Pojem psychosomatické tenze u dětí

Slovo:

psychosomatické tenze u dětí


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Zvýšenou psychosomatickou tenzi (zvýšené vnitřní napětí či zvýšený neuroticismus, který však ještě neplní kritéria pro neurotickou poruchu) identifikujeme, zjišťujeme a diagnostikujeme asi u 15 % populace dětí a mládeže. Výskyt a intenzita této tenze je dána psychickým i tělesným stavem jedince a podmínkami sociálního (zejména rodinného, školního a pracovního) prostředí, které na člověka působí. Někdy je tato zvýšená psychická tenze podmíněna i konstitučně, organicky, geneticky.
Jde o náchylnost k častému prožívání negativních emocí (např. obav, strachu, viny, rozčilení, smutku, úzkostí), ke zvýšenému napětí, často i k celkové duševní labilitě (nevyrovnanosti), která časem může vyústit až do neurózy.
Konkrétní projevy (symptomy, příznaky) psychické tenze jsou u specifické i nespecifické poruchy chování a prožívání podobné:
dítě (mladistvý) si okusuje nehty (onychophagie),
stěžuje si na bolesti hlavy (cefalgie), nohou, břicha, zad,
mívá žaludeční potíže, návaly na zvracení,
stěžuje si na závratě, má pocity slabosti, (to vše při negativních medicínských nálezech),
občas se pomočí,
zadrhává v řeči, zakoktává se (balbuties),
mění často barvu v obličeji, mívá návaly krve, skvrny v obličeji, snadno zbledne,
má zálibu v pocitech bolesti (patofilie),
zvýšeně se potí (hyperhidrósis),
mívá chvění, třes (tremor) rukou, hlasu (zejména při vyvolání ve škole),
přecitlivěle reaguje na neúspěch, bývá často lítostivé, plačtivé (lakrimální), snaží se být vždy potichu,
občas pomrkává, má záškuby v obličeji, pohazuje rukou, ramenem, pohrává si s nějakou částí těla, pokašlává, posmrkává, aniž je nachlazeno (tiky),
mne si často ucho, bradu, kroutí si vlasy, oštipuje se, mne si ruce v klíně, cucá si palec,
je nadměrně pečlivé, důkladné až úzkostlivě puntičkářské,
často se zasní a je duchem nepřítomné, vidí často fantastické předměty,
má špatnou základní životní náladu (vypadá nespokojeně),
trpívá dysmorfofobií (tísnivě prožívá svůj vzhled a jeho změny),
je zvýšeně duševně zranitelné, citově strádá (je emočně deprivované),
je nejisté při jednání s cizími lidmi,
mívá strach (fobie) z běžných věcí (např. z výšky, samoty, tmy, zvířat),
obtížně se přizpůsobuje v těžších situacích (má sníženou frustrační toleranci),
mívá sklon k alexitymii, tj.ke snížené schopnosti a dovednosti rozumově, kognitivně správně klasifikovat, chápat a vůlí ovládat své emoce, na emoční podněty reaguje alexitymická osoba výrazněji tělesnými pocity než pocity duševními,
má pocity nedostačivosti, trapnosti, vnitřního chvění a chaosu,
trpí trémou, stavy úzkosti a strachy z posuzování druhými lidmi,
na dotazy učitele neodpovídá, ač písemně pracuje dobře a s dětmi o přestávce hovoří (selektivní mutismus),
má nápadně nestejnoměrný pracovní výkon,
na konci vyučování si začíná hrát, pošťuchuje souseda, baví ho, je roztěkané, nesoustředěné na vyučování,
maličkosti je neúměrně rozruší (afektivní labilita), bývá dysforické (špatně emočně laděné),
při ústním projevu se snadno zadýchá, unaví, „lapá po dechu“,
hlásí se často na toaletu.
Zvýšený neuroticismus můžeme zařadit mezi specifické i nespecifické poruchy chování a prožívání.
Zvýšená psychosomatická tenze může být podmíněna a zapříčiněna buď primárně psychogenně, resp. sociogenně, nebo primárně neurobiologicky, organicky. Míra podmínění a zapříčinění diatézou (genetickými, vrozenými dispozicemi, náchylnostmi a sklony) se stále diskutuje.
Jde buď specifickou (primárně organicky podmíněnou) poruchu chování např. v důsledku mozkového poškození nebo o nespecifickou (primárně psychosociálně podmíněnou) dificilitu či závadu v chování.
Může jít i o náchylnost k častému prožívání negativních emocí (např. obav, strachu, viny, rozčilení, smutku, úzkostí),
ke zvýšenému napětí, často i k celkové duševní labilitě (nevyrovnanosti), která časem může vyústit až do neurózy.
Zvýšený neuroticismus můžeme zařadit buď mezi specifické, ale někdy i nespecifické poruchy chování a prožívání.
Výskyt a intenzita zvýšeného neuroticismu jsou tedy dány i psychickým i tělesným stavem dítěte nebo nežádoucími podmínkami sociálního a edukativního prostředí, které na dítě působí.
Pro odbornou diagnózu zvýšené psychické a somatické (psychosomatické) tenze (neuroticismu) kvalifikovaným odborníkem (např. klinickým psychologem, psychiatrem), není nutno, aby dítě vykazovalo všechny vyjmenované příznaky.
Poměrně často se příznaky zvýšené psychické tenze, zejména nespokojenosti, rozlady a zvýšený neuroticismus vyskytují v přechodových (transitorních) úsecích některých vývojových etap, např. v úseku mezi vývojovým stadiem batolete a stadiem předškolního věku, mezi vývojovým stadiem předškoláka a žáka mladšího školního věku, kdy děti očekávají značné životní změny (např. povinnou školní docházku), na začátku i v průběhu pubertálních osobnostních změn a v krizových sociálních situacích (např. úmrtí, úrazy a nemoci v rodině, vlastní zranění, rozvod rodičů, školní neúspěchy, nepříznivé zprávy, frustrace, deprivace, stres).
Zvláštní specifickou skupinu dětí se zvýšenou psychickou tenzí tvoří děti fyzicky a psychicky týrané a zneužívané, a to často osobami, které pro ně měly představovat zdroj jistoty a bezpečí. To vše zhusta vede i k poškození celkového rozvoje osobnosti.
Při pedagogické práci s dětmi a mladistvými s projevy psychické tenze je často žádoucí spolupráce s výchovným poradcem školy a příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnou, resp. s psychiatrickou ambulancí pro děti a mladistvé, protože se tato zvýšená psychická tenze může často rozvinout až do neurózy. Děti se zvýšenou psychickou tenzí a neurotické děti vyžadují ze strany pedagogů výrazně individuální, laskavý a taktní výchovný přístup.
Etiologie mnoha neurotických onemocnění odhaluje často vliv nevhodné rodinné výchovy, zejména v nejranějším období života nemocného.
Předcházet neurózám znamená předcházet konfliktům v rodině, ve škole i na pracovištích a usilovat o to, aby žáci měli adekvátní učební, studijní, pracovní a životní aspirace a perspektivy bez nepřiměřených pocitů nejistoty a obav, bez náhlých změn životní situace. U žáků, u kterých je neurotická reakce či neuróza zřejmá, by měli pedagogové pohovořit s ním a s jeho rodinou o obtížích, v případě potřeby i zajistit odbornou pomoc. Odhalení příčin konfliktů, neurotických reakcí a poruch však vyžaduje, aby učitelé ovládali základy psychologie a patopsychologie osobnosti, aby dovedli různé typy, ale i závady a poruchy žáků poznávat a na základě tohoto poznání také individuálně pomáhat, ovlivňovat je žádoucím směrem a zajišťovat pro ně další odbornou péči. Navíc je třeba pečovat o to, aby také faktory vnějšího pracovního a soukromého prostředí (hluk, teplo, prach, osvětlení, bytové podmínky atd.) byly přijatelné.
Vážnější než zvýšená psychosomatická tenze, která patří mezi pouhé závady (dificility) jsou také
emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství (např. separační úzkostná porucha v dětství, fobická úzkostná porucha v dětství, sociální úzkostná porucha v dětství, porucha sourozenecké rivality tj. emoční porucha se začátkem specifickým pro dětství, projevující se u dítěte abnormálně silně negativními pocity k bezprostředně mladšímu sourozenci, regresí, výbuchy vzteku, dysforií (emoční rozladou, rozmrzelostí), narušením spánku, opozičním chováním nebo chováním vynucujícím si maximální pozornost rodičů, přičemž porucha trvá nejméně čtyři týdny a začíná do šesti měsíců po narození bezprostředně mladšího sourozence), poruchy sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství a v adolescenci, např. elektivní mutismus tj. mluvní negativismus, situační a dočasné výběrové mlčení, obranná reakce, odmítnutí komunikovat s určitými konkrétními lidmi nebo v určitém sociálním prostředí (např. ve škole) za některých okolností, reaktivní porucha příchylnosti v dětství tj. porucha sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství a projevující se silně protichůdnými nebo ambivalentními sociálními reakcemi, nedostatečnou emoční reaktivitou, odtažitými, bázlivými, zvýšeně ostražitými nebo agresivními reakcemi, desinhibovaná příchylnost v dětství, tj. závada či porucha sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství projevující se neschopností diferencovaně projevovat výběrové společenské vztahy, povšechně přítulné jednání, příchylné přátelské a mazlivé chování ke každému - i k cizím osobám), tikové poruchy (přechodná tiková porucha, chronická motorická nebo vokální tiková porucha, kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha, Tourettův syndrom (což je chronická porucha projevující se motorickými tiky, tj. nápadným mrkáním, cukáním, krčením nosu a rtů, máváním horními končetinami a vokálními tiky tj. mručením, chrochtáním, pokašláváním, vykřikováním vulgárních výrazů, často jsou i přidružené závady a poruchy pozornosti a hyperaktivita), neorganická enuréza (pomočování), neorganická enkopréza, porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku, pika v útlém a dětském věku (dítě pojídá nestravitelné látky, které mohou být i životu nebezpečné, jako je např. hlína, dřevo, vlasy, plasty, výkaly), poruchy se stereotypními pohyby, breptavost a jiné specifikované a nespecifikované poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství.
Při pedagogické práci s dětmi a mladistvými s projevy psychické tenze je často žádoucí spolupráce s výchovným poradcem školy a příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnou, resp. s psychiatrickou ambulancí pro děti a mladistvé, protože se tato zvýšená psychická tenze může často rozvinout až do neurotické poruchy. Děti se zvýšenou psychickou tenzí a s neurotickými poruchami vyžadují ze strany pedagogů výrazně individuální, laskavý a taktní výchovný přístup. Často je vhodná nebo dokonce nutná spolupráce se specializovanými odbornými zdravotníky (např. psychiatry, neurology).
Mezi neurotické poruchy osobnosti dětí i dospělých zařazujeme agorafobii, sociální fobii, specifické (izolované) fobie, panickou poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu, smíšeně úzkostnou depresivní poruchu, obsedantně kompulsivní poruchu, posttraumatickou stresovou poruchu, disociativní poruchy, somatoformní poruchy a hypochondrickou poruchu.
Agorafobie znamená abnormní obavy a chorobný strach nejen z velkých, ale i uzavřených prostor (dříve klaustrofobie) a také vyhýbavé chování neboli snahu vyhnout se specifickým místům a emočně náročným situacím, příznaky vegetativní aktivace, příznaky vztahující se ke hrudi nebo břichu, k duševnímu stavu.
Sociální fobie je abnormní a chorobný strach z kontaktu a sociální komunikace s lidmi, z vystupování a projevů na veřejnosti, ze společenských setkání z pozorování a posuzování psychiky, osobnosti, chování a jednání ostatními lidmi. V obávaných sociálních situacích se často rozvinou tělesné příznaky sociální fobie.
Specifické (izolované) fobie jsou chorobné strachy ze specifických objektů, situací nebo činnosti, např. ze školy (školní fobie), ze zvířat (zoofobie), z poranění (traumatofobie), z hluku (akustikofobie), z pachů (olfaktofobie), pedofobie (z dětí), logofobie (z vlastního mluvního projevu), sitofobie (z jídla).
Panická porucha je neurotická porucha vznikající náhle a nepředvídatelně, epizodicky jako paroxysmální a generalizovaná, opakující se ataka masivní úzkosti, anxiety (bušení srdce, závratě, zvýšené pocení, střídání pocitů horka a zimy, pocit, že člověk omdlí nebo dokonce zemře). Tato ataka nebývá omezena na žádnou specifickou situaci nebo souhrn okolností (přepadne člověka např. v dopravním prostředku) a trvá obvykle 5 - 20 minut.
Generalizovaná úzkostná porucha - zahrnuje výraznou a chronickou úzkostnou symptomatologii (enormně zvýšenou psychickou tenzi, masivní obavy a zlé předtuchy), trvá alespoň šest měsíců, avšak bez přítomnosti panických atak a nemusí být vázána na konkrétní objekty a situace. Touto poruchou trpí 5-10 % populace, a to dvakrát častěji ženy než muži. Je zde vysoká komorbidita s jinými duševními poruchami (jako je deprese - pak jde o smíšenou úzkostně depresivní poruchu a jiné úzkostné poruchy).
Obsedantně kompulsivní porucha se projevuje obsesemi a kompulsemi. Obsese jsou vtíravé myšlenky nebo chorobně utkvělé představy, jako je strach, že něco důležitého nebylo uděláno, starosti o ztrátu něčeho důležitého apod. Kompulse jsou realizovaná nutkání k nějaké činnosti, často neracionální, absurdní, zbytečné, nesmyslné opakování určitých pohybů, dotyků, rituálů, opakované kontrolování různých úkonů (např. uzamčení dveří, zhasnutí světla, vypnutí plynu). Pozoruhodná je odborná informace, že postižený jedinec často obsese a kompulse pociťuje jako cizí a neodpovídající jeho zájmům a přáním.
Posttraumatická stresová porucha vzniká u disponovaných osob jako opožděná odezva či reakce na extrémně intenzivní psychotraumatickou, otřesnou stresovou událost (např. reakce na povodeň, havárii, útok). Porucha se rozvíjí do šesti měsíců od stresující události. Postižený opakovaně prožívá krizové a katastrofické události, vyhýbá se místům a situacím, ve kterých se traumatický zážitek přihodil, pociťuje úzkosti, má poruchy spánku a koncentrace pozornosti, je nadměrně ostražitý, má sklon k úlekovým, panickým a agresivním reakcím a mívá otupělou emotivitu a efektivitu. Nezřídka se odcizuje ostatním lidem.
Somatoformní poruchy jako základní projev mají somatické stesky, které nelze vysvětlit tělesnou závadou nebo poruchou. Jde o uvádění mnohočetných tělesných potíží a příznaků, o nadměrné obavy o zdraví. Jde často o neurotické poruchy. Jde minimálně o 20%- 30% pacientů v ordinacích praktických lékařů.
Hypochondrická porucha úzce souvisí se somatoformní poruchou. Základním rysem u hypochondrické poruchy je nepřiměřená starost o vlastní zdraví, úzkostné sebepozorování a strach z toho, že jedinec patrně trpí závažnou nebo progredující chorobou. Obavy alespoň ze dvou závažných nemocí přetrvávají alespoň šest měsíců. V ordinacích praktických lékařů trpí touto poruchou 10 - 20 % pacientů.
Disociativní (konverzní) poruchy byly dříve označovány za konverzní hysterie, které vznikly pod vlivem zážitku psychického traumatu v dětství nebo v dospělosti. Jde o nevědomé, ale rizikové obranné mechanismy psychiky. Psychotraumatické otřesné události, které člověk prožil a neúnosné emoce a afekty, vzpomínky a související myšlenky jsou disociovány, jakoby odděleny, odštěpeny od vědomé části psychiky a skryty do nevědomí, ale tam se stávají podkladem pro nežádoucí nevědomou tvorbu řady vážných chorobných psychických i fyzických příznaků, např. disociativního stuporu (útlumu psychomotoriky bez somatického vysvětlení), disociativních senzorických poruch (např. psychogenního oslepnutí, ohluchnutí nebo ztrátě čichu), disociativních poruch motoriky, disociativních křečí, disociativní amnézie (funkční poruchy paměti, týkající se
traumatických nebo stres vyvolávajících událostí), psychogenních pseudoepileptických záchvatů atp.
Osoby s disociativní poruchou připomínající epileptické záchvaty mohou být poškozeny, protože bývají omylem léčeny pro organickou epilepsii.
Etiologie mnoha neurotických poruch, somatoformních poruch a poruch vyvolaných stresem odhaluje často vliv nevhodné rodinné výchovy, zejména v nejranějším období života nemocného.
Od roku 1992, kdy platí nová mezinárodní klasifikace nemocí, a to její 10. revize, patří do jedné velké společné skupiny F40-F49 nejen neurotické poruchy, ale i poruchy vyvolané stresem, které leží na pomezí duševních poruch a normálních adaptačních reakcí a somatoformní poruchy.
Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy
Patří sem fobické úzkostné poruchy, obsedantně-kompulsivní poruchy, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, disociativní (konverzní) poruchy, somatoformní poruchy, které jsou charakteristické přítomností mnohočetných tělesných potíží a příznaků, které však nelze vysvětlit tělesnou závadou nebo poruchou (např. somatizační porucha, hypochondrická porucha při které postižený trpí alespoň půl roku strachem ze závažné choroby, somatoformní vegetativní dysfunkce,) a jiné neurotické poruchy (např. neurastenie, depersonalizační a derealizační syndrom).
Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory
Patří sem např. poruchy příjmu jídla, neorganické poruchy spánku, sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí, abúzus látek nevyvolávajících závislost (např. antidepresiva, laxativa, analgetika, antacida, vitaminy, steroidy nebo hormony, specifické přírodní nebo lidové preparáty).
Předcházet zvýšenému neuroticismu i neurotickým poruchám znamená předcházet konfliktům v rodině, ve škole i na pracovištích a usilovat o to, aby žáci měli adekvátní učební, studijní, pracovní a životní aspirace a perspektivy, bez nepřiměřených pocitů nejistoty a obav, bez náhlých změn životní situace. U žáků, u kterých je neurotická porucha zřejmá, by měli pedagogové pohovořit s ním a s jeho rodinou o obtížích, v případě potřeby i zajistit odbornou pomoc. Odhalení příčin konfliktů a neurotických poruch však předpokládá, aby pedagogové ovládali základy psychologie a patopsychologie osobnosti, aby dovedli různé typy žáků objektivně poznávat a na základě tohoto poznání také individuálně pomáhat a ovlivňovat je žádoucím směrem.
Ve vybraných případech má škola adekvátně využívat i sítě odborných poradenských zařízení, a to jak školských (např. pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center), tak i jiných (např. psychiatrických ambulancí pro děti mládež).
Aby bylo výchovné působení účinné, je nutno nejprve děti ve výchovném a vzdělávacím procesu důkladně poznat – klasifikovat a identifikovat.
Již pregraduální, nejen postgraduální výuka učitelů by měla budoucí pedagogy vhodně aplikačně a prioritně připravovat na budování přirozené autority a zdokonalování takových svých pedagogických a komunikačních i motivačních kvalit, které budou podporovat zodpovědný osobnostní, kognitivní a komunikační rozvoj žáků.
Děti se zvýšenou psychickou tenzí mohou být běžně integrovány ve vzdělávacím proudu základního školství. Patří však mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Podle školského zákona jsou za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami považováni tito žáci se:
1. zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování),
2. zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování),
3. sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu)
Speciální vzdělávací potřeby dětí a žáků zjišťují školská poradenská zařízení (ŠPZ). Patří mezi ně pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum, středisko výchovné péče.





Knihy

Rakovina jako řeč duše -- autor: Heuper Bert
Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy -- autor: Vyskočilová Eva, Válková Libuše
Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy -- autor: Válková Libuše, Vyskočilová Eva
Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem -- autor: Čadilová Věra, Žampachová Zuzana
Základní psychosomatická péče -- autor: Tress Wolfgang

Komentáře ke slovu psychosomatické tenze u dětí


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » psychosomatická retardace
následující slovo: » psychosomatická tenze dětí a mládeže
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2370
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2020  --  ABZ.cz