Pojem duchovědný směr v psychologii
Slovo:
duchovědný směr v psychologii
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Představitelem duchovědné (či tzv. rozumějící) psychologie je zejména německý filozof kultury Wilhelm Dilthey (1833–1911), který odsoudil pozitivismus Comta a Milla a propagoval místo přírodovědných metod v psychologii metodu vciťování se a později metodu hermeneutickou (rozumějící, ozřejmující, chápající kontext, „naslouchající bytí“, zkušeností postihující smysl a vykládající, vysvětlující, interpretující). Vyšel z historických a dějinně filozofických studií. Za předmět duchověd považoval člověka a jeho dílo. Uznával jenom psychologii popisnou, analytickou a srovnávací, která na základě intuitivního rozumění vychází z psychických celků a z nich chápe jednotlivosti. Jde mu především o postihování smysluplných souvislostí. Za hlavní metodu psychologie považoval vcítění se.
Je označován za zakladatele humanitních věd (duchověd), jejichž specifičnost nespočívá ve vysvětlování reality (jako u přírodních věd), nýbrž v porozumění jedinečnosti a neopakovatelnosti (např. historického dění) pomocí vciťování se a znovuprožívání. Snažil se svou duchovědnou psychologii učinit základem všech věd o společenském a dějinném životě lidstva. Původně navrhoval pro duchovědnou psychologii název psychologie rozčleňující a popisná. Napsal Einleitung in die Geisteswissenschaften (1883) a Ideen über eine beschreibende und zergliedernde Psychologie (1894). Byl to abstraktní myslitel. Odmítal asociační psychologii a její vysvětlující tendence. Zvláštní úkol psychologie viděl v objasnění struktury duševního života a ve studiu psychologických rozdílů. Jeho důraz na pojem hodnota je zřejmý z tvrzení, že jednotlivé pochody vědomí v nás vystupují s různým vědomím své hodnoty pro celek naší životní souvislosti, čímž se liší podstatné od nepodstatného. Chce zjišťovat strukturu, vývoj a rozdíly duševního života. Struktura je podle Diltheye architektonické členění hotové budovy. Ptá se po „cihlách a maltě“. V rámci určité struktury nachází jednotu.
Neméně významným představitelem duchovědné psychologie byl Eduard Spranger (1882–1963), německý psycholog, pedagog a filozof známý svou stále živou a nosnou typologií osobnosti. Tento směr byl negativní reakcí na přírodovědné pojímání psychologie a tzv. psychologii „bez duše“. Experimentální metoda je tímto směrem do značné míry opuštěna. Základním cílem duchovědných psychologů je subjektivní pochopení lidského života a základních souvislostí, klíčových duchovních znaků a základů našeho duševního dění. Duši chápal jako životní útvar jenž je vázán na prostor a čas a jenž je založen na uskutečňování hodnot. Duševní život je vrůstání jednotlivé duše do objektivního normativního ducha té které doby. Je to teleologická, účelně se uplatňující struktura. Sprangerova struktura je takový celek, v němž části lze rozumět jen ve vztahu k celku.
Vedle objektivního ducha, který tvoří společensky podmíněné prostředí, rozeznával Spranger normativního ducha, který je tvořen kulturně etickými směrnicemi. Úkolem psychologie je určit hranice subjektu vůči objektivnímu a normativnímu duchu a zabývat se odchylkami od norem. Individualita je dána tím, že subjekt ukazuje vlastní směr v určování a prožívání smyslu. Kolektivní duch vzniká tehdy, jsou-li struktury rozmanitých subjektů usměrněny.
Pokud jde o formální stránku, rozeznával tři typologické dvojice: typ střízlivý x vzletný, typ receptivní (přijímající) x originální (tvořivý) a typ těžkomyslný x optimistický (veselý).
U dospívající mládeže rozlišoval osm typických forem: rozplývající se v tělesném pocitu, estetické blouznivce, těšící se na výdělečnou činnost, žíznící po činech, milostný typ, mravní nadšence, náboženské mystiky a problematické typy.
Proti přírodovědným zákonům je postaven problém smyslu, namísto kauzálního vysvětlování psychických jevů je zdůrazněno pochopení člověka a porozumění jeho spiritualitě. Je to směr antiredukcionistický. Porozumění pro Sprangera neznamená sympatizovat nebo znovuprožívat, ale chápat duševní vztahy jako smysluplné. Smysl má jen to, co se vřazuje do smysluplného celku jako konstituující člen. Dění organismu je smysluplné, protože všechny jeho funkce směřují k sebezáchově jako k něčemu hodnotnému.
Za vývoj považuje Spranger rozvoj individuálního duševního života z nitra navenek k větší vnitřní členitosti a ke stupňování hodnoty psychické výkonnosti.
Dodnes si svůj význam uchovává jeho typologie životních forem a stylů. Rozlišuje typ člověka teoretického, pro něhož je hlavní hodnotou vědecká pravda, jeho převládajícími tendencemi jsou věcnost, zdolávání předsudků, poznávání a tvoření systémů poznatků, dále typ člověka ekonomického se zájmy o praktické a utilitární otázky denního života, který všechny hodnoty podřizuje ekonomickému stanovisku, a se zájmy o ekonomický motiv, zisk, přičemž touha po blahobytu je mu konstantou mezi subjektem a světem, typ člověka estetického, pro kterého je nejvyšší hodnotou krásno, vnímá svět jemně, senzitivně a intuitivně, typ člověka mocenského s dominantní hodnotou vládnout, dosáhnout toho, aby jeho ideje, představy, přání a cíle byly pro ostatní závazné, typ člověka sociálního, lidumila naplněného altruismem a snahou pomáhat druhým, který individuální cíle podřazuje cílům společenským a konečně typ člověka náboženského, který hledá smysl života a jeho naplnění ve víře v Boha a který je tak orientován na směřování k Bohu.
Jsou to vlastně typy individuality a typy toho, co Spranger nazval „Lebensformen“. Jde o jakési duševní struktury, které dávají vznik objektivním hodnotám, kulturním statkům a jsou ukazateli různé míry vnímavosti vůči jednotlivým dílčím hodnotám. Jsou to však schémata podmíněná časově i prostorově. Člověk obvykle začíná, např. v nově založené rodině jako člověk typu hospodářského, načež buď v tomto typu setrvá, nebo se změní, třeba na typ sociální nebo estetický. Někteří lidé patří mezi smíšené typy. Např. Lev Nikolajevič Tolstoj splňoval kritéria typu estetického, sociálního i náboženského.
Eduard Spranger byl tvůrcem názvu psychologie duchovědná. Diltheyovu značně abstraktní teorii Spranger zkonkrétnil. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Lebensformen. (Geisteswissenschaftliche Psychologie und Ethik der Persönlichkeit) a Psychologie des Jugendalters.
Na duchovědné psychology navázala celostní a tvarová psychologie a psychologové Klagesova typu.
Fenomenologické psychology reprezentuje americký psycholog William James (1842–1910), který je právem považován za jednoho ze zakladatelů pedagogické psychologie a pragmatismu. Jeho přístup k vyšším duševním jevům je funkcionalistický, považoval duševní jevy za funkce, které slouží adaptaci a sebezáchově. Rozpracoval také pojem „Já“ a za základní předmět studia psychologie považoval proud vědomí. Napsal rozsáhlé dílo Principy psychologie a spolu s dánským lékařem Carl Georgem Langem (1834-1900) je autorem tzv. periferní teorie emocí.
Literatura
Hunt, M. Dějiny psychologie.Praha: Portál,2000. 712 stran.
Kohoutek, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno:
Masarykova univerzita,2008.120 stran.
Plháková, A. Dějiny psychologie. Praha:Grada, 2006.326 stran.
Navigace
předchozí slovo: » duhovkanásledující slovo: » duchovědná psychologie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:740
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
