Pojem analytická psychologie C.G.Junga
Slovo:
analytická psychologie C.G.Junga
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Carl Gustav Jung (1875-1961)
byl zakladatel tzv. analytické psychologie (curyšské školy) či komplexní hlubinné psychologie, švýcarský psychiatr, psycholog a filozof kultury, profesor na univerzitě v Curychu a v Basileji, který nahradil freudovské libido životní silou, energií, která překračuje rámec sexuality. Jung se narodil 26. 7. 1875 a zemřel 6. 6. 1961.
Původně to byl Freudův oblíbenec. Stal se dokonce v roce 1910 prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, avšak již v roce 1913 se rozešel s Freudem a odloučil se od jeho psychoanalýzy. Do oblasti nevědomí vkládá na rozdíl od Freuda nejen nevědomí individuální, ale také tzv. nevědomí kolektivní, které je dědictvím rodu. Součástí kolektivního nevědomí jsou jakési archetypy vytvořené tisíciletou zkušeností lidstva. Mezi nejvýznamnější patří archetypy Stínu, Animy (v mužích), Anima (v ženách), Velké Matky, Mudrce atp.
Podle názoru C. G. Junga může být lékař, psycholog
či poradce nebo pedagog dětskými i dospělými klienty zveličen do nadlidských proporcí jakéhosi praotce (vědomě nebo alespoň ve snech).
Koncepce kolektivního nevědomí patří mezi hlavní objevy C. G. Junga. Duševní život je tak ovlivňován zkušenostmi nespočetných generací předků, které spoluurčují jeho vývoj mravní, náboženský i příp. odborný a vědecký. Nechápe nevědomí jako "odkladiště", ale jako velmi hodnotnou, a dokonce i kreativní součást struktury psychiky. Struktura psychiky se podle Junga skládá z osobního nevědomí, z kolektivního nevědomí, z vědomého já (ega) a bytostného já. Osobní nevědomí člověk nedědí, nýbrž je získává. Vynořuje se z citů, myšlenek a zážitků, které byly potlačeny, vytěsněny nebo zapomenuty.
Kolektivní nevědomí je zděděné. Obsahuje v sobě duševní život našich předků až k prvopočátkům. Jeho obsahy jsou tvořeny archetypy, praobrazy, které podvědomě určují lidské chování.
Ego a bytostné já by měly být navzájem v úzkém kontaktu. Ego je zodpovědné za trvalou identitu osobnosti a za její chování. Samo o sobě však nemůže člověku nabídnout vrcholné příležitosti vývoje, kterých je jedinec schopen dosáhnout. Bytostné já je podle Junga nadřazeno vědomému egu, protože usnadňuje spojení psyché s vnějšími silami růstu, podporuje sebe uskutečnění a celistvost jedince. Člověk je bytost, která má naplňovat proces své individuace. Jejím cílem je, aby se člověka stal, kým vlastně a skutečně je. Především má přijmout sebe sama, včetně svých možností i obtíží. To je i prvním cílem jungovské psychoterapie. Má se stále vyvíjet k autonomii a autoregulaci, být stále méně určován neznámými silami (např. kolektivního nevědomí), sjednocovat se sám se sebou, ale současně i s lidstvem a prožívat jednotu s kosmem. Individuací se člověk stává bytostným Já. Inkarnování, uskutečnění bytostného já, celistvé a integrované propojení vědomí a nevědomí, tvořivý rozvoj osobnosti je ideálem celého procesu individuace. Může nás ovšem napadnout, že tyto cíle Junga jsou dost pozemské. Nebylo by adekvátnější vést člověka výchovou i sebevýchovou k tomu, aby směřoval k obrazu božímu?
Široké uplatnění v odborné psychologické, psychiatrické, pedagogické a sociologické praxi nalezla v celém světě Jungova typologie osobnosti dělící osoby na introverty zaměřené do vlastního nitra, distancované od vnějšího světa, do sebe uzavřené (dělil je dále na introverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní) a extraverty-osoby společenské, družné, obrácené spíše navenek (dělil je také na extraverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní). Sám svou školu nazýval "komplexní psychologie". Vědomí a nevědomí tvoří podle Junga heterogenní kontinuitu.
Ve snech neviděl jen regresi, ale především projev kolektivní psychiky, moudrosti rodu, hlas prastaré nad individuální zkušenosti, která přesahuje zkušenost jedince. Věkovitá moudrost ve snech člověka někdy i varuje, prorocky orientuje, radí mu. Je to někdy jakoby Boží hlas.
Jung vyslovil rovněž názor, že psyché občas funguje mimo rámec časoprostorového zákona příčinnosti. Úplný obraz světa by si podle Junga vyžadoval přidání ještě dalšího rozměru.
Podporoval tzv. prospektivní tendenci oproti pouhé retrospektivě, zařazoval např. problematiku neuróz do kulturních, filozofických a náboženských konceptů, opouštěl postupně hledisko kauzality a předpokládal, že duševní dění je třeba radikálně oddělit od mozku a přírodovědných metod, přiznat mu plnou autonomii a možnost překračovat hranice prostoru, času a hmoty, do nichž zůstává uzavřen hmotný a tělesný svět.
Některá související slova
psychodynamické teorie v psychologiiNavigace
předchozí slovo: » analytická sociometrienásledující slovo: » analytické schopnosti
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:156
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
