Pojem determinanty psychiky a osobnosti

Slovo:

determinanty psychiky a osobnosti


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Chování a prožívání (osobnost a její závady a poruchy) jsou determinovány biologickými, socio-kulturními a individuálně osobními faktory.
Mezi biologické determinanty patří:
zděděná konstituce, smyslové orgány, nervová soustava, žlázy s vnitřní sekrecí, instinkty, výživa.
Socio –kulturní a situační determinanty jsou:
komplex společenských skupin, společenské prostředí, rodina, škola, media, sociální situace, kultura, ,,duch doby".
Důležité individuálně osobní faktory determinace jsou:
specifika rozumu, citu, vůle a sebeovládání, autoregulace, automonitorování.
Člověk byl, je a zůstane kvůli svému organismu bytostí biologickou, ale současně je i bytostí společenskou a individuální.
Faktory zvyšující riziko rozvoje poruch chování.
Jak uvádí český psychiatr Pavel Theiner (2007) ve svém článku Poruchy chování u dětí a dospívajících, vykazují poruchy chování často určitý vývojový trend s počátkem v předškolním věku a v nepříznivém případě končící disociální poruchou osobnosti v dospělosti. Jednotlivé poruchy chování mají však různou prognózu.
Marie Vágnerová (1999)uvádí, že dispozice k poruchovému chování je multifaktoriální, tím je i etiologie poruch chování patrně velmi komplexní. Mezi endogenními příčinami bývají uváděny dědičnost, psychologické a biologické faktory, vztahující se zejména k typu nervové soustavy, úrovni rozumových schopností či k určitému přeprogramování osobnosti a dále pak i různé nedostatečně kompenzované defekty. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o specifických poruchách učení, smyslových defektech nebo o psychopatologických dispozicích.
,,K exogenním příčinám se vztahuje vliv sociálního prostředí na jedince, rodinou počínaje, školou a skupinami vrstevníků pokračujíce a působením celospolečenských vlivů včetně sdělovacích prostředků konče.“ (Němec, Kusý, 1998). Jedná se o tzv. rizikové faktory, které působí na jedince v takové míře ovlivňující jeho chování, že se stávají příčinou podporující rizikové chování. Oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy (CNS), jako rizikový faktor poruch chování je přímo závislý na prenatálním či perinatálním poškození jedince.
Dále zvýšené riziko poruch chování vzniká u dětí se syndromem hyperaktivity, po úrazech hlavy, u některých epilepsií apod. Jedním z projevů odkazujících na možnost existence poruchy chování může být u dětí a mladistvých agresivní výbuch, jenž je však spíše důsledkem neschopnosti sebeovládání než neschopnosti rozeznat nevhodnost svého jednání či odmítání běžných norem chování. Dá se tedy říci, že v tomto případě je jedním z příznaků onemocnění (Vágnerová, 1999).
Genetické dispozice. Dá se předpokládat, že genetické dispozice jedince mají vliv na vznik poruchy chování. Genetické faktory se v současnosti intenzivně zkoumají, někteří autoři odhadují jejich podíl až na 71 % ( Theiner 2007). Lze nicméně předpokládat, že klíčová je souhra mezi faktory prostředí a genetickou vlohou. Genetická dispozice poukazující na možný výskyt poruchy chování u dítěte se v dětství může projevovat především na úrovni temperamentu (Quay, 1987, in: Vágnerová, 1999).
Úroveň inteligence. Děti i dospívající s poruchami chování sice mívají v průměru o něco nižší inteligenci, než je průměr populace, ale vyskytují se i asociální jedinci s nadprůměrnými schopnostmi. Poruchové chování je často spojeno se školním selháním, na čemž se významně podílí spíše sociokulturní zanedbanost (Vágnerová, 1999).
Mezi psychologické a osobnostní faktory řadí Theiner (2007) hyperaktivitu, kognitivní deficity a jazykovou bariéru. Často je přítomno v anamnéze trauma vedoucí k posttraumatické stresové poruše.
Podle Marie Vágnerové (1997), základní osobnostní vlastnosti, které nějakým způsobem, přímo nebo nepřímo, souvisejí se vznikem poruch chování, mohou být různého charakteru. Mohou vytvářet rozdílné typy osobnosti, které podmiňují zcela odlišné adaptační problémy.
Určitým základem je temperament. Osoby s poruchou chování mají sklon k impulzivitě a k silné emoční vzrušivosti se sklonem k afektivním výbuchům. Chybí jim dostatečná sebekontrola a sebeovládání. Hlavním znakem jejich osobnosti je citová plochost, chladnost, nedostatek empatie, egoismus a často se u těchto jedinců vyskytuje mrzutá podrážděná nálada. Lze se domnívat, že citlivost ke zpětné vazbě je u těchto osob snížená, odmítají postoj k běžným sociálním normám a preferují vlastní pravidla, která vedou k uspokojování vlastních potřeb.
Život v klinické rodině, např. v nevhodném nebo nepodnětném rodinném edukativně insuficientním prostředí, které velmi ovlivňuje nežádoucí způsob chování nebo dokonce nežádoucí osobnostní charakteristiky.
Pokud rodina vážně selhává, je pravděpodobné, že také nedospělý jedinec začne selhávat a odklánět se od morálních a etických norem společnosti. Jedinec, který se dostane do nepodnětné nebo přímo závadové skupiny, se může velmi snadno nechat ovlivnit, což opět způsobuje riziko k inklinaci k nevhodnému disociálnímu chování. V případech závad a poruch chování se život v závadovém, nevhodném a nepodnětném rodinném prostředí ukazuje jako významný i při predikci kriminálního chování v adolescenci a dospělosti, což poukazuje na vliv kombinace biologických a sociálních faktorů při utváření raných vztahů v rodině. Pokud jsou tyto vztahy narušeny a nevyvíjí se příznivě, dochází často u dítěte k riziku disociálního až antisociálního chování (Paclt, Florián 1998).
Ostatními rizikovými faktory rozvoje poruch chování jsou především: klinické rodiny s rizikovými a nedostačivými (insuficientními) přístupy k edukaci dětí, např. výchovná nekompetentnost, zneužívání návykových látek rodiči, psychiatrická onemocnění v rodině, zneužívání a zanedbávání dítěte. Významné ohrožení představuje expozice dítěte antisociálnímu chování ze strany pečujících osob (rodičů, vychovatelů). (Searight, Rottnek, Abby, 2001, in: Ptáček, 2006).
Podpůrný (suportivní) faktor sui generis, jenž působí jako zesilovač či násobitel, multiplikátor všech jmenovaných faktorů je stresovanost a frustrace rodičů z projevů chování a prožívání jejich dítěte, které trpí závadou či poruchou chování nebo poruchou osobnosti.

Komentáře ke slovu determinanty psychiky a osobnosti


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » Determinanty normální osobnosti
následující slovo: » determinanty zdraví
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:838
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz