Pojem hodnocení dětí v mateřských školách
Slovo:
hodnocení dětí v mateřských školách
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Pro dosahování adekvátního rozvoje osobnosti dětí v mateřských školách je žádoucí vycházet při záměrné a cílevědomé (intencionální) výchově z průběžného poznávání a hodnocení jejich psychiky a osobnosti, mentální výkonnosti a sociálního chování a jednání.
HODNOCENÍ (evaluace) výkonnosti, chování a jednání dětí v mateřských školách je součást pedagogické a psychologické diagnostiky a pedagogických a psychologických intervencí a stimulace i motivace.
Hodnotící ústní nebo písemné sdělení učitelů, které je určené dětem, resp. jejich rodičům, vypovídá o míře úspěšnosti dětí v mateřské škole a obsahuje doporučení, jak dosáhnout dalšího rozvoje výkonnosti dětí a jejich sociálního chování a jednání.
Hodnocení prostupuje ve výchovně vzdělávacím procesu neustále. V situacích, ve kterých si účastníci funkcionální hodnotící aktivity ani neuvědomují (povzbudivý úsměv) i v situacích, které jsou pro proces hodnocení složitěji záměrně (intencionálně) organizovány (např. posuzovací škály, ratingy, různé testy, zkoušky). V mateřských školách jsou k hodnocení využívány i piktogramy, zejména hodnotící razítka se smajlíky (s úsměvy, mračící se nebo se tvářící neutrálně). Piktogramy jsou dobře využitelné např. v motivačním působení na děti při hře, výchově i výuce.
Každé hodnocení se opírá informace, které učitel získává např. pozorováním jednotlivce nebo skupiny, individuálním nebo skupinovým rozhovorem, dotazníkem, analýzou artefaktů, sociometrickým šetřením.
Můžeme rozlišovat řadu typů evaluace, např.: externí nebo interní, individuální nebo skupinové, průběžná nebo závěrečná (finální), slovní nebo mimoslovní (extraverbální), kvalitativní nebo kvantitativní nebo kvalitativně-kvantitativní a portfoliové.
Externí evaluace-zaměřuje se na celkové fungování systému školy jako instituce. Její cíle jsou stanoveny zvnějšku, stejně tak metody a formy hodnocení i jeho měřítka a kriteria.
Interní evaluace-hodnocení vnitřní, nazývá se nejčastěji sebehodnocením, autoevaluací. Základním cílem je hodnocení výsledků výchovy a vzdělávání, kterých škola v určitém období dosáhla, hodnocení efektivnosti jednotlivých vzdělávacích činností probíhajících ve vlastní pedagogické práci školy.
U hodnocení individuálního je výkon a chování jednotlivého žáka porovnáváno s jeho předcházejícími výkony, chováním a jednáním a umožňuje učiteli i žákovi sledovat kvalitu dílčích výkonů i chování a zaznamenávat i drobné pokroky směrem k cíli, i slabší žák může zažít pocit úspěchu. Má silnou motivační a formativní funkci. Zaměřuje se na rozvoj osobnosti dítěte, zlepšení výkonnosti a odstranění nedostatků v práci a chování.
U hodnocení skupinového učitelé a učitelky hodnotí např. úroveň ukázněnosti skupiny, úroveň sociální komunikace, kooperaci mezi žáky při plnění úkolů, řešení problémů s kolektivem, nejen výsledky činnosti skupiny, ale i její pracovní postupy. Cílem je dosáhnout rozvoje sociální složky osobnosti dětí a efektivní a kooperativní práceschopnosti ve skupině.
Průběžné hodnocení jedince nebo skupiny se týká zhodnocení úrovně úspěšnosti výkonů, ukázněnosti chování a vhodnosti jednání, zaznamenání míry úspěšnosti či neúspěšnosti v porovnání s cílovým výstupem. Probíhá např. po kratších či delších časových úsecích (týden, měsíc, čtvrtletí) formou slovní nebo písemnou. V předškolním věku ještě ne klasifikační známkou.
Závěrečná (finální) evaluace, konečné hodnocení výkonů a chování jednotlivců i skupiny je prováděna na konci školního roku ústním nebo i písemným slovním hodnocením, např. při ukončení určitého typu školy. Má shrnující, komplexní ráz.
Slovní (verbální) hodnocení je ústní nebo písemná jednoduchá forma hodnocení (např. ano, ne, velmi dobře, chyba) nebo detailnější vyjádření o dosažené úrovni školské výkonnosti a chování žáka (např. dnešní výkon byl výborný, potěšující, neměl chybu. Tvoje vydařená kresba bude vystavena na školní nástěnce). Může mít nejen informační diagnostickou, ale i formativní hodnotu. Obsahuje často i doporučení pro další rozvoj individuality žáka. Do slovního hodnocení se zařazuje obsahová analýza výkonu, ocenění žáků po vyučovací hodině, zhodnocení realizovaného projektu, výkonu (pozitivní i negativní), pochvalu, tabuli cti či hanby. Neosvědčilo se např. hodnocení neúspěšných žáků a žákyň, pro které učitelka žádala skupinu o zavolání třikrát hanba. Ani poznámky typu: dobře, ale Novák to řekne lépe, nelze prohlásit za edukativně (výukově a výchovně) adekvátní.
Mimoslovní (extra verbální) hodnocení může být krátké a stručné (zahrnuje např. úsměv učitele, přikývnutí, zavrtění hlavou, zamračení se, přísný pohled, souhlasné či nesouhlasné gesto, podání ruky) nebo rozsáhlejší a doplněné případně i materiální odměnou, diplomem a apod.
Někdy se mimoslovní evaluace úspěšně propojuje se slovním hodnocením.
Kvalitativní hodnocení doplněné i hodnocením kvantitativním je možno v mateřských školách také aplikovat, ale ne ve formě administrativní klasifikace, ale jen jako neúřední doplněk kvalitativního hodnocení výkonu a chování dětí.
Uplatňuje základní společenská pravidla (umí pozdravit, požádat, poděkovat, omluvit se).
Každá taková položka se hodnotí průběžně Stupnice pro hodnocení dítěte v jednotlivých dovednostech (způsobilostech):
1 − dosud nezvládá (má vážnější obtíže),
2 − zvládá s vynaložením maximálního úsilí,
3 − přetrvávají problémy (občasné, dílčí),
4 − zvládá spolehlivě, bezpečně,
N−není hodnoceno (nelze říci, neprojevuje se).
V mateřských školách se také využívá autentické portfoliové hodnocení. Jde o složku (pořadač), kterou tvoří soubor různých produktů vytvořených žákem a další záznamy a různá hodnocení dítěte za určitý časový úsek. Má poskytovat co nejplastičtější obraz o tom, jak se dítě učí, jak uvažuje, jak jedná s ostatními lidmi, jak vytváří výtvarné či jiné práce, jak se zapojuje při hrách, do dění ve třídě, ve škole. Portfoliové hodnocení může být papírové nebo elektronické, resp. pro každé dítě obojí.
Při evaluaci dětí předškolního věku jde především o hodnocení pokroku v jejich osobnostním a edukačním rozvoji. Cílem je hodnocením učitele pozitivně působit na rozvoj osobnosti dítěte a motivovat je nenásilně k lepším výkonům v oblasti edukační. Vyhýbáváme se přitom často nežádoucího srovnávání dítěte s jeho vrstevníky (zejména když ti jsou výrazně vyspělejší) a zdůrazňování nedostatků a chyb dítěte.
Má-li být hodnocení a intervence z něho vyplývající efektivní, je žádoucí dodržovat zásady adekvátního hodnocení dospělých i dětí:
-Vymezit jasně cíl hodnocení a předvídat jeho následky.
- Přizpůsobit místo, čas a způsob hodnocení individualitě hodnoceného. Nikdy zbytečně záporně nehodnotit před jinými (cizími) lidmi (ani dětmi), nespěchat s kritikou, lze-li soudit, že dotyčný svou chybu napraví. Nepospíchejme např. s kritikou, když udělá chybu žák schopný rychle chybu zjistit, svůj omyl napravit a chybu neopakovat.
- Naopak nečekat s kritickým hodnocením tam, kde dotyčný ve svých chybách pokračuje. Zde je vhodná tzv. metoda nastavení zrcadla.
- Kritizovat přímo ("bez obalu") tam, kde lze očekávat zdravou sebekritickou reakci. Vždy však kritizujeme-mimo speciální případy-spíše jednotlivé nesprávné činy, nikoliv globálně celou osobnost dítěte.
- Začít nepřímo od chvályhodných stránek osobnosti hodnoceného dítěte tam, kde lze očekávat komplikovanou obrannou reakci. Zde platí zásada obloženého chleba (začít pochvalou) a zásada "několikastupňové rakety" (první stupeň je mírnější). Děti i dospělí lidé jsou většinou přístupnější kritice, jestliže jim dáme najevo, že si jich vážíme pro nějakou kladnou vlastnost.
- Vést pohovor tak, aby byl hodnocený doveden k vlastnímu rozpoznání svých chyb. Jestliže se dokonce učiteli či učitelce podaří vyvolat sebekritiku dítěte dříve, než by mu sám něco vyčítal, může si blahopřát ke skutečnému a významnému úspěchu v pedagogické diagnostice a intervenci.
- Neopakovat určitou výtku, jestliže ji hodnocené dítě vzalo pozorně na vědomí. Neočekávejte a ani nežádejte ihned otevřené přiznání viny od kritizované osoby. Stačí, když kritizovaný umí výtku přiměřeně vyslechnout.
- Nekritizovat všeobecně (celou osobnost dítěte), nýbrž zcela konkrétně.
- Snažit se kritizovat vždy kvůli jediné věci, nekumulovat kritiku.
- Nezačínat své výtky úvodem jako "již dávno jsem ti chtěl něco důležitého (nepříjemného) říci" s doprovodem výhružných grimas.
- Nezveličovat chyby hodnoceného ve snaze dosáhnout účinku (přehánění bere kritice sílu a kritizované dítě má dojem, že jde osobní antipatii či dokonce nenávist učitele či učitelky). Taková kritika má často bumerangový efekt.
-Zejména se nesmíme utápět v maličkostech a nepodstatných věcech. Je vhodné vyhýbat se výrazům jako "vždy" nebo "nikdy". Takové výrazy obvykle značí předpojatost, a kromě toho to připomíná staré záležitosti.
-Je žádoucí specifikovat a srozumitelně konkretizovat jednání, které učitel či učitelka kritizuje a naznačit nápravné prostředky a metody.
Negativní kritické hodnocení, které nerespektuje uvedené zásady je z hlediska svého cíle často neúčinné a mnohdy i škodlivé.
Ten, kdo hodnotící by měl vědět, zda nemá tendenci k některé tzv. systematických (či systémových) chyb při hodnocení jako je např. tendence k přílišné přísnosti nebo naopak k přílišné mírnosti nebo tendence přidržovat se průměru či středu. Pouze výjimečně se setkáváme i s učiteli, kteří mají tendence k extrémním hodnotícím posudkům.
Pomáhá dítěti orientovat se v silných i slabých vlastnostech své výkonnosti i svého chování a jednání.
Zaměřuje se přitom primárně na silné stránky osobnosti.
Základní rysy osobnosti člověka a jeho životního stylu se začínají utvářet již v předškolním věku.
Prvních 6 let života je často pro další vývoj osobnosti člověka rozhodující.
Učitelé mateřských škol by měli v rámci vlastního hodnocení mateřské školy vyhodnotit
na jaké úrovni je mají děti odcházející do základní školy již rozvinuté.
Cílem výsledků předškolní edukace jsou stanovené činnosti a klíčové kompetence dítěte na konci předškolního vzdělávání uvedené v inspirativních a velmi podrobných dodatcích (materiál MŠMT- 9462/2012-22) Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), jejichž úroveň rozvoje u jednotlivých dětí měl být učitel schopen diagnostikovat, hodnotit a formativně ovlivňovat.
Pro výchovu základních kompetencí dětí v rodině vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělesné výchovy (MŠMTV) České republiky v roce 2012 rozsáhlé instruktivní Desatero pro rodiče předškolních dětí. Stručnou charakteristiku zde uvádíme:
1. Předškolní dítě by mělo být dostatečně fyzicky a pohybově vyspělé, vědomě ovládat své tělo, být samostatné v sebeobsluze.
2. Mělo by být relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování.
3. Mělo by zvládat přiměřené jazykové, řečové a komunikativní dovednosti.
4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci.
5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy.
6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace a orientovat se v elementárních matematických pojmech.
7. Mělo by mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a schopnost záměrně si pamatovat a vědomě se učit.
8. Mělo by být přiměřeně sociálně samostatné a zároveň sociálně vnímavé, schopné soužití s vrstevníky ve skupině.
9. Mělo by vnímat kulturní podněty a projevovat tvořivost.
10. Mělo by se orientovat ve svém prostředí, v okolním světě i v praktickém životě.
Literatura
Syslová Zora. Autoevaluace v mateřské škole. Praha: Portál, 2012. 177 stran. ISBN 978-80-262-0183-0.
Komentáře ke slovu hodnocení dětí v mateřských školách
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » hodnocení a klasifikace ve školenásledující slovo: » hodnocení psychiky a osobnosti
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1241
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
