ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání

Výsledky hledání výrazu m

cizí slovo    odpovídající významvlastnostidetail
motorika >>  celková pohybová schopnost organizmu, souhrn tělesných pohybů člověka; hybnost 1 komentář» motorika
motorika člověka >>  Normální pohybové funkce, schopnosti a dovednosti člověka hrají pro jeho spokojenost a úspěšnost v životě mimořádně důležitou roli nejen v dospělosti a stáří, ale již v dětském věku a v mládí. Nadprůměrné motorické schopnosti a dovednosti jsou nejen obdivovány, ale i vyžadovány v řadě povolání. MOTORIKA člověka je souhrnem lidských pohybových projevů a předpokladů, jejichž výsledkem je pohybová činnost. Motorická činnost je proces řízený centrální nervovou soustavou a je uskutečňovaný ve vzájemném působení člověka s jeho okolím za pomoci pohybové soustavy. Její závady a poruchy ovlivňují výrazně spokojenost a úspěšnost ve škole, v povolání i v běžném životě. Znaky lidské motoriky (antropomotoriky, antropokinetiky, hybnosti): odlišná hybnost dolních a horních končetin, precizní uchopování předmětů, vzpřímené držení těla a chůze, lateralita (bočnost, přednostní užívání jednoho z párových orgánů pohybového nebo smyslového ústrojí), dovednostní pohyby, spojení s řečí (např. při gestikulaci). Motorika člověka vyjadřuje také vztah člověka k činnosti, kterou vykonává. V motorice lidí se často nápadně projevují citové stavy, např. strach, ale i odvaha. Hodnocením směru, energie, velikosti a dalších parametrů pohybů můžeme zjistit typ vztahů člověka k jiným osobám, k sobě samému, k práci i věcem. Pohyb patří k základním atributům lidského bytí. Specifikuje jednotlivá vývojová období. Reflexní pohybový projev novorozence se postupně vyvíjí k dokonalosti a mnohotvárnosti jako všechny psychické funkce. V období stárnutí a stáří zase podléhá involučním změnám, ztrácí svou flexibilitu, jistotu, koordinovanost, je provázen dyskinézami (závadami a poruchami pohybových schopností a dovedností). Pohyb je významný také z hlediska individuálních rozdílů mezi lidmi. Patří k podstatným charakteristikám osobnosti člověka. Můžeme rozlišit pohyb vyvolaný činností svalů, který nazýváme pohybem aktivním. Pohybem pasivním se pak rozumí pohyb způsobený vnější silou (např. přemístění těla autem, přenášení). Potřeba pohybu má u člověka charakter biologický, ale i sociální. Pohyby lokomoční jsou pohyby z jednoho místa na jiné místo (např. lezení, plazení, chůze, běh). Pohyby nelokomoční jsou ty pohyby, které způsobují změnu polohy nebo vzájemného postavení jednotlivých částí těla. Patří sem pohyby při zvedání a přemisťování nebo při překonávání síly druhého (přetahování, přetlačování). Pohyby manipulační jsou pohyby např. s různými předměty při hře nebo jiných činnostech (uchopení, házení, chytání). Základní pohyby a manipulaci s předměty si člověk osvojuje již v předškolním věku. V průběhu vývoje dochází postupně k jejich zdokonalování. Tím, že dochází k osvojování a rozvíjení pohybových dovedností, člověk tak získává základ pro pohybovou činnost v dalším životě, jako je např. práce, sport. Pohyby také ovlivňují běžné denní potřeby a sebeobsluhu. Pohybová aktivita je u lidí různá, záleží na jejich vztahu k pohybu, možnostem a na jejich věku. Lidé se liší svým vztahem k tělesnému pohybu většinou už od dětství. U některých dětí můžeme sledovat jejich přirozenou pohyblivost, jiné dávají naopak přednost sedavým aktivitám, jako při čtení nebo u počítače, což je v současné době častější. Nedostatek pohybu se často projevuje nadměrnou hmotností, a to nejen u dětí, ale je to častý problém i v dospělosti. Na úrovni motorických schopností a dovedností člověka do značné míry závisí jeho sebevědomí a sociální uspokojení. Lidé málo motoricky zdatní mívají také menší fyzickou sílu. Vznikají u nich snadněji pocity méněcennosti a potřeba jejich kompenzace. Existuje dokonce odborný názor, že výchovou těla a motoriky lze docílit i změn psychických. Při konkrétním popisu motorických schopností a dovedností člověka zachycujeme živost, klid, koordinaci pohybů, obratnost, přiměřenost věku, hbitost, uspořádanost, pružnost, jistotu, pohybové nadání, které se projevuje nápadnou motorickou obratností a lehkostí v osvojování manuálních a pohybových dovedností. Závady motoriky se týkají pohybových schopností a dovedností, lokomoce, tj. osobního svalového pohybu v prostoru, praxie neboli obratnosti, zručnosti a laterality-dominance či preference jedné strany těla. Závady či poruchy praxie (dyspraxieapraxie) patří podle školské odborné literatury mezi specifické poruchy chování a učení. Jedná se o vývojovou poruchu motorických funkcí definovanou jako postižení či nezralost v plánování a organizaci pohybů. Postižený je pak často označován jako nemotora či nešika. Navenek se může takový jedinec jevit jako líný, bez zájmu či neukázněný. Mezi některé typické projevy dyspraxie patří v předškolním věku: neobratnost při dětských hrách (např. při jízdě na koloběžce), potíže v oblasti sebeobsluhy (stolování, oblékání apod.). v mladším školním věku: pohybová neobratnost a špatná koordinace zejména v tělocviku a praktické výuce, potíže s psaním (pomalé tempo psaní, neúhledný rukopis…), motorický neklid (dítě se stále vrtí). ve starším školním věku : vyřazení ze sportovních aktivit a některých zájmových činností, zvýšená unavitelnost. Apraxie je ztráta schopnosti a dovednosti vykonávat koordinované, účelné a naučené pohyby i přesto, že handicapovanýfyzickou schopnost takové úkony provést a chce je provádět. To znamená, že existuje rozpor mezi myšlenkou (postižený ví, co by měl udělat) a skutkem (postrádá kontrolu své činnosti). Jde o výrazné potíže provést určité úkony, když jsou k tomu vyzváni, ale mohou je učinit spontánně bez vyzvání. Zdravotníci i pedagogičtí pracovníci, zejména učitelé a vychovatelé se v diagnostice motoriky opírají o popis Specifické vývojové poruchy motorických funkcí v Mezinárodní klasifikaci nemocí 10 (F 82). Specifická vývojová porucha motorických funkcí je zde uvedena jako porucha jejímž hlavním rysem je vážné poškození vývoje motorické koordinace, které není vysvětlitelné celkovou mentální retardací nebo nějakým vrozeným nebo získaným neurologickým onemocněním. Nicméně ve většině případů ukáže pečlivé klinické vyšetření zřetelné známky vývojové nervové nezralosti, jako jsou choreiformní pohyby nepodepřených končetin nebo zrcadlové pohyby a jiné současné motorické poruchy, včetně známek postižení jemné a hrubé motorické koordinace. Od poruch motoriky, lokomoce a praxie je třeba diferencovat Poruchu se stereotypními pohyby uvedenou také v Mezinárodní klasifikaci nemocí 10 pod značkou F 98,4. Tato porucha chování se projevuje tak, že dítě (mladistvý), produkuje stereotypní pohyby v takové míře, že si způsobuje tělesné poškození nebo výrazně postihuje normální aktivity. Porucha přitom trvá nejméně měsíc. Postižený přitom jinou duševní poruchou ani poruchou chování netrpí. Je třeba odlišit rovněž poruchy, které vznikají na organickém či somatickém základě, např. následky dětské mozkové obrny. Specifické jsou Obtíže v oblasti neslovního učení (Nonverbal Learning Disability zkratka NLD, resp NVLD.) Jde o psychonervový syndrom projevující se potížemi, závadami či poruchami (dysabilitou) v neslovním učení. Patří sem např. potíže v motorice, nemotornost, potíže v grafomotorice, dysgrafie, potíže ve vizuální paměti, vnímání prostoru, obtíže ve vizuálně prostorové orientaci a organizaci, potíže v matematice, potíže v nonverbální sociální komunikaci a interakci. Osoby s tímto syndromem přitom mívají velmi dobré slovní vyjadřování, bývají výřečné, mají velmi dobrou slovní paměť a bývají pracovité. Pokud jde o lateralitu je třeba respektovat metodické pokyny, jak učit leváky (u nich nemusí jít o závadu ani poruchu) psaní levou rukou. Držení těla: levák sedí rovně v mírném předklonu. Opírá předloktí o desku zcela symetricky. Střední rovina těla je dána páteří a nosem. Od této roviny se při psaní neodchyluje ani tělo, ani hlava. Levák se dívá přes ruku, a ne pod rukou. Položení a sklon papíru: tak jako pravák si dává papír k pravé straně od střední roviny těla se sklonem pravého okraje vzhůru, tak u leváka je papír položen vlevo od střední roviny těla se sklonem pravého rohu dolů. Sklon se určí tak, že čára, kterou opíše levá ruka opřená o loket, je shodná s linkami sešitu. Psací náčiní: levák je drží v levé ruce zcela obdobně (zrcadlově) jako pravák v ruce pravé. To znamená: tužka či pero přidržované neohnutým ukazováčkem, směřuje zpět přibližně k rameni. Ruka se otáčí spíš hřbetem vzhůru, opírá se o předloktí tak, aby především zápěstní kloub byl uvolněn. Prsty píšící ruky zůstávají pod linkou řádky. Psací náčiní, předlohu apod. odkládá žák k levé straně. Osvětlení zepředu zleva není na závadu. Při psaní: postupuje levák tak, aby neustále viděl celý text napsaný na řádce. Tím si udržuje kontinuitu výkonu a zabraňuje rozmazávání napsaného textu. Záleží tu též na správném, individuálně voleném sklonu papíru. Směr písma: jde odleva doprava, tedy k sobě, tj. až ke střední rovině těla, přes kterou sešit nepřesahuje doprava. Kdyby levák psal přes střední rovinu těla, začal by se křivit a ohýbal by ruku v zápěstním kloubu. Sklon písma: levorucí vždy nedodržují předepsaný sklon a s oblibou píší stojatě. Takový způsob je pro některého leváka snazší, pohodlnější a rychlejší. Z toho plyne, že nebudeme trvat za každou cenu na písmu ležatém, pokud by to některému levákovi činilo obtíže. Vhodná pedagogicko-psychologická příprava je nezbytná, to znamená, že psaní levoruké pokládáme za stejně přirozené jako psaní pravoruké. Postoj učitele: levoruké psaní přijímá jako věc samozřejmou, nikoliv neobvyklou. Pak ani při klasifikaci nečiní žádné výjimky. Postoj třídy k levorukému vhodně usměrní pedagog. Leváctví se nesmí stát omluvou pro případné jiné nedostatky. vloženo uživatelem» motorika člověka
motorizmus, motorismus >>  užívání motorových vozidel; různá odvětví automobilového a motocyklového sportu  » motorizmus
motorka >>  jednostopé motorové vozidlo, motocykl  » motorka
motorobot >>  jednoosý traktor užívaný v parcích, zahradnictvích  » motorobot
motorový >>  vztahující se k motoru  » motorový
motoskopie >>  pozorování motorických, grafomotorických a výrazových projevů, např. výrazu obličeje, gestikulace, stisku ruky, řeči, rukopisu, pohybů normálních i abnormálních, držení těla vloženo uživatelem» motoskopie
motte >>  německý termín označující uměle navršené násypy připomínající velkou mohylu, rozšířené ve středověku převážně v rovinatých terénech od Británie po východní oblasti Německa. Na jejich vrcholu vznikaly obranné, obvykle dřevěné stavby, chránila je palisáda, popř. vodní příkop. Jsou předchůdci středověkých vodních hrádků. vloženo uživatelem» motte
motu proprio >>  Papežský list důležitého obsahu vydaný z iniciativy papeže (nazv. podle nadpisu Motu proprio = z vlastního popudu) vloženo uživatelem
1 komentář
» motu proprio
motus (lat.) >>  pohyb vloženo uživatelem» motus (lat.)



hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz