čirá zvědavost mnou cloumá. V jakém krásném těle se skrývá tak hezká schopnost se vyjadřovat. N.
   



Navigace

předchozí slovo: » melanémie
následující slovo: » melancholie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1629
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2017  --  ABZ.cz