Pojem poruchy a závady jazyka
Slovo:
poruchy a závady jazyka
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Závady a poruchy mluvy, řeči, jazyka se v současné době v naší společnosti se vyskytují nejen u dětí, ale i u dospělých osob a seniorů poměrně často.
Sociální komunikace prostřednictvím řeči a jazyka představuje jednu z nejdůležitějších lidských schopností a dovedností. Nedostatky, závady a poruchy v řeči a jazyce dětí i dospělých osob jsou často vážnou překážkou ve studiu, v práci (zejména v povoláních vyžadujících verbální ústní i písemnou komunikaci s lidmi) a v úspěšném přizpůsobení se a uplatnění jedince ve společnosti, v různých profesích i v soukromém životě.
Pro závady, poruchy a nedostatky řeči, jazyka a poznávacích procesů se setkáváme s používáním termínů specifické a nespecifické poruchy učení nebo specifické a nespecifické vývojové poruchy učení.
Specifické poruchy učení (SPU) způsobují problémy v rámci výchovně vzdělávacího procesu, kdy postižené děti projevují pravděpodobně neurologicky, organicky (poškozením mozku) nebo geneticky zapříčiněné a podmíněné nedostatečně rozvinuté některé osobnostní vlastnosti i mentální schopnosti a dovednosti, což postiženým dětem způsobuje výukové obtíže. Někdy jde o kombinaci příčin neurobiologických, hereditárních, encefalopatických i sociálních. Poměrně často jsou příčiny nejasné a obtížně zjistitelné.
Specifické vývojové poruchy učení zahrnují např. dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii, dyspinxii (nízká úroveň vlastní kresby i obkreslování a rýsování, neobratné zacházení s tužkou, pastelkou, perem, obtíže s chápáním perspektivy, neobratnost v jemné motorice), dysmúzií což je specifická porucha učení v oblasti hudebních schopností a dovedností, dyspraxií ( neobratnost), vývojovou dysfázií ( specificky narušený vývoj řeči projevující se ztíženou schopností a dovedností naučit se adekvátně verbálně komunikovat) a neverbální poruchu učení.
Pro neverbální poruchu učení jsou charakteristické obtíže v prostorové orientaci, potíže v tělesné výchově, sociální orientaci, potíže ve smyslu pro rytmus, jedinci nemají smysl pro humor aj. Méně citelně se neverbální poruchy promítají do školní výuky, ale jsou závažné pro vývoj osobnosti dítěte.
Obtíže ve čtení byly v minulosti označovány slovní slepota, vrozená slovní slepota, obtíže v psaní byly označovány jako děti koktavé v pravopise.
Mimo specifických vývojových poruch učení se rozlišují ještě nespecifické poruchy učení, které jsou zapříčiněny a podmíněny převážně edukativními, sociálními, a kulturními faktory, např. didaktogenií a výchovnou insuficiencí v rodině.
Mezi příznaky nespecifických parciálních nedostatků (deficity dílčích funkcí) řeči a jazyka patří:
přetrvávající či prodloužená fyziologická dyslalie (patlavost) je závada (dificilita)řeči projevující se např. rotacismem (ráčkováním), sigmatismem (vadnou výslovností souhlásek), rinolalií (huhňavostí) ještě po šestém roce, a to až do sedmého roku, po sedmém roce však již nejde jen o pouhou dificilitu, ale už jde o poruchu-o tzv. pravou dyslalii,
závadový(dificilní) parajazyk, což jsou doprovodné nonverbální prvky komunikace, které nejsou pro porozumění řeči vždy nezbytné, např. hekání, smích, vzdychání, bručení, výraz obličeje, mimika, gestikulace, ale i přílišné zdůrazňování rytmu a melodie řeči a jejího tempa,
závada (dificilita) frázování řeči je lehce či mírně narušená schopnost a dovednost členit, shlukovat a formovat myšlenky a slova do větných úseků a vět, sestavovat věty podle správného slovosledu, drobné nedostatky ve větosloví,
závada (dificilita) adekvátnosti, kvality a funkčnosti mluvy jsou lehké a přechodné, situačně podmíněné nedostatky ve srozumitelnosti, věcnosti a funkčnosti mluvy,
závada (dificilita) expresívnosti řeči je lehčí, mírná, situační a psychogenní nebo sociogenní závada v dovednosti přiměřeně užívat jazyk a adekvátně se řečí prezentovat,
závada (dificilita) hlasitosti řeči což znamená příliš hlasitý, silný a výrazný hlas (hyperfonie) nebo velmi tichý, nevýrazný a slabý hlas (hypofonie),
závada (dificilita)rychlosti řeči, tj. příliš pomalá (bradylálie) nebo příliš rychlá (tachylálie) mluva v dané sociální situaci,
závada (dificilita) objemu řeči je příliš velký nebo příliš malý objem slov, které člověk produkuje za určité časové období v různých sociálních situacích a skupinách ve kterých je členem,
nedostatky v porozumění řeči,
puberfonie je dificilita (závada) či porucha hlasu, která postihuje hlavně muže, kterým i po pubertě zůstává vysoký hlas podobný hlasu ženskému či dětskému, též puberphonia.
Žáci odborně logopedicky a foniatricky diagnostikovaní ne jako pouze dificilní, ale jako žáci se specifickými poruchami řeči, tj. žáci s vážnými vadami (poruchami) řeči jsou podle školského zákona žáky ze speciálními vzdělávacími potřebami, kteří mají nárok na podpůrná a vyrovnávací opatření, může jim být povolen např. individuální vzdělávací plán, případně speciální vzdělávání.
Dyslektické potíže, které také patří mezi parciální nedostatky poznávacích procesů se projevují ve čtení a jazykových předmětech, ač např. v matematice dítě dobře prospívá.
Mezi příznaky (symptomy) dyslexie patří:
zadrhování při čtení,
vývojově snížená schopnost a dovednost naučit se správně číst,
zaměňování slov a písmen, přehazování písmen a slabik,
na konci prvního ročníku i později dítě zaměňuje tvarově nebo zvukově podobná písmena,
např. r-z, k-h, d-t, n-m, a-e, p-g, d-b,
neschopnost číst nebo komolení slov (bažant-žabant),
slabikování a pomalé čtení,
neschopnost a nedovednost při čtení sledovat obsah čteného (i ve vyšší třídě),
obtížný sklad i jednoduchých slov,
dítě při čtení vyslovuje jen s většími obtížemi těžší skupiny souhlásek a těžší neznámá slova,
přehazuje hlásky a slabiky, hlavně koncové, vynechává hlásky a slabiky,
"poznává" najednou celá slova, domýšlí si koncovky a slabiky (často chybně),
přehazuje často pořadí hlásek a slabik ve slově (maso-samo, tam-mat, svatba-stavba, suk-kus (jde o tzv. kinetické inverze),
zaměňuje zrcadlově nebo tvarově či zvukově podobná písmena: s-z, p-q, m-n, h-k, z-c, b-d, t-j (jde o tzv. statické inverze či reverze).
Rozlišování zrcadlových písmen souvisí s vývojem uvědomělého poznávání pravé a levé strany. Někdy je čtení jen nápadně pomalé, těžkopádné, ale bez typických chyb.
V písemném projevu dysgrafického a dysortografického dítěte, nacházíme:
vývojově sníženou schopnost a dovednost zvládnout adekvátně pravopis,
redukovaný cit pro jazyk,
redukovaná rychlost psaní a zejména v diktátech nestačí napsané zkontrolovat,
často vynechávaná a přidávaná písmenka,
nerozlišování tvrdých a měkkých slabik (di-dy atp.),
špatně napsané tvary písmen,
zaměňuje písmena,
přehazuje pořadí písmen ve slově (dysortografie bývá asi v 60 % spojena s dyslexií).
Specifická porucha čtení přitom není přímým důsledkem vadné zrakové nebo sluchové ostrosti ani neurologické poruchy a IQ u této poruchy není nižší než 70.
Kvalitativně vážnější specifická porucha čtení (F81.0), která je v 10 revizi Mezinárodní klasifikaci nemocí z roku 1992 zařazena mezi specifické vývojové poruchy školních dovedností (F 81), musí mít přítomny tyto dva znaky:
1/ Skóre přesnosti anebo chápání čteného je nejméně dvě standardní odchylky pod očekávanou úrovní pro chronologický věk a obecnou inteligenci dítěte, přičemž jak schopnost čtení, tak i IQ je hodnoceno podle individuálně provedeného testu, standardizovaného pro danou kulturu a vzdělávací systém.
2/ Anamnéza vážnějších potíží při čtení nebo potíže při psychologickém testování, které splňují první (výše uvedené) kritérium v dřívějším věku a skóre v písemném testu, který je nejméně dvě standardní odchylky pod úrovní očekávanou pro chronologický věk a IQ dítěte.
Specifická porucha psaní se projevuje tím, že skóre podle standardizovaného testu pro psaní je nejméně dvě standardní odchylky pod úrovní očekávanou pro výkon dítěte daného věku.
Individuálně provedený standardizovaný test intelektu přitom vykazuje IQ vyšší než 70.
Specifická porucha počítání se projevuje tak, že skóre na standardizovaném aritmetickém testu je nejméně dvě standardní odchylky pod úrovní očekávanou na základě chronologického věku a jeho inteligence, která nesmí být pod IQ 70.
Specifické vývojové poruchy školních dovedností (např. specifická porucha čtení, psaní, počítání) musí být odborně diagnostikovány příslušným školským poradenským zařízením.
Mezi další parciální nedostatky poznávacích funkcí patří např.:
snížená výkonnost v oblasti některé duševní funkce,
počítání na prstech,
závady a poruchy schopnosti a dovednosti operovat s číselnými symboly,
obtížná orientace v číselné řadě, zejména v pořadí číslic,
obtížné odpoutávání se od názoru a obtížné vypracování číselných pojmů (dyskalkulie),
velké potíže při kreslení, malování a rýsování (dyspinxie),
závady ve vnímání a reprodukci hudby, neschopnost zapamatovat si melodii a nedovednost reprodukovat rytmus (dysmúzie).
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky doporučuje:
Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě... Dítě s vývojovou poruchou nebude vystavováno úkolům, u nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony přiměřené jeho předpokladům. Jde například o hlasité čtení před celou třídou nebo přemíru psaní (přepisování) u dysgrafiků.
Pokyn MŠMTV ČR 3472/92-21 k zajištění péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení).
Vážné poruchy mentálního vývoje
Mezi vážné poruchy psychického vývoje patří např.:
kognitivní deficity jako situační přechodné nebo trvalé postižení poznávacích funkcí např. výpadky vnímání, paměti, pozornosti, adekvátního zpracovávání nových informací, celkové poznávací aktivity,
specifické vývojové poruchy řeči a jazyka (např. specifická porucha artikulace řeči, expresivní porucha řeči, receptivní porucha řeči, získaná afázie s epilepsií a jiné vývojové poruchy řeči a jazyka),
specifické vývojové poruchy školních dovedností (např. specifická porucha čtení, psaní, počítání), smíšená porucha školních dovedností,
specifická vývojová porucha motorické funkce,
smíšené specifické vývojové poruchy,
pervazivní vývojové poruchy.
(např. dětský autismus, Rettův syndrom (postižení expresivní a receptivní řeči, těžká psychomotorická retardace, komunikační dysfunkce),
hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby,
Aspergerův syndrom (kvalitativní narušení vzájemné sociální interakce jako u autismu, kognitivní vývoj v normě).
Školní hodnocení a klasifikace dětí se specifickými poruchami učení
U žáka s prokázanou specifickou poruchou učení se ve výchovně vzdělávacím procesu používají klasifikační stupně pouze v případech, kdy mají skutečně informativní hodnotu, jinak se užívá převážně slovní hodnocení.
Při slovním hodnocení se uvádí úroveň:
ovládnutí učiva předepsaného osnovami (např. ovládá se značnými mezerami),
myšlení (např. odpovídá nesprávně i na návodné otázky),
vyjadřování (např. vyjadřuje se s potížemi),
aplikace vědomostí (např. dělá podstatné chyby a nesnadno je překonává),
píle a zájmu o učení (např. má malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty).
Ve vyšších ročnících základní i střední školy přihlíží učitel při klasifikaci k druhu a stupni nápravy poruchy, pokud má vliv na úroveň práce v jednotlivých předmětech. Místo kontrolních prací a diktátů, na jejichž výsledky má porucha vliv, volí individuální formy zjišťování úrovně vědomostí a dovedností žáků.
Odborná psychologická diagnostika dětí se specifickými závadami a poruchami učení
Vedle pozorování a speciálních zkoušek čtení srovnávaných s testy inteligence, můžeme využít i Zkoušku G, sestavenou slovenským pedagogickým psychologem Mikulášem Milanem (1915-1976) pro diagnostiku porozumění obsahu čteného textu. Zkouška G vysoce korelovala s testem verbální inteligence.
Úroveň vyspělosti percepčně motorických funkcí diagnostikuje psychologický Test obkreslování Zdeňka Matějčka a Marie Strnadové. Jde o soubor dvanácti kresebných předloh tvořících řadu podle stoupající složitosti (od kruhu po průnik dvou kvádrů).
Stále oblíbená je Zkouška čtení od Z. Matějčka a Z. Žlaba, která v kombinaci s omnibusovou (multidimenzionální) psychologickou diagnostickou metodou inteligence může být využívána při diagnostice specifické poruchy čtení.
Schéma pro analýzu a hodnocení chyb v psaném projevu, např. v diktátu navrhl český psycholog a vysokoškolský učitel profesor PhDr. Zdeněk Matějček:
Dítě ještě neumí psát všechna písmena.
Není si jisté tvarem všech písmen.
Zaměňuje písmena, která se podobají z hlediska tvaru či zvuku.
Porucha sluchové analýzy slov na slabiky a hlásky.
Nerozlišuje délku samohlásek, vynechává čárky.
Vkládá samohlásky k slabičnému r a l.
Dělá chyby, které jsou důsledkem nějaké poruchy řeči.
Spojuje slova v jeden celek, nediferencuje hranice vět.
Chyby z nepozornosti a překotnosti: vynechává písmena, háčky, čárky.
Gramatické chyby z fonetického zápisu slov.
Gramatické chyby z neznalosti pravidel.
Chyby z nepozornosti a překotnosti: vynechává písmena, háčky, čárky.
Gramatické chyby z fonetického zápisu slov.
Gramatické chyby z neznalosti pravidel.
Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými i nespecifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Na základě odborné psychologické a speciálně pedagogické diagnózy se stanovuje nápravná péče, respektující druh a závažnost závady či poruchy.
Pro děti se specifickými i nespecifickými poruchami učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace.
První česká třída, která sloužila dětem se specifickými poruchami učení, vznikla v roce 1962 v Brně při Dětské fakultní nemocnici.
V roce 1971 vznikl celý první stupeň základní školy pro dyslektické děti v Karlových Varech.
Při nápravě dyslexie se využívá také stimulace mozkových hemisfér, tzv. HSS metoda neboli specifickým způsobem prováděná stimulace hemisfér, prováděná pomocí vizuálních podnětů promítaných do jednotlivých zorných polí dítěte.
Diagnostická a nápravná metodika rakouské psycholožky Brigitte Sindelarové Deficity dílčích funkcí, která se začíná využívat i v České republice, je rozšířena hlavně v německy mluvících zemích, především však v Rakousku. Byla přeložena i do maďarštiny. Obsahuje teoretickou část (90 stran), diagnostickou část (95 stran) a 32 nápravných sešitů (960 stran). Jejich seznam je uveden na závěr. Program pro využití v České republice je převeden na obtíže, které mají děti a dospělí při výuce čtení a psaní v českém jazyce. Z němčiny přeložila a na obtíže v českém jazyce adaptovala česká pedagogická psycholožka doc. PhDr. Věra Pokorná.
Multimediálni a interaktivní testy a Slabikář pro děti od 4 let, k možnému odhalení a prevenci počátečních problému pří čtení a psaní. Autor, výtvarná umělkyně MgA. Alena Kupčíková, Ph.D., programoval Michal Klega, namluvil Jiři Lábus, hudba Jan Urban 2010.
Ve vyšších ročnících základní i střední školy učitel při klasifikaci přihlíží k druhu a stupni nápravy poruchy, pokud má vliv na úroveň práce v jednotlivých předmětech. Místo kontrolních prací a diktátů, na jejichž výsledky má porucha vliv, volí individuální formy zjišťování úrovně vědomostí a dovedností žáků.
Při posuzování obtížného chování dítěte správně upozorňuje Alan Train ve své publikaci Specifické poruchy chování a pozornosti. Jak jednat s velmi neklidnými dětmi vydané v Praze, v nakladatelství Portál 1967, že je velmi důležité brát v úvahu skutečnost, že vrozené a zdravotní příčiny hrají stejně důležitou úlohu jako výchova.
Žáci se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování),
se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování),
a se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu).
Tito žáci jsou podle školského zákona považováni za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Speciální vzdělávací potřeby dětí a žáků zjišťuje školské poradenské zařízení (ŠPZ): pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum, středisko výchovné péče. Tito děti a žáci mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní a na poradenskou pomoc školského poradenského zařízení.
Při přijímání a ukončování vzdělávání se stanoví vhodné podmínky odpovídající potřebám žáka.
Je možnost zřízení místa asistenta pedagoga ve třídě, ve které se vzdělává žák se speciálními vzdělávacími potřebami na základě písemného vyjádření školského poradenského zařízení.
Na základě žádosti zákonného zástupce a písemného doporučení školského poradenského zařízení může ředitel školy povolit žáku se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP).
Literatura
Kohoutek R. Poznávání a utváření osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 275 stran, ISBN 80-7204-2000-9.
Klenková J. Logopedie. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. 228 stran. ISBN 978-80-247-1110-2.
Navigace
předchozí slovo: » porucha sourozenecké rivalitynásledující slovo: » poruchy chování
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2457
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
