Pojem nálady člověka
Slovo:
nálady člověka
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
• Poznatky o typických individuálních životních náladách a o typu náladovosti jednotlivých lidí v našem okolí i o náladovosti nás samotných nám může pomoci zvolit správný způsob sociální komunikace, jednání a intervencí s lidmi i správnou metodiku sebeovládání a sebeřízení (autoregulace).
NÁLADY jsou citové stavy tvořící jakési déletrvající celkové duševní emočně podbarvené pozadí všem ostatním duševním procesům, chování i představivosti.
Důležité jsou zejména základní, tzv. převládající nálady. Pro někoho je typická nálada radostná, nálada jasu, pro jiného nálada smutná nebo rozmrzelá. Nálada je jakési osobní počasí člověka.
Nálada a celá dynamika duševní činnosti je do značné míry podmíněna zdravotním stavem a únavou. Existuje také vztah mezi rysy osobnosti a stavem vnitřních orgánů člověka. Někdo má náladu vyrovnanou, jiný snadno narušitelnou. U některých lidí se objevuje nepředvídatelné střídání nálad (často bez zjevné příčiny).
Na nálady člověka i jeho zdravotní stav může mít vliv sluneční i měsíční svit, teplo, chlad, vlhkost, atmosférický tlak.
Také nemoci všeho druhu, hormonální změny, ale i obtížené svědomí mají vliv na nálady a afekty. Mimoto působí špatný zdravotní stav zprostředkovaně tím, že vyvolává pocity nedostatečnosti, méněcennosti (zejména tělesné vady, deformace po úrazech, diabetes, vyrážky, epilepsie aj.). Nedostatečné zásobování organismu kyslíkem u kardiaků a astmatiků může vést k úzkostným stavům.
Existující nálada představuje určitou dispozici pro vznik afektu.
Radostná nálada
se vyznačuje zážitkem vnitřního jasu, který vyzařuje také do výrazových projevů. Člověk necítí tíži života, ale vnitřní rozmach a má zvláštní vztah k času: je klidný, bezstarostný, budoucnost v něm nevyvolává neklid.
Lidé s touto náladou mívají kladný postoj k okolí. Neprožívají je jako něco nepřátelského, ale jako něco, čemu je možno důvěřovat. Mají pocit životní plnosti a barvitosti. Vůči lidem jsou otevření, jsou připraveni brát věci a události jako hodnoty. Této náladě je velmi afinní smysl pro humor. Jedinec, který se dovede radovat z věcí a užívat jich, není ovšem totožný s požitkářským člověkem. Je společenský, družný. Nálada jasu má také vysokou afinitu vůči dobrotě a blahovůli. Vylučuje negativní postoj k okolí: resentiment, nevraživost, nedůvěru, nenávist, a také všechny tendence, které vyznačuje napětí a neklid, jako je ctižádost a snaha po sebeuplatnění.
Nálada jasu má integrativní význam. Pro lidi, kteří jsou touto náladou charakterizováni, je typická síla a pevnost sebecitu a určitá distance vůči sobě. Těžko bychom náladu jasu hledali u dospělých i dětí, jakkoliv citově strádajících a postižených pocitem méněcennosti. Takoví lidé se příliš zabývají sami sebou. Nálada jasu také není typická pro neurotiky, kteří se příliš vyčerpávají bojem se životními obtížemi a starostmi. Nedostatek radosti ze života je vedle úzkosti a strachu příznakem nepříznivých životních podmínek nebo deprese.
Veselá nálada
Její rozdíl od nálady radostné je dán především vztahem k okolí. Je také charakterizována vnitřním jasem, vzpruhou, ale člověk si ji nedovede nadlouho udržet bez vlivu okolí, zatímco člověk s náladou radostnou sám svou náladou okolí obdarovává. Člověk veselý žije více přítomností, kdežto radostná nálada přetrvává horizont okamžiku. Projasněný člověk je zdrženlivější, méně horlivý v činnosti navenek, má těžisko svého jasu ve vlastním nitru. Veselý člověk se více vrhá do víru života, nerozdává tolik dobrotu, lehko se odvrací od lidí, kteří jeho náladu nepodporují, nemá mnoho porozumění, blahovůle a spoluúčasti pro ostatní lidi.
Nálada veselá je tedy více přijímající než obdarovávající. Je rozptýlenější, méně uvážlivá, mělčí, okamžitá. Veselá (euforická) nálada může být snadno ovlivněna také farmaky, alkoholem, kofeinem či jídlem. Chorobně vystupňovaná euforická nálada může být významným symptomem mánie, která je provázena i patologicky zvýšeným sebevědomím a expanzivitou.
Nálada zádumčivá
Podstatný pro tuto náladu je zážitek vnitřní temnoty, strádání, tíže, zármutku, smutku, skleslosti, těžkomyslnosti, stísněnosti a prázdnoty. Svoje fyzické bytí prožívá člověk jako přítěž, která jej unavuje, tlačí dolů, prožívá pocity nicoty, apatie. To se odráží i v jeho představivosti (zejména fantazijní svět je chudý) a motorice vůbec. Od pravé zádumčivé nálady však musíme odlišovat nepravou, neryzí (sentimentální) formu zádumčivé nálady. Takoví lidé se snaží předstíráním zádumčivé nálady něco vyzískat. Sentimentální forma zádumčivé nálady má vždy ve svém horizontu nějaký účel. Člověk bývá zamilován do patosu této nálady a koketuje s ním. Někdy na sebe pouze upozorňuje.
U pravé zádumčivé nálady není vzácné jisté oslabení sebecitu: spontaneita je nižší, přirozený optimismus je ochromen, objevuje se nerozhodnost, nezájem o okolní svět. Zádumčivý člověk není schopen požitku, i když v požitcích někdy hledá vysvobození ze svého stavu. Nesmíme se však domnívat, že člověk s bytostně trvalým zádumčivým laděním není schopen účasti a dobroty. Takový člověk na rozdíl od člověka rozmrzelého dovede pochopit lidi s náladou jasu, dovede je snášet. Je schopen úsměvu, smíchu i humoru. Je známo, že profesionální humoristé bývají někdy v hloubi duše melancholicky laděni.
Smutný člověk dovede svoji náladu skrývat a kvůli druhým lidem se navenek dovede třeba i radovat. Tím se liší nálada zádumčivého člověka od nálady člověka rozmrzelého.
Nálada rozmrzelá
Nálada rozmrzelá má mnoho styčných bodů s náladou smutnou (např. vnitřní prázdnotu). Rozdíl mezi zádumčivou náladou a rozmrzelostí je opět ve vztahu ke světu: rozmrzelému člověku chybí dobrota, je zlostný, má nepřátelské postoje vůči okolí, cítí stále osten nespokojenosti, je roztrpčen, není družný, chová zášť nebo i nenávist (hostilitu) vůči všem, kteří jsou veselí, radostní, pohodoví. Je zahořklý, zatrpklý. K náladě zádumčivé patří rezignace, kdežto k náladě rozmrzelé patří resentiment, rozmrzelý člověk je jakoby "otrávený". Rozmrzelost se dostavuje, je-li k ní člověk jaksi potenciálně náchylný a ztrácí-li naději, že se mu podaří dosáhnout jistých vytoužených životních hodnot. Uvolňuje se pak tím, že snižuje a ničí hodnoty, jež jsou jeho vlastnímu prožívání nedosažitelné. Z toho vyplývá také nedostatek humoru, který bývá nahrazen nanejvýš ironií, sarkasmem, cynismem.
Vztah ke světu není charakterizován nezájmem (jako je tomu u nálady smutné), ale aktivním negativismem, který je zřejmý i z jeho výrazových projevů (zejména z řeči a z výrazu obličeje). Zahořklým duším chybí také patos vnitřní tíhy.
Nálady radosti, veselosti, zádumčivosti a rozmrzelosti je nutno chápat jako čtyři hlavní druhy základního životního ladění. Okruh aktuálních nálad je ovšem značně větší.
Nálada vážná
Mezi habituální nálady můžeme řadit ještě náladu vážnou. Má nejblíže k náladě zádumčivé. Je také temná, ale existenci necítí jen jako tíži, spíše jako úkol a práci, v žádném případě však ne jako volný rozlet. Letargie zádumčivosti je v této náladě překonána vědomím odpovědnosti, která zavazuje člověka k jednání (je zde tedy i jistá naděje). Sám pojem vážnost označuje hlavně vnější chování, nejenom vnitřní stav.
Mezi lidmi neexistují pouze rozdíly ve formě základní životní nálady, ale také v její intenzitě a průběhu.
Všichni lidé nejsou dispozičně náchylní k jednomu životnímu ladění. U mnohých lidí se životní pocit mění, pohybuje mezi určitými druhy nálad. Hodnotíme-li lidi podle průběhu jejich nálad, můžeme na jedné straně rozlišovat lidi s poměrně stálou, pevnou, stabilní náladou, a na druhé straně lidi s proměnlivými náladami. U lidí, jejichž nálady se mění, se může tato proměna dít náhle, bezprostředně (pak hovoříme o labilitě nálady), nebo se proměny dějí pozvolna a periodicky, a pak hovoříme o periodičnosti nálady.
Někdy se hovoří také o nakažlivosti nálad
• tou trpí zejména lidé heteronomní, sugestibilní a senzibilní.
K náladově labilním povahám patří především hysterické osobnosti, pro něž je "náladovost" typická. Pozorujeme na nich náhlé vrtošivé, bezdůvodné zvraty nálady. Jejich životní nálada je narušitelná, labilní, vratká a bezprostředně ovlivňuje a určuje způsob jednání s lidmi. Hysterik je pasivní vůči změnám své nálady, a tyto změny také rozhodují o jeho chování k lidem: není objektivní, spravedlivý, nemá vědomí odpovědnosti. Člověk s labilními náladami se nepohybuje mezi náladou jasu a smutku, ale spíše mezi náladou veselou (euforickou) a rozmrzelou. Nálada jasu i smutku totiž předpokládá jistou toleranci vůči okolí a distanci od požadavků, nároků vlastního já, od vlastní "důležitosti".
Pokud jde o duševně-strukturní souvislosti, náladová labilita velmi úzce souvisí s labilitou sebecitu. Lidem, jejichž těžisko vlastní hodnoty tkví v mínění druhých, chybí náladová vyváženost. Potřebují stále, aby je někdo ujišťoval, že jsou váženi, obdivováni, respektováni.
Kvalita a kvantita nálady do značné míry záleží na uspokojeném či neuspokojeném pocitu vlastní hodnoty.
Nálady mohou být vyvolány také dozníváním afektů nebo takovými procesy a stavy, jako jsou nemoci, únava, obtížené svědomí, hormonální změny apod. Labilita nálad bývá typická pro lidi s endokrinními poruchami, s cerebrálními dysfunkcemi, pro jedince s disharmonickým rozvojem osobnosti (emočně deprivované) a pro jedince psychopatické. Při melancholické náladě bývá maximum potíží v ranních hodinách (ranní pesima).
Od labilnosti, při níž se nálada mění skokem, liší se periodičnost zřetelně tím, že se změna děje pozvolna, ne na vnější popud, nýbrž z nevědomé hloubky životního základu: vzniká kolísavý (cyklotymní) průběh nálad, jehož chorobné vystupňování nalézáme u manio-melancholické psychosomatické poruchy.
Nálady mohou být patické, což znamená, že jsou většinou extrémně intenzivní, mají hluboký vliv na jednání, chování, prožívání a osobnost postiženého i na jeho životní funkce. Nejsou přístupné logickému a racionálnímu přesvědčování okolí.
Mezi patické nálady patří např.:
manická-chorobně rozjařená a povznesená, provázená extrémní podnikavostí a hyperaktivitou, tachypsychismem (zrychlením duševní reaktivity) a tachymotorikou (zrychlením pohyblivosti)
• hypomanická (bujará) nálada, zvýšená aktivita, zvýšený optimismus do budoucna,
depresivní-(chorobně smutná), extrémně pesimistická, často provázená myšlenkami na sebevraždu, ztrácející perspektivy do budoucnosti,
apatická-(netečná), lhostejná, znechucená, emotivně plochá (častá u demencí),
explozivní-(výbušná), třaskavá, vyskytující se např. u epileptiků.
expanzivní-(arogantní), podrážděná, hyperkritická, netrpělivá,
euforická-(povznesená), blažená, a to často neadekvátně dané situaci.
Trvalé poruchy nálady jsou ty, jejichž trvání je např. delší než dva roky. Řadí se sem cyklotymie a dystymie.
Cyklotymie trvale střídá stavy smutku a hypománie. Nesplňuje podmínky na diagnózu depresivní ani manické epizody.
Dystymie znamená trvalou, mírnou, ale chronickou subdepresi až depresi.
Určitý počet lidi v populaci je dočasně nebo i trvale alexitymických, tzn, že mají sníženou schopnost a dovednost identifikovat, chápat a rozumět, číst vlastní i cizí emoce, city, afekty a nálady a správně je popsat, hodnotit, posoudit a regulovat.
Nálady člověk, zejména ty základní, habituální nálady bývají názorně a podrobně popisovány v krásné literatuře. Někdy jsou tyto nálady a jejich souvislosti popisovány přesně podle vlastního objektivního pozorování spisovatele, ale na některých popisech je odborníkovi patrna spisovatelova subjektivní imaginace a dojmologie.
Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2.
KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy.
Masarykova univerzita Brno, 2007. 55-959B-2007 02/58 17/Pd.
LERSCH, Ph. Aufbau der Person. J.A.Barth Verlag, München, 1970.
Navigace
předchozí slovo: » nálady a jejich závady a poruchynásledující slovo: » náročnost práce na psychosomatiku
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2064
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
