Pojem anormativni chovani dětí

Slovo:

anormativni chovani dětí


Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor

Význam:

Základní poznatky o anormativním chování, závadách a poruchách chování a prožívání, psychiky a osobnosti nejen dětí, ale i dospělých osob by měli získávat nejenom zdravotnice a zdravotníci, ale také např. sociální pracovnice a pracovníci, učitelky a učitelé, vychovatelky a vychovatelé a vedoucí pracovníce a pracovníci všech stupňů.
Pomáhá to především ke správnému individuálnímu přístupu a úspěšné sociální komunikaci s osobami, které trpí zmíněnými závadami a poruchami.
U dětí se SOCIÁLNĚ A PEDAGOGICKY ANORMATIVNÍM CHOVÁNÍM se mohou vyskytovat některé
nežádoucí projevy chování a jednání z níže uvedeného seznamu.
Např.:
- časté konflikty se spolužáky i s dospělými,
- urážlivost,
- výbuchy zlosti a vzteku,
- ničení cizích věcí, hraček, oděvu, zařízení,
- zlomyslnost,
- vyvolávání rvaček,
- poruchy autoregulace,
- zvýšená lhavost, podvádění,
- krádeže,
- drzost, hrubost,
- vulgární vyjadřování,
- vyhrožování,
- negativismus vůči autoritám, hádky s dospělými, odpírání poslušnosti,
- žádný nebo malý pocit viny při přestupcích,
- ztráta zájmu o školu a výuku,
- záškoláctví (viz neomluvené hodiny), toulavost, přespávání mimo domov,
- členství v závadové skupině,
- volba nevhodných kamarádů,
- vedení spolužáků k odporu proti rodičům, učiteli, resp. vychovateli,
- nežádoucí hodnotová orientace,
- nevhodné tetování,
- kouření,
- pití alkoholických nápojů,
- požívání drog (experimentování s drogami),
- předčasné sexuální zájmy a zkušenosti,
- oplzlé řeči,
- morální depravace,
- surovost, destruktivnost,
- zvýšená verbální a brachiální agresivita,
- napadání a terorizování mladších a slabších spolužáků,
- trápení zvířat,
- ničení věcí,
- nedostatek soucitu.
Anormativní (pedagogicky či disociálně)
chování bylo opakovaně zjištěno jako typické pro chlapce. Často je signalizováno sníženou známkou z chování.
Je to zřejmé např. již z výzkumu Vodáka a Šulce (1964).
Při výchově těchto dětí bychom měli spolupracovat s výchovnými poradci a pracovníky pedagogicko - psychologických poraden a případně i s odděleními péče o děti a rodinu příslušných obecních úřadů, které mohou podnítit soudní jednání o ústavní nebo ochranné výchově pro tyto děti.
Příčiny, které mohou vyvolat disociální vývoj osobnosti, jsou velmi četné. Jsou buď vnější, nebo vnitřní, často se také kombinují.
Normální (zdravá) osobnost je utvářená společností, ve které žije, je formována do značné míry, tj. utváří se v meziosobních vztazích a aktivitách, v interakcích. Určující je společenskými vlivy působení sociálních podmínek života a činnosti při formování osobnosti, aniž však přitom lze ignorovat biologické zvláštnosti organismu. Význam biologických předpokladů (včetně zděděných komponent) lze pochopit jen v kontextu zrání a individuálního rozvoje. Kvalitativní přestavba osobnosti dítěte se děje na základě jeho aktivní činnosti a působením mravní výchovy. Vždy nás musí zajímat využívání volného času dětmi a mládeží.
Společenské podmínky působí nezřídka na vývoj osobnosti záporně, disharmonicky. Nevhodný způsob výchovy nevede např. k rozvoji sebekázně dítěte a k vytvoření určitého řádu a pravidelnosti v jeho životním režimu. Bývá to způsobeno např. vysokou rozvodovostí i vysokou zaměstnaností matek, extrémní demobilizací rodinného života, spojenou s rozkolísáním výchovné autority otce, nízkou vychovatelskou uvědomělostí a připraveností rodičů. Nežádoucí příklad členů rodiny v konzumním životním stylu a nevhodné party jsou činiteli usnadňujícími vývoj k závažným poruchám chování. Oblast sociálních interakcí, ať již jde o vztah jednoho člověka k jinému člověku, nebo vztah jednotlivce ke skupině - např. k rodině, či vztah skupiny k jiné skupině, je důležitým zdrojem pro poznávání každé osobnosti, a jedince s poruchami chování zvláště. Výsledek výchovy či nápravného vedení je ovšem určován i zvláštnostmi tělesného a duševního vývoje osobnosti s poruchami chování. Důležitý je i momentální stav morální úrovně dané společnosti.
