Pojem psychologie transpersonální
Slovo:
psychologie transpersonální
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
V roce 1968 prohlásil americký humanistický psycholog Abraham H. Maslow (1908-1970), že se připravuje nadpersonální psychologie
překračující hranice konvenčního psychologického empirismu.
Ohlásil tak vznik TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE,
zaměřené do oblastí dosud neprobádaného lidského duchovního života.
Označoval transpersonální psychologii za čtvrtou cestu v psychologii.
Podle Stanislava Grofa (narozen 1931), amerického psychiatra českého původu, který je považován
za jednoho ze zakladatelů transpersonální psychologie, jde o jevy, které vystupují mimo rámec empiricky pojaté osobnosti a empiricky pojatého času a prostoru.
Grof napsal např. knihu Dobrodružství sebeobjevování (1992) a Za hranicemi mozku (1992). Diskutabilní je Grofova psychoterapie prostřednictvím tzv. holotropního dýchání. Technikou holotropního dýchání nahradil S. Grof a jeho žena Christina metodu experimentování s LSD, která byla zakázána.
Holotropní dýchání je podle nich metodu přinášející holotropní (tj. zcelující) zážitky, jaké někdy přinášelo i užití psychotropních látek.
Tato metoda vzešla z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. Prohlubování a zvyšování tempa dechu nazvali manželé Grofovi holotropním dýcháním.
Občas jsou transpersonální jevy označované jako mystické zkušenosti. Na jejich existenci upozornil z psychologů již dříve americký psycholog William James (1842 - 1910), zakladatel funkcionalismu a pragmatismu. Podle Jamese naše běžné pojetí vědomí jako bdělého racionálního stavu mysli je jen jedním druhem vědomí a naše poznání světa nemůže být úplné, ponecháme-li tyto další druhy vědomí nepovšimnuty. O některé tyto jevy se zajímá i parapsychologie a okultismus. Dochází zde k určitému sbližování s transpersonální psychologií, které však sebou přináší určitá rizika.
Někteří psychologové ( můžeme je řadit také mezi transpersonální psychology),
např. americký psycholog Timothy Leary (1920 - 1996) iniciovali psychedelické hnutí ve kterém navozovali změněné a ,,rozšířené" vědomí pomocí různých drog, zejména LSD. Leary byl mylně přesvědčen o pozitivním významu psychedelického hnutí pro spokojený život člověka. Byl kvůli rozšiřování drog i mezi mládeží v USA vězněn. Bývalý prezident USA Richard Nixon ho dokonce označil za ,,nejnebezpečnějšího muže Ameriky". Leary svou osobní zkušenost s LSD označil jako ,,největší náboženský zážitek svého života".
Mezi hodnotné a stále v praxi využívané diagnostické metody odborných psychologů zjišťující základní osobnostní vlastnosti patří Interpersonální dotazník T. Learyho a kol., který nejenom zjišťuje osm základních osobnostních rysů jako určitých kvalit osobnosti, (dominantnost, submisivitu, závislost, nezávislost, ráznost, laskavost, responzibilitu a rezervovanost) ), ale vyjadřuje se i k jejich kvantitativní úrovni a k jejich adaptivnosti a dysadaptivnosti (maladaptivitě).
Některé Learyho publikace: Psychedelická zkušenost, Záblesky paměti, Politika a extáze, Neuropolitika, Pohled z onoho světa, Chaos a kyberkultura, Plán umírání.
http://nd03.jxs.cz/229/554/71de63aca1_65398928_o2.jpg
Dalším výrazným představitelem transpersonální psychologie je americký psycholog Charles Theodore Tart, který zkoumal např. sny, spánek, hypnózu, osobnost. Tart má asi pravdu v tom, že skutečné není pouze to, co je vnímatelné známými smysly, případně registrované pomocí fyzikálních aparatur. Mystické zkušenosti nemusí být vždy pouhými patologickými stavy mozku a psychiky. Rozšířené a mystické vědomí může odhalovat jinou skutečnost než tu, na kterou jsme zvyklí z běžného každodenního života.
Existuje určitá pravděpodobnost, že můžeme zakusit vědomí svých prapředků nebo že můžeme v sobě hluboce prožít skryté významy symbolů, jak na to upozorňoval např. švýcarský psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung (1875-1961), který se mimo jiné zabýval též psychospirituální a psychoreligiozní problematikou. Je považován za předchůdce transpersonální psychologie.
Transpersonální psychologové vytvořili počátkem 90. let 20. století návrh nové diagnostické kategorie nazvané "Náboženský nebo spirituální problém". Tato kategorie byla později zahrnuta do amerického Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV) v kapitole "Další stavy, jež mohou být předmětem klinického zájmu", kód V 62.89 (American Psychiatric Association, 1994)
Transpersonální psychoterapie využívá např. meditativní techniky vedoucí k rozvoji spirituality či psychospirituality osobnosti, ke katarzi (vnitřní očistě člověka, uvolnění napětí, odreagování, povznesení, přeladění) nebo dokonce k revelaci, což je jakési ,,poodhalení roušky", duchovní ,,zření", odkrytí vyšších pravd. Jsou využívány i mystické praktiky a rituály, a to i pocházející z orientu.
Aplikují se také techniky práce se změněnými stavy vědomí a metody práce s tělem (bodywork).
Např. aquatic bodywork používá masáže, protahování, uvolňování kloubů, kolébání v teplé vodě. Docházívá k relaxaci, uvolňování chronického napětí, stresů a psychotraumat, zklidňuje se mysl.
Rebalancing bodywork je tělesné orientovaná psychosomatická terapie, která přivádí člověka zpět do celkové rovnováhy a harmonie. Vychází se přitom s předpokladu, že tělo, duše a duch tvoří jednotný celek, který je třeba respektovat. Vzniká dokonce nová profese rebalancera (maséra, terapeuta a trenéra).
Transpersonální psychologie dosud není jednoznačně přijata mezi vědecké obory.
Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s.
ISBN 80-7178-386-2.
KOHOUTEK, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 120 stran.
ISBN 978-80-210.4540-8.
PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. 328 s.
ISBN 978-80-247-0871-3.
Navigace
předchozí slovo: » psychologie pubertynásledující slovo: » psychologie v péči o zdraví
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2582
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
