Pojem klasická hlubinná psychologie S. Freuda
Slovo:
klasická hlubinná psychologie S. Freuda
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Zakladatel první hlubinně psychologické vídeňské školy (psychoanalýzy) Sigmund Freud se narodil v roce 1856 v Freiburgu (dnešním Příboru) 6. května 1856 v rodině židovského obchodníka s vlnou a se suknem. Malý Sigi, jak Sigmunda jmenovali, však strávil na Moravě pouze tři roky. Jeho
matka ho velmi milovala a obdivovala. Mluvila o něm jako o,, svém zlatém Sigi". To mělo velký vliv na jeho celoživotní sebedůvěru. Značný vliv na něho měla i jeho česká chůva. Vytvářela jakési spoje mezi moravskou katolickou a židovskou rodinnou kulturou. Matka S. Freuda Amálie byla třetí ženou obchodníka Jakuba (resp. Jákoba) Freuda, který byl o dvacet let starší než ona. Freudova matka byla velmi životaschopná. Dožila se 95 let a Sigmunda měla ve svých 21 letech. Postupně se jí narodilo ještě sedm dětí. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Zde Freud prožil takřka celý svůj život. Vystudoval ve Vídni gymnázium. Byl primus třídy. Byl velmi talentovaný, pracovitý a navíc měl vynikající paměť. Měl značné znalosti němčiny, latiny, řečtiny a hebrejštiny. Učil se také francouzsky, anglicky, španělsky a italsky. Již v osmi letech začal číst W. Shakespearyho, který společně s J. W. Goethem zůstali jeho oblíbenými autory. V říjnu 1873 se přihlásil na lékařskou fakultu vídeňské univerzity. V březnu 1881 zde promoval. Roku 1885 byl jmenován soukromým docentem a zároveň dostal stipendium na studijní cestu do Paříže. Zde pracoval u slavného neurologa a psychiatra Jeana Martina Charcota (1825 - 1893), který se stal jeho vzorem. Ve své práci vycházel z francouzské psychiatrické školy. V roce 1886 si otevřel soukromou lékařskou ordinaci a oženil se se svou snoubenkou a přítelkyní jedné ze svých sester Martou Bernaysovou, které byl údajně celý život věrný. Původně se zaměřoval na léčbu některých neuróz, především hysterie. Používal i hypnózu. Snažil se vybavit u svých klientů co nejjasnější vzpomínku na děj, který byl podle jeho názoru příčinou onemocnění. Studie o hysterii, kterou napsal společně s Josefem Breuerem (1842-1925), vyšla roku 1895. V té době se tvořily začátky psychoanalýzy. Na sklonku roku 1902 se kolem něho vytvořil první diskusní psychoanalytický kroužek. Šlo mj. o vysvětlování některých duševních jevů a potíží z hlediska sexuálního. Psychoanalýza je jednak teorie osobnosti a jejího vývoje, jednak metoda poznávání a psychoterapie duševních poruch založená mj. na technice volných asociací a výkladu snů. Po krizi středního věku píše svá základní psychoanalytická díla: Psychopatologii každodenního života, Tři úvahy o sexuální teorii, Výklad snů, Psychoanalytické chorobopisy aj. . S. Freud byl patrně obsedantní osobností. Byl velmi puntičkářský, dobře se ovládal, byl čestný a intenzivně se snažil dopátrat pravdy. Měl sběratelské tendence. Sbíral hlavně starožitnosti. Občas trpíval úzkostmi a měl sklon k pověrčivosti (zejména ve vztahu k číslům). Projevoval zvláštní kolísání mezi skepticismem a důvěřivostí. Z jeho zlozvyků je nutno mínit vášnivé kuřáctví doutníků (na sklonku života měl 16 let velké potíže s rakovinou ústní dutiny) a sklon ke kokainismu (začalo to původně oficiálními experimenty s kokainem).
S. Freud měl tři syny (Martina, Olivera a Ernsta) a dvě dcery (Sophii a Annu). Sophie zemřela ve 26 letech a o 3 roky později i její syn. Dcera Anna byla jeho nejmladší dítě. Stala se zakladatelkou dětské psychoanalýzy. Jeho synové povolání svého otce nenásledovali. Asi proto ke svým žákům S. Freud přistupoval jako ke svým adoptivním dětem.
Další důležitou osobou v životě Freuda byla Marie Bonapartová, mecenáška psychoanalýzy. Díky ní mohl Freud emigrovat se svou dcerou Annou do Velké Britanie. V roce 1938 byl S. Freud za vlády nacistů totiž donucen k odchodu z Vídně a poslední zbytek života strávil v Anglii, kde 23. září 1939 v Londýně, krátce po začátku druhé světové válce, zemřel. Byl oproti židovské tradici zpopelněn a na jeho pohřbu měli proslov spisovatel Stefan Zweig a Ernest Jones (1879
-1958), anglický psychiatr, žák a životopisec S. Freuda, poradce a zakladatel psychoanalýzy v Anglii.
Celý život zůstal S. Freud deterministou a věřil, že všechny životní jevy, včetně duševních (např. myšlenky a pocity) jsou přísně determinovány příčinou a následkem.
V posledních letech života se věnoval úvahám o civilizaci, kultuře a náboženství. Pro pochopení jeho díla je důležitá jeho autobiografická kniha,, O sobě a psychoanalýze". Byl ateistou, ale ideu boha nikdy nepopíral.
Hlubinná psychologie chápe duševní život primárně jako výraz složitých nevědomých a podvědomých procesů, které jakoby tvořilo vlastní jádro osobnosti. Právě o nevědomí obohatila hlubinná psychologie zkoumání osobnosti. Psychoanalýza je termín S. Freuda, který popsal v roce 1906. Jako psychologický směr je psychoanalýza založena na předpokladu, že na vývoj jedince má rozhodující vliv sexuální pud a jeho zážitky z dětství. Dítě přitom označuje Freud za otce dospělého. Psychoanalýza jako metoda zkoumání psychiky - přitom rozlišuje předvědomí, vědomí a nevědomí. Freud na jedné ze svých přednášek uvedl: srovnejme soustavu nevědomí s velikou předsíní, ve které se psychická hnutí hemží jako jednotlivé bytosti. S touto předsíní - tedy s nevědomím - sousedí druhá užší místnost, jakýsi salon, kde se zdržuje vědomí. Ale na prahu mezi oběma místnostmi úřaduje, dejme tomu, strážce, který zkoumá, cenzuruje jednotlivá psychická hnutí a nevpouští je do salonu, když se mu to nelíbí. Různá hnutí v předsíni, tedy v nevědomí, nemůže vidět vědomí, neboť sídlí v jiné místnosti. Jestliže se některé hnutí protlačilo až k prahu a bylo strážcem zamítnuto jako nezpůsobilé, či nevhodné k uvědomění, říkáme, že bylo potlačeno. Ale tak hnutí, která správce - cenzor přece jen pustil přes práh, se ještě nestala nevyhnutelně vědomá. Mohou se stát vědomými až tehdy, jestliže se jim podaří upoutat na sebe zrak vědomí. Zatím zůstávají v předvědomí.
Psychoanalytici nechávají své klienty vypravovat sny, produkovat volné asociace a rané dětské zážitky, které postupně s klientem interpretují a nakonec provádějí analýzu odporu. Tím odhalují potlačovaná přání, podvědomé konflikty a komplexy.
Do zkoumání psychiky vnášejí všechny tři směry hlubinné psychologie do té doby opomíjené hledisko: dynamiku.
Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud rozděluje osobnost na tři vrstvy, které označuje jako id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Id přitom představuje energii a pudy, které se snaží o uspokojení na základě principu slasti. Ego je vědomou složkou bdící nad impulsy z id, které buď propouští do vědomí nebo je vědomě či nevědomě potlačuje. Superego představuje svědomí, oblast mravního hodnocení, obecné společenské normy chování. Mezi superegem a id probíhají konflikty, při kterých je ego jakýmsi zprostředkovatelem. Podmínkou dobrého duševního zdraví je rovnováha, harmonie mezi všemi třemi vrstvami osobnosti. Jestliže je energie nevědomých pudových tendencí potlačena, může se za určitých okolností přeměnit na neurotický příznak (např. na bolesti hlavy, vnitřní neklid, úzkosti, deprese, strachy, obsese, kompulze apod.).
K pochopení neuróz nám může pomoci tzv. oidipovský komplex. Freud o něm napsal: "Prvním objektem lásky po období autoerotickém se stává pro obě pohlaví matka, jejíž živící ústrojí z počátku dítě nerozeznává od vlastního těla. Později, ale ještě v prvních letech dětství, vytváří se vztahy komplexu oidipovského, ve kterých chlapec soustřeďuje své sexuální tužby na osobu matčinu a při kterých se v něm rozvíjejí nepřátelská hnutí proti otci. Obdobně se chová malé děvče." Nepřátelská hnutí dcer vůči matkám se nazývá komplex Elektřin.
V roce 1897 vyslovil Freud hypotézu, že dítě si dokonce přeje být rodičem opačného pohlaví svedeno. Toto přání si dítě podle domněnky Freuda uspokojuje prostřednictvím fantazie v níž může dojít k incestním vztahům s rodičem opačného pohlaví nebo se sourozencem.
Freud se domníval, že každé dítě prochází oidipovskou situací a způsob, jakým ji řeší je významný pro celý jeho další život. Mnohé dívky si vybírají životního partnera, aniž si to uvědomují, podle toho, jak se vyrovnaly se svým vztahem k otci: buď chtějí, aby se mu v některých významných rysech podobal nebo chtějí, aby byl jiný.
Podle psychoanalýzy jsou určujícími hybnými silami pudy vycházející z id. Za hlavní pudy přitom Freud považoval Eros (pud lásky) a Thanatos (pud smrti). V pojetí Freuda je tedy Eros, sexuální pud, touha po slasti, chápán jako pud k životu, který je polární k Thanatovi, pudu ke smrti. Eros vede k intimnímu spojení, popřípadě ke zplození nového života. Tam, kde člověk nemůže uspokojit svůj pohlavní pud, může dojít k tzv. regresi libida neboli k návratu k dřívějším formám jeho uspokojování. Mocnou energii libida lze i sublimovat, dát do služeb umělecké tvorby nebo jiné angažovanosti. Primitivnější náhražkou je např. silné pokuřování cigaret.
Thanatos se vyznačuje destruktivitou a řídí se principem nirvány. Nirvána představuje neexistenci utrpení a naprostý pokoj, jež nakonec člověka nalezne ve smrti, kterou si mnozí staří a vážně nemocní lidé již přejí.
Psychoanalýza propracovala další součást osobnosti, a to nevědomí. Právě nevědomí přisuzuje mimořádný význam pro lidské prožívání a chování. Nevědomí je chápáno jako obecná základna duševního života. S. Freud srovnával vědomý obsah psychiky s viditelnou částí ledovce, zatímco nevědomá oblast představuje daleko větší část ledovce skrytou pod vodní hladinou. Nevědomí k nám promlouvá prostřednictvím snů. Proto má analýza a interpretace snů v psychoanalýze velmi důležitý význam. Sny mohou být pokusem o splnění skrytých přání. Sen je podle Freuda "via regia", tj. královská cesta do nevědomí. Analytickou metodu analýzy a interpretace snů definoval Sigmund Freud ve své poněku biologizující teorii Výklad snů. Knižně zde interpretoval téměř 40 svých vlastních snů a formuloval svou teorii o nevědomí, předvědomí, vědomí, censoru a vytěsnění, tj. svůj topografický model mysli.
Zajímavá je Freudova definice štěstí. Považuje za ně "splnění prehistorického přání", přičemž prehistorií se rozumí doba dětství. Freud k tomu poznamenává, že snaha hromadit majetek a pocty nečiní člověka šťastným právě proto, že dítě připisuje majetku a společenským privilegiím nepatrný význam.
Duševní zdraví (mental health) charakterizoval S. Freud jako schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou, přičemž však soulad neznamená konformitu s většinou.
Freudovo pojetí osobnosti člověka je dynamické a deterministické, ale do jisté míry i pesimistické. Lidské chování a prožívání je totiž podle psychoanalýzy pod kontrolou vědomí a svobodné vůle jen z menší části. Podle psychoanalytiků je údajně vědomí z větší části ovládáno nevědomými pudy, potřebami a instinkty, zvláště sexualitou a agresivitou. Zdraví člověka a vývoj jeho duševních problémů a obtíží závisí na odhalení a uvědomění si průběhu a působení nevědomých hlubinných psychických procesů, stavů, problémů a nerozřešených konfliktů. Psychoanalýza chápaná jako metoda tkví v odhalování těchto nevědomých příčin obtíží.
Za spoluzakladatelku dětské psychoanalýzy je považována
Melanie Kleinová (1882 - 1960).
Byla to britská psychiatrička rakouského původu.
Vytvořila teorii o oidipovské nenávisti a vině již v počátcích mimoděložního života.
Její následovníci jsou označováni za "kleiniány".
Komentáře ke slovu klasická hlubinná psychologie S. Freuda
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » klasická hlubinná psychologie C.G.Junganásledující slovo: » klasický
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1604
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
