Pojem stresy vysokoškoláků a vysokoškolaček

Slovo:

stresy vysokoškoláků a vysokoškolaček


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Dobrý člověk je učitelem horšího, horší člověk je materiálem pro člověka dobrého. Ten, kdo si neváží svého učitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dopouští se chyby (LAO C´).

Studující na vysokých školách, ale i vysokoškolští učitelé jsou vystaveni celé řadě tzv. akademických či univerzitních stresů. V tomto příspěvků se zaměříme primárně na studenty a studentky. Stresy učitelů budou uvedeny v jiném příspěvku.
STRES chápeme jako soubor rizikových reakcí organismu na zatěžující vnitřní nebo vnější podněty (stresory) narušující krátkodobě nebo dlouhodobě a v různé míře ( v závislosti na individuální vulnerabilitě a resiliencii organismu) normální chod funkcí a pohodu organismu.
Akademické stresy nemají většinou ráz extrémních makrotraumat (jako je např. přímé ohrožení života nebo zdraví), ale spíše méně nápadných psychických mikrotraumat.V každém případě však akademické stresy často negativně ovlivňují nejen pohodu jednotlivců, alei sociální klima a atmosféru školy.
V našem průzkumu šlo o zjištění, s jakými stresory a stresogenními situacemi (které by mohly podle jejich subjektivního názoru být pro ně i nadlimitní zátěží a poškodit jejich zdraví) přicházejí studující během studia do kontaktu a jaké jsou možnosti prevence těchto stresů.
Metoda průzkumu
Provedli jsme dotazníkové šetření a rozhovor s 5 posluchači a 73 posluchačkami čtvrtého ročníku vysoké školy připravující budoucí učitele, ve kterém jsme zjišťovali stresující problémové události, které posluchači zažili během studia na vysoké škole a které mohly poškodit jejich zdraví (definované jako psychická, sociální a fyzická pohoda, nejenom nepřítomnost nemoci). Pokusili jsem se zjistit jak některé kvantitativní údaje (např. frekvence stresů), tak i údaje kvalitativního charakteru (konkrétní druhy stresu).
Výsledky průzkumu
Stresy z problémových situací a rizikových faktorů na vysoké škole se týkaly těchto oblastí:
1 Nekompetentní výuka, zkoušení a hodnocení studentů 41 % 32 studentů a studentek
2 Neadekvátní přístup a vztah učitelů ke studentům a studentkám 26 % 20
3 Organizační nedostatky školy 19 % 15
4 Problémy se studijním oddělením 14 % 11
Celkem 100 % 78 studentů a studentek
Ad 1) Jako stresující příklady nekompetentní výuky a zkoušení uváděli studenti např. insuficientní znalosti učitele, didakticky neadekvátní způsob výuky, neobjektivní zkoušení a klasifikování podle momentální nálady učitele, neadekvátní hodnocení studentských ročníkových, seminárních, bakalářských a magisterských prací vedoucími prací i oponenty. Posudky některých učitelů obsahují vážné věcné a odborné chyby: kritizují např. studenty za používání některých oficiálních a běžných pojmů (Sekundární analýza dokumentů je pro mne překvapující termín, nedovedu si představit, co je potom primární analýza dokumentů, píše v posudku oponent). Studenti si všímají opakovaně, že autor posudku jim vytýká např. pravopisné chyby a sám má závažné nedostatky v pravopise (recenzent píše např. děti nesprávně pochopili, místo děti nesprávně pochopily).
Ad 2) Závažné byly uváděny stížnosti studujících na dehonestaci ze strany učitelů a na hyperexcitovaný, nebo naopak příliš neosobní, distancovaný způsob jednání učitelů se studenty.
Studující uváděli, že někteří učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, projevující se křikem, nadávkami, nemístnými poznámkám, posměchem, ironii, svévolí a skandalizováním studentů.
Prožitky neúspěšnosti, urážení, ponižování a šikany, zejména mají-li chronický ráz, ohrožují sebeúctu (sebevědomí, sebehodnocení) studentů. Patří rovněž mezi rizikové faktory, které u disponovaných jedinců mohou vést až k závadám a poruchám kvality života a zdraví.
Práce všech učitelů, a to i učitelů na vysokých školách je velmi náročná. Proto u učitelů poměrně nezřídka dochází vlivem stresů ke zkratkovému chování. Svůj vlastní stres tak učitelé někdy přenášejí na studenty.
Ad 3) Mezi stresujícími organizační nedostatky uváděli studenti např. pozdní tvorbu a problematičnost rozvrhu a malou úroveň informační komunikace školy.
Ad 4) Mezi stresující problémy na studijním oddělení zařadili studenti např. neplnění úředně stanovených termínů pro sdělení důležitých oznámení, velké fronty v úředních hodinách a situační komunikační neochotu některých pracovnic a pracovníků oddělení.
Jako příklad stresujícího zážitku může sloužit výpověď posluchače čtvrtého ročníku:
Absolutní špičkou v negativních stresujících zážitcích ovlivňujících moje zdraví byla série nepříjemných překvapení před státními bakalářskými zkouškami. Prvním překvapením byla bezesporu přihláška. Už to, že se přihláška podává v papírové podobě (přestože ostatní agenda studenta je vedena elektronicky) s sebou přináší další starosti, jako například, zda je přihláška vyplněna správně nebo zda ji studijní oddělení ze své schránky opravdu stihlo vybrat.
Ve studijním řádu je doslova uvedeno, že ,, termíny státní zkoušky a složení zkušebních komisí jsou zveřejněny v IS MU a na úřední desce fakulty nejméně dva týdny před zahájením státních zkoušek v daném semestru".
K termínu mých státních závěrečných zkoušek jsem se dostal tak, že mi vyděšený spolužák na začátku května napsal e-mail, že zkoušky jsou už příští týden! Rozhodl jsem se nepanikařit a zvážit cestu k úřední desce studijního oddělení. Tam se mé nejčernější obavy bohužel potvrdily. Týden před státnicemi byl na světě podrobný harmonogram v papírové podobě, jeho elektronický bratříček na ISu si s příchodem na svět ještě nějaký ten den počkal.
Radši nedomýšlím, co by se stalo, kdybych na fakultu nejel a rozhodl se doma počkat na elektronický harmonogram.
Mikro traumatizaci na vysokých školách si můžeme rozdělit na primární a sekundární.
K primární psychické traumatizaci dochází v situaci, kdy student osobně prožívá emoční nepohodu, např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud, bezmoc, neúspěšnost, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti, posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci.
Primární psychická traumatizace poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji.
Může být způsobena úmyslně, intencionálně, ale i nezáměrně, neúmyslně.
Uvádíme ilustrativní příklad primární psychické traumatizace studentů ze strany přednášející:
Když jsme v semináři dělali cvičení a něco se nám nevydařilo a udělali jsme chybu, hned jsme si poslechli delší proslov, jak jsme se s takovými znalostmi mohli dostat na vysokou školu, a že pokud se naše výkony nezlepší, tak můžeme jít prodávat do zeleniny a nemáme na vysoké škole co dělat. Tento výrok mne téměř šokoval. Všichni jsme však mlčeli. Když jsme se na ni kolikrát nechápavě dívali, tak se jen otázala, jestli máme nějaký problém, ale řekla to takovým tónem, že každý raději řekl, že žádný problém nemá. Opravdu s námi mnohokrát jednala jako s dětmi, které se snaží převychovat, a ne jako s dospělými lidmi, které by měla respektovat.
Za sekundární psychickou traumatizaci , která bývá většinou méně intenzivní než psychická traumatizace primární, považujeme situaci, kdy studenti nejsou
přímo vystaveni stresování vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímého stresování někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, kolegy či kolegyně. Sociálně vnímali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání, a i na jejich psychosomatickou pohodu.
Uveďme příklad:
,,Při jednom ze seminářů jsme probírali témata našich bakalářských prací. Každý měl říct, jakým způsobem zpracovával praktickou část. Jako jedna z prvních vystoupila spolužačka, jejíž téma bakalářské práce bylo Taneční terapie u dětí s tělesným postižením. Měla jedno z nejtěžších témat, protože k této problematice existuje málo literatury. A praktická část probíhala tak, že si spolužačka vymýšlela a sestavovala jednotlivé hodiny taneční terapie pro svůj zájmový kroužek, do kterého se mohli dobrovolně přihlásit žáci s tělesným postižením. Inspirovala se pro svou tvorbu dostupnou literaturou o taneční terapii, vycházela také z vlastních zkušeností s tancem z tanečního souboru a jednotlivé hodiny přizpůsobovala individuálním možnostem žáků. Myslím si, že to celé bylo velmi časově náročné na přípravu a realizace vyžadovala velkou dávku odvahy, kreativity, zodpovědnosti a dobré organizační schopnosti. Spolužačka referovala, že její kroužek navštěvuje pravidelně, zcela dobrovolně a s nadšením několik žáků s tělesným postižením a někteří i s velmi těžkým tělesným postižením. Spolužačka zařazovala různé pohybové aktivity na hudbu, libovolné vyjadřování hudby tělem, společný tanec i uvolňující relaxace při relaxační hudbě.
Poté co spolužačka popsala tento svůj projekt, učitel začal velmi negativně hodnotit vše, co udělala. Řekl, že je velmi nevhodné použít taneční terapii zrovna u tělesně postižených. Odsuzoval spolužačku, že žáky jistě během tohoto kroužku velmi frustrovala, protože tělesně postižení nikdy nemohou tancovat a pohybovat se esteticky na hudbu a že tímto jím srážela sebevědomí. Zavrhl tento její projekt s tím, že je to nesmyslné. Nereagoval na její argumenty, že žáci tam chodili s nadšením a z vlastní vůle, protože je to bavilo, bylo to pro ně něco nového a nešlo ani tak o estetiku, ale o radost z pohybu podle hudby a rytmu a o určitou formu relaxace. Učitel prosazoval svůj subjektivní názor a snažil se, aby sama spolužačka uznala svou chybu. Myslím, že si ani neuvědomoval své necitlivé jednání. Bylo to celé velmi stresující, smutné a demotivující. Ve třídě bylo napětí, všichni tiše nesouhlasili, ale neodvažovali jsme se raději protestovat. Poté jsme se nikdo už raději nepouštěli do polemik nad našimi bakalářskými pracemi s tímto učitelem."
Specifický typ sekundární traumatizace představují stresy vyvolané konfliktními a hostilními vztahy mezi učiteli do nichž jsou studenti nedobrovolně vtahováni. Studujícím např. bývá vytýkáno, když studují ke zkoušce z příruček napsaných a publikovaných někým jiným, než je jejich examinátor. Označují dokonce takové cizí studijní materiály za špatné. Pokud student přesto studuje z jiných než učitelem doporučených materiálů, projevuje se to někdy záporně i na jeho klasifikačním hodnocení.
Symptomy a syndromy stresu
Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je u studentů hyperarousal, hyperexcitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace, která může být pouze situační, krátkodobá, ale i dlouhodobá.
Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které se projevuje obtěžujícími, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustálé vybavování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými prožitky, které se podobají prožitkům, jež vyvolala původní traumatická situace.
Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jistou dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o útlumovou, únikovou reakci.
Všichni jedinci nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti (vulnerability), a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé.
Někteří studenti jsou osobnostně i situačně a procesuálně odolnější, adaptabilnější, (resilientnější), jiní jsou však spíše senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní, často s malou sebedůvěrou a sebejistotou, a tedy zranitelnější. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. Jejich počet kompetentně odhadujeme na 10-15 % z populace studentů.
Odolnost vůči rizikům, zátěžím, osobnostní nezdolnost, psychickou otužilost (hardiness) je ovšem vhodné biodromálně trénovat a rozvíjet.
Terapie stresu
Pro stresované osoby je především důležitá sociální opora a podpora, např. od kolegů a kolegyň, rodičů, příbuzných i cizích osob. Je třeba neustávat v sociálních interakcích. Sociální opora umožňující stresovanému studentovi nebo studentce akceptovanou abreakci, má často přímý vliv na redukci stresu a celkový psychický stav a pohodu stresované osoby. Čím větší a kvalitnější je sociální síť, systém sociálních vztahů (social network) a sociálních interakcí člověka, tím větší je pravděpodobnost sociální opory jako jednoho z protektivních faktorů.
Jako metoda psychoterapie a autopsychoterapie stresu je často (avšak až po spontánní abreakci) využívána relativizace stresu, kdy reálné stresy člověka jsou porovnávány s většími stresy, které již v minulosti úspěšně zvládl, nebo s většími stresy jiných lidí. Jde vlastně o relativně pasivní vyrovnání se s nepříznivým afektivním stavem, regulaci emocí, které stres vyvolal.
Mimo tento pasivnější způsob copingu (zvládání stresu, zátěže) je ovšem možný i přístup aktivnější, usilující o včasné, systémové a plánovité odstranění příčin a podmínek stresu, a to nejenom osobní a individuální, ale je-li to nezbytné, i s pomocí dalších osob.
Také antistresové dýchání, zvýšená pohybová aktivita, relaxační cviky, pozitivní myšlení, autosugesce, vizualizace a meditace pomáhají redukovat stresy, zvyšuje pocit sebedůvěry a sebekontroly.
Správný životní styl, dobrý a pravidelný spánek, zdravá strava a pobyt v přírodě rovněž pomáhají redukovat stresy a zvyšovat úroveň frustrační tolerance.
Prevence akademických (univerzitních) stresů
Z výsledků průzkumu vyplývá, že zvýšení odborné a didaktické úrovně vysokoškolské výuky by mohlo preventivně snížit počet stresových situací, které studující na vysoké škole prožívají.
Mnohým stresům by se předešlo, kdyby na všech vysokých školách byla přesně stanovena a sjednocena kriteria pro zkoušení i pro posuzování studentských prací a kdyby vedoucí kateder vždy dostatečně usměrňovali všechny vyučující zkoušející studenty a posuzující studentské práce. Posudky studentských prací by neměly obsahovat věcné, odborné ani závažné jazykové chyby.
Prevence stresu a psychické traumatizace studentů ze strany vysokoškolských učitelů tkví také v selfmanagementu, autoregulaci, sebeovládání vysokoškolského učitele, v ovládání vlastního temperamentu, emocí, afektů a případných verbálních agresivních tendencí a v rozvíjení vnímavosti k příznakům psychické traumatizace studentů a ke zvyšování své frustrační tolerance.
Mimořádně významný pro předcházení akademických stresů je zdravý a kultivovaný styl komunikace studentů s učiteli, což ovšem především předpokládá normální, zdravé a zralé osobnosti jak na straně studentů, tak i učitelů.
Každý vysokoškolský učitel by měl usilovat o spolutvoření žádoucího (a stresovou hladinu kladně ovlivňujícího) sociálního klimatu a atmosféry školy, jinak hrozí, že
zapříčiní stresy a psychická traumata svých studentů. I pro vysokoškolského učitele platí, že k jeho roli nestačí jen odborná fundovanost, ale také kultivovanost a etická a estetická úroveň osobnosti.
Literatura
KOHOUTEK, R.- FILIPKOVÁ, E. Psychotraumatizing of Pupils, Students and Teacher at Czech Schools- In Quality of Live in the Context of Health and Ilness. BRNO, MSD, s.r.o., 2008. S. 90-96. ISBN 978-80-77 392-073-9.

Komentáře ke slovu stresy vysokoškoláků a vysokoškolaček


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » stresy a psychická traumata na školách.
následující slovo: » stretch
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3392
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz