Pojem Profesní (kariérní) psychologické poradenství

Slovo:

Profesní (kariérní) psychologické poradenství


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

PROFESNÍ (KARIÉROVÉ) PORADENSTVÍ vznikla již před začátkem 20. století a získávala na intenzitě v době, kdy se ve světě ukázaly první možnosti diferencovaného psychologického studia psychiky a osobnosti člověka a kdy se formovala obecná kriteria kvalitativního a kvantitativního hodnocení individuálních rozdílů mezi lidmi a kdy se rovněž exaktněji formulovaly předpoklady pro úspěch v povoláních, tzn. koncem 19. století našeho letopočtu.
Metody a poznatky kariérového psychologického poradenství jsou přínosné také pro práci personalistů.
Pro využití kariérového poradenství v praxi jsou cenné teorie, které rozlišují typy osobnosti pracovníků ve vztahu k hlavním druhům pracovního prostředí.
Je to např. teorie profesního poradenství amerického psychologa a sociologa Johna Lewise Hollanda (1919-2008), který rozlišoval prostředí a osobnosti:
- motorické - patří sem zemědělští pracovníci a pracovnice, strojníci, letci, řidiči a řidičky, tesaři, masérky a maséři, švadleny, krejčí, malíři a natěrači, zedníci, slévači, bagristé, elektroinstalatéři, topenáři, opraváři a opravářky atd.
- podpůrné - suportivní - patří sem např. učitelé a učitelky, poradci, sociální pracovníci a pracovnice
- konformní - administrativní pracovníci a pracovnice, účetní, tajemníci a sekretářky aj.
- přesvědčující - (persuasivní) - patří sem např. státní funkcionáři, řídící pracovníci, úředníci pojišťoven, právníci, obchodníci
- estetické - patří sem hudebníci, výtvarníci, aranžéři, sochaři, malíři, spisovatelé, básníci aj.
- intelektuální - matematici, chemici, fyzici, biologové, kybernetici, výzkumní a vědečtí v nejrůznějších oborech vědy a techniky.
Nedomyšlené přesuny jednotlivce mezi pracovními prostředími, jež pracovníkovi nejsou blízké, může mít záporný dopad na osobnost a psychosomatiku pracovníka.
Vždy je třeba přihlížet rovněž ke vzdělání (základní, vyučen, středoškolské a vysokoškolské) , délce praxe, věku, dosavadnímu příjmu a k dalším kompetencím.
Každý z nás má podle své hierarchie hodnot sklon preferovat povolání patřící do jedné z uvedených šesti velikých skupin pracovního prostředí. Tento sklon se projevuje již v době první volby povolání. Každý člověk je podle této teorie orientován především motoricky nebo intelektuálně, suportivně, konformně, persuasivně nebo esteticky.
Modální orientace mohou být u dané osobnosti zařazeny v jakési hierarchii podle své relativní síly. Hlavní směr volby povolání nebo úsilí člověka jsou pak určovány životním stylem, který je v čele hierarchie. Tato personální hierarchie může být definována kódovanými "zájmovými inventáři".
Každý člověk je jiný než jsou ostatní lidé. Ke každému proto musíme volit individuální přístup, má-li být naše komunikace úspěšná.
Hollandovy typy modálních orientací osobnosti lze připodobnit k typologii německého duchovědného psychologa.
Eduarda Sprangera (1882-1963),
který rozlišuje rovněž šest typů osobnosti:
náboženský,
teoretický,
sociální,
estetický,
ekonomický,
mocenský.
Nyní k podrobnější charakteristice modálních orientací osobnosti podle Johna L. Hollanda:
Typ motorické orientace - realistický typ
Lidé patřící k tomuto typu orientace milují aktivity, které vyžadují fyzickou sílu, silovou až agresivní akci, motorickou koordinaci a obratnost. Dávají přednost konkrétním dobře definovaným problémům před abstraktní problematikou. Raději úkol manuálně "dělají", provedou, vyřeší, než aby o něm přemýšleli. Vyhýbají se zhusta situacím, které vyžadují verbální a interpersonální obratnost. Jsou nezřídka o ohrožováni blízkými vztahy k jiným, nebo to tak alespoň pociťují.
Chápou sami sebe většinou jako silné typy s konvenčními politickými a ekonomickými hodnotami. Jsou tedy typizováni svou fyzickou silou a obratností, konkrétními a praktickými způsoby, jak jednají s životními problémy a někdy i s nedostatkem sociální obratnosti a vnímavosti. Do povolání, která patří pod povolání v motorickém prostředí (jde např. o zemědělství, stavebnictví a řemesla), by pak měli být vybíráni jedinci (muži i ženy), kteří jsou motoricky orientovaní.
Typ intelektuální orientace - kognitivní typ
Lidé patřící k tomuto typu jsou zaměřeni spíše na to, aby problémy teoreticky promýšleli, než aby je řešili v praxi. Mají výrazné sklony pochopit a myšlenkově organizovat tento svět. Mají rádi nejasné, obtížné úkoly a introceptivní činnosti a jsou jim vlastní poněkud nekonvenční hodnoty a postoje. Vyhýbají se zhusta interpersonálním problémům, které vyžadují častý kontakt se skupinami lidí a s mnohými lidmi vůbec. Je pro ně typická abstrakce v protikladu ke konkrétnosti, analýza v protikladu k verbalizaci, introcepce v protikladu k extracepci, asociálnost v protikladu k sociabilitě. Hlavní rysy tohoto zaměření připomíná také Sternovo pojetí intelektuálního typu. Horneyová v tomto smyslu hovoří o odtažitém typu.
Typ suportivní, podpůrné orientace - sociální typ
Lidé tohoto typu mají rádi učitelské nebo terapeutické role. Jsou verbálně a interpersonálně obratní. Jejich orientace patrně odráží jejich touhu po socializaci a sociabilitě v přesně definovaném zázemí a po kladné pozornosti ostatních lidí. Jsou zodpovědní, sociálně orientovaní. Hlavní hodnoty v jejich osobním hodnotovém systému jsou hodnoty humanistické. Cítí se občas ohrožováni situacemi, které vyžadují intelektuální způsob řešení problematiky nebo fyzickou obratnost. Dávají přednost řešení problémů vysoce řízenou interpersonální manipulaci. Obdoba tohoto typu je receptivní orientace u Fromma a poddajný typ Horneyové.
Existují již seznamy povolání vhodných pro suportivní (podpůrný) sociální typ osobnosti, např.:
asistentka hygienické služby, ošetřovatel/ka, zdravotní sestra, dietní sestra, fyzioterapeut/ka, hosteska, instruktor(ka), kastelán/ka, klinický psycholog, psycholožka, knihovník, knihovnice, kurátor/ka, lektor/ka, letuška, masér/ka, pedagog, pečovatel/ka, personalista, personalistka, porodní asistentka, recepční, rehabilitační pracovník, sanitář/ka, sociální pracovník, trenér/ka, učitel/ka.
Typ konformní orientace - konvenční, přizpůsobivý (adaptabilní) typ
Lidé tohoto typu dávají přednost stabilizovaným a přesně definovaným strukturálním a verbálním administrativním činnostem a podřízeným rolím. Docilují svých cílů přizpůsobivostí, konformitou. Tímto způsobem získávají uspokojení a vyhýbají se konfliktům a úzkostem, které vyplývají z nejasných situací nebo problémů, které jsou spojeny s interpersonálními vztahy a činnostmi vyžadujícími fyzickou obratnost. Podřízenost jejich osobních potřeb je patrně činí zvlášť vhodnými pro práci na dobře definovaných a více méně automatizovaných úkolech. Charakterizuje je extracepce. Pro své zhusta úplné přijetí kulturních hodnot a postojů posuzují svůj život podle toho, jak je soudí jejich okolí, což je u nich spojeno s nadměrnou sebekontrolou. Vyvíjí se v nich potřeba po konformnosti, mají zájem o pravidla a regulace pro život. Stern nazývá tento typ stereopatickým. Můžeme sem zařadit např. práci úřednice a úředníka, sekretářky, tajemníka.
Typ estetické orientace - umělecký typ
Lidé tohoto typu dávají přednost nepřímým vztahům k ostatním lidem. Řeší si své problémy pomocí expresivního sebevyjádření uměleckým způsobem. Vyhýbají se problémům vyžadujícím interpersonální interakci, vysoký stupeň "strukturnosti" nebo fyzické obratnosti. Připomínají často osoby s intelektuální orientací ve své introceptivitě a nedostatku sociability. Liší se však od nich tím, že mají větší potřebu pro individuální vyjádření a zdají se mít méně sebekontroly a větší potřebu přímého emočního vyjádření a pravděpodobně trpí víc emočními poruchami. Špatně adaptovaní studenti a studentky měli tendenci k většímu skóre v uměleckých, literárních a hudebních škálách. Šlo o škály Kudera. Tuto orientaci obráží také komplexní osoba na dimenzi komplexnost - jednoduchost.
Typ persuasivní - přesvědčující, motivační, podnikavý typ
Lidé tohoto typu preferují použití svých verbálních obratností v situacích, které poskytují příležitosti pro ovládání druhých. Jde o osoby, které rovněž často usilují o všechny možné typy změn u lidí na jejich pracovištích, např. o změny poznatků a dovedností, změny v přístupu k pracovní činnosti (tj. změny v motivaci), změny v chování jednotlivců (např. aby přestali kouřit) i změny v chování skupin. Usilují o překonání odporu lidí ke změnám, o překonání tendence k setrvačnosti. Lidé persuasivní modální orientace osobnosti mívají silné dominantní a mocenské tendence. Vyhýbají se přesně definovanému jazyku nebo jednostranným a přesně definovaným pracovním situacím, jakož i situacím, které vyžadují dlouhá a vytrvalá období, ve kterých je nutno vyvinout intelektuální úsilí koncentrované na dílčí problematiku. Ačkoliv se s konformním typem lidí podílejí o společnou extraceptivní orientaci, liší se od lidí konformní orientace ve své potřebě obtížných, náročných a nejasných verbálních úkolů a jim příbuzných dovedností svou sociabilitou a svým větším zájmem o sebeuplatnění, moc, význačné společenské postavení a vůdčí roli vůbec. Tento typ je přiléhavě určen Weinsteinovým souslovím: "člověk s orálně agresivní orientací". Weinstein toto terminologické spojení užil ve své studii o právnících. Erich Fromm hovoří o tržní, prodejní orientaci a Hornby o agresivním typu. Patří sem manažeři všech typů, a to od nejvyšších, tzn. top manažerů (ti se zabývají převážně strategií, pak taktikou a velmi málo operativou), přes střední (middle) manažery (ti se zabývají nejvíce taktickými přístupy, méně strategickými záležitostmi a operativou) k manažerům první (lower) linie (ti se zabývají převážně operativou, méně taktikou a nejméně strategií).
Persuasivní typ se dobře uplatňuje při řešení procesů personálního managementu, tj. při vyhledávání, náboru, přijímání a rozmisťování pracovníků, při řešení otázek pracovní a sociální adaptace, výchově a vzdělávání, motivaci a stimulaci, hodnocení, profesní kariéře a uvolňování pracovníků.
Základní cíle, zásady, formy a metody personálního managementu přitom určuje podniková kultura.
Personální management se v rámci náboru, výběru a přijímání pracovníků zabývá také problematikou zjišťování pracovní způsobilosti a kompetence pracovníků.
Všimněme si nyní metodického postupu při vyšetřování, psychologické diagnostice osob z hlediska předpovědi úspěšnosti v určitých povoláních. J. L. Hollandovi vlastně jde o to, aby v tomto směru nalezl stupně podobnosti zkoumané osoby k jedné ze šesti jeho modálních orientací. Rozvinul teorii, podle které jsou lidé přímo determinováni a poháněni k preferování jedné z jeho modálních orientací. Hovoří se proto vtipně o teorii či hypotéze "vrána k vráně sedá".
Pokud jeden typ modální orientace u člověka výrazně převládá nad ostatními, je profesní orientace jednoduchá. Pokud však dochází k rovnováze dvou nebo více orientací, dochází ke kariérovým rozporům a konfliktům.
Holland proto používá jako hlavní metodu svůj inventář preference povolání a Strongův seznam zájmů. Nabádá k dalšímu rozšíření vyšetřování ve směru zjišťování zájmů a hodnot. Hollandův test profesního typu byl publikován např. v příručce Osobní kariéra od Františka Bělohlávka. Vydala ji Grada v Praze 1994. Jako další metody doporučuje Holland zkoušky inteligence, vyšetření sebehodnocení a pojetí sebe sama a testy vědomostí, informovanosti o povoláních, které vlastně budou také obrazem o síle zájmů a úrovně selektivní percepce informací v oblasti jednotlivých povolání. Mezi výsledky jednotlivých metodických postupů pak chce Holland hledat příslušné vztahy.
Na základě svých dosavadních šetření vyslovil Holland několik hypotéz: osoby s větší informovaností o pracovních prostředích si lépe volí povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně funkcí věku, protože čas sám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější a organizovanější vědomosti o povoláních než osoby s méně adekvátní volbou povolání. Množství vědomostí o zaměstnáních bude pozitivně korelovat s vývojovou hierarchií člověka.
Člověk bude více vědět o povoláních, která jsou v čele jeho vývojové hierarchie, než o povoláních, která jsou vespod, na dně jeho osobní hierarchie hodnot. Právě tato vývojová hierarchie je zkoumána pomocí kódovaných zájmových inventářů. Lidé s nepřesnou znalostí sebe sama, zahrnujíce v to i sebehodnocení, mohou dělat neadekvátní rozhodnutí vzhledem k rozsahu i úrovni volby. Osoby, jejichž znalosti o sobě jsou omezeny v rozsahu, směru i úrovni (např. v relativní úrovni inteligence), budou představovat extrémy v neadekvátní volbě povolání. Naproti tomu osoby s relativně přesnou znalostí sebe sama budou dělat adekvátnější volby.
Spojitost mezi typologickými zvláštnostmi lidí a typy lidské činnosti se považuje za teoretický základ profesního či kariérového poradenství.
Pro profesní poradenství je optimální přístup kasuistický, strukturální, který zevrubně, všestranně a dlouhodobě studuje jednotlivé případy z kauzálního a prognostického hlediska a srovnává je s profesiografickými rozbory. Je třeba poznávat člověka komplexně, týmově, integrovat jednotlivé poznatky o jeho organismu a o složkách tvořících strukturu jeho osobnosti a předvídat i další vývoj - perspektivu jeho zdravotního stavu, osobnostních rysů a jeho chování včetně výkonnosti.
Při výběru a rozmisťování lidí na pracoviště bychom např. neměli člověka nestálého a neklidného (cholerika) přidělovat na pracoviště s převážně monotónní prací, vyžadující velké soustředění a houževnatost nebo naopak člověka vytrvalého, ale pomalejšího bychom neměli pověřovat prací vyžadující velkou přizpůsobivost (adaptabilitu) a distributivní pozornost.
Zakladatel tzv. technokratické školy americký sociolog a ekonom Thorstein Veblen (1857 - 1929) viděl rozvoj společnosti v aplikaci sociálně psychologických poznatků. S rostoucím významem techniky vzniká nová sociální skupina - technokraté. Ovládají technické a administrativní řízení výroby. Docenění psycho-sociálních podmínek nacházíme u teoreticko-praktického směru nazvaného human relation, který založil profesor harwardské univerzity Elton Mayo (1880 - 1949).
Problémové okruhy poradenství jsou vnitřně spjaty kauzální souvislostí, která je skryta za jevovou souvislostí problémů. Např. neurotické rysy osobnosti, závady či poruchy osobnosti nebo povrchní zájem o povolání, který se ještě nestal složkou žákovy osobnosti, vede často k maladaptaci na povolání, k selhání v povolání nebo ve studiu. Naproti tomu může být dificilita napravena pomocí zájmové činnosti orientované na adekvátní volbu povolání nebo studia.
V roce 1994 byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zřízen Institut pedagogicko-psychologického poradenství České republiky. Řeší aktuální otázky pedagogicko-psychologického poradenství, zajišťuje koordinaci poradenského systému, další vzdělávání poradenských pracovníků a přenos odborných a metodických informací z oblasti pedagogicko-psychologického poradenství. Informace o problematice poradenských služeb jsou publikovány i ve zpravodaji Institutu pedagogicko-psychologického poradenství České republiky s názvem Výchovné poradenství.
Současný systém pedagogicko-psychologického poradenství je tvořen nejenom výchovnými poradci a státními, církevními a soukromými pedagogicko psychologickými poradci, ale od r. 1990 také speciálně pedagogickými centry se zaměřením na péči o děti a mladistvé se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a o děti a mládež s vadami řeči a tzv. středisky výchovné péče, zajišťujícími prevenci a terapii sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a poradenství v této oblasti, a to nejen ambulantní, ale i internátní formou.
S účinností od 1. 4. 1998 byly poskytovány poradenské služby na školách a výchovných zařízeních podle metodického listu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy čj. 13409/98-24 .
Od 9. února 2005 platí pro školské poradny Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování
poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
V současné době používají psychologové při své práci v poradnách podle svého založení v různém rozsahu jak psychometrický, tak klinicko- psychologický (kasuistický) případový přístup.
Hlavní metodou při tvorbě psychologické případové diagnózy by podle našeho názoru měla být metoda kazuistická. V konkrétních jednorázových akcích by mohla převládat metoda poradenská. Vedle kazuistického vedení a porad (konzultací) by přitom měla mít všechna poradenská zařízení k dispozici řadu dalších technik, včetně laboratorních pomůcek.
Odborná porada (konzultace) přitom musí splňovat několik nezbytných předpokladů, má-li být efektivní a mít praktický význam: především předpokládá někoho, kdo o takovou radu skutečně stojí, dále předpokládá, že je schopen radu správně pochopit a má snahu i dovednost ji realizovat a konečně předpokládá, že radu dokáže důsledně realizovat.
Psychologové pracující ve školském poradenství musí vedle psychologie znát i pedagogiku a příslušnou školu, podobně jako psychologové ve zdravotnictví musí mít orientační informace o medicíně a zdravotnickém zařízení.
Od února 2005 pracují pedagogicko-psychologické poradny podle Vyhlášky č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb na školách a školských zařízeních.
Mezi současné postmoderní psychology významné pro poradenství lze zařadit kritika hlavního proudu klasické a tradiční psychologie anglického filozofa a sociálně konstrukcionistického psychologa Roma Harré, který vydal s P. F. Secordem v roce 1972 knihu Výklad sociálního chování a od té doby ještě řadu publikací, v nichž se snaží navrhnout zcela novou, tzv. etogenickou psychologii či etogeniku, která navazuje např. na mikrosociologii zkoumající mikrostruktury, např. rodinu, školní třídu, pracovní skupinu, partu, klan, etnometodologickou školu Harolda Garfinkela (nar. 1917), dramaturgický interakcinonizmus kanadského sociologa Ervinga Goffmana (1922-1982), který používá na vysvětlování sociálních interakcí teatrologických pojmů a analogií mezi psychosociálním životem a divadlem a na teorii personálních (osobnostních) konstruktů amerického psychologa
Georga Alexandra Kellyho (1905 -1967), který upozornil na subjektivní, individuální
a specifické vnímání, představování, myšlení a cítění jednotlivých osob,
jejichž náplň i běžných osobních pojmů (termínů, konstruktů) a jejich protikladů
se často liší od náplně těchto pojmů a jejich protikladů u druhých lidí.
Filozof a psycholog Horace Romano Harré (nar. 1927) zejména kritizuje tato východiska psychologie:
mechanistický model člověka, humovskou koncepci příčinnosti a pozitivistickou metodologii.
Doporučuje poradcům respektovat jeho antropomorfní model člověka, který přistupuje k jedinci jako k autonomní lidské bytosti (ne jako ke stroji, mechanismu či počítači nebo jako ne-lidskému živému organismu), která žije v určitém ne vždy sociálně spravedlivém ekonomickém, sociologickém a politickém systému.
Postmoderní psychologové (např. britská vývojová psycholožka Erica Burmanová /nar.1960/) mají mimořádný zájem na
emancipaci a mají dojem, že tradiční psychologie byla příliš patriarchální (androcentristická) a dehumanizovaná. Jde také o to, aby psychologie byla sociálně užitečnější a zvyšovala osobní potenciály jednotlivců v daném sociálním a kulturním kontextu a v případě nutnosti, aby přispívala i ke změnami sociálně-ekonomických a mocenských systémů.
Tradiční psychologie je kritizována za preferování pozitivistických a kvantitativních přírodovědných metod, za údajně nedostatečný respekt k rozmanitým kulturním a sociálním kontextům daných skupin a společenství, k úrovni sociální a politické spravedlnosti, za malý důraz na úsilí o sociální užitečnost a případně i změnu sociálních systémů.
Postmoderní psychologové doporučují odklon od tradičních kvantitativně zaměřených poznávacích metod psychologie a příklon k novému, a to kvalitativního pohledu na sociální život lidí a na využívání i metody diskurzivní analýzy (popisování a vysvětlování konkrétního sociálního chování, jednání, stavu věcí a jevů) a k semiologickému využití narativ (příběhů, vyprávění), k intenzivnímu zkoumání přirozených sociálních interakcí, každodenních konverzací na pracovištích i v rodinách. Mají pozitivnější vztah k dosavadní praktické psychologii než k psychologii teoretické.
K pozitivnímu sebepojetí a rozvoji sebe sama, uvědomování si svých limitů i možností, formování schopností, využití osobních kapacit a zkušeností, nacházení správného životního stylu, sociálních kontaktů, systému žádoucích osobních hodnot ve všech životních etapách vede koncepce týmového, komplexního a biodromálního rozvíjejícího poradenství.
Zdá se, jak uvádí český psycholog práce, organizace a řízení Zbyněk Bureš (1982), že se rozšiřuje zóna těch profesí,
jejichž psychické i somatické nároky zvládne každý průměrně zdravý člověk, pokud má o danou profesi zájem .
Výchovu k většině takových povolání budou provádět hlavně školy a školní profesní psychologové.
Odborná a kompetentní psychologická diagnostika a odborné psychologické intervenční poradenství měla, má a bude mít prvořadý význam u některých problémových skupin a jedinců z celkové populace mládeže i dospělých a starých osob.

Komentáře ke slovu Profesní (kariérní) psychologické poradenství


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » profesionální orientace
následující slovo: » profesní a studijní orientacei
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2893
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz