Pojem profesní a studijní orientacei
Slovo:
profesní a studijní orientacei
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Profesní a studijní orientace a volba studia a povolání patří a bude i v budoucnosti patřit mezi mimořádně důležitá rozhodnutí mládeže o své budoucnosti, protože výběr a volba povolání hraje v životě každého člověka velmi významnou roli.
Je třeba již ve školách usilovat o to, aby žáci (studenti) a žákyně (studentky) se nerozhodovali o své budoucí profesi neadekvátně vůči svým duševním i tělesným potenciálním i reálným osobnostním vlastnostem.
V procesu sebepoznání a sebe pochopení i dozrávání pro volbu (výběr) povolání (studia) hraje velkou roli profesní orientace na školách a také psychologické kariérové poradenství. Poradenské psychology především zajímá, jak jsou děti spokojeny se zvoleným oborem práce či studia a jak jsou spokojeni v pracovní skupině nebo školní třídě.
V případě nespokojenosti s povoláním, resp. oborem studia je třeba zjistit příčiny nespokojenosti a pokusit se je odstranit.
Informace o výsledcích psychologického vyšetření může sehrát významnou úlohu při poznávání žáka (studenta) pedagogy a také v procesu sebepoznání a sebehodnocení žáka (studenta).
Žák, který sám sobě dobře rozumí, má větší předpoklad dobrého přizpůsobení se než žák, jehož úroveň sebepoznání je nízká. Sebepoznání a pochopení sebe sama vlastně znamená, že člověk dovede přesně popsat své klady, nedostatky, zkušenosti, potřeby a cíle, dovede předvídat své chování a snadněji své chování řídí a kontroluje. Sebepoznání a pochopení sebe sama přispívá k jeho přiměřené akceptaci (přijetí, uznání, kladné ohodnocení) sebe sama, což je jeden z cílů psychologického poradenství. Vždyť podstatou poradenství je informovat zkoumanou osobu o úrovni jednotlivých znaků její osobnosti se zřetelem k ovlivňování a sebevýchově jejích mezilidských vztahů, vztahu k sobě samému a úspěšnosti ve zvoleném povolání (resp. studiu).
Osoby s větší informovaností o své osobnosti, zejména o svých zájmech, schopnostech a dovednostech a o pracovních prostředích si lépe volí povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně také funkcí věku, protože čas nám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější vědomosti o povoláních, znají i další nároky povolání na jejich psychiku a osobnost.
Kariérové poradenství se zabývá odborným poradenstvím při výběru a volbě povolání a studia.
Vznikalo často souběžně s výchovně psychologickým poradenstvím, ale i nezávisle na něm.
První specializovaná poradna pro volbu povolání vznikla na popud Franka Parsonse (1854-1908) v roce 1908 v americkém Bostonu.
Vědeckou bázi poradenství budoval hlavně americký profesor německého původu Hugo Münsterberg (1863-1916).
Na Harvardské univerzitě byla zřízena již v roce 1909 také první vysokoškolská psychotechnická poradna.
Psychotechnika však byla kriticky zhodnocena na mezinárodním kongresu užité psychologie v Londýně roku 1956. Od té doby se pojem psychotechnika již v psychologii neužívá.
Byla na jedné straně vytvořena a propracována nauka o povoláních, tj. byly určeny vlastnosti, jež jsou důležité pro povolání, na druhé straně pak byly zavedeny zkoušky způsobilosti pro povolání. H. Münsterberg přitom poukázal na nutnost zkoumat nejenom všeobecnou inteligenční úroveň, ale též paměť, pozornost, motoriku a další funkce osobnosti člověka. Výsledkem správné konfrontace poznání člověka (sebe sama) a profese měla být adekvátní volba povolání, resp. studia.
V Německu patřil mezi uznávané odborníky Otto Lipmann (1880-1933). Je autorem psychologických popisů povolání (profesiogramů) sazeče, obchodníka, zámečníka, akademického pracovníka aj.
První česká poradna pro volbu povolání vůbec vznikla 15. 11. 1919 při českém odboru zemské rady živnostenské v Brně. Psychotechnické oddělení této poradny budoval pozdější akademik Otakar Chlup (1875-1965). Mezi spolupracovníky O. Chlupa v této oblasti činnosti patřil např. Vilém Chmelař (1892-1988) a Stanislav Velinský (1899-1991).
V Praze vznikla první poradna v roce 1920, a to při zemské centrále práce.
Ústředí poraden pro volbu povolání se sídlem v Praze bylo založeno roku 1920 a v roce 1921 se ústředí připojilo k právě založenému Psychotechnickému ústavu Masarykovy akademie práce. Psychotechnický ústav sledoval především otázky fyziologie a psychologie práce v průmyslu. Jeho prvním ředitelem byl František Šeracký (1891-1942). Později se tento ústav osamostatnil a jako Ústřední psychotechnický ústav se věnoval otázkám volby a výběru povolání dospělých osob.
Nejvýznamnější publikací z 20. let je sborník "Správná volba povolání" (J. Lancová, C. Stejskal, F. Šeracký a O. Říha). Vyšel v roce 1925. J. Lancová velkou pozornost věnovala také výběru samotných poradců. Žádala: a) pozitivní vztah k práci, kterou má vykonávat, b) odpovídající povahu, c) příslušné schopnosti, d) vzdělání a životní zkušenosti, e) odborný výcvik pro řešení poradenských úkolů. Tyto požadavky jsou stále aktuální.
Poradenský přístup J. Lancové bychom mohli označit za indirektní (nepřímý, náznakový, zdánlivě pasivní):
"Radit mu však: jdi na to nebo ono povolání, je pro poradce příliš odpovědné. Poradce může nanejvýš upozornit dítě na to povolání, proti nimž by po jeho úsudku nebylo námitek. Výběr a konečnou volbu musí učinit dítě samo".
Poradny pro volbu povolání vznikly nejčastěji při úřadech pro péči o mládež, ale i jiné instituce si počaly všímat těchto poraden a zřizovat je. Byly to zejména ústavy pro zvelebování živností, instituce sociálně zdravotní a jiné. Poradny pro volbu povolání mívaly i oddělení pro středoškolské a vysokoškolské studenty.
V Praze vznikla první akademická poradna v roce 1935, a to jako součást Ústředního psychotechnického ústavu. Poradnu založil Vladimír Tardy (1906-1987).
Také některé závody si zřizovaly svoje poradny (např. Vítkovické železárny, Elektrické podniky pražské). Již v roce 1933 vyšetřily např. moravské poradny pro volbu povolání lékařsky a psychologicky 24 % hochů a 11,5 % dívek z celkové populace čtrnáctiletých českých dorostenců.
Psycholog Vilém Chmelař (1892-1988) již tehdy doporučoval zajistit každoročně přesnou statistiku poptávky a nabídky mládeže pro všechny obory na celé Moravě a sledovat v hrubých rysech hospodářskou perspektivu toho kterého oboru. V. Chmelař měl velké zásluhy o rozšíření profesního poradenství. Byl činný i jako dorostový referent České zemské péče o mládež v Brně. Poradny organizoval od roku 1931. Vedl zemskou poradnu pro volbu povolání, která byla poradnou supervizní. Vybudoval na Moravě 70 poraden.
Skupinové, ale i individuální vyšetření uchazečů bylo přitom prováděno na Moravě podle metod a zkoušek doporučených Zemským ústředím pro volbu povolání v Brně. Byla zde patrná snaha o komplexní podchycení a řešení problematiky volby povolání. Psychogram (nález o psychice a osobnosti) vydávaný těmito poradnami byl poměrně bohatý. Byl navíc srovnáván s údaji učitelů. Teprve potom byla vydávána stručná doporučení: "Sdělujeme Vám, že pro povolání učitelky se hodíte"). Mnohé školy i řemeslnické obory nepřijaly uchazeče, kteří by předem neprošli vyšetřením a nebyli uznáni za psychicky způsobilé pro zvolené povolání. Na učňovské poradenství se specializoval v Čechách např. Jaroslav Koch (1910-1979) a na Moravě Vilém Chmelař (1892-1989), pozdější vedoucí katedry psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Kontrola míry účinnosti psychotechnických zkoušek byla prováděna v průběhu prvního roku zaměstnání probanda na jeho pracovišti. Závěry poradny se významně shodovaly s úspěšností či neúspěšností v práci.
V roce 1934 se v Praze realizoval mezinárodní Psychotechnický sjezd za účasti osobností jako byl např. E. Claparede, M. Viteles, F. Baumgartnerová, Ch. Spearman. Sjezd se realizoval pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka a trval týden. Zúčastnilo se ho asi 250 účastníků se 130 referáty.
V roce 1934 vyšel také první svazek Psychotechnické ročenky a v roce 1936 vyšel druhý svazek. Oba byly redigovány J. Doležalem a F. Šerackým a poskytly také informace o tehdejším stavu poradenských služeb v Československu.
Původní československé poradny pro volbu povolání byly organizačně nezávislé na školském systému, měly většinou pouze účel ekonomicko-informativní a poradenský.
Během německé okupace pokračoval v Čechách výzkum inteligence primánů pod vedením Rudolfa Mudrocha (1904-1942) a na Moravě výzkum inteligence kvartánů, který řídil František Kahuda (1911-1987). Vědecký dohled nad tímto výzkumem měl František Hyhlík (1905-1981) z Ústavu lidské práce. Výzkum prokázal vysokou diagnostickou a prognostickou hodnotu psychologického šetření.
Na Slovensku vznikla první ústřední poradna pro volbu povolání v roce 1928 v Bratislavě
(v rámci Psychotechnického ústavu).
Jejím prvním ředitelem od roku 1928 byl český psycholog Josef Stavěl (1901-1988), pozdější profesor psychologie filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Pracoval zde např. Juraj Čečetka (1907-1983) jako I. asistent psycholog, dále
Anton Weiss-Nägel (Anton Jurovský) jako II. asistent psycholog, pozdější
vědecký pracovník a profesor psychologie Univerzity Komenského v Bratislavě, autor řady monografií z aplikované psychologie.
V roce 1938 vedení Psychotechnického ústavu v Bratislavě bylo převedeno na Antona Jurovského (1908-1985). Posledním ředitelem zde byl Miroslav Teofil Bažány (1923-1998), který se po druhé světové válce mj. zasloužil o realizaci koncepce psychologické výchovné péče na Slovensku. V roce 1957 založil první Psychologickou výchovnou kliniku a založil také Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie.
V roce 1942 bylo na Slovensku v činnosti kromě Ústředního psychotechnického ústavu v Bratislavě 26 okresních poraden pro volbu povolání (při "okresnej starostlivosti o mládež"). Po roce 1945 byly na Slovensku v každém okrese zřízeny "Psychotechnické referáty pri okresnych úradoch práce". Metodické usměrňování jejich činnosti zajišťoval Československý ústav práce-oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě s pobočkou v Košicích, který vznikl přebudováním psychotechnického ústavu. Základní funkce poraden pro volbu povolání byla profesionálně-informační, poradenská, zprostředkovatelská a rozmisťovací.
Podle údajů V. Chmelaře měly československé poradny až 94% jistotu v předvídání toho, jak se uchazeč o určité povolání osvědčí v praxi. O cílech poraden svědčí např. rezoluce přijatá na zemském pracovním sjezdu psychologů-poradců pro volbu povolání dne 29. 9. 1937 v Olomouci, v níž se uvádí:
Diagnostických zkoušek se používalo několik desítek. Porada se podávala důvěrně a ústně buď uchazečům nebo jejich rodičům. Jenom závodům, s kterými bylo smluvní ujednání, se doporučení dávalo písemně.
V jednotlivých zemích Československa se užívalo v podstatě stejných principů vyšetřování v poradnách pro volbu povolání, rozdíly byly jen v menším nebo větším zdůrazňování jednotlivých metod.
Na rozvoj i profesně poradenských služeb měli nesporně výrazný podíl pracovníci Ústředního psychotechnického ústavu a potom Československého ústavu práce. Pracoval zde např. pražský vysokoškolský profesor psychologie Jan Doležal (byl ředitelem až do zrušení ústavu 30. 6. 1951), dále J. Čepelák, L. Stejskal aj. Odborných pracovníků měl ústav přes sto.
Po roce 1948 se podle nového školského zákona zabývaly poradenstvím pro volbu povolání pouze školy.
Vývoj poraden pro volbu povolání byl u nás přerušen prakticky od druhé světové války až do roku 1957, kdy začaly jako zařízení národních výborů vznikat dětské psychologické poradny, psychologické výchovné poradny a kliniky (Bratislava 1957, Brno 1958, Košice 1959).
První česká poválečná dětská psychologická poradna byla zřízena v r. 1958 v Brně. Sjednocení problémů volby povolání i problémů výchovných a výukových je v souladu s úzkou problémovou souvislostí všech pedagogicko-psychologických aspektů výchovy dětí a mládeže.
Poradenské instituce by přitom měly úzce spolupracovat s institucemi klinicko-psychologické péče a institucemi zdravotnickými a institucemi práce a sociální péče.
Odborná porada (konzultace) přitom musí splňovat několik nezbytných předpokladů, má-li být efektivní a mít praktický význam: především předpokládá někoho, kdo o takovou radu skutečně stojí, dále předpokládá, že je schopen radu správně pochopit a má snahu i dovednost jí realizovat a konečně předpokládá, že radu dokáže důsledně realizovat.
Problematika závad a poruch profesní a studijní orientace a adaptace se často objevuje u dětí, nezralých, s dětinskými (infantilními či parvuloidními) rysy osobnosti a mentálně retardovaných.
Schopnost a dovednost vřadit se adekvátně do sociálních poměrů a skutečností v pracovním procesu hraje velkou roli v profesní adjustaci i pro osoby mentálně retardované.
Za maladaptivní profesní a studijní orientaci, která patří většinou mezi vývojové závady či poruchy a souvisí často s tzv. nezralostí pro volbu povolání a studia považujeme:
když žák (student) projevuje vysokou nerozhodnost v tom, jaké povolání nebo školu si má vybrat,
neadekvátnost a nereálnost volby povolání (studia), a to buď z hlediska osobních schopností, nebo motivace,
nereálnost představ o vybraném studiu nebo profesi, nízká úroveň identifikace se zvoleným oborem profese či studia,
neangažovanost při volbě povolání (studia), pasivitu nebo lhostejnost k vlastní budoucnosti, když žák či žákyně nemá k oboru patřičně kladný vztah,
chce přestoupit na jiný obor nebo z oboru odejít.
České školství poskytuje maladaptovaným dětem podpůrná opatření, která navrhují a metodicky provádějí a naplňují školská poradenská zařízení.
Možnosti středního vzdělávání žáků s mentálním postižením
Žáci s mentálním postižením po dosažení základního vzdělávání (v některých případech základů vzdělání) pokračují ve středoškolském studiu nejčastěji na středních školách, které jsou uzpůsobeny jejich možnostem.
Jedná se především o:
obory vzdělání kategorie E (bývalá dvouletá a tříletá) odborná učiliště určené pro běžné žáky i žáky s lehkým mentálním postižením. Studium umožní žákům získat způsobilosti (kompetence) vycházející z požadavků trhu práce popsaných v profesních profilech a kvalifikačních standardech podle konkrétních oborů. Ve svých rámcových vzdělávacích programech (RVP) navazují tyto obory na obsah základního vzdělávání stanovený v Příloze 2 RVP ZV upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Poskytuje střední vzdělání s výučním listem.
obory vzdělání kategorie C - praktická škola dvouletá určená pro žáky se středně těžkým nebo lehkým mentálním postižením (v kombinaci s postižením jiným). Umožní žákům získání základních pracovních návyků a dovedností a připraví je na vykonání jednoduchých pracovních činností,
studium praktické školy dvouleté je ve svých nárocích více přizpůsobeno možnostem a schopnostem žáků s deficitem v kognitivních procesech a navazuje svými očekávanými výstupy na očekávané výstupy Přílohy 2 RVP ZV - praktická škola jednoletá pro žáky s těžkým mentálním postižením, postižením více vadami nebo autismem, připraví žáky na praktický život a umožní jim osvojení jednoduchých manuálních činností,
studium praktické školy jednoleté je individualizované podle potřeb jednotlivých žáků a navazuje svými očekávanými výstupy na očekávané výstupy RVP ZŠS.
Poradenské pracovníky především zajímá, jak jsou děti spokojeny se zvoleným oborem studia či práce a jak jsou spokojeni ve školní třídě nebo v pracovní skupině.
V případě nespokojenosti s povoláním, resp. oborem studia je třeba zjistit příčiny nespokojenosti a pokusit se je odstranit.
Vysokoškolská výuka učitelů by měla budoucí pedagogy vhodně aplikačně a prioritně připravovat na budování přirozené autority a zdokonalování takových svých odborných, pedagogických, didaktických a komunikačních i motivačních kvalit, které budou podporovat zodpovědný komplexní osobnostní i studijní a profesní (kariérní) rozvoj žáků. Již během vysokoškolské výuky učitelů by budoucí učitelé měli získat poznatky o poznávání psychiky a osobnosti, zejména o diagnostice profesních a životních zájmů, schopností a dovedností i studijní a kariérní motivovanosti žáků a žákyň. Učitelé by měli ve spolupráci s rodiči a zdravotníky žáků přispívat k rozvíjení zralosti, připravenosti a zdravotní a psychické způsobilosti pro správnou volbu a úspěšnou realizaci zvoleného studia a povolání. Zvlášť důležitý význam zde má také osvojování obecnějších klíčových kompetencí žáků a studentů, které jsou důležité jako průprava pro speciální oborové kompetence.
Rámcový a vzdělávací program pro základní vzdělávání popisuje rozvoj šesti klíčových kompetencí žáků: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní, které představují souhrn vědomostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot důležitých pro komplexní osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.
Psychologické diagnostické metody
Mimo pozorování, rozhovoru, anamnézy, analýzy osobních výtvorů a orientačních dotazníků o osob, které s danou osobou komunikují, se používají v oblasti profesní a studijní orientace též speciální psychologické testy osobnosti, které aplikují a vyhodnocují kvalifikovaní odborní psychologové.
Kariérní poradenství pomáhá vybrat a zvolit si takové povolání, které je nejenom bude živit, ale které jim bude také přinášet osobní uspokojení, protože v něm budou úspěšní.
Literatura
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s.
SVOBODA, M.(ed.), KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2015. 791 stran.
ISBN 978-80-262-0899-0.
Navigace
předchozí slovo: » Profesní (kariérní) psychologické poradenstvínásledující slovo: » profesní deformace učitelů
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2528
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
