Pojem psychopatologické tendence učitelů a učitelek

Slovo:

psychopatologické tendence učitelů a učitelek


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a zatím nebylo ověřeno editorem

Význam:

Psychická způsobilost, psychická normalita, duševní zdraví učitele a učitelky jsou mnohdy chápány jako samozřejmé charakteristiky jejich osobnosti. Je tomu tak i ve skutečnosti? Vždyť např. stresy provázející profesi i soukromý život učitelů a učitelek se mohou u celé řady z nich podepsat na jejich zdraví.
Existují ovšem odolní jedinci, jimž genetická výbava poskytuje vyšší emoční a psychonervovou stabilitu. Ti se pak zřejmě s vysokou mírou stresu vyrovnávají vcelku dobře. Na druhé straně někteří učitelé vstupují do praxe s dispozicemi snášející stresující prostředí hůře. A právě tito jedinci budou zřejmě náchylnější pro získání nějaké psychické závady či poruchy. Je zřejmé, že „vývoj nejrůznějších psychických vlastností, jejich standardních i vzácných eventuálně patologických variant, je závislý na mnoha faktorech. Tyto faktory mohou mít v individuálních případech nestejně významnou roli.“ (Vágnerová, 1999,24). Na vzniku duševních závad, poruch a chorob podílí genotyp a fenotyp.
Genotyp můžeme chápat jako genetickou výbavu jedince, určité vrozené dispozice přenášené z rodičů na potomky. Právě tyto genetické informace pak determinují a řídí základní biosyntetické pochody v buňkách a tím ovlivňují reakce celého organismu.
Fenotypem můžeme nazvat veškeré životní podmínky, které nějakým způsobem působí na vrozené dispozice jedince a tím se formují jeho typické osobnostní rysy. Interakce mezi genotypem a fenotypem je vždy individuálně variabilní. Tzn., že různá prostředí mohou na různé typy lidí působit odlišně.
Vedle vrozených a získaných předpokladů pro rozvoj určité patologické formy jednání existují ještě jisté zátěžové situace, které také ve velké míře působí na jedince na pracovišti, ale i v rodinách a v soukromí. Zátěžové situace můžeme dělit na frustraci, konflikt, stres a deprivaci.
Frustraci můžeme chápat jako situaci, která znemožňuje jedinci uspokojit pro něj důležitou potřebu, ač si myslel, že tato potřeba uspokojena bude. Výsledkem pak může být ztráta naděje na uspokojení a zklamání.
Někteří autoři chápou konflikt jako určitou formu frustrace. Vágnerová (1999) za patogenní považuje takový konflikt, který trvá delší dobu a člověk ho není schopen vyřešit.
Deprivace bývá popisována jako stav nedostatku významných lidských potřeb. Tyto potřeby nejsou uspokojovány dlouhou dobu ve velké míře a přiměřeným způsobem. Vágnerová (1999) považuje deprivaci za nejzávažnější zátěžový vliv, který mnohdy může nepříznivě ovlivnit psychiku jedince a její vývoj.
Pod pojmem stres si Vágnerová (1999) představuje „stav nadměrného zatížení či ohrožení“. Podstatný je především stres spojený s učitelskou profesí a sociogenními stresory, které můžeme chápat jako nejčastější příčiny vyvolávající stres u učitelů.
Podle výzkumu Evžena Řehulky (2001), z let 1999-2001 mezi učiteli základních a středních škol, sami učitelé označili za nejzávažnější zdroje stresu: pracovní přetížení, tzn. termínované práce, nahromadění úkolů, časová tíseň, nadbytečná administrativa a krátké přestávky. Dále vedení školy, tj. veškeré nadřízené orgány. Kupodivu až na třetím místě se umístili žáci, míníme problémové žáky, žáky s poruchami učení, žáky nespolupracující, s nízkou motivací atd. Dále pak rodiče, kolegové.
Ukázalo se, že učitelům vadí také nízké společenské a ekonomické ohodnocení jejich povolání.
Podstatným východiskem při zjišťování psychického zdraví učitelů by mělo být také jejich vlastní hodnocení zdraví. Na základě výzkumu Evžena Řehulky (2001) vyšlo najevo, že většina učitelů – mužů se cítí „spíše zdráva“. Na všech typech škol hodnotili muži své zdraví lépe než ženy učitelky. Proč ženy hodnotí své zdraví hůře než muži? Řehulka (2001) míní, že to může být způsobeno vyššími požadavky kladenými na ženy i mimo zaměstnání (zejména v rodině). S ohledem na věk pak vyšlo najevo, že učitelé mladší se cítí zdravější a s přibývajícím věkem se jejich zdraví zhoršuje.
Učitelé uvádějí podstatně více zdravotních problémů než jedinci u jiných profesí. I z tohoto důvodu je nutno dále zkoumat zdraví učitelů. Vždyť učitel je denně v bezprostředním kontaktu se žáky, na které působí svým chováním a jednáním.
Chování učitele s psychickými závadami a poruchami se pak může neblaze promítnout v psychice a osobnosti edukovaného dítěte.
Pro průzkum psychopatologických tendencí u učitelů a učitelek středních škol byl použit standardizovaný dotazník R. L. Derogatise, R. S. Lipmana a L. Coviho SCL-90. Tento dotazník je velmi oblíbený a používá se nejčastěji v oblastech psychiatrie a psychosomatiky. Podle psychiatra Jaroslava Bašteckého (1993) se dotazník SCL-90 řadí mezi psychometrické metody, určené k získání informací o pacientovi. Konkrétně se pak jedná o dotazníkovou metodu polostrukturovanou s verbální analogovou škálou. To znamená, že odpovědi v dotazníku jsou uspořádány do několikabodové škály, která hodnotí danou obtíž na stupnici od 0 do 4, přičemž každý stupeň značí danou odpověď. Nula znamená vůbec ne. Jedna – trochu, dvě – středně, tři – dosti silně a čtyři značí odpověď „velmi silně“.
Metoda průzkumu psychopatologických tendencí učitelů a učitelek
Dotazník SCL-90 obsahuje celkem devadesát otázek, které jsou rozděleny do devíti skupin jednotlivých psychopatologických tendencí. Konkrétně se jedná o somatizaci, obsesi-kompulsi, interpersonální senzitivitu, depresi, anxiozitu, hostilitu, fobii, paranoidní myšlení, psychoticismus a nezařazené položky. Vyhodnocením dotazníku byl získán přehled o obtížích učitelů a učitelek jednak z hlediska jednotlivých skupin psychopatologických tendencí.
Dotazník SCL-90 byl v roce 2010 aplikován na vzorek 56 učitelů a 67 učitelek ze středních odborných škol a učilišť různého zaměření z kraje Vysočina.
Jejich věk se pohyboval od 21 let do 64 let.
Z výsledků učitelů a učitelek v průzkumu normality, hraničních hodnot a patologie, vyplynulo, že většina učitelů vykazovala hodnoty v intervalu psychické normality.
U somatizace však muži v patologických hodnotách zaujímali až 23 %.
U obsese-kompulse dokonce 34 %. Ženy naopak vykazovaly patologické hodnoty ve 13 % u interpersonální senzitivity. V položce „deprese“ muži i ženy dosahovali přibližně stejných výsledků. U žen to byly 2 %, u mužů pak 5 % patologie. Anxiozita zaujímala u žen patologii jen u 1 %, muži pak neměli žádný patologický nález.
U hostility byly u mužů patologické hodnoty v 25 %, u žen ve 13 %. V položce „fobie“ dosahovalo patologických hodnot přesně 7 % žen a 11 % mužů. Paranoidní myšlení mělo patologické hodnoty 27 % mužů. Ženy vykazovaly patologii přesně v 15 % a až 28 % učitelek dosahovalo hraničních hodnot. 16 % učitelů a 10 % učitelek vykazovali patologické hodnoty u psychoticismu. V nezařazených položkách u mužů dosahovala patologie až 25 %, u žen pak jen 8 %.
Podle celkových výsledků souhrnného ukazatele GSI vyšlo najevo, že muži dosahovali patologických hodnot v 5 %. Ženy pak v 6 %. Celkové výsledky mužů však ukazují, že hodnoty v intervalu normality dosahovaly 72 %, což znamená, že „normálních“žen bylo o 12 % více než mužů. Je to způsobeno faktem, že hraniční hodnoty u mužů se vyskytovaly početněji než u žen.
Rozdíl mezi učiteli a učitelkami maturitních a učebních oborů existoval.
U učitelů a učitelek učebních oborů byly průměrné hodnoty psychopatologických tendencí závažnější než u učitelů a učitelek maturitních oborů.
Zjištění, že téměř čtvrtina učitelů a učitelek středních škol není z hlediska duševního zdraví v optimální ani adekvátní pohodě, je přinejmenším znepokojující.
Dotazníkovým průzkumem bylo zjištěno, že psychické potíže učitelů mužů se v některých oblastech liší od duševních potíží učitelek žen. Starší učitelé a učitelky měli více psychopatologických tendencí a příznaků než učitelé a učitelky mladšího věku. Více psychopatologických tendencí a příznaků bylo zjištěno u učitelů a učitelek nematuritních učebních oborů ve srovnání s učiteli a učitelkami maturitních oborů.
Vzhledem k faktu, že učitelská profese je natolik závažná, protože jde o vzdělávání, výchovu a rozvoj psychiky a osobnosti žáků a studentů, je třeba nejenom pro děti mládež, ale i pro učitele a učitelky ve větší míře než doposud zpřístupnit a zkvalitnit poradenskou psychologickou a ve specifických případech i psychiatrickou péči.
Literatura
BAŠTECKÝ, J. –ŠAVLÍK, J.-ŠIMEK, J. Psychosomatická medicina. Praha: Grada, 1993.
ĎURIČ, L.- GRÁC, J.- ŠTEFANOVIČ, J. Pedagogická psychológia. Bratislava: SPN, 1988.
HÖSCHL, C. Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H+H,1996.
JANÍK, A. Obecná psychiatrie. Brno: UJEP, 1989.
ŘEHULKA, E. a kol. Učitelé a zdraví 3. Brno: P. Křepela, 2001.
ŘEHULKA, E. a kol. Učitelé a zdraví 4. Brno: P. Křepela, 2002.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999.





Knihy

Psychopatologické a sociálno-patologické prejavy detí a mládeže -- autor: Turček Karol
Organická modernita -- autor: Dostalík Jan
Vietnamci v Česku a ve světě -- autor: Freidingerová Tereza
Třídit slova -- autor: Buddeus Ondřej, Magidová Markéta
Vývojové tendence velkých podniků -- autor: Hučka Miroslav, Kislingerová Eva, Malý Milan, kolektiv

Komentáře ke slovu psychopatologické tendence učitelů a učitelek


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » psychopatie
následující slovo: » psychopatologie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2464
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2021  --  ABZ.cz