Za patogenetickou podstatu dificilit bývá přitom považováno chybné učení a jeho výsledky. Nesmíme však podceňovat ani vnitřní podmínky osobnosti těchto dětí, protože i jejich nepřiměřenost má značný vliv na vznik závad a poruch chování, resp. disproporcí v průběhu vývoje struktury intelektu, dysfunkcí psychických procesů a stavů apod.
Disociální vývoj osobnosti dětí i mládeže se často utváří v průběhu delšího období, a proto je jejich náprava obtížná a dlouhodobá. Je to dáno rovněž tím, že i když se u většiny závad a poruch chování rozhodujícím způsobem uplatňuje nesprávná výchova v nejširším slova smyslu, případně i nedostatky v širším sociálním prostředí, zdá se, že na vzniku výchovných obtíží, podobně jako na vzniku neuróz a psychóz, má svůj podíl také jistá "vnitřní disponovanost, vyladěnost".
Klinický psycholog a vysokoškolský učitel Josef Švancara tuto skutečnost výstižně charakterizuje takto: "Nemá-li dítě některé základní genotypické dispozice pro vývoj žádoucích vlastností osobnosti nebo působí-li na dítě prostředí a výchova v omezujícím nebo negativním směru, vede to k narušení harmonického vývoje osobnosti, neprobíhá také optimální transformace společenských norem v regulační principy osobnosti. Nerovnoměrný vývoj jednotlivých složek osobnosti má pak odraz v poruchách jeho činnosti ve vztahu k hodnotám a v utváření vztahu k druhým lidem, případně ke společnosti jako celku."
I když vycházíme z poznatku, že mnohé závady v chování jsou důsledkem psychického strádání v oblasti základních potřeb, bylo by mylné vyvozovat z tohoto poznatku závěr, že takové děti napravíme pouhým soucitem a shovívavostí. Tohoto omylu se dopouštějí někteří mladší pedagogové a rodiče, když si myslí, že dítě vždy ocení jejich dobrotu, budou-li jim "dávat srdce na dlani". Závady v chování jsou současně návykem, naučenou chybnou reakcí, kterou musíme dítě odnaučit. Ani potlačení projevu neukázněnosti neznamená ještě odstranění jeho kořenů, jeho příčin. Jedním z nejvýznamnějších klíčů k odstranění závad v chování je v ovládnutí motivačních procesů dětí, ovlivňování jejich hodnotového systému a v tréninku společensky žádoucích forem uspokojování potřeb. Při výchově musíme tedy přihlížet jak ke kořenům, tak vnějším projevům závad.
Musí nám jít nejenom o výchovu podřídivosti, přizpůsobivosti, pracovních, hygienických a kulturních návyků, ale především o výchovu volních a mravních vlastností, jako je altruismus, společenský takt, svědomitost, sebevláda, samostatnost, rozhodnost, vytrvalost a stálost.
Nepřihlížíme-li k motivům chování dítěte a posuzujeme-li dítě pouze podle vnějších aktů chování, volíme často nepřiměřené výchovné zásahy.
Každá výchova musí vycházet z objektivního poznání osobnosti dítěte a jeho prostředí a musí přihlížet k jeho psychologickým zvláštnostem. Výchovou a převýchovou mládeže se závadami a poruchami chování se zabývá také speciální pedagogika, obor etopedie.
Od dificility disociálního a sociálně pedagogicky anormativního chování je třeba odlišit vážnější disociální poruchu osobnosti, která se projevuje například trvalou podrážděností a poruchou chování během dětství a v adolescenci, lhostejností k citům druhých, naprostou a trvalou nezodpovědností a nerespektováním sociálních norem, pravidel a závazků, nízkou frustrační tolerancí a nízkým prahem pro spuštění agrese, výraznou tendencí ke svádění viny na jiné (výrazná extrapunitivita).
