ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání

Výsledky hledání výrazu d

cizí slovo    odpovídající významvlastnostidetail
determinace chování a prožívání >>  viz determinace psychiky a osobnosti vloženo uživatelem» determinace chování a prožívání
determinace psychiky a osobnosti >>  Psychika a osobnost jsou určeny: Biologickými faktory (zděděná konstituce, smyslové orgány, nervová soustava, žlázy s vnitřní sekrecí, instinkty). Socio - kulturními faktory (komplex společenských skupin, společenské prostředí, rodina, škola, pracovní prostředí, kultura, duch doby). Individuálně osobními faktory (specifika rozumu, citu, vůle a sebevýchova, autoregulace). vloženo uživatelem» determinace psychiky a osobnosti
determinant >>  pojem lineární algebry,číslo, které je jistým způsobem přiřazeno čtvercové matici;souhrn činitelů určujících a spoluvytvářejících psychický vývoj jedince v době jeho dospívání 1 komentář» determinant
determinanta >>  rozhodující, určující, usměrňující parametr, činitel či faktor pro žádoucí či nežádoucí aktivitu člověka vloženo uživatelem» determinanta
determinants of health (angl.) >>  determinanty zdraví vloženo uživatelem» determinants of health (angl.)
determinanty chování a prožívání člověka >>  psychologické (psychické a osobnostní), biologické (např. dispoziční, genetické), environmentální (např. přírodní), civilizační, sociální, kulturní, spirituální, edukativní (výchovné a vzdělávací), autoregulativní (sebeutvářecí, sebeřídící). vloženo uživatelem» determinanty chování a prožívání člověka
Determinanty normální osobnosti >>  Normální osobnost je vymezena především: 1.Nepatologickými biologickými, zejména genetickými (konstitučními) faktory psychiky. 2. Nepatologickou socializací a edukací psychiky v rodině, ve škole a v pracovním procesu akceptující danou osobnost a emočně ji adekvátně saturující. 3.Adekvátní autoregulací (selfmanagementem) a sebevýchovou. vloženo uživatelem
2 komentáře
» Determinanty normální osobnosti
determinanty psychiky a osobnosti >>  Chování a prožívání (osobnost a její závady a poruchy) jsou determinovány biologickými, socio-kulturními a individuálně osobními faktory. Mezi biologické determinanty patří: zděděná konstituce, smyslové orgány, nervová soustava, žlázy s vnitřní sekrecí, instinkty, výživa. Socio –kulturní a situační determinanty jsou: komplex společenských skupin, společenské prostředí, rodina, škola, media, sociální situace, kultura, ,,duch doby". Důležité individuálně osobní faktory determinace jsou: specifika rozumu, citu, vůle a sebeovládání, autoregulace, automonitorování. Člověk byl, je a zůstane kvůli svému organismu bytostí biologickou, ale současně je i bytostí společenskou a individuální. Faktory zvyšující riziko rozvoje poruch chování. Jak uvádí český psychiatr Pavel Theiner (2007) ve svém článku Poruchy chování u dětí a dospívajících, vykazují poruchy chování často určitý vývojový trend s počátkem v předškolním věku a v nepříznivém případě končící disociální poruchou osobnosti v dospělosti. Jednotlivé poruchy chování mají však různou prognózu. Marie Vágnerová (1999)uvádí, že dispozice k poruchovému chování je multifaktoriální, tím je i etiologie poruch chování patrně velmi komplexní. Mezi endogenními příčinami bývají uváděny dědičnost, psychologické a biologické faktory, vztahující se zejména k typu nervové soustavy, úrovni rozumových schopností či k určitému přeprogramování osobnosti a dále pak i různé nedostatečně kompenzované defekty. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o specifických poruchách učení, smyslových defektech nebo o psychopatologických dispozicích. ,,K exogenním příčinám se vztahuje vliv sociálního prostředí na jedince, rodinou počínaje, školou a skupinami vrstevníků pokračujíce a působením celospolečenských vlivů včetně sdělovacích prostředků konče.“ (Němec, Kusý, 1998). Jedná se o tzv. rizikové faktory, které působí na jedince v takové míře ovlivňující jeho chování, že se stávají příčinou podporující rizikové chování. Oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy (CNS), jako rizikový faktor poruch chování je přímo závislý na prenatálním či perinatálním poškození jedince. Dále zvýšené riziko poruch chování vzniká u dětí se syndromem hyperaktivity, po úrazech hlavy, u některých epilepsií apod. Jedním z projevů odkazujících na možnost existence poruchy chování může být u dětí a mladistvých agresivní výbuch, jenž je však spíše důsledkem neschopnosti sebeovládání než neschopnosti rozeznat nevhodnost svého jednání či odmítání běžných norem chování. Dá se tedy říci, že v tomto případě je jedním z příznaků onemocnění (Vágnerová, 1999). Genetické dispozice. Dá se předpokládat, že genetické dispozice jedince mají vliv na vznik poruchy chování. Genetické faktory se v současnosti intenzivně zkoumají, někteří autoři odhadují jejich podíl až na 71 % ( Theiner 2007). Lze nicméně předpokládat, že klíčová je souhra mezi faktory prostředí a genetickou vlohou. Genetická dispozice poukazující na možný výskyt poruchy chování u dítěte se v dětství může projevovat především na úrovni temperamentu (Quay, 1987, in: Vágnerová, 1999). Úroveň inteligence. Děti i dospívající s poruchami chování sice mívají v průměru o něco nižší inteligenci, než je průměr populace, ale vyskytují se i asociální jedinci s nadprůměrnými schopnostmi. Poruchové chování je často spojeno se školním selháním, na čemž se významně podílí spíše sociokulturní zanedbanost (Vágnerová, 1999). Mezi psychologické a osobnostní faktory řadí Theiner (2007) hyperaktivitu, kognitivní deficity a jazykovou bariéru. Často je přítomno v anamnéze trauma vedoucí k posttraumatické stresové poruše. Podle Marie Vágnerové (1997), základní osobnostní vlastnosti, které nějakým způsobem, přímo nebo nepřímo, souvisejí se vznikem poruch chování, mohou být různého charakteru. Mohou vytvářet rozdílné typy osobnosti, které podmiňují zcela odlišné adaptační problémy. Určitým základem je temperament. Osoby s poruchou chování mají sklon k impulzivitě a k silné emoční vzrušivosti se sklonem k afektivním výbuchům. Chybí jim dostatečná sebekontrola a sebeovládání. Hlavním znakem jejich osobnosti je citová plochost, chladnost, nedostatek empatie, egoismus a často se u těchto jedinců vyskytuje mrzutá podrážděná nálada. Lze se domnívat, že citlivost ke zpětné vazbě je u těchto osob snížená, odmítají postoj k běžným sociálním normám a preferují vlastní pravidla, která vedou k uspokojování vlastních potřeb. Život v klinické rodině, např. v nevhodném nebo nepodnětném rodinném edukativně insuficientním prostředí, které velmi ovlivňuje nežádoucí způsob chování nebo dokonce nežádoucí osobnostní charakteristiky. Pokud rodina vážně selhává, je pravděpodobné, že také nedospělý jedinec začne selhávat a odklánět se od morálních a etických norem společnosti. Jedinec, který se dostane do nepodnětné nebo přímo závadové skupiny, se může velmi snadno nechat ovlivnit, což opět způsobuje riziko k inklinaci k nevhodnému disociálnímu chování. V případech závad a poruch chování se život v závadovém, nevhodném a nepodnětném rodinném prostředí ukazuje jako významný i při predikci kriminálního chování v adolescenci a dospělosti, což poukazuje na vliv kombinace biologických a sociálních faktorů při utváření raných vztahů v rodině. Pokud jsou tyto vztahy narušeny a nevyvíjí se příznivě, dochází často u dítěte k riziku disociálního až antisociálního chování (Paclt, Florián 1998). Ostatními rizikovými faktory rozvoje poruch chování jsou především: klinické rodiny s rizikovými a nedostačivými (insuficientními) přístupy k edukaci dětí, např. výchovná nekompetentnost, zneužívání návykových látek rodiči, psychiatrická onemocnění v rodině, zneužívání a zanedbávání dítěte. Významné ohrožení představuje expozice dítěte antisociálnímu chování ze strany pečujících osob (rodičů, vychovatelů). (Searight, Rottnek, Abby, 2001, in: Ptáček, 2006). Podpůrný (suportivní) faktor sui generis, jenž působí jako zesilovač či násobitel, multiplikátor všech jmenovaných faktorů je stresovanost a frustrace rodičů z projevů chování a prožívání jejich dítěte, které trpí závadou či poruchou chování nebo poruchou osobnosti. vloženo uživatelem» determinanty psychiky a osobnosti
determinanty zdraví >>  za nejdůležitější determinanty zdraví jsou v současné době považovány: životní styl, stav prostředí, genetické danosti a úroveň zdravotnictví vloženo uživatelem» determinanty zdraví
determinizmus, determinismus >>  (filoz.) učení o příčinné určenosti všech jevů v přírodě i společnosti nebo o předurčenosti na základě božské vůle, predestinace;přesvědčení, že lidské jednání je předurčeno, determinováno (vnitřními nebo vnějšími) příčinami a danostmi 6 komentářů» determinizmus



hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz