Pojem hodnocení psychiky a osobnosti
Slovo:
hodnocení psychiky a osobnosti
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Hodnocení
Vyjádření pozorovatele o duševnu či chování nebo činnosti pozorované osoby s cílem osobu ovlivnit je hodnocení. Hodnocení (valorizace, certifikace) může mít pozitivní vliv na hodnocené osobnosti, ale i na ty, kteří hodnotí, tedy na posuzovatele.
Dobrá znalost hodnocených osob (např. žáků ve škole) pomáhá zkvalitnit výchovně vzdělávací či řídící činnost, zvyšuje kvalifikaci a kompetentnost posuzovatelů.
Hodnocený se dozvídá, jak je posuzovatelem sociálně percipován, jaký k němu má posuzovatel vztah, jakých se případně dopouští chyb, v čem by se měl změnit, zlepšit atp.
Při hodnocení se používá mnoha posuzovacích metod. Mezi nejběžnější patří:
metoda verbální (popisná),
metoda stanovení pořadí,
metoda nucené distribuce,
posuzovací stupnice,
metoda kritických případů,
kombinace několika metod.
Metoda verbální (popisná) je vlastně volný písemný posudek, který není vázán zvláštní formou ani přesnými pokyny. Jednoduchost této metody je však pouze zdánlivá. V rukou méně zkušených a vyspělých hodnotitelů tato metoda obvykle selhává. Výsledky hodnocení jednotlivých osob obvykle nelze navzájem srovnávat. Aby mělo verbální (popisné) hodnocení alespoň zásadní jednotnou základnu, určuje se obvykle osnova základních kritérií, podle kterých má hodnotitel postupovat.
Někdy se navíc hodnotitelům dává jako pomůcka k dispozici souhrn otázek, které blíže specifikují hlavní kriteria.
Metodu stanovení pořadí lze provádět velmi jednoduše např. tak, že napíšeme jména všech žáků na volné lístky a pak si je za sebe seřadíme podle určitého kritéria (např. od nejlepšího k nejhoršímu, od nejpečlivějšího k málo pečlivému). Jde o tzv. prosté zatřiďování.
Často používaný způsob je párové srovnávání, přičemž se každý žák porovnává se všemi ostatními, a to tak, že se na jednotlivé lístky napíší všechny možné páry, u nichž se pak zatrhne ten lepší. Pak se sečte, kolikrát byl každý žák zatržen, což je podkladem pro sestavení celkového pořadí.
Metoda nucené distribuce je kombinace posuzovací stupnice a metody pořadového řazení. Každý člen posuzované skupiny je hodnotitelem zařazen do jedné z pěti tříd, a to tak, že v jednotlivých třídách od nejlepších do nejhorších musí být zařazeno toto procento žáků: I. 10 %, II. 20 %, III. 40 %, IV. 20 %, V. 10 %. Metoda vychází z předpokladu normálního rozložení jevů v přírodě a ve společnosti.
Metoda posuzovacích stupnic se opírá o standardní soubor kritérií, kterými se hodnotí kvalitativní jevy, přičemž v nich lze rozlišovat různé stupně. Hodí se zejména v těch případech, kdy je nutno hodnotit větší počet osob.
Mezi hlavní typy posuzovacích stupnic patří: verbální stupnice, známkovací (numerická) stupnice a numericko-verbální stupnice.
Mezi verbální stupnice řadíme např. techniku zaškrtávání seznamu. Např. pracovitý, osobitý, temperamentní, klidný, inteligentní, těžkopádný, upravený, neupravený. Zařazujeme sem také techniku nucené volby charakteristiky. Hodnotitel pracuje se soupisem charakteristik, které jsou sestaveny do bloků (tři až šest charakteristik). Hodnotitel z každého bloku vybírá 1-2 charakteristiky (pozitivní i negativní), které nejvíce odpovídají chování zkoumané osoby.
Známkovací stupnice (numerická) je např. obdobou hodnocení školního prospěchu.
Kvantifikace však příliš zjednodušuje a plně nevystihuje složitost a podstatu kvalitativního jevu.
Např.
Invence 1, 2, 3, 4, 5
Inteligence 1, 2, 3, 4, 5
Spolehlivost 1, 2, 3, 4, 5
Sebedůvěra 1, 2, 3, 4, 5
Přesnost 1, 2, 3, 4, 5
U numericko-verbálních stupnic tvoří základ hodnotící osoby, v nichž jsou klasifikační stupně vyjádřeny jak číselně, tak slovními popisy. Používání je jednoduché (zaškrtávání). Např. „ovládá sám sebe“:
1. výborně se ovládá i ve velmi obtížných situacích,
2. velmi dobře se ovládá i v tíživých situacích,
3. průměrně se ovládá,
4. ovládá se spíše méně než více,
5. málo se ovládá, má slabou vůli.
Metoda kritických případů se opírá o soustavné záznamy náročných životních událostí, kritických událostí, nedostatků, sporů, chyb apod., ale i úspěchů. Předpokládá však seznam stěžejních požadavků na osobu v určitém postavení a systematické sledování plnění těchto požadavků.
Zaznamenávají se pouze faktické události, nikoliv subjektivní názory nebo běžné, málo významné události. Jde např. o výjimečně chybné nebo špatné výkony žáka ve škole. Je to jakýsi „osobní účet“ žáka, na němž postupem času rostou „aktiva“, popř. „pasiva“, takže záznam podává celkový obraz o výkonnosti zkoumané osoby. Zdůrazňuje se nutnost záznamů ihned po události, aby se nezkreslovaly.
Nejčastěji používanou kombinací je spojení posuzovací stupnice s popisnou metodou s tím, že hodnotitel či hodnotitelé nejprve hodnotí žáky podle posuzovací škály a potom volnou, individuální formulací, volným popisem.
Při hodnocení dochází poměrně často k chybám. Nejčastější je tak zvaný haló efekt, jestliže nás jedna nápadná vlastnost žáka ovlivní natolik, že v jejím světle hodnotíme jeho ostatní vlastnosti. Např. u žáka, který oslňuje svou inteligencí, si nevšimneme, že není docela spolehlivý, nejedná čestně apod. Jindy považujeme za charakterního toho žáka, který se nám líbí, který je nám sympatický. Naproti tomu můžeme mylně považovat za žáka se zápornými povahovými vlastnostmi toho, kdo má pouze nepříjemný vzhled, hlas apod.
Pod „haló efekt“ lze podřadit i tzv. „chybu prostředí“ či „sociální situace“. Průměrný žák, který je posuzován se skupinou žáků méně úspěšných, je obvykle ceněn neúměrně vysoko („jednooký mezi slepými králem“), zatímco stejně výborný žák, který by byl posuzován ve skupině žáků výborných, by byl oceněn neúměrně nízko. Záleží tedy také na tom, s kým a v jaké souvislosti je kdo posuzován, pozorován.
Někdy bývají žáci (studenti) hodnoceni také podle společnosti, ve které byli viděni v mimoškolní době, např. v závadové partě.
Také tzv. „efekt zakotvení“ je příbuzný haló efektu. Jde o takovou chybu v hodnocení, která vyplývá z podlehnutí vlivu minulých zkušeností s tímto člověkem. Např. pracovník, který v minulosti byl několikrát vyhodnocen jako výtečný, bývá tak posuzován automaticky nadále, i když jeho výkonnost ve skutečnosti klesá.
Naproti tomu ten, o němž se vytvořil názor, že je lajdák, zbavuje se této pověsti rovněž velmi obtížně, i když se podstatně změnil.
Častá je také chyba „časového sledu“ (resp. vzdálenosti). Jde o tendenci hodnotit obdobně ta hlediska, která jsou např. v posuzovací stupnici umístěna za sebou nebo blízko sebe (např. inteligence a tvořivost).
Další chybou je sklon k favorizaci (glorifikaci) nebo deprecionizaci (přehnané kritice). Jde o vědomé či nevědomé nadhodnocování nebo podhodnocování sebe sama nebo jiných osob.
Velmi často pozorovatelnou chybou je tzv. centrální tendence. Je rovněž nazývaná jako sériový efekt. Tato chyba spočívá v tom, že při větším množství hledisek hodnocení nebo při větším počtu hodnocených osob, navíc posuzovaných v krátkém časovém rozmezí, se u posuzovatelů snižuje rozlišovací (diferenciační) schopnost, což vede k nadměrnému používání středních, průměrných hodnot při hodnocení, vyhýbání se krajním hodnotám (jak kladným, tak záporným).
Chce-li se hodnotitel vyhnout „centrální tendenci“, musí mít stále na paměti zákon velkých čísel, normální rozložení jevů v přírodě a ve společnosti.
Navigace
předchozí slovo: » hodnocení dětí v mateřských školáchnásledující slovo: » hodnonyma
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1242
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