Poruchy chování se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci mají v Mezinárodní klasifikaci nemocí (10. revize) poměrně přesnou odbornou charakteristiku. Je přítomen opakující se a trvalý vzorec chování, při němž jsou porušována buď základní práva jiných, nebo závažnější společenské normy nebo pravidla, přiměřená věku. Musí trvat alespoň šest měsíců a po tuto dobu musí být přítomny některé z následujících 23 příznaků, přičemž příznaky 11, 13, 15, 16, 20, 21 a 23 se musí vyskytnout alespoň jednou, aby bylo splněno kriterium.
Jedinec s poruchou chování:
má neobvykle časté a těžké výbuchy zlosti, když se bere v úvahu jeho nebo její vývojový stupeň,
hádá se s dospělými,
aktivně odmítá žádosti dospělých nebo porušuje pravidla,
dělá věci, které jiné lidi obtěžují,
viní jiné ze svých vlastních chyb nebo špatného chování,
uráží se a nechá se jinými snadno ,,otrávit",
zlobí se a rozčiluje,
je často zlomyslný a pomstychtivý,
lže nebo porušuje sliby, aby získal výhody nebo pozornost nebo aby se vyhnul závazkům,
vyvolává rvačky (toto nezahrnuje rvačky se sourozenci),
používá zbraň, která může jiným lidem způsobit vážné tělesné poškození (např. pálku, cihlu, rozbitou láhev, nůž, střelnou zbraň),
i přes zákaz rodičů zůstává často venku po setmění (začátek tohoto chování bývá před třináctým rokem),
projevuje tělesnou krutost k jiným lidem (např. oběti svazuje, řeže nebo pálí),
projevuje tělesnou krutost ke zvířatům,
schválně ničí majetek jiných (jinak než založením požáru),
zakládá požáry s rizikem, že způsobí vážnou škodu nebo s úmyslem ji způsobit,
krade předměty nemalé hodnoty bez konfrontace s obětí, a to buď doma, nebo mimo domov (např. krádeže v obchodě, vloupání, padělání),
chodí za školu (začátek bývá před věkem 13 let),
alespoň dvakrát utekl z domova rodičů nebo náhradního domova, nebo alespoň jedenkrát utekl na více než jednu noc (sem nepatří opuštění domova, aby se vyhnul tělesnému týrání nebo sexuálnímu zneužívání),
spáchá zločin, kde dochází ke konfrontaci s obětí (včetně vytržení kabelky, vydírání, přepadení zezadu a škrcení),
nutí jinou osobu k sexuální aktivitě,
často tyranizuje jiné (např. schválně způsobuje bolest nebo poranění včetně stálého zastrašování, mučení nebo obtěžování),
vnikne do domu, budovy nebo auta někoho jiného.
Poruchy chování se dále třídí např. na poruchu chování ve vztahu k rodině (příznaky a projevy poruchy chování se omezují jen na rodinu), nesocializovanou poruchu chování (poruchy chování jsou provázeny výrazně špatnými vztahy s vrstevníky,což se projevuje izolací, odmítáním nebo neoblibou a chybí trvale blízké vzájemné přátelství), socializovanou poruchu chování (porucha chování se projevuje v prostředí mimo domov nebo mimo rodinu a vztahy s vrstevníky jsou na normální úrovni), poruchu opozičního vzdoru a na smíšené poruchy chování a emocí.
Mezi poruchy sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství a v adolescenci (F 94) patří také tzv. výběrová němota (elektivní mutismus), reaktivní porucha příchylnosti v dětství a desinhibovaná příchylnost v dětství.
Mezi jiné poruchy chování a emocí, začínající obvykle v dětství patří ještě neorganická enuréza, neorganická enkopréza, porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku, pika v útlém a dětském věku, porucha se stereotypními projevy, koktavost a breptavost
Od závady chování aprožívání (dificility) je třeba diferencovat také návykové a impulzivní poruchy, jako jsou:
patologické hráčství (gemblerství),
patologické zakládání požárů (pyromanie, pyrofilie),
kleptomanie (patologické kradení),
trichotilománie (systematické vytrhávání si vlasů).
Vážnější než dificility jsou kriminální činnosti ( např. násilná, mravnostní, majetková) a závislosti na drogách.
Diagnostika sociálně a pedagogicky anormativního chování
Používá se metoda anamnézy, pozorování, rozhovoru, dotazníku a speciálních psychologických testů zaměřených na chování a osobnost.
Odborná psychologická diagnostika osobnosti se opírá např. o metody jednorozměrné (unidimenzionální):
N -5 (Neurotický dotazník),
KSAT (Škála klasické sociálně situační anxiety a trémy O. Kondáše),
Inventář agrese (B-D-I),
STAI (škálu úzkosti),
MALT (Mnichovský test alkoholismu) a vícerozměrné (multidimenzionální) metody, např.:
BOD (h) S. Kratochvíla,
EOD H. J. Eysencka,
O. Mikšíkovy dotazníky (IHAVEZ, SUPOS, SPIDO, DOZ),
Woodworth-Mathews , TE-ZA-DO aj.
Mezi hodnotné diagnostické metody odborných psychologů zjišťující základní osobnostní vlastnosti patří Dotazník interpersonální diagnózy (ICL) T. Learyho, R. L. Laforga aj.který zjišťuje nejenom osm základních osobnostních rysů jako určitých kvalit osobnosti, (např. dominantnost a submisivitu), ale vyjadřuje se i k jejich kvantitativní úrovni a k jejich adaptivnosti a dysadaptivnosti (maladaptivitě).
Brněnská psycholožka E. Kudličková (roz. Komárková) sestavila Osobnostní dotazník KUD.
Metoda zachycuje tyto vlastnosti: aktivitu a pasivitu, labilitu a stabilitu, dominanci a submisivitu, racionálnost a smyslovost, extraverzi a introverzi.
Bruno Miglierini sestavil také Osobnostní dotazník, který zjišťuje společenskost a aktivitu, samostatnost a rozhodnost, emocionální stabilitu, vztahy k rodině, tělesnou a duševní pohodu, vztahy k lidem, zájmovou zaměřenost a svědomitost a zodpovědnost. Miglieriniho dotazník obsahuje 200 výroků se kterým má zkoumaná osoba vyslovit souhlas nebo nesouhlas.
Stále je využíván P - I test (Osobnostní a zájmový test), který sestavili E. Mittenecker a V. Toman. Obsahuje 120 otázek na osobnost a 94 otázek zájmových. Otázky na osobnostní vlastnosti se dělí do bipolárních kategorií: sebekritika - nedostatek sebekritiky, sociální postoj - nesociální postoj, extraverze - introverze, neneurotický - neurotický, nemanický - manický, nedepresivní - depresivní, neschizoidní - schizoidní, neparanoidní - paranoidní, vegetativně stabilní - vegetativně labilní.
Oblíbený je Hogan Personality Inventory (HPI), Hoganův osobnostní dotazník, který zjišťuje osobnostní stabilitu, sebeprosazování, sociabilitu, kooperativnost, systematičnost, zvídavost, učenlivost.
Stále využíván je též Osobnostní dotazník P. L. Bergera a V. Smékala.
Pro dospělé je využíván pro diagnostiku osobnosti vícerozměrný Dotazník 16 PF Raymonda B. Cattella.
Cattellovy osobnostní faktory v dotazníku 16 PF forma E jsou závislé na neurofyziologických vlastnostech. Jde o tzv. hlubší, podpovrchové vlastnosti. Projevují se jako syndromy (skupiny příznaků):
NÍZKÉ SKÓRE
A- REZERVOVANÝ, neosobní, kritický, chladný, nedůvěřivý, formální, skeptický.
B- MÉNĚ INTELIGENTNÍ, konkrétně myslící, méně inteligentní.
C- EMOCIONÁLNĚ MÉNĚ STABILNÍ, snadno se rozruší, ovlivňovaný city.
E- SUBMISIVNÍ, mírný, poslušný, přizpůsobující se, lehce se dá ovládat.
F- STŘÍZLIVÝ, opatrný, vážný, mlčenlivý.
G- NESPOLEHLIVÝ, nerespektuje pravidla, sobecký.
H- OSTÝCHAVÝ, plachý, váhavý, zdrženlivý, senzitivní k vyhrůžkám.
I- TVRDÝ, hrubý, houževnatý, bez smyslu pro extravaganci.
L- DŮVĚŘIVÝ, přijímá dané podmínky, lehce se s ním vychází.
M- PRAKTICKÝ, drží se při zemi, prozaický, věcný.
N- NAIVNÍ, nepředstírá, otevřený, má prostý vkus.
O- SEBEJISTÝ, nepociťuje vinu, bezstarostný, spokojený sám se sebou.
Q1- KONZERVATIVNÍ, respektuje tradiční myšlení.
Q2- ZÁVISLÝ na skupině, rád někoho následuje, přihlíží k ostatním.
Q3- VNITŘNĚ NEINTEGROVANÝ, laxní, nedbá na společenská pravidla.
Q4- RELAXOVANÝ, klidný, nízká ergická tenze, nefrustrovaný.
VYSOKÉ SKÓRE
A- VSTŘÍCNÝ, vřelý, účastný, ochotný spolupracovat, dobromyslný.
B- INTELIGENTNĚJŠÍ, abstraktně myslící.
C- EMOČNĚ STABILNÍ, čelí realitě, zralý, klidný.
E- DOMINANTNÍ, asertivní, agresivní, tvrdošíjný.
F- BEZSTAROSTNÝ, nadšený, spontánní, expresivní.
G- SVĚDOMITÝ, konformní, spolehlivý, mající smysl pro povinnost.
H- DOBRODRUŽNÝ, společensky smělý, odvážný, snáší dobře stres, má hroší kůži.
I- JEMNOCITNÝ, senzitivní, měkký, citově závislý, hledá pomoc a soucit.
L- PODEZÍRAVÝ, tvrdohlavý, nedá se oklamat a podvést, nedůvěřivý a skeptický.
M- IMAGINATIVNÍ, nepraktický, často duchem nepřítomný.
N- KALKULATIVNÍ, vypočítavý.
O- USTARANÝ, plný obav, trápí se, sklon k pocitům viny, nejistý.
Q1- EXPERIMENTUJÍCÍ, kritický, liberální, ochotný akceptovat změny.
Q2- SOBĚSTAČNÝ, dává přednost vlastním rozhodnutím.
Q3- INTEGROVANÝ, řídí se svým sebepojetím.
Q4- FRUSTROVANÝ, napjatý, popudlivý, podrážděný.
Pro mládež se stále používá Osobnostní dotazník pro mládež HSPQ, který zkonstruoval rovněž R. B. Cattell a Mary D. L. Cattellová. Test má zachytit jednoduchou technikou všechny hlavní a současně značně stálé psychické vlastnosti mladého člověka ve věku od 12 do 18 let. R. B. Cattell těchto vlastností zjišťuje čtrnáct. Označuje je obdobně jako test 16 PF velkými písmeny abecedy (např. faktor B - inteligence).
Pro diagnostiku některých významných vlastností osobnosti je využíván Freiburský osobnostní dotazník (FPI), jehož autoři jsou J. Fahrenberg, H.Selg a R. Hampel a pro české a slovenské uživatele dotazník upravili T.Kollárik, E.Poliaková a A. Ritomský.
Dotazník sleduje tyto nezávislé dimenze osobnosti: neuroticitu, spontánní agresivitu, depresivitu, vzrušivost, družnost, mírnost, reaktivní agresivitu, zdrženlivost, otevřenost, extravertovanost - introvertovanost, emocionální labilitu - stabilitu a maskulinitu - femininitu.
Mezi projekční metody zkoumání osobnosti patří Test inkoustových skvrn podle švýcarského psychologa Hermanna Rorschacha ( 1884-1922), který autor prezentoval v roce 1921.
Rorschachův test (ROR) je psychodiagnostická metoda, analyzující psychiku a osobnost, a to zejména v klinické psychologii. Na počátku svého vzniku využíval Hermann Rorschach různé inkoustové skvrny. Ukazoval je svým pacientům a ty, které nejvíce podněcovali fantazii, začal používat v praxi stabilně. Rorschachův test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností. Zahrnuje tři barevné skvrny, pět černých skvrn a dvě černo-červené, všechny na bílém pozadí. Osoby racionálně založené reagují primárně na tvar skvrn, teprve poté na barvy. Osoby emotivně založené se mohou nejprve zaměřit na barvy a teprve pak hodnotí tvary skvrny.
Pořadí předkládaných karet není náhodné. Žádosti o přetočení obrázku, verbální i neverbální reakce, doba přemýšlení či naopak rychlost odpovědí, její originalita, to vše je během testu examinátorem zaznamenáváno. Kvůli objektivnosti odpovědí ke každé kartě náleží tabulka, kde se nachází několik možností odpovědí.
Získané klinické údaje mají primárně kvalitativní charakter a a jejich úspěšnost je značně závislá na osobní odborné zkušenosti odborníka, který je používá.
Během odborného psychologického šetření se posuzuje a hodnotí chování zkoumané osoby např. podle těchto kriterií:
sociální kontakt a komunikace,
kvalita a kvantita zájmu o spolupráci,
pozornost při práci,
pracovní tempo,
pohotovost a spontaneita reakcí,
celková motorická pohyblivost
a pečlivost.
Zkoumá se vzájemná interakce vnějších sociálních (např. patologického prostředí, negativních vzorů a patologické výchovy) a vnitřních biologických a psychických faktorů (např. hereditární podmíněnost, predispozice, labilita nervové soustavy, narušení centrálního nervového systému, psychosociální nezralost) při vzniku závad (dificilit) a poruch chování a prožívání.
Psychologická diagnostika se v průběhu času neustále rozšiřuje o nové testy.
Specifické odborné psychologické testy a metody jsou užitečnou pomůckou pro diagnostiku i intervenci pouze pro kompetentní, kvalifikované a vysokoškolsky vzdělané psychology.
Mezi obecné cíle výchovy patří optimálně rozvinutá a přiměřeně dané věkové etapě zralá a harmonická osobnost. Tohoto stavu však ve výchovně vzdělávacím procesu nedosahuje poměrně velké množství dětí ani v současné době. Rozvoj osobnosti není u všech dětí stejný a často ani optimální. U některých dětí dochází k problémovému vývoji chování a osobnosti pod vlivem mnoha různých sociálních i biologických faktorů. Pedagogové a zejména výchovní poradci a školní psychologové mají možnost často jako první rozpoznat různé závady chování a prožívání, které signalizují ohrožení normálního, zdravého psychického a osobnostního vývoje a chování žáka s důsledky pro jeho sociální, pedagogické a profesní začleňování.
Pedagogové, výchovní poradci i psychologové musí hledat cesty, jak účinněji než dosud pracovat s psychickými možnostmi a potenciální osobností všech žáků, aby dosahovali úspěšnosti ve škole, v pracovním procesu i v životě.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat závadám a poruchám v chování dětí a mládeže, jejich včasnému zjišťování, klasifikaci, nápravě a prevenci.
Kategorie lehčích závad chování (dificilit) je třeba přesně diferencovat od vážnějších poruch chování a poruch osobnosti a volit ve shodě s diagnózou přiměřené postupy nápravy.
Problematiku poruch chování a poruch osobnosti zapříčiněných organickými příčinami, psychotickými, psychopatickými, neurotickými a mentálně retardovanými procesy a stavy je třeba řešit primárně ve spolupráci s klinickými psychology a psychiatry pro děti a mládež.
Úkolem pedagogických pracovníků je záměrně, cílevědomě a soustavně působit na vychovávané a vzdělávané jedince tak, aby byl podpořen pozitivní rozvoj jejich osobnosti, aby se z ní stala:
osobnost, která má zdravé sebehodnocení, sebecit a sebedůvěru a je schopna a dovede řešit své problémy převážně sama,
osobnost dobře přizpůsobená ustáleným společenským kritériím a jednající v jejich rámci,
osobnost individualizovaná dispozičně i zkušenostmi získanými vhodnými vzorci chování a prožívání,
osobnost integrovaná, tj. taková, jejíž všechny složky fungují v koordinaci s jinými a která má adekvátní pocit životního smyslu.

Komentáře ke slovu anormativni chovani dětí


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » anormativní chování
následující slovo: » anoskop
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:181
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz