Pojem osvětlení a barevná úprava
Slovo:
osvětlení a barevná úprava
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Osvětlení třídíme na celkové, místní a kombinované a také na denní (přirozené) světlo a umělé světlo. Často je nutno využívat kombinace obou typů světla. Naše oko je nejlépe přizpůsobeno dennímu slunečnímu světlu. Ale i v takovém případě je vhodné střídat pohledy z blízka s pohledy do dálky. Předpokladem pro správné úpravy osvětlení na pracovišti je jeho rozbor. Cílem každé úpravy osvětlení musí být snaha zabránit zrakové únavě, zvýšit pracovní pohodu, a tím ovlivnit pracovní produktivitu. Lidé, kteří mají předepsané brýle, měli by je také v souladu s pokyny lékaře nosit.
Nedostatečné osvětlení pracoviště vede k pocitům nepohody až subdeprese a deprese a k poklesu pracovní výkonnosti. Zvlášť velký význam má osvětlení v projekční, architektonické a inženýrské činnosti.
Lampy a zářivky by přitom měly být klinicky testovány, aby nezatěžovaly zrakový nerv.
Vlivem špatného osvětlení (např. tam, kde jsou špinavá, dlouho nemytá okna), bývá snížena výkonnost při tělesné a duševní práci až o 30 %.
Pro běžné zrakové rozlišování je přiměřená hodnota 50-70 lx. Zvyšováním intenzity osvětlení až do 300 lx lze dosáhnout lepší produktivity práce.
Sledujeme intenzitu osvětlení (jak silně je určitá plocha osvětlena), jas (svítivost plochy). Svítivost (podíl záření zdroje v určitém prostoru) a světelný tok (množství světla vyzařovaného do prostoru).
Zásady správného osvětlení
Celý prostor by měl být osvětlen rovnoměrně, stejnoměrně. Světlo nesmí vrhat rušivé stíny, ale nesmí také vytvářet prostředí bez stínů, nesmí vytvářet veliké kontrasty, celý prostor musí být rovnoměrně osvětlen, nesmí oslňovat. K oslnění dochází tehdy, jestliže sítnice oka je vystavena takovému jasu, který není v souladu s okamžitou přizpůsobivostí, adaptací oka. Oslňování je považováno za nejzávažnější záporný činitel osvětlení. Adekvátní úhel dopadu světla (např. 30 stupňů) oslnění zabraňuje.
Rozlišujeme oslnění absolutní a relativní z hlediska velikosti jasu. K absolutnímu oslnění dochází, když se oko nemůže již přizpůsobovat a vidění je znemožněno, např. 200 W mléčná žárovka, reflektor dopravního prostředku. K relativnímu oslnění dochází při menších jasech, kdy však je jas příliš kontrastní vůči pozadí. Z hlediska zdroje může být oslnění způsobeno svítidly bez stínidel, oslnění způsobené odráženým světlem vzniká např. u předmětů s vysoce lesklými povrchy, zrcadlením svítidel ve skle.
Z hlediska hygieny zraku je žádoucí střídat čtení s pohledy do dálky, např. z okna.
Optimální intenzita osvětlení (v luxech) je závislá na vykonávané práci. Např. pro administrativní práce by měla být minimálně 200 luxů, což představuje světlo asi 100 W žárovky z jednoho metru. Důležité je, aby osvětlení přicházelo z takového směru, aby na pozorovaném místě nebyl stín.
Světlo by mělo dopadat z levé strany a poněkud dopředu.
Správné osvětlení je nezbytným předpokladem nejen pracovní pohody, ale i pohody osobní a také předpokladem pro úspěšné zvyšování pracovní produktivity.
Správnou úpravou osvětlení je možno dosáhnout zvýšení výkonu až o několik desítek procent.
Vedoucí pracovníci jsou povinni kontrolovat, zda je osvětlení pracoviště optimální.
S osvětlením pracoviště úzce souvisí barevná úprava exteriérů i interiérů pracoviště. Použití barev v pracovním prostředí nejen příznivě ovlivňuje pracovní pohodu, ale má i ekonomické důsledky. Usnadňuje a urychluje orientaci, zvyšuje bezpečnost práce a usnadňuje rozlišovací, diferenciační procesy. V současné době probíhá oprávněná kritika šedé uniformity našich staveb.
Barvy s delší vlnovou délkou, např. červená, oranžová, žlutá, zvyšují činnost vegetativního systému organismu, zvyšují krevní tlak, frekvenci tepu atd. Barvy s kratší vlnovou délkou, tzn. modrá, modrozelená a zelená mají účinek opačný. Snižují aktivitu vegetativního systému Uvádí se však, že při dlouhodobé expozici je účinek barev opačný. Proto se při barevné úpravě doporučuje používat tónů červené, oranžové a žluté tam, kde je třeba zvýšení emocionálního stavu na kratší dobu, např. u dopravních světelných signálů. Tyto barvy mají stimulující účinek. Oblíbenost barev bývá podmíněna typologicky.
Z hlediska psychologického účinku se barvy často dělí na studené a teplé. Mezi studené barvy patří modrá a zelená a mezi teplé barvy patří červená, oranžová a některé odstíny žluté. Barevné změny jsou citlivými osobami vnímány i povrchem kůže, nejen zrakem. Často se uvádí, že ženy dávají přednost teplým a sytým barvám a muži zase barvám tlumeným.
Dochází k rozvoji i tzv. barvové terapie (colorterapie). Předpokládá se, že barvy mohou ovlivnit i zdravotní stav člověka, a to jak kladně, tak i záporně. Úkolem barvové terapie obnovit nebo stabilizovat pro každého člověka potřebnou "vnitřní barevnou rovnováhu".
Jako doplněk barevné terapie se používají čerstvě barevným světlem ozářené léky a potraviny (i voda).
Stav harmonického hospodaření organismu s barvami se nazývá euchromatóza, kdežto při barevné disharmonii organismu dochází při nedostatku barev k dischromatóze a při přetížení barvami k hyperchromatóze. Barvy potřebujeme i v potravě podobně jako potřebujeme vitamíny, bílkoviny aj. živiny.
Děti s poporodní žloutenkou se v porodnicích umísťují do místnosti s modrým osvětlením.
Barvy se využívají také k diagnostice duševna a osobnosti. Oblíbená barva může poskytovat určitou informaci o vlastnostech člověka.
Např. červená-impulzivnost, optimismus, činorodost, vitalita (zvyšuje krevní tlak),
žlutá-vynalézavost, kreativita, svěžest (působí antidepresivně, opticky zvětšuje prostor),
zelená-zdrženlivost, sebevědomí, vliv na smysly (zvyšuje údajně chuť k jídlu),
modrá-vyrovnanost, klid, přesnost (nervózní člověk může být uklidňován zařízením a vymalováním bytu do modra),
černá-důstojnost, serióznost atp. (zmenšuje dojem objemnosti a hmotnosti),
růžová-uklidňuje, pacifikuje, působí na uvolnění svalstva,
hnědá-prostota, jednoduchost, neústupnost, vzdor
šedá-kompromisnost, nenápadnost, adaptivnost (šedě zařízený a vymalovaný byt může signalizovat snahu přizpůsobit se),
bílá-citlivost, smysl pro čistotu a pořádek, ctižádostivost, někdy chlad,
zlatá a stříbrná-pocit vlastní důležitosti, neryzost ("není vše zlato, co se třpytí").
Červená barva údajně zvyšuje krevní tlak i svalové napětí. Zrychluje také srdeční činnost i dýchání. Má tedy aktivizační účinek. Lidé se liší mírou citlivosti na barvy. Ženy bývají na barvy citlivější než muži.
V horkých prostorách se doporučuje užívat tzv. studených barev (modrá, zelená). V chladných prostorách se doporučuje užívat barev teplých (oranžová, červená).
Při řešení barevné úpravy musíme přihlížet k druhu práce, poloze pracoviště a charakteru materiálu. Pro trvalejší duševní práci bývají doporučovány tóny studených barev - např. lomené odstíny modré a zelené. Pro krátkodobou intenzivní duševní nebo tělesnou práci jsou vhodné spíše odstíny teplých barev. Pro stropy místností se doporučují světlé odstíny barev vyskytujících se kolem nás ve volné přírodě. Tmavé nebo zašpiněné stropy celou místnost zatěžují, deestetizují a jakoby snižují jejich výšku.
Pro místnosti a prostory situované na jih, kde je nadbytek slunečního světla, jsou vhodné studené barvy. V prostorách, kde je nedostatek slunečního světla, jsou naopak vhodné odstíny teplých barev. Barvou je možno i opticky rozšiřovat, zvýšit atp. rozměry místnosti. Čelní stěny se často malují zeleně, boční stěny žlutě nebo oranžově. Barvy ovlivňují vnímání prostoru, délky, výšky a vzdálenosti i rozlišování předmětů, pociťování chladu a tepla.
Uklidňující účinek se uvádí u modré barvy. Američtí černoši nazývají své melancholické písně "blues", tj. modrá. Vlivem modré barvy se může i snížit krevní tlak a svalové napětí. Dýchání a srdeční činnost se pod působením modré barvy zpomaluje. Účinkům modré barvy se blíží barva zelená.
Pokud jde o charakter zpracovávaného materiálu, máme za cíl dosáhnout optimální kontrastnosti mezi předmětem a pozadím. Např. pokud jde o čitelnost slov na určitém pozadí, je vhodné toto pořadí dvou barev:
modrá na bílé,
modrá na žluté,
zelená na bílé,
černá na bílé,
zelená na červené,
červená na žluté,
červená na bílé,
oranžová na černé,
černá na fialové.
Využití kontrastu je účinné zejména na tabulích upozorňujících na nebezpečí. Např. "Pozor, vysoké napětí", apod.
Relativně největší tradici má využití barev právě v signalizaci nebezpečí. Zásady používání barevné signalizace jsou většinou tyto:
červená-výstraha, upozorňuje na nutnost jednání k odvrácení nebezpečí
oranžová-označení míst, kde hrozí bezprostřední nebezpečí, nebezpečná místa u strojů, nebezpečí exploze a ohně, nebezpečí ozáření radioaktivními paprsky apod. Oranžovou barvou bývají natřeny také jeřáby a bagry, aby působily výstražně
žlutá-označení míst, která mohou být zdrojem nebezpečí, překážky stojící v cestě, pilíře, zábradlí, nechráněné okraje lešení.
Zelená-označení bezpečí - např. bezpečnostní a zdravotnické zařízení
modrá-informace a orientace-nástěnky, tabule, nápisy, šipky.
Výrazné označení nebezpečných výkopů, výčnělků, trubek, nechráněných schodů, ale i míst kde hrozí nebezpečí úrazů elektrickým proudem nebo nebezpečí výbuchu, snižuje výskyt úrazovosti na pracovišti.
Konečný výsledek barevného řešení pracovního prostředí má být takový, aby prostor vyhovoval jak z hlediska estetického, tak i z hlediska účelnosti. Správně využité barvy zvyšují výkon a snižují únavu.
Navigace
předchozí slovo: » OSVČnásledující slovo: » osvícenství
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2250
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
