Pojem rodové (genderové) studie

Slovo:

rodové (genderové) studie


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a zatím nebylo ověřeno editorem

Význam:

RODOVÉ (GENDEROVÉ) STUDIE se zabývají studiem diferencí mezi muži a ženami, a to především diferencí (rozdílů) psychologických, sociálních a kulturních.Týkají se např. postavení žen ve společnosti, rozdílů ve mzdách mužů a žen, tradičních rolových úloh mužů a žen, rozdílů v osobnosti a psychice mužů a žen, věku dožití mužů a žen (věk dožití mužů je stále nižší než věk dožití žen).
V současné době se např. v psychologii intenzivně studují rozdíly mezi normální osobností, chováním a prožíváním muže a ženy, např. v oblasti inteligence, tvořivosti, altruismu, kriminality, úrazovosti apod.
Více či méně se berou v úvahu i biologické rozdíly mezi muži a ženami (sexuální diference) a rodové feminní a maskulinní rozdíly (genderové diference), které jsou dány různými pojetími mužské a ženské role v dané společnosti.
Rodové studie se zabývají nerovnostmi podmíněnými sociálně a kulturně např. postavením žen a mužů ve společnosti, rovnosti příležitostí pro ženy a muže, finančními příjmy mužů a žen, účastí žen ve veřejném životě a politice, postoji různých společenských skupin vůči ženám a mužům, domácím násilím, násilím na ženách, věkem dožití mužů a žen (ten je v současné době nižší u mužů). Pojem ,,rod" (angl. ,,gender") se váže na uplatňování společenských rolí muže a ženy, zatímco ,,pohlaví" (angl. ,,sex") je vymezeno biologickými rozdíly. V současné době se očekává větší participace otců v rodině na chodu domácnosti a rodiny. Ve většině současných rodin je proklamována komplementarita mužských a ženských aktivit v rodinách, ve skutečnosti však většina domácích prací zůstává na ženě. To souvisí i s faktem, že mnohé ženy jsou v rodinách se svou rolí a pozicí více nespokojeny než muži.
V evropské kultuře jsou např. tradičně dívky více než chlapci zaměřeny na budoucí rodinný život.
Důraz na budoucí úspěch je stále častější u chlapců než dívek (Petr Macek, 2003).
Mezi sociálně podmíněné nerovnosti se řadí např.:
individuální úroveň vzdělanosti,
individuální úroveň rozumových dovedností obecných i speciálních,
motivace ke studiu a k práci, úroveň aspirací,
úroveň jazykové komunikace,
úroveň sociálního a morálního chování.
Zkoumají se ovšem i závady a poruchy pohlavní identity (např. transexualismus, transvesticismus dvojí role).
Transexualismus je porucha pohlavní identity (totožnosti), která se projevuje touhou jedince žít a být akceptován jako člen opačného pohlaví, jde tedy o inverzní sexuální identifikaci, o touhu po změně pohlaví, negativní vztah k vlastním genitáliím, což je obvykle doprovázeno přáním chirurgického zákroku a hormonálního léčení, aby tělo odpovídalo co možno nejvíce preferovanému pohlaví. Transsexuální identita trvá alespoň dva roky a porucha není příznakem jiné duševní poruchy, jako např. schizofrenie, ani není sdružena s chromozomální abnormalitou.
Transvesticismus dvojí role částečná porucha sexuální identity (totožnosti), kdy jedinec občas nosí šaty opačného pohlaví, aby dočasně prožil příslušnost k opačnému pohlaví, ale nošení šatů opačného pohlaví není motivováno sexuálně, ale jde o převažující heterosexuální orientaci (častěji jde o muže) a jedinec nemá zájem o trvalou změnu pohlaví.
Mezi závady a poruchy sexuální preference patří např. fetišismus, fetišistický transvesticismus, exhibicionismus, voyerství (skoptofilie), pedofilie a sadomasochismus.
Fetišismus je porucha pohlavní preference projevující se tím, že jedinec zažívá opakovaně silné puzení a fantazie, týkající se neobvyklých předmětů nebo činnosti (např. se šaty, obuví) a buď jedná podle tohoto puzení, nebo je jím výrazně stresován. Tato preference musí být přítomna nejméně 6 měsíců. Fetiš (nějaký neživý předmět) je nejdůležitějším zdrojem sexuální stimulace nebo je podstatný pro uspokojující sexuální odezvu.
Fetišistický transvesticismus jako porucha sexuální preference se projevuje tím, že jedinec nosí oblečení opačného pohlaví, aby vytvořil vzezření a pocit, že patří k opačnému pohlaví, avšak ve skutečnosti netouží stát se opačným pohlavím. Nošení šatů opačného pohlaví je těsně spojeno se sexuální vzrušením. Jakmile však dojde k orgasmu a sexuální vzrušení klesá, dochází k silnému přání si oblečení opačného pohlaví svléknout.
Exhibicionismus jako porucha sexuální preference se projevuje vracejícími se nebo přetrvávajícími tendencemi ukazovat své genitálie nic netušícím cizím lidem (obvykle opačného pohlaví), což je téměř vždy spojeno se sexuálním vzrušením a masturbací. Není zde úmysl ani nabídka sexuálního styku s osobou, před níž se exhibuje.
Voyerství je porucha sexuální preference projevující se vracející se nebo přetrvávající tendencí dívat se na osoby při sexuálním nebo intimním chováním, jakým je např. svlékání, což vede k sexuálnímu vzrušení a masturbaci. Jedinec při tomto slídičství nemá v úmyslu odhalit svou přítomnost a nemá ani v úmyslu zapojit pozorovanou osobu do sexuální aktivity.
Pedofilie jako porucha sexuální preference se projevuje tím, že jedinec má vytrvalou a převládající preferenci sexuální aktivity s prepubertálním dítětem nebo dětmi. Jedinci je přitom nejméně 16 let a je nejméně o 5 let starší, než dítě nebo děti.
Sadomasochismus je porucha sexuální preference projevující se tím, že jedinec upřednostňuje sexuální aktivitu, kterou buď přijímá (masochismus) nebo poskytuje (sadismus), nebo obojí, a to ve spojení alespoň s jedním z následujících projevů: bolest, pokořování, omezování osobní svobody. Sadomasochistická aktivita je přitom nejdůležitějším zdrojem stimulace nebo je nutná pro sexuální uspokojení a musí být přítomna nejméně 6 měsíců.
Poruchy sexuální preference mohou být i mnohočetné a nespecifikované.
Zkoumají se také psychické a behaviorální závady a poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací, např. porucha sexuálního vyzrávání a egodystonická sexuální orientace.
Porucha sexuálního vyzrávání je psychická a behaviorální porucha spojená se sexuálním vývojem a orientací a projevuje se tím, že jedinec trpí nejistotou, pokud jde o jeho (její) pohlavní identitu, genderovou totožnost a roli nebo sexuální orientaci, což u něho vyvolává úzkost nebo depresi.
Egodystonická sexuální orientace je psychická a behaviorální porucha spojená se sexuálním vývojem a orientací. Pohlavní totožnost (identita) je sice nepochybná, stejně jako sexuální preference, ale jedinec si přeje, aby byla jiná.
Při odborném diagnózování genderových variant a deviací (parafilií) a určování míry společenské, zdravotní i životní nebezpečnosti závad či poruch pohlavního chování a prožívání dospělých osob i dětí a mládeže se používají různé diagnostické metody. Patří sem především pozorování, interview a anamnéza. Zvláštní pozornost je věnována oblíbeným činnostem, preferovaným hračkám, kresbám a hrám, a to i v předškolním věku, oblíbeným pohádkovým a filmovým či divadelním postavám a vzorům, preferenci oděvů a účesů druhého pohlaví, projevům negativity, odporu k vlastním primárním a sekundárním pohlavním znakům.
Mezi specifické psychofyziologické testy patří např. PGF (phalopletysmogragie),
a VPG (vulvopletysmografie).
Mimořádně důležitá je genetická a endokrinologická diagnóza.
Na základě souhrnné odborné diagnózy se stanovují edukativní a léčebné intervence.
Pro léčení deviací a parafilií je důležitá psychoterapie. Často jde o syntézu psychoterapie, socioterapie, případně v kombinaci s biologickými léčebnými postupy (např. hormonální útlumové léčby). Cílem je dosáhnout u dětí i dospělých adekvátní náhled na jejich odchylku a přiměřenou sexuální a sociální adaptaci, přizpůsobení se společenským normám, naučit se s odchylkou žít.
Transgenderové (transsexuálové) se někdy na základě své osobní žádosti, kterou musí doporučit příslušná týmová odborná komise, podrobují transmisivním genitálním operacím.
Před plánovanou genitální operací je důležitý výsledek testu RLF (Real Life Test), který zkoumá adaptací na život klienta v roli a pozici preferovaného pohlaví, kdy dočasně (např. jeden rok) nosí šaty opačného pohlaví, češe se jako opačné pohlaví, chová se a prezentuje se ve společnosti, ve škole v práci atd. slovem i písmem jako příslušník pohlaví, které preferuje. Jde o získání osobní zkušenosti z reálného života s preferovaným genderem.
Pro genitální operace vedoucí k přeměně (rekonstrukci) pohlaví se používá zkratka SRS (Sex Reassignment Surgery) nebo GRS (Genital Rekonstruction Surgery). Často se aplikuje i hormonální substituční léčba, která má zkratku HRT (Hormone Replacement Therapy).
Pohlavní příslušnost by se chirurgicky ani endokrinologicky neměla měnit jen na pouhou osobní žádost subjektu nebo jen jeho rodičů, ale měl by se vzít v úvahu především odborný názor a doporučení multidisciplinárního týmu.
Genderová rovnost (parita) mužů a žen, rovnoprávnost pozic a rolí muže a ženy, rovnost příležitostí ve školách a ve společnosti a stejné či obdobné možnosti prezentace, reprezentace, hodnocení a uznání je považována za jednu z politických priorit Evropské unie a Organizace spojených národů.
Gender je pojem a termín, který v současnosti odkazuje především na psychosociální rozdíly mezi muži a ženami., které jsou primárně kulturně, sociálně, edukačně i autoregulačně podmíněné a ovlivněné a mnohé přitom nejsou považovány za optimální, ani za adekvátní, přijatelné a žádoucí.
Mnohé z těchto rozdílů se mohou v čase měnit a diferencují se jak v rámci jedné kultury, tak i mezi kulturami.
Jsou možným předmětem socializace, kultivace, edukace (vzdělávání a výchovy) i sebevzdělávání a sebevýchovy a reedukace.
Doporučuje se používat ve školství genderově korektní jazyk učitelů a učitelek, žáků i žákyň. Je to způsob vyjadřování, který neironizuje, nezesměšňuje, nedehonestuje a nediskriminuje jedince z hlediska rodu mužského či ženského. Týká se to např. nadužívání o podstatných jmen rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen (chlapců i děvčat) tj. nadužívání generických maskulin (např. zaměstnanci, politici, autoři), ale i nadužívání podstatných jmen rodu ženského pro souhrnné označení mužů i žen, chlapců i dívek, tj. nadužívání generických feminin (jedničky, hvězdy, kapacity, celebrity). Je žádoucí adekvátně, nikoli extremisticky radikálně upřednostňovat jazyk nesexistický, genderově (rodově) neutrální, a to při ústní i písemné komunikaci.
Učitelé a učitelky by se měli vyvarovat nesprávných genderových stereotypů jako jsou nezdůvodněné hyper generalizující, paušalizující subjektivní názory, jak musí vypadat muž a jak žena a veřejnému zesměšňování, hanobení, dehonestace konkrétních tělesných či duševních vlastností jednotlivých chlapců a dívek.
Nesprávné genderové stereotypy je třeba redukovat především poučením, řádně zdůvodněnou odbornou argumentací, korektně, promyšleně a postupně, získáváním kritického náhledu a porozumění, zejména pokud jde o zjednodušující a zaujaté diskriminační představy o typicky mužských a ženských osobnostních vlastnostech, o rolích a pozicích mužů a žen a jejich stylu interakcí a komunikací ve společnosti.
Extrémně radikální, co nejrychlejší a až násilné postupy při odstraňování genderových stereotypů, prosazování genderové rovnosti i v redundantních, hyperbolizovaných a někdy i nadbytečných genderových detailech (např. v nekompromisním vyžadování neutrálního oblékání, genderově neutrálních účesů a doplňků i hraček a her) může způsobovat více škody než užitku.
Je třeba genderové stereotypy diferencovat a hodnotit a redukovat v čase i podle míry jejich nesprávnosti, společenské nebezpečnosti a škodlivosti.
Gender a determinaci vývoje genderu je třeba definovat komplexněji, multidisciplinárně (bio-psycho-sociálně), a to proto, že některé vlastnosti a rysy genderu, nerovnosti a rozdíly
v chování a prožívání mužů a žen nebývají determinovány pouze a jen psychosociálně a kulturně, ale do větší či menší míry kombinovaně, také biologicky, např. geneticky nebo hormonálně, psychosomaticky. Sociální a biologické faktory jsou ve vzájemné interakci.
Ve vzájemně se prolínajícím vývoji somatickém a psychosociálním a v jejich komplexní interakci jsou období s převahou determinujících faktorů biologického rázu (např. v prenatální fázi a v pubertě) a období s převahou psychosociálních a kulturních činitelů (např. v dospělosti).
Pokud je biologická determinace určitého způsobu chování, prožívání, vlastnosti nebo rysů osobnosti dokonce závažnější než determinace psychosociální a kulturní, bývá také edukační, socializační, psychoterapeutická, farmakoterapeutická i autoregulační intervence a snaha o žádoucí změnu chování a prožívání obtížnější a někdy dokonce i nereálná.





Knihy

Novomoravští rodové. I. olomoučtí protestanté ve zmocňovací listině z roku 1610. Část II. -- autor: Bílý Jiří L., Kašpar Zdeněk
Odstraňování bloků rodové linie -- autor: Sineľnikov Valerij
Erbovní a rodové pověsti -- autor: Fridrich Hynek
Erbovní a rodové pověsti -- autor: Fridrich Hynek
Výzkum rodové linie -- autor: Jonanime Masakacu

Komentáře ke slovu rodové (genderové) studie


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » rodopsin, rhodopsin
následující slovo: » rodové studie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2414
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2019  --  ABZ.cz