Pojem kulturní znevýhodnění
Slovo:
kulturní znevýhodnění
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
KULTURNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ
Stále se můžeme ve společnosti setkat s jedinci sociálně kulturně znevýhodněnými a psychosociálně zanedbanými. Jenom adekvátní poznání psychiky a osobnosti těchto jedinců nám usnadní volbu správné sociální interakce a komunikace s nimi.
PSYCHOSOCIÁLNĚ ZANEDBANÉ OSOBY (děti i dospělí) jsou často i kulturně a sociálně znevýhodněné. Pocházejí např. z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, s malou edukativní úrovní rodiny a jsou ohrožené sociálně a edukativně patologickými jevy. Patří sem dále děti a mládež s nařízením ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a děti a mládež v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu na území České republiky.
SOCIÁLNĚ KULTURNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ je závada či porucha sociální komunikace a prožívání, která se projevuje např. nespolečenským chováním, vulgárním vyjadřováním, malou slovní zásobou, nepořádkem v osobních věcech, nečistým a nedbale upraveným zevnějškem, nedostatečnou hygienou, potížemi ve školské výkonnosti a nekvalitním plněním úkolů.
Problematika psychosociální zanedbanosti má multidisciplinární charakter. K řešení této problematiky přispívá např. psychologie, pedagogika, sociologie.
Žáci se sociálním znevýhodněním jsou přitom podle školského zákona považováni za osoby se speciálními vzdělávacími potřebami.
Ve školském zákoně je sociální znevýhodnění vymezeno takto:
rodinné prostředí s nízkým sociokulturním postavením nebo ohrožení sociálně patologickými jevy,
nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova,
postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území ČR.
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů, od roku 2011 blíže specifikuje skupinu žáků se sociálním znevýhodněním, kterým jsou určena tzv. vyrovnávací a podpůrná opatření.
Za žáka se sociálním znevýhodněním se podle této vyhlášky považuje zejména žák z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, a žák znevýhodněný nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.
Celková výkonnost těchto dětí ve škole by mohla být lepší, kdyby jim byla v rodině věnována větší péče. Rodina sociálně znevýhodněných dětí však bývá často primitivní (simplexní), málo psychosociálně a kulturně podnětná nebo dokonce patologická nebo defektní (alkoholismus, drogy, trestná činnost, duševní choroba aj.) a výchovně pravidelně nedostatečná (insuficientní), která děti zanedbává.
Narušená rodina (neúplná, defektní, krizová atp.) vytváří horší předpoklady pro utváření osobnosti dětí než rodina úplná a nenarušená. Neúplnost rodiny, zejména pro rozvod, koreluje pozitivně např. se symptomy úzkosti.
Při utváření osobnosti dítěte hrají důležitou roli konflikty, stresy, frustrace a náročné situace. Vážný a chronický konflikt v rodině může být škodlivější než fyzická nepřítomnost jednoho z rodičů.
K projevům psychosociální zanedbanosti se často přidružují další poruchy: zvýšená psychická tenze až neuróza, antisociální chování.
Hostilní (nepřátelský) vztah rodičů a dítěte vede často k týrání dětí, k jejich zneužívání (např. pohlavnímu), někdy dokonce až k jejich fyzické likvidaci.
Sociálně a edukativně zanedbané děti mají často rovněž závažné nedostatky ve školním prospěchu. Je třeba nejprve zjistit, o jaký typ neúspěchu jde, zda se jedná o trvalejší a celkovou školní neúspěšnost (tj. výukovou nedostačivost, vyplývající z nedostatečně rozvinutých intelektových schopností a dovedností), nebo o občasnou či částečnou relativní školní neúspěšnost (žák vykazuje špatný prospěch z příčin mimo intelektových, které většinou lze odstranit). U relativní školní neúspěšnosti jsou výkony žáka ve vyučování nižší než jeho rozumové (mentální) schopnosti a předpoklady. Může být způsobena např. krizovou situací, zvýšenou unavitelností, neurotickou reaktivitou, dočasně sníženou motivací apod.
Přitom mají všechny případy špatného prospěchu svou individuální souhru příčin a podmínek, vlastní vývoj a dynamiku.
Celková výkonnost sociálně a edukativně zanedbaných dětí ve škole by mohla být lepší, kdyby jim byla v rodině věnována větší péče.
Rodina sociálně zanedbaných dětí však bývá často primitivní (simplexní), málo psychosociálně a kulturně podnětná, nebo dokonce defektní (alkoholismus, drogy, trestná činnost, duševní choroba aj.) a výchovně pravidelně nedostačivá (insuficientní).
Narušená rodina (neúplná, defektní, krizová atp.) vytváří horší předpoklady pro utváření osobnosti dětí než rodina úplná a nenarušená. Neúplnost rodiny, zejména pro rozvod, koreluje pozitivně např. se symptomy úzkosti.
Při utváření osobnosti dítěte hrají důležitou roli konflikty, stresy, frustrace a náročné situace.
Vážný a chronický konflikt v rodině může být škodlivější než fyzická nepřítomnost jednoho z rodičů.
Problematikou rodinných poruch z hlediska socializačně výchovné funkce se
zabýval výzkumně český pediatr J. Dunovský.
Uvádí např., že rodiče z afunkčních rodin dávají přednost v hierarchii svého hodnotového systému jiným hodnotám než dětem. Své děti vnímají (percipují) jako nechtěné, nežádoucí: uvádějí např., že jim děti pokazily život. Nezájem takových rodičů o dítě a jeho psychosociální rozvoj může dostoupit takové intenzity, že prospěch dítěte je vážně ohrožován a jeho vývoj je poškozován. Dítě musí být nezřídka z takového rodinného prostředí odňato a předáno do pěstounské péče, k osvojení, do dětského domova či dětské vesničky. Dítě z těchto rodin se stává jakýmsi sociálním "sirotkem", i když ve skutečnosti své biologické rodiče má. Vývoj dítěte zde nebývá postižen jen v oblasti sociální, ale též v oblasti psychické a somatické.
K projevům psychosociální zanedbanosti se často přidružují další poruchy: zvýšená psychická tenze až neuróza, antisociální chování.
Hostilní (nepřátelský) vztah rodičů a dítěte vede často k týrání dětí, k jejich zneužívání (např. pohlavnímu), někdy dokonce až k jejich fyzické likvidaci.
Přeřazení psychosociálně, edukativně a kulturně zanedbaného či znevýhodněného jedince (zejména dítěte) na určitou dobu do vhodných sociálních, edukativních a kulturních životních podmínek, dochází často nejen ke zlepšení úrovně socializace a kultivovanosti, ale nezřídka i ke zlepšení poznávacích (kognitivních, intelektových) funkcí jeho psychiky.
Diagnostické metody
Za základní metodickou pomůcku při šetření problémových dětí považujeme podrobný záznamových arch odborného pedagogicko psychologického vedení dítěte, který obsahuje základní údaje o dítěti, anamnestické údaje a chronologické záznamy pro záznam diagnostického a psychagogického sledování dalšího vývoje osobnosti a psychiky dítěte. V záznamovém archu by neměl chybět ani přehled výsledků vyšetření a nápravného vedení. Přiložen by měl být i odborný psychologický nález a v závěrečných údajích by mělo být uvedeno, komu byly poslány odborné nálezy a jiné zprávy a kdo prováděl odborná šetření a vedení dítěte. V přílohách by měly být také protokoly dílčích vyšetření.
Mezi oblíbené psychopatologické diagnostické metody psychologů se ve specializovaných poradnách používá vedle pozorování a analýzy výsledků činnosti buď dotazníkově, nebo vhodněji metodou standardizovaného rozhovoru test Woodworth-Mathewsové, který zjišťuje úroveň neurotické emotivity, psychastenie, schizoidních tendencí, paranoidních tendencí, depresivních a hypochondrických tendencí, impulzivních a záchvatovitých tendencí, sklonů k instabilitě a disociálních sklonů.
Dobře využitelný je také H. J. Eysenckův (1916-1997) dotazníkový test MMQ, který zjišťuje počet neurotických symptomů a upřímnost zkoumané osoby, a jeho osobnostní dotazník (E. P. I. resp. E. O. D., pro děti J.E.P.I.), který zjišťuje míru extraverze, resp. introverze a psychonervové stability, resp. neuroticismu. Neuroticismus přitom není totéž jako neuróza, ale pouze tendence k této chorobě.
Samozřejmou součásti každého seriózního odborného vyšetření osobnosti a psychiky je ovšem podrobná anamnéza, zjištění individuální, sociální, zdravotní i ekonomické životní historie od početí do současné doby,
případně katamnéza (tj. zjištění stavu a vývoje zkoumané osoby po aplikované diagnostické,i korektivní či rehabilitační intervenci (v určitém časovém odstupu).
Speciální psychologické diagnostické testy jsou užitečnou diagnostickou pomůckou pouze pro vysokoškolsky vzdělaného, odborného a kvalifikovaného psychologa.
U dětí sociálně znevýhodněných jde o aplikaci podpůrných a vyrovnávacích opatření.
Podpůrnými či vyrovnávacími opatřeními se rozumí např. využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení a zajištění individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Patří sem nová organizace výuky, modifikace vyučovacích metod a forem, odborné intervence, nové pomůcky, úprava obsahu vzdělání, úprava hodnocení žáka, inovace přípravy na výuku, zdravotní a sociální podpora, práce s třídním kolektivem a adekvátní úprava prostředí.
Podle vyhlášky č.147/2011 Sb. je pro sociálně znevýhodněné žáky je možno zajistit např. pěti měsíční pobyt v režimu speciálního vzdělávání.
Je také možnost zřízení místa asistenta pedagoga ve třídě, ve které se vzdělává žák se speciálními vzdělávacími potřebami na základě písemného vyjádření školského poradenského zařízení (ŠPZ).
Na základě žádosti zákonného zástupce a písemného doporučení školského poradenského zařízení může ředitel školy např. povolit žáku se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP).
Existuje pět stupňů podpůrných opatření, přičemž druhý až pátý stupeň, kterému náleží i finanční zvýhodnění, přiznává škole školské poradenské zařízení.
Podrobnosti o dostupných prostředcích speciálně pedagogické podpory (podpůrných opatřeních) lze najít v Katalogu podpůrných opatření pro žáky s potřebou opory ve vzdělávání z důvodu zdravotního nebo sociálního znevýhodnění, který má nejen tištěnou, ale i elektronickou verzi.
Jde např. o podpůrná opatření i pro sociálně-kulturně handicapované osoby (zejména děti a mládež) např. z etnických a národnostních menšin a z emigrantů, kteří mají ztíženou adaptaci na nové prostředí kvůli svým národnostním tradicím, zvykům a jazykové bariéře.
Ve školách i v rodinách je třeba věnovat více času výchově adekvátní kultury i etikety v dané společnosti a hlavně zásadám a dovednostem správného společenského chování a vystupování.
Literatura
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 stran.
ISBN 80-214-2203-3.
VÁGNEROVÁ, M.- KLÉGROVÁ, J. Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. Praha: Karolinum, 2008.540 stran. ISBN 9788024615387.
Navigace
předchozí slovo: » kulturní kapitálnásledující slovo: » kulturní analýza
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1724
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
