Pojem maladaptivní profesní a studijní orientace

Slovo:

maladaptivní profesní a studijní orientace


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

extrémní nerozhodnost při volbě či výběru povolání nebo studia, nereálná a neadekvátní volba povolání (studia) vzhledem k vlastnímu zdravotnímu stavu nebo vlastním psychickým a osobnostním rysům, schopnostem a dovednostem, které neodpovídají nárokům daného povolání nebo studia. V procesu sebepoznání a sebepochopení i dozrávání pro volbu (výběr) povolání (studia) hraje velkou roli profesní orientace na školách a také psychologické poradenství. Psychologické vyšetření osobnosti žáka a předpověď, prognóza úspěchu žáka (studenta) ve škole a později i v povolání (srovnáním vlastností osobnosti žáka s profesiogramem) má často vysokou hodnotu. Poradenské psychology především zajímá, jak jsou děti spokojeny se zvoleným oborem práce či studia a jak jsou spokojeni v pracovní skupině nebo školní třídě. V případě nespokojenosti s povoláním, resp. oborem studia je třeba zjistit příčiny nespokojenosti a pokusit se je odstranit. Většina lidí může zastávat celou řadu různých povolání, neboť existují rozsáhlé možnosti kompenzace, vyrovnání nedostatků přednostmi a zejména výcviku specifických profesních dovedností a návyků. Informace o výsledcích psychologického vyšetření může sehrát významnou úlohu při poznávání žáka (studenta) pedagogy a také v procesu sebepoznání a sebehodnocení žáka (studenta). Žák, který sám sobě dobře rozumí, má větší předpoklad dobrého přizpůsobení než žák, jehož úroveň sebepoznání a sebepochopení je malá. Sebepoznání a sebepochopení vlastně znamená, že člověk dovede přesně popsat své klady, nedostatky, zkušenosti, potřeby a cíle, dovede předvídat své chování a snadněji své chování řídí a kontroluje. Sebepoznání a sebepochopení přispívá k jeho přiměřené akceptaci sebe sama, což je jeden z cílů psychologického poradenství. Vždyť podstatou poradenství je informovat zkoumanou osobu o úrovni jednotlivých znaků její osobnosti se zřetelem k ovlivňování (psychokorekci) a sebevýchově jejich mezilidských vztahů, vztahu k sobě samému a úspěšnosti ve zvoleném povolání (resp. studiu). Důležité jsou teorie, které rozlišují typy osobnosti pracovníků ve vztahu k hlavním druhům pracovního prostředí. Je to např. teorie J. L. Hollanda, který rozlišuje šest typů pracovního prostředí a osobností: motorické, podpůrné, konformní, přesvědčující, estetické (např. hudebníci, výtvarníci) a intelektuální (matematici, fyzici, chemici atd.). Osoby s větší informovaností o své osobnosti a o pracovních prostředích si lépe volí povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně také funkcí věku, protože čas nám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější vědomosti o povoláních, znají i profesiografické nároky povolání. Problematika závad profesní a studijní orientace se často objevuje u dětí parvuloidních, nezralých, s infantilními rysy osobnosti. Mimořádnou pomoc společnosti vyžaduje při profesní a studijní orientaci mentálně a somaticky defektní mládež. O. Konečná zjistila, že asi 1/3 absolventů zvláštních škol neodpovídala svými psychickými předpoklady nárokům oboru, do něhož byli zařazeni. Někteří mentálně defektní jedinci dokonce vykonávali práci řidičů traktorů, zedníků na výškových stavbách-dokonce na stavbách továrních komínů, čističů vysokých továrních hal apod. Takové profesní zařazení je pro mentálně defektní osoby nejenom neúměrně náročné, ale mnohdy i nebezpečné a ohrožující životy jich samotných i dalších osob. Na druhé straně 10 % absolventů, kteří volili zaučení nebo přímý pracovní poměr, mělo předpoklady pro úspěšné vyučení. Nepříznivé důsledky negativních vztahů v rodinách některých mentálně postižených záporných socioekonomických a kulturních podmínek spolu se simplexními osobnostmi rodičů a nevhodnými výchovnými přístupy přispívají k relativně četnému výskytu nežádoucích projevů v chování a jsou současně i výrazným spolupůsobícím faktorem při vzniku neurotických potíží mentálně retardovaných. K neurotizaci přispívá i častý výskyt různých defektů a nápadností. V průzkumu Konečné šlo o tupozrakost, strabismus, nedoslýchavost, endokrinně podmíněný příliš malý nebo příliš velký vzrůst, obezitu atp. Zdá se, že existuje úzké sepětí mezi mírou sociálního a profesního přizpůsobení. Schopnost vřadit se do sociálních poměrů a skutečností v pracovním procesu hraje většinou rozhodující roli v profesní adjustaci. Z výsledků průzkumů vyplývá mimo jiné poznatek, že se velmi obtížně vyučí mladý člověk s intelektovou úrovní v pásmu těžké a částečně i střední debility (např. při IQ 51-60). Kromě toho nejsou schopni pracovně se začlenit těžce a středně slabomyslní (idioti a imbecilové), takže z celostátního hlediska bude i nadále nutné počítat s touto mládeží pro specializované ústavy sociální péče. Z hlediska faktoru náročnosti začlenění se pro plně vyjádřené oligofreniky absolvující zvláštní školy jeví vhodnější zaučení či nekvalifikované pomocné práce. Učební obory vedou u nich často svými nároky k intrapsychické tenzi a přetížení adaptačního procesu, respektive k neuróze. Bude rovněž nutno zřizovat soustavně, organizovaně a včas chráněná pracoviště s příslušným pedagogickým dohledem, případně denní stacionáře pro určitou část mentálně retardované mládeže: pro hlubší pásma lehké oligofrenie. Podle M. Dolejšího více než jedna čtvrtina absolventů zvláštních škol není pro nejrůznější obtíže (nedostatek mobility, záchvatovitá onemocnění, enuréza apod.) schopna další výuky nebo vůbec pracovního začlenění bez ochranné péče. Tuto mládež nebudou moci přijímat ani zvláštní odborná učiliště. Zvláštní pozornost vyžaduje mentálně retardovaná rómská mládež, protože má tendenci častěji se nevyučit. Zejména hoši rómského původu mají menší naději vyučit se. Zajímavé je zjištění J. Novotné, že hoši nerómského původu mají větší naději se vyučit než dívky, které mají zřejmě i užší možnosti profesního uplatnění. Mentálně retardovaných dívek je ovšem patrně početně méně než mentálně retardovaných chlapců. Díky pedagogicko-psychologickému poradenství je zjišťován významný pokles výskytu nesprávných, dítě těžce poškozujících školních zařazení. V současné době se stále více respektují pedagogicko-psychologická kritéria výběru profesí u absolventů zvláštních škol. Zatímco dosud v jednoduchém oboru vyučený, mentálně retardovaný občan dosahoval stejné kvalifikační úrovně jako jedinec normální, počítá nová soustava s daleko bohatší nabídkou různých oborů, avšak v nižší kvalifikační třídě. Tak např. dříve vyučovaný obor dámská krejčová na ZUŠ, v nové koncepci šička v konfekci nebo v oděvní výrobě. Cílem rozvoje zvláštních odborných učilišť je také prodloužení ochranných podmínek zvláštní školy ve tříletých a dvouletých učebních oborech, jež mají zahrnout bohatý výběr profesí. Stává se ovšem, že se mezi absolventy zvláštních škol občas vyskytnou i takoví, jejichž intelekt je nedotčen a k jejichž zařazení do zvláštní školy došlo z jiné příčiny. Mohla jí být např. sociální zanedbanost, poruchy chování, někdy jen parciální defekt, např. dyslexie, nerovnoměrný rozvoj struktury rozumového nadání apod. Ve všech případech je vždy podstatně omezena možnost výběru povolání a z ní plynoucí nutnost a potřeba jemně diferencovaného psychologického vyšetření osobnosti a specifických předpokladů profesního uplatnění. Mentálně postižené osoby mají užívat podle deklarace OSN v co největší míře základních lidských práv: - právo na léčebnou péči, vzdělání, pracovní přípravu a rekvalifikaci, aby mohly maximálně rozvinout své schopnosti a zájmy. - Právo na ekonomické zajištění a přiměřený životní standard. Podle schopností mají právo na produktivní práci nebo jinou zájmovou činnost. - Právo na život v kruhu své rodiny, jestliže je to možné. Pokud je nutné umístění v ústavu, má ústavní prostředí být co nejbližší podmínkám normálního života. - Právo na služby kvalifikovaného ošetřovatele, je-li to nezbytné k zajištění mentálně postiženého. - Právo na ochranu před vykořisťováním a zneužíváním. - Právo na ochranu a pomoc druhých osob a institucí, jestliže mentálně retardovaný není schopen v důsledku těžkého stupně postižení domáhat se sám těchto práv. Velkou skupinu poruch ve zdravotním stavu žáků tvoří defekty. Zvláštní pozornosti se dostává tělesně a zdravotně postiženým dětem, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se mohou připravovat jen k podstatně omezenému okruhu povolání, i když mají kvalitní rozumové schopnosti. Jedním z významných opatření zdravotní péče je stanovení kontraindikovaných škol a učebních oborů, jež by mohly dítě zdravotně poškodit. Jimi je zároveň vymezena oblast profesních možností dítěte. Zde nastupuje spolupráce s poradenským pracovníkem, který kontraindikace respektuje a hledá optimální možnosti profesní orientace či reorientace se zřetelem k osobnostním předpokladům každého handicapovaného jednotlivce. To ovšem často nelze provést pouhým jednorázovým vyšetřením, jež by předcházelo bezprostřední volbě. Lehčeji zdravotně postižená mládež se připravuje pro budoucí povolání v řadě oborů společně s mládeží zdravou. Pro vážněji smyslově a tělesně postižené byly vybrány vhodné obory a jejich výuka je postupně zaváděna do příslušných středních škol pro mládež vyžadující zvláštní péče. Pro středně těžce tělesně postižené se jeví jako nejvhodnější pracovní místa v administrativě. Práce v administrativě nebo i náročnější duševní práce mohou tělesně postižení, pokud nejde o kombinaci tělesného postižení s menšími mentálními předpoklady, obvykle vykonávat v plném rozsahu. Velkým problémem však zůstávají těžce tělesně postižení, zejména pubescenti s perinatální encefalopatií. Změněná pracovní schopnost občanů s těžším zdravotním postižením (občanů se ZPS a TZP) je podmíněna zdravotním postižením tak velkého stupně, že zbylé možnosti pracovního uplatnění představují jen zcela úzký okruh zaměstnání, respektive je zaměstnání možné jen za zcela mimořádně upravených podmínek. Takováto zaměstnání poskytují chráněná pracoviště, chráněné dílny pod stálým dohledem a pomocí kvalifikovaných pracovníků a práce a výrobní programy vyčleněné výrobním družstvům invalidů. Kromě toho jde o některá povolání s převahou práce duševní, vykonávaná za zcela mimořádně upravených pracovních podmínek: např. pracovní doby, práce prováděné doma, práce s trvalou pomocí jiné osoby apod. Jsou pro ně rovněž vhodná např. místa v menších a méně náročných telefonních ústřednách, jako je tomu také u nevidomých. U některých zdravotně postižených je mimořádně potřebná dlouhodobá pedagogicko-psychologická poradenská péče. Je to např. u dětí s diagnózou záchvatovitých stavů. Je to každé desáté dítě s výhledem na změněnou pracovní schopnost. Pedagogové věnují osobám handicapovaným epilepsií značnou pozornost. Mladiství postižení epilepsií, kteří mají normální mentální úroveň, jsou často zařazováni do pracovního prostředí mezi zdravé děti. Sociální adaptabilita epileptických dětí však bývá v kolektivu zdravých dětí komplikována zvýšenou dráždivostí epileptiků. Zvlášť problematické je profesionální začleňování epileptických osob, které mají záchvaty po senzitivních nebo senzorických podnětech-de o tzv. reflexní či senzitivní epilepsii. Patří sem např. fotogenní epilepsie. Blikavé světlo u stigmatizovaných jedinců s abnormální neuronovou excitabilitou vyvolává epileptický záchvat. Jde o světelné podráždění, které nekončí ve zrakovém centru okcipitálního kortexu, ale šíří se z něj dále transkortikálně. Jako podněty vyvolávající epileptický záchvat se z běžného života uvádějí jízda nebo chůze kolem tyčkového plotu za slunečních dní, chůze lesem, vlnící se vodní hladina, jiskřící sníh na slunci, někdy i televize, zářivka. Epileptogenně zde působí náhlé prudké osvětlení. K léčbě se vedle medikamentů používají i tmavé brýle, které zabrání vlivu nefyziologického světelného podnětu. Epilepticky handicapované osoby by neměly být zařazovány k pracím na lešení, na nekrytých strojích s elektrickým proudem, do laboratoří pracujících se sklem atp. Na zařazování epileptiků do pracovního procesu by měli spolupracovat neurologové s psychology, pedagogy a rodiči. Rodiče si totiž většinou nepřipouštějí velký rozsah omezení ve výběru povolání svých dětí. Vymizení manifestních záchvatů v důsledku antiepileptické farmakoterapie vede často u rodičů i dětí k nepřiměřeným profesním plánům a aspiracím. Ze zkušeností spolupráce poradenských pracovníků se školami, zdravotníky a posudkovými komisemi sociálního zabezpečení postupně vyplývá systém, postupy a styl týmové spolupráce na dlouhodobém vedení a výchově k volbě povolání dětí s návrhem na změněnou pracovní schopnost. Podílejí se na ní vedle dětského také lékaře, také poradenský, resp. klinický psycholog, výchovný poradce na škole a třídní učitel dítěte. V konečné fázi vstupuje do spolupráce také příslušná posudková komise sociálního zabezpečení. Dítě je v odborné péči během posledních 2 - 3 let povinné školní docházky. Koordinovaná péče probíhá takto: Depistáž (vyhledávání) mezi žáky šestých, resp. i pátých tříd základních škol z hlediska pravděpodobnosti návrhu na ZPS provádí školní zdravotní služba. Seznamy jsou na příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnu předávány koncem I. pololetí školního roku, kdy je také navázán poradenský kontakt s výchovným poradcem a třídními učiteli jednotlivých dětí, kteří mají za úkol dlouhodobě sledovat a dokumentovat profesní vývoj svých žáků. Do konce školního roku jsou všechny nahlášené děti psychologicky vyšetřeny z hlediska struktury a vývoje osobnosti. Jde o vyšetření předběžné a psychologický nález je určen lékaři, výchovnému poradci a třídnímu učiteli. Každý poradenský psycholog má přitom vyšetřovací kapacitu kolem 150 nových klientů ročně, kontrolních návštěv může mít kolem 300. Navíc poradenský psycholog realizuje metodicko-instruktážní návštěvy na školách, přednáší pro výchovné poradce i pro další pedagogické pracovníky na pedagogických radách, předmětových komisích, pro rodiče na třídních schůzkách, beseduje individuálně i skupinově se žáky, zúčastňuje se exkurzí do závodů, výstavek s profesním zaměřením atp. V další etapě dochází ke konzultaci rodičů a dítěte s dětským lékařem za účasti psychologa, výchovného poradce a třídního učitele. Účelem konzultace je kvalifikované poučení rodičů a dítěte o kontraindikovaných povoláních. Současně je sledováno včasné vyloučení rizika tak časté fixace na zdravotně nežádoucí profesní tužby a plány dítěte i jeho rodičů. Zúčastněnými odborníky jsou také diskutovány faktory významné pro další příznivý vývoj a žádoucí profesionální orientaci dítěte. V kooperaci se školou je dítě dále sledováno a vedeno v průběhu 7. postupného ročníku. Jsou realizována další, na profesní orientaci již cílená závěrečná vyšetření, uzavřená s rodiči i dítětem poradou o vhodných oblastech profesního uplatnění. Ohlas rodičovské veřejnosti na tyto odborné služby se jeví jako mimořádně kladný. Shrnující nález je zasílán do dokumentace dětskému lékaři, škole a příslušné posudkové komisi sociálního zabezpečení. O konzultaci s rodiči, žáky, s výchovným poradcem apod. je vhodné pořídit zápis. Případné školní potíže u zdravotně handicapovaných dětí (časté absence, výukové problémy, pocity odlišnosti, emoční strádání a nezařazenost mezi spolužáky) je vhodné řešit formou metodických instruktáží v bezprostřední spolupráci s výchovným poradcem a třídním učitelem. S dítětem a jeho rodiči by tedy měly být včas zváženy zdravotnímu stavu, psychologickým předpokladům a regionálním společenským potřebám přiměřené a již zcela konkrétní profesní perspektivy. Dochází přitom ke změnám nekritických postojů rodičů a jejich přání, která jsou často v rozporu se školou i pediatrem a psychologem, odborem pracovních sil a sociálního zabezpečení. Včasné poučení při konzultaci již koncem 6. třídy vede k realističtějšímu hodnocení možností dítěte. Dvou až tříletá spolupráce poradenského psychologa a pediatra s rodiči vede zpravidla k dohodě o přiměřeném konkrétním výběru profese, resp. střední školy. Rodiče i děti jsou ušetřeni případné traumatizace z nečekaných omezení. Velký význam pro žádoucí vývoj dítěte má i dlouhodobá spolupráce se školou, již dítě navštěvuje. Třídní učitel získává o dítěti informace, jež jsou mu ve vyučovacím procesu nedostupné. Pedagogicky využity vedou nezřídka k postupnému odbourávání emočních bloků, jež brání plnému využití nadání, a tím ke zlepšení prospěchu. Sebevědomí dítěte se dostává na žádoucí úroveň a dochází k jeho sociální rehabilitaci v kolektivu spolužáků, otevírají se mu optimističtější perspektivy profesní i životní. Poradenský psycholog jim (a také výchovným poradcům na školách) zprostředkovává všechny dostupné profesionální informace o středních školách, středních odborných učilištích včetně učebních oborů s maturitou, zvláštních odborných učilištích i středních odborných učilištích pro mládež vyžadující zvláštní péče. Aby měl poradenský psycholog stále nové a správné informace o těchto školách a učilištích, musí být každoročně včas informován příslušnými školskými a pracovními úřady pro danou lokalitu a daný čas.





Knihy

Dotazník studijně profesní orientace -- autor: Mezera Antonín
Komparace profesní orientace žáků s mentálním postižením ve městech Ostravy (ČR) -- autor: Jařabáč Ivan
Základy elektrotechniky (Studijní modul 3), Základy elektroniky (Studijní modul 4) -- autor: Vysoký Petr, Malý Karel, Fábera Vít
CD-ROM Anglicko-český česko-anglický studijní slovník, profi LEXICON ANGLICKÝ STUDIJNÍ (obecná terminologie) -- autor: kolektiv autorů
Orientace v prostoru a čase pro děti od 5 do 7 let -- autor: Bednářová Jiřina

Komentáře ke slovu maladaptivní profesní a studijní orientace


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » maladaptation (angl.)
následující slovo: » maladaptivní chování
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1728
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2020  --  ABZ.cz