Pojem edukace hodnot

Slovo:

edukace hodnot


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

CÍLEM EDUKACE (výchovy a vzdělávání) i sebevýchovy a sebevzdělávání je dosáhnout adekvátního zaměření (orientace) člověka na prosociální a duchovní (spirituální) hodnoty.
Jde o proces adekvátní axiologizace osobnosti, tj. formování správných hodnotových soustav.
Také umění pomáhá axiologizovat.
Např. Jaroslav Seifert ve své poslední básni, kterou nazval Sen, označil tři "klíče",
které otvírají všechny zámky:
Jeden je pokoj mezi národy,
jeden je nenásilná vláda,
jeden je mír v duši.
Kéž by se našly.
C. Morris navrhl rozlišovat tři základní hodnotové orientace ("cesty životem"), a to dionýskou, prométheovskou a buddhistickou.
Dionýská cesta se vyznačuje snahou dosáhnout splnění přítomných potřeb a přání.
Prométheovská cesta se vyznačuje snahou ovládat svět.
Buddhistická cesta je charakteristická snahou ovládat sama sebe.
Výzkumem hodnotového systému vysokoškoláků se metodou Test hierarchie hodnot amerického sociologa polského původu M. Rokeache (1918-1988) zabýval brněnský profesor psychologie Mojmír Svoboda.
Srovnával 50 studentů (8 mužů a 42 žen) prvního ročníku filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně s 51 posluchači 5. ročníku téže fakulty (6 mužů a 45 žen).
M. Rokeache (1968,1973)rozlišuje dvě základní kategorie hodnot, které označuje za ,,dva základní hodnotové systém jedince", a to hodnoty instrumentální (instrumental values) a hodnoty cílové (terminal values).
Cílové hodnoty ovlivňující a usměrňující chování osob:
pohodlný život (prosperující život),
vzrušující život (aktivní život),
pocit, že bylo něčeho dosaženo (trvalý příspěvek),
svět v míru (bez válek nebo konfliktů),
rovnost (bratrství, stejné šance pro každého),
jistota pro rodinu (starat se o své milované),
svoboda (nezávislost, svoboda rozhodování),
štěstí (spokojenost),
vnitřní harmonie (soulad se sebou samým),
zralá láska (duchovně-sexuální důvěrnost),
národní jistota (jistota před útoky),
příjemnost (příjemný, slasti plný život),
spasení (k věčnému životu),
sebeúcta (respekt sobě samému),
společenské uznání (respekt, obdiv),
pravé přátelství (úzké kamarádství),
moudrost (hluboké porozumění životu).
Instrumentální hodnoty usnadňující dosahování cílových hodnot:
1. ambice (píle, aspirace),
2. tolerance(otevřenost),
3. kompetence (schopnost, účinnost),
4. radost (veselost),
5. čistota (pořádkumilovnost),
6. odvaha (stát za přesvědčením),
7. shovívavost (být připraven jiným promíjet),
8. pomoc (starat se o blaho druhých),
9. čestnost (upřímnost, pravdivost),
10. fantazie (smělost, tvořivost),
11. nezávislost (soběstačnost, sebedůvěra),
12. intelekt (inteligence, reflexivnost),
13. logičnost (konzistentnost, racionalita),
14. láska (něžnost, oddanost),
15. poslušnost (vědomí povinnosti, respekt),
16. zdvořilost (dobré vychování),
17. odpovědnost (spolehlivost),
18. ovládání se (zdrženlivost, disciplinovanost).
Posluchači prvního ročníku filozofické fakulty v průzkumu M. Svobody volili z cílových hodnot, především ty, které se vztahují k jejich vlastní osobě a které jsou typické pro období adolescence. Touží po svobodě, vysoce oceňují vše krásné, důležití jsou pro ně kamarádi a přátelé. Odmítají zahálčivý a pohodlný způsob života, netouží ovládat druhé a údajně ani netouží po společenském uznání. Obdobné výsledky byly získány i u středoškoláků.
Z instrumentálních hodnot jsou pro ně nejvýznamnější takové, které představují jejich ideál, tj. být čestný, odpovědný, intelektuální, nezávislý,
Někteří vysokoškoláci odmítali nejen poslušnost a čistotnost, ale i zdvořilost.
Studenti pátého ročníku se jevili jako vyzrálejší, upřednostňovali hodnoty související s odpovědným přístupem k životu a k budoucnosti, a to jak vlastní, tak celé společnosti. Významná byla preference hodnoty "mírový život". Pořadí instrumentálních hodnot bylo obdobné jako u studentů 1. ročníku, stejně jako pořadí odmítaných hodnot.
Posluchačky více upřednostňovaly rodinný život, posluchači zase kamarádství a "prospěšný život".
Ti, kteří již vstoupili do manželství, více preferovali zodpovědnost a hodnoty týkající se rodinného života.
Při dotazníkovém zkoumání je však třeba vzít v úvahu, že některé zkoumané osoby určité hodnoty a cíle pouze prezentují či navenek demonstrují, ale přitom ve skutečnosti podle nich nežijí, nepraktikují je. Jen je považují za sociálně žádoucí, a proto je do dotazníku vypisují.
Navíc je třeba počítat s tím, že se v průběhu času osobní hodnotové systémy mohou měnit.
Poruchy v osobní hierarchii hodnot a ideálů vedou někdy až k duševním poruchám a suicidálním ( sebevražedným) tendencím, např. v těch případech, kdy člověk ztratí některou hodnotu, kterou považoval pro sebe za základní - (např. malíř při úrazu ztratí obě ruce).
Je důležité, aby mezi hodnotami člověka významné místo zaujímaly nejen hodnoty autotelické (zaměřené pouze na vlastní osobu), ale i hodnoty heterotelické (zaměřené na ostatní lidi a jejich blaho) i hodnoty hypertelické (nadosobní).
Velký důraz na hodnoty v lidském životě kladl Viktor Frankl (1905 - 1997). Uskutečňováním hodnot se naplňují některé lidské potřeby, např. potřeba životního smyslu, "vůle po smyslu". Frankl dělí hodnoty na tvůrčí, zážitkové a postojové. K tvůrčím patří zejména práce, ať už jí vytváříme hodnoty materiální (výrobky, stavby atd.) nebo hodnoty duchovní (odborné publikace, umělecká díla). K zážitkovým hodnotám patří prožívání (při jídle, pohybu, při četbě, při vnímání lásky atp.). Hodnoty postojové se uplatňuje zejména ve vztahu k utrpení, např. při bolestivých onemocněních. Tyto hodnoty člověk uskutečňuje tím, že nevyhnutelné utrpení trpělivě snáší. Pro věřící osoby mají velký význam hodnoty náboženské, vycházející z víry ve vyšší moc a posmrtný život.
Hodnoty, zájmy a cíle člověka lze utřídit podle toho jak silně konkrétní člověk jejich hodnotu prožívá do čtyř skupin, a to na:: kardinální, centrální, sekundární a nadbytečné.
Výchova v rodině a edukace ve škole by měla vést děti a mládež k přiměřenému prožívání a dosahování celého globálního a komplementárního komplexu animálních, vitálních a materiálních, sociálních i duchovních cílů a hodnot.
Každý člověk by měl správně oceňovat hodnoty vitální a materiální, např. přiměřenou a zdravou výživu, zdravou vodu,
zdravé oblékání, zdravé bydlení, zdravý pohyb a věci užitečné pro pohodový a zdravý život.
Měl by usilovat také o sociální, společenské hodnoty např. o sociabilitu, adekvátní sociální komunikaci a interakci, kooperativnost, sociální pohodu v rodině, ve škole i na pracovišti, prosociálnost svého chování.
Měl by rovněž kladně prožívat a sebevýchovu a sebeřízením dosahovat ctností a spirituálních hodnot jako je sebeovládání, uměřenost, čestnost, smysl pro spravedlnost a dobro, altruismus, humánnost, vzdělanost, moudrost i uměleckou či odbornou a vědeckou tvořivost.
Je třeba vzít v úvahu, že problémové osoby, ať již jsou do spolužáci, vrstevníci, spolupracovníci či jiné problémové osoby mají často záporný vliv na hodnotový systém a chování a prožívání normálních dětí a mládeže. Zvlášť nebezpečné jsou problémové, disociální, asociální a antisociální party.
Velké rozdíly v prioritních cílech a hodnotách mohou vést např. u příbuzných, blízkých spolupracovníků a přátel k vážným konfliktům, rozchodům a roztržkám. Někdy se lidé i svých žádoucích a dobrých prioritních hodnot a cílů raději vzdají a identifikují se s cíli a hodnotami svých partnerů či partnerek, nadřízených apod., aby se nedocházelo ke konfliktům.
Metody etické edukace by měly být aplikovány tak, aby působily na celou osobnost vychovávaného, nejen na jeho rozum, ale i na jeho city a vůli.
Mimořádně důležité a užitečné jsou výchovné metody prožitkové, kazuistické (případová analýza, tj. seznamování s charakteristikami, chováním a prožíváním a s hodnotovými systémy i individuálními rozvojovými plány nejen normálních a kvalitních či optimálních osob, ale také s chováním a prožíváním a hodnotovými systémy osob se závadami a poruchami chování a osobnosti a nedostatky hodnotového systému ), metody zážitkové a dramatické, dobré filmy a divadelní hry, vhodná četba a biblioterapie, poetoterapie. narativita, besedy, diskuze, skupinové a individuální rozhovory, vybrané rozhlasové a televizní pořady, plán, analýza, poznávání a evidování vlastních minulých a současných duševních a osobnostních vlastností a hodnot v osobním hodnotovém systému a plány, tvorba a zdůvodňování rozvojového systému budoucích cílových osobnostních vlastností a hodnot a způsobů jejich dosahování.
Důležité je, aby tyto metody byly aplikovány a vyhodnocovány lidmi, kterých si vychovávaný člověk váží a které přijímá jako své referenční a identifikační vzory a modely.
Od září roku 2007 je na všech základních školách ČR (od prvního do devátého ročníku) a osmiletých gymnasiích v České republice povinným obsahem edukace osobnostní a sociální výchova (OSV), která zahrnuje i etickou výchovu osobnosti. Jedná se o průřezové téma opírající se především o poznatky vývojové, osobnostní a sociální psychologie a pedagogiky.
Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 stran. ISBN 80-214-2203-3.
ROKEACH, M. Nature of Human Values. New York: The Free Press, 1973.

Komentáře ke slovu edukace hodnot


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » edukace degradující
následující slovo: » edukace hyperdominantní
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:978
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz