Pojem předmět psychologie duševního vývoje

Slovo:

předmět psychologie duševního vývoje


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Psychologie duševního vývoje resp. vývojová (ontogenetická) psychologie studuje vývoj jedince v průběhu celého života. Sleduje evoluci a involuci psychických procesů, stavů a vlastností osobnosti ve všech obdobích života, a to od početí až po smrt.
Vývoj je třeba považovat za jednotu geneticky podmíněného zrání a sociálně a kulturně podmíněného učení.
Pojem evoluce - „vývoj“ se často používá pouze ve smyslu kvantitativního vzestupného progresivního pohybu, např. růstu.
Pod pojem duševní vývoj však musíme zahrnout nejenom kvantitativní, ale i kvalitativní změny a to nejen vzestupné, ale i sestupné (např. změny v důsledku stárnutí). Přitom involuce - regres nemusí vždy znamenat pouhý lineární, přímočarý sestup, nýbrž kvalitativně nový jev obohacený o dřívější vývojové kvality (vývoj totiž neprobíhá ve tvaru přímky, ale ve tvaru nepravidelné spirály).
Uveďme si příklad: čím je člověk starší, tím obtížněji se učí novým věcem, ale v důsledku dřívějšího učení a zkušeností často reaguje moudřeji než mladý člověk.
Pojem růst je podřazen pojmu vývoj. Růst se týká pouze kvantitativní stránky vývoje (zvětšování objemu a hmotnosti živých organismu). Uskutečňuje se zvětšováním a množením buněk. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou lidského organismu. Lidské tělo obsahuje asi 30 bilionů buněk. Každá lidská buňka má asi 50 000 genů.
Kvantitativní růstové změny se projevují růstem tkání, orgánů, jednotlivých částí těla, zvětšováním jejich objemu a hmotnosti. Biologie má již poměrně přesné poznatky o růstu kostry svalstva, endokrinních žláz, mozku i o faktorech regulujících růst (dědičné vlivy, výživa, psychologické vlivy, sociálně ekonomické vlivy, klima, roční období atd.).
Růst tvoří dialektickou jednotu s vývojem a je založen pravděpodobně z více než 50% geneticky, tedy biologicky.
Vývoj se týká nejen kvantitativních změn, ale i změn kvalitativních, funkčních. Ve vývoji jedince jsou období, v nichž mají převahu děje kvantitativní, růstové. V jiných obdobích dochází k nápadnějším kvalitativním změnám. Tehdy hovoříme o vývojovém procesu zrání (maturace).Vývoj lze také charakterizovat vůdčí, převládající, či vedoucí činností jedince. Je to např. činnost hravá, učební a pracovní. Při přechodu z jednoho stadia vůdčí činnosti do dalšího stadia může dojít k projevům negativnímkritickým či krizovým. Takovou kritickou fází vývoje může být např. vstup do školy.
Ani růst, ani vývoj lidského jedince neprobíhá rovnoměrně.
Lze však pozorovat tzv. sekulární (akcelerační) trend vývoje člověka. Každých deset let organizují antropologové výzkum, při kterém učitelé a dětští lékaři změří a zváží desítky tisíc českých dětí. První takové velké měření se konalo už v roce 1895. (Tehdy vědci změřili 100 000 dětí. Při posledním výzkumu v roce 2001 získali antropologové data o 60 000 dětí. V roce 1895 byli muži o dvanáct a ženy o šest centimetrů menší. Mladí muži měří nyní průměrně 180,1 cm, mladé ženy 167,2 cm. Vzdělanější rodiče přitom mají vyšší děti.)Lze předpokládat, že časem se růst průměrné výšky zastaví. Naše populace patrně brzy narazí na biologické hranice. Dívky přestávají růst v šestnácti letech a chlapci v osmnácti. Zvětšuje se také průměrná hmotnost
Průběh růstové a hmotnostní křivky v ontogenezi je charakteristický tím, že do konce prvého roku probíhají obě křivky velmi strmě (rychlý růst). Pak asi do 10. roku rychlost růstu klesá, poté se opět zvětší. Mezi 10. a 15. rokem přerostou dívky hochy, avšak po 15. roce zase hoši značně přerostou děvčata.
Ženy mají v průměru o 7 % nižší výšku a o 18 % menší hmotnost než muži. Ženy dosahují 50 – 60 % svalové výkonnosti mužů.
Normální růst a vývoj dítěte podmiňuje dobrý zdravotní stav rodičů (bez genetické zátěže fyzické či psychické), zdárný průběh těhotenství, porodu a novorozeneckého období (bez rizikových faktorů), úplná harmonická rodina, dobrá socioekonomická, psychosociální a kulturní úroveň (eufunkční rodina řádně plnící své základní funkce)a výchovná připravenost rodičů a uvědomělé a láskyplné poskytování adekvátní péče.
Mezi základní a podstatné zákonitosti průběhu vývoje patří:
 zákonitosti týkající se struktury psychiky, např.: zákon diferenciace, integrace, centralizace,
 zákonitosti týkající se dynamiky psychiky, např.: zákon nerovnoměrnosti vývoje, zákon vývojové retardace, zákon individuálního průběhu vývoje.
Podle účinku jednotlivých činitelů může být tempo vývoje psychiky a osobnosti nebo jejich jednotlivých složek přiměřené, zrychlené (akcelerované), stagnující nebo zpomalené (retardované), a to trvale nebo přechodně.
Posuzujeme-li způsob utváření osobnosti (kvalitativní stránku vývoje), můžeme rozlišit vývoj:
- harmonický,
- disharmonický,
- patologický.
Vývoj harmonický, při kterém se utváří rozvinutá osobnost po stránce rozumové, citové i volní, je cílem výchovy.
K vývoji disharmonickému dochází v důsledku nevhodných vnitřních a vnějších vývojových podmínek a stavů. Nemusí však být trvalého rázu (např. neurotické stavy).
Vývoj patologický znamená často trvale nepříznivé procesy a stavy v utváření psychiky a osobnosti (např. poruchy osobnosti, disocialita), vzniklé z hlubokých vnitřních příčin a pro normální vývoj nepříznivé situace. Patří sem i tzv. vývoj se zvratem (deteriorizovaný).
Vývoj osobnosti a její zrání (maturace) není samovolný proces, ale představuje výsledek interakce činitelů vnitřních (některé biologické formativní vlivy, dědičné, vrozené vlivy) i vnějších (sociální formativní vlivy, prostředí, edukace, média, rozhlas, tiskoviny, televize, počítačové programy). Protože vzájemné působení a konvergence všech biologických a sociálních vlivů na utváření psychiky a osobnosti jsou u jednotlivých osob odlišné, je každá osobnost jedinečná.
Žádný z vnějších činitelů utváření psychiky a osobnosti (např. prostředí, výchova) nemá na vývoj duševna a osobnosti člověka ani lineární (jednoduchý), ani mechanický vliv. U každého člověka se totiž všechny tyto vlivy „lomí“ přes jeho svérázné vnitřní, tj. duševní a osobnostní podmínky. Navíc nesmíme zapomínat ani na význam náhodných, funkcionálních a nepředpokládaných vlivů. Proto může být např. v rodině každé dítě jiné, i když jsou stejně vychovávány.
Moderní psychologie není ani biologizující, tedy čistě nativistická (přeceňující dědičnost) ani sociologizující, čistě empiristická (přeceňující vliv prostředí a výchovy). Má blíže k teorii konvergence amerického psychologa a filozofa německého původu W. Sterna (1871- 1938).
Osobu nechápe moderní psychologie jen jako z vnějška regulované a pasivní bytí, ale jako bytost aktivní a schopnou autoregulace.





Knihy

Právo duševního vlastnictví v informační společnosti -- autor: Telec Ivo
Česká tomistická psychologie -- autor: Machula Tomáš, Nakonečný Milan, Samohýl Jan
Základy izraelského obchodního práva se zaměřením na právo duševního vlastnictví
Psychologie celoživotního vývoje -- autor: Blatný Marek
Psychologie celoživotního vývoje -- autor: Blatný Marek

Komentáře ke slovu předmět psychologie duševního vývoje


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » předmět psychologických věd
následující slovo: » předmět psychologie práce
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2365
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2020  --  ABZ.cz