Pojem Tělesné

Slovo:

Tělesné, výrazové a pohybové vlastnosti


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a zatím nebylo ověřeno editorem

Význam:

TĚLESNÉ, VÝRAZOVÉ A POHYBOVÉ VLASTNOSTI jsou nedílnou součástí osobnosti člověka a jejího poznávání.
Lidské tělo je nositelem existence osobnosti člověka, vypovídá o rase, rodové příslušnosti, pohlaví, konstituci, výšce, hmotnosti, kráse, věku, zdravotním stavu, společenském postavení.
Subjektivní obraz a představa i subjektivní hodnocení vlastního těla (body image) a jeho funkčnosti patří mezi základní osobní hodnoty člověka. Je významným měřítkem jeho sebehodnocení, sebedůvěry, sebevědomí,
zdrojem potěšení, ale někdy i pocitů nedostačivosti a méněcennosti, stresů a frustrací.
Souvislost psychických vlastností, stavů a procesů a tělesných vlastností, stavů a procesů je důležitým problémem v psychologii. Lidově se takové souvislosti tradují odedávna, např. tlouštíci jsou často pokládáni za dobromyslné, lidé s masitými rty za smyslné, lidé s vystupující bradou za energické apod. Některé z těchto názorů vznikly ovšem na základě neopodstatněných zobecnění. Cesare Lombroso (1836 - 1909) např. mylně tvrdil, že nízké čelo, veliké uši a silná čelist jsou typické pro zločinecký typ člověka.
Neexistují jednoznačné souvislosti mezi hmotností mozku a inteligencí nebo mezi velikostí lebky, vysokým čelem a inteligencí.
Uvnitř každé populace existují skupiny (třídy) osob, které se více méně podobají souborem některých charakteristických vlastností, resp. znaků, a to i růstových a vývojových. Tyto skupiny nazýváme typy.
Typy jsou zčásti určeny dědičností (somatotypy, konstituční typy), zčásti jsou modifikovány způsobem života (tzv. funkční typy, např. sportovci).
Konstituce představuje určitý základ, s nímž se člověk rodí (stavba těla a vrozené "vzorce chování"), který je vlivem zevních činitelů (výživou, zaměstnáním, koníčkem apod.) u jednotlivců různě modifikován a také stabilizován. Čisté konstituční typy jsou poměrně řídké, zato typově nevyhraněných osob je hodně.
Věda o zařazování lidí podle tělesné stavby do určitých typů se nazývá biotypologie.
Podle tělesné formy se nejčastěji rozlišují typy podle polarity určité vlastnosti:
- longiligní (makroskelický, mikrosplanchnický, leptosomní, lineární) s převládajícími délkovými proporcemi,
- breviligní (brachyskelický, megalosplanchnický, pyknický, laterální) s převládajícími šířkovými proporcemi,
- typ střední, medioligní, (mesatiskelický) bez výraznější převahy délkových či šířkových proporcí.
Podle francouzského lékaře Leona Mac Auliffea (1876-1937) lze (alespoň u mužů) stanovit čtyři konstituční typy:
- respirační (dýchací) - je charakterizován větším vývojem těch částí těla, které se účastní dýchání (nos, krk, hrtan, hrudník atd.) . . . . 30 % mužů
- digestivní (zažívací) - vyznačuje se vývinem dolní třetiny obličeje (žvýkací svaly) a zvětšením břicha, tedy částí souvisejících s trávením a výživou . . . . 14 % mužů
- muskulární (svalový) - mívá tvary i proporce vyvinuty harmonicky . . . . 47 % mužů
- cerebrální (mozkový) - má nápadně velkou hlavu, zvláště její mozkovou část. Čelo je široké a vysoké. . . . . 9 % mužů.
Český popularizátor biotypologie Norbert Fabián Čapek (1870-1942) rozlišoval typ:
- mozkový (přemýšlivý),
- hybný (svalový a kosterní),
- živný (dobrácký, žoviální, srdečný)
- harmonický.
Mozkový typ je prý symbolizován čelem, hybný nosem a živný břichem, ústy a zátylkem.
Německý psychiatr Ernst Kretschmer (1884 - 1964) stanovil tři vyhraněné konstituční typy
(pyknický, leptosomní a atleticky) a jeden nevyhraněný tělesný (konstituční) typ (dysplastický).
Pyknická konstituce. Slovo pyknik pochází z řeckého "pyknos", to je pevný, tlustý, silný, pyknická postava je zavalitá, zaoblená, střední výšky, má velké rozměry vnitřních dutin, kratší končetiny, zavalité tělo s měkkým svalstvem, široký nos s tupou špičkou, jemné vlasy, častá je plešatost.
Leptosomní konstituce. Původně užíval Kretschmer termín astenická, ale protože tento termín neprávem sugeruje určitou nedostačivost, navrhl termín leptosomní. Slovo leptosom pochází z řeckého "leptos", to je jemný, hubený, úzký, slabý, "soma" znamená tělo. Leptosomní postava je protáhlá, vysoká, štíhlá, úzká, s rameny útlými, hrudník je plochý (často vpadlý), svalstvo slabě vyvinuté, končetiny delší, slabé, malá tělesná váha v poměru k celkové velikosti, hlava malá, podlouhlá nebo kulatá, nos ostrý, ustupující brada, husté vlasy, obličej protáhlý, tělesná hmotnost nízká, kostra je gracilní.
Atletická konstituce. Vyšší až vysoká a robustní (mohutná) postava, silně vyvinuté svaly, tvar těla se zužuje od ramen dolů, krk dlouhý, veliké ruce a nohy, hrubá a vysoká hlava, nos i dolní čelist jsou silně vyvinuty, široká ramena a svalnatý hrudník.
Dysplastická konstituce. Nevyhraněný typ, mezityp. Zde došlo vlivem poruch funkce žláz k závadám a poruchám v tělesném růstu, jde o různé případy nepravidelné tělesné stavby. Bývá jich značný počet. Jde o atypické osoby, smíšené typy.
Tělesná konstituce je tedy určitý druh tělesné stavby, u něhož se předpokládá, že mu také odpovídá určitý, více či méně výrazný soubor duševních vlastností, temperament.
Velmi blízko Kretschmerově typologii je typologie amerického psychologa Williama Herberta Sheldona (1889 - 1977), který
porovnával fotografie 4 000 harvardských studentů, které byly pořízeny ve třech základních polohách: zpředu, zezadu a z profilu.
Hodnocením podle sedmi kvantitativních stupňů stanovil Sheldon tři typy tělesné morfologie:
- endomorfní - velké břicho, masivně vyvinuté zažívací ústrojí, tělesná struktura poměrně slabá,
- mezomorfní - převaha somatických struktur, výrazné svaly, kosti, vazivo, postava mohutná, pevná, rovné břicho,
- ektomorfní - zploštělý hrudník, jemné ustrojení celého těla ("kost a kůže"), funkčně dominuje nervová soustava.
Přestože pochybujeme o některých schematických a lineárních závislostech mezi tělesným a duševním stavem, nepopíráme, že zde určitý vztah existuje. Např. celá řada změn zdravotního stavu působí nejen na tělesnou, ale i na duševní a sociální pohodu, a proto jimi může být celá řada forem náhle změněného nebo nápadného chování člověka objasněna. Je-li člověk např. zasmušilý, zamlklý, nebo naopak nepřiměřeně neklidný, vznětlivý a dráždivý, pátráme někdy dlouho a marně po psychogenních příčinách tohoto duševního stavu a neuvědomujeme si, že může být způsoben počínajícím somatickým onemocněním nebo únavou. Důležité jsou zde informace i o stravování, spánku a snech člověka.
Psychické projevy závad a poruch zdraví:
- trávicího traktu (kupř. zácpa) bývají spjaty se skleslostí, pesimismem, mrzutostí,
- poruchy jater a žlučníku souvisejí nezřídka se stavy zvýšené dráždivosti a neklidem,
- poruchy srdeční činnosti souvisejí se strachem, úzkostmi a bázlivostí,
- chudokrevnost a některé jiné nemoci krve mají vliv na snížení výkonnosti,
- poruchy žláz s vnitřním sekrecí (endokrinní nemoci) zvyšují unavitelnost, dráždivost nebo zpomalují duševní činnost.
Mimoto působí špatný zdravotní stav zprostředkovaně tím, že vyvolává náladovou vratkost (labilitu).
Důležitost poznání zdravotního stavu, úrovně výživy tělesných a výrazových vlastností je dána také tím, že tyto vlastnosti úzce souvisejí se sebevědomím člověka. Je např. známo, že větší a rozložitější lidé bývají - i když to není pravidlem - sebevědomější než příliš malí a slabí lidé. Zejména nápadnosti (obezita, vyrážky aj.) a smyslové a tělesné vady souvisejí s
pocity méněcennosti.
Rizikovým faktorem (např. pro ischemickou chorobu srdeční) je centrální obezita, která se projevuje hromaděním tuku nad boky, v oblasti břicha, zejména pasu. Touto obezitou jsou postiženi zejména muži. Hodnoty od 94 cm do 102 cm jsou u evropských mužů považovány za zvýšené, zatímco u evropských žen jsou zvýšené hodnoty již od 80 cm do 88 cm .
Do ordinací praktických lékařů přichází asi 20% i více osob s tzv. somatoformními poruchami, kteří vyjadřují někdy i mnohočetné subjektivní stesky na své tělesné, somatické obtíže, ale jejich stesky nelze vysvětlit žádnou tělesnou poruchou.
Patří sem např. bigorexie, která je variantou dysmorfofobie. Je to závada či porucha vnímání vlastního těla, přičemž postižený jedinec často nereálně usiluje dosáhnout ve své fyzické zdatnosti naximálních hodnot (např. někteří muži chtějí dosáhnout mnohem a podstatně větších svalů), též Adonisův komplex.
S tím souvisí orthorexie jako mimořádné až extrémní a abnormální úsilí o co nejzdravější stravování ( člověk se vyhýbá např. konzumaci průmyslově zpracovaných potravin, zeleninu a ovoce chce konzumovat jen tehdy, je-li utržena před krátkou dobou, řádově před minutami ), od čehož si člověk slibuje dokonalé zdraví, dokonalý vzhled a dlouhý život.
Permarexie označuje permanentní závislost na dietách s cílem udržet si adekvátní či optimální vzhled a dobrý zdravotní stav.
Anorexie či mentální anorexie (anorexia nervosa) je komplikované psychosomatické onemocnění spočívající např. v nechutenství, odmítání potravy v důsledku zkresleného vnímání proporcí svého těla, chorobný strach z obezity.
Bulimie či mentální bulimie je porucha příjmu potravy, chorobné přejídání se, opakující se záchvaty přejídání.
Jednotlivé závady a poruchy mohou být buď jen mírné a přechodné (tj. dificility) nebo může jít o středně těžké nebo i těžké poruchy.
Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy (William Shakespeare).
Vzhled (vnější krása, líbivost, atraktivnost) a výraz člověka.
Vzhled, mimika, gestikulace, pantomimika, držení těla, motorika a způsob oblékání jsou exteriorizací interiorizovaných struktur (např. vnitřních prožitků). Do vzhledu a výrazu se promítají i potlačené zážitky a komplexy. Výrazové projevy člověka pro dobré, vzdělané a zkušené pozorovatele a posuzovatele promítají navenek vnitřní vlastnosti psychiky a osobnosti.
U většiny lidí je ohniskem výrazu (exprese) tvář. Tvář má mezi ostatními výrazovými prostředky ústřední strategickou pozici. Pro vlastní výraz obličeje mají rozhodující význam ústa a oči. Mimika může signalizovat povahu člověka (např. usměvavost (časté nebo vzácná) úsměv -široký- zdrženlivý, impulzivní, pohled - vážný, veselý ).
Charakteristický bývá pro člověka také způsob jídla, podávání a stisk ruky, gestikulace, poloha nohou při sezení, poloha ve spánku (např. bojovná, ukázněná, schoulená), chůze (pomalá, energická, nepřirozená), držení těla (hrdé, unavené, podřídivé), rukopis (podle něho můžeme např. poznat míru rozháranosti, vývojové zvraty, míru stylizace). Expresivní bývá také kresba, hlasité čtení, vyjadřovací styl (proto je pro praktické psychology důležitým materiálem korespondence dané osoby). Špatný nebo dobrý způsob oblékání a úpravy zevnějšku (zejména účes, tetování) budí často špatný nebo dobrý dojem o celé osobnosti člověka.
Souhrnně se dá říci, že celý životní sloh jednotlivých lidí je expresivní. Analýza životního stylu může pomoci diagnostikovat např. tvůrčí schopnosti osobnosti a míru jejího estetického talentu.
Přílišné soustředění člověka na techniku výrazového projevu (adaptivnost výrazu) může rušit prožívání a tok myšlenek i celistvost, jednotu (expresivnost) výrazového projevu. Čím hlubší a nerušený prožitek, tím přesnější a srozumitelnější může být jeho výrazový projev.
Důležitým výrazovým projevem je řeč, slovní komunikace, sdělování.
V moci jazyka je život i smrt a kdo ho miluje, okusí jeho ovoce (Kniha přísloví, 18. 21).
Mlčení může být v určité situaci nejen komunikační akt, ale i agrese.
Známý předsokratovský řecký filozof Demokritos (460-370 př.n.l.) kdysi řekl, že: ,,slovo je oděvem myšlenky".
Řeč však není pouze korelát myšlení, řeč je korelát celého vědomí v širším slova smyslu (i nevědomí).
Podle ruského pedagogického psychologa Lva Semjonoviče Vygotského (1896 - 1934) je odtržení intelektuální stránky našeho vědomí od jeho stránky afektivně-volní jedním ze základních a podstatných omylů tradiční psychologie. Sama myšlenka se nerodí z jiné myšlenky, ale z motivující sféry našeho vědomí, která zahrnuje pudy a potřeby, zájmy a pohnutky, afekty a emoce.
Rozlišujeme vnější a vnitřní řeč. Vnější řeč je sdělování myšlenek druhému člověku, vnitřní řeč je řeč pro sebe sama. Zkoumáme nejen obsahovou, ale také formální stránku řeči.
Řečové projevy (verbální komunikaci) člověka zkoumáme v souvislosti s výrazovými, pohybovými a vegetativními projevy (nonverbální komunikací), popř. jako součást komplexní činnosti či jednání.
Zvláštní pozornost je žádoucí věnovat vulgarismům tj. výrazům vulgárním a nekultivovaným, které se dostávají do rozporu s obecným i vyjadřovacími mravy. Mohou svědčit nejen o zhrubnutí jedinců, ale i o zhrubnutí společnosti. Někteří lidé vulgarismy nesprávně považují za projevy svobody ve společnosti.
Když analyzujeme slovní projev určitého člověka, musíme rozlišovat tyto aspekty: skutečný, reálný stav věci, jak si člověk subjektivně uvědomuje stav věci a co je schopen a ochoten o tom slovně vyjádřit.
Slovní projevy získáváme v různých formách a situacích: jako součást pozorování nebo experimentu, metodou rozhovoru, dotazníku nebo rozboru volnějších písemných projevů.
Doporučuje se zkoumat, jak je způsob sdělování jasný a pochopitelný, zajímavý (kombinace, nápady), působivý (emocionální účinnost), přesvědčivý (působivost na rozum posluchače), je-li dokonalejší ústní nebo písemný způsob sdělování, je-li sdělování střízlivé a věcné (objektivní typ), nebo živé a názorné (subjektivní typ).
Nezapomeňme. že slovo je také čin, a to někdy velmi závažný.
Závady a poruchy řeči mluvené i psané
Patří sem alexie (neschopnost číst), agrafie (neschopnost psát), agramatismus (porucha mluvnické stránky řeči), aphrasia voluntaria (dobrovolná němota), balbuties (koktavost), dysgrafie (porucha psaní u celkově normálně nadaného jedince), dyslexie (porucha čtení u normálně nadaného jedince), tumultus sermonis (breptavost) závada až porucha mluvní komunikace a srozumitelnosti, nápadně zrychlená až překotná řeč, nedbalá artikulace s častým vynecháváním slabik, porušená plynulost řeči. Na rozdíl od koktavosti je ovlivnitelná volním úsilím.
Specifická poruchou artikulace řeči znamená, že schopnost artikulace (fonologická schopnost), hodnocená podle standardizovaných testů je pod limitem jedné až dvou standardních odchylek pro daný věk dítěte, kdežto jazykové vyjadřování a chápání je v rámci limitu dvou standardních odchylek pro tento věk dítěte, přičemž neverbální IQ nesmí být nižší než 70.
Expresivní porucha řeči vykazuje schopnost užívat expresivní řeč nejméně jednu standardní odchylku pod nonverbálním IQ, (který nesmí být nižší než 70) , avšak receptivní schopnost řeči hodnocená podle standardizovaných testů, je v mezích dvou standardních odchylek pro tento věk dítěte.
Receptivní porucha řeči, resp. smíšená receptivně- expresivní porucha má chápání řeči hodnocené podle standardizovaných testů pod limitem dvou standardních odchylek pro tento věk dítěte, přičemž receptivní řečová schopnost je nejméně jednu standardní odchylku pod neverbálním IQ, hodnoceným standardizovanými testy.
Nepřiměřené, neuměřené a extrémně časté afektivní ventilování osobních vnitřních tenzí během verbální komunikace.
Důležité je také poznání dialektu (nářečí), kterým se daná osoba vyznačuje. V některých povoláních (např. učitelských, zdravotnických a sociálně-právních ) by neměl být dialekt při výkonu povolání používán.
Výrazovými projevy člověka se zabývá také estetika a estetická výchova. Estetika zkoumá obecné zákonitosti vývoje estetických vztahů člověka ke skutečnosti. Estetická výchova vede člověka k osvojení kulturních hodnot. Jejím cílem je změnit život člověka tak, aby byl krásnější. Jde jak o zvýšení receptivnosti krásna, tak i o jeho vytváření, a to jak v uměleckých projevech, tak ve způsobu života.
Odborná diagnostika řeči a dalších výrazových projevů.
Vedle pozorování a analýzy řečových projevů během rozhovoru využívají odborní psychologové specifické výtvarné a hudební testy a zkoušky čtení a psaní a grafologické vyšetření.
Pro všechny odborníky zabývající se diagnostikou dětské řeči je určen Heidelberský test řečového vývoje H-S-E-T, který sestavili J. Grimm a P. Schoeler pro diagnostiku úrovně řečového vývoje dítěte ve věku 4 - 9 let. Pro naše podmínky ho upravili M. Mikulajová, E. Habiňáková a V. Smékal.
Oblíbený je také individuální Čtecí test Z. Matějčka a kol. Hodnotí závažnost poruch čtení. Je využitelný pro děti od. 1. do 6. ročníku základní školy. Obsahuje pět variant textů, které umožňují měřit dvouminutové výkony ve čtení.
Pro diagnostiku vývojových poruch učení sestavil test také např. J. Novák, a to pro děti od 8 do 13 let. Test diagnostikuje vývojovou dyslexii, dysgrafii, resp. dysortografii a dyspraxii.
Motorika člověka.
Na úrovni motorických schopností a dovedností člověka závisí do značné míry jeho sebevědomí a sociální uspokojení. Lidé málo motoricky zdatní mívají také menší fyzickou sílu. Vznikají u nich snadněji pocity méněcennosti a potřeba jejich kompenzace. Existuje dokonce odborný názor, že výchovou těla a motoriky lze docílit i změn psychických.
Motorika člověka vyjadřuje také vztah člověka k činnosti, kterou vykonává. V motorice lidí se často nápadně projevují citové stavy, např. strach, ale i odvaha. Hodnocením směru, energie, velikosti a dalších parametrů pohybů můžeme zjistit typ vztahů člověka k jiným osobám, k sobě samému, k práci i k věcem.
Podle ruského psychologa Sergeje Leonidoviče Rubinštejna (1889 - 1960) jsou základními formami pohybu:
- držení těla (pohyby svalové aparatury),
- lokomoce (zejména chůze a držení těla při chůzi),
- mimika a pantomimika,
- sémantická gesta jako nositelé významu, smyslu: smeknutí, úklon, stisk ruky, tleskání.
(V gestech se zračí historie, studujeme např. formy pozdravu u různých národů, různých společenských formací nebo aktuální stav téže společenské formace, pozdrav "chuligána" - pozdrav kultivovaného člověka).
Také řeč je motorickou funkcí: intonace, přízvuk, síla hlasu, tempo hlasu, to vše zrcadlí osobnost.
Při konkrétním popisu motorických schopností a dovedností člověka zachycujeme klid, koordinaci pohybů, hbitost, uspořádanost, pružnost, jistotu, pohybové nadání, které se projevuje nápadnou motorickou obratností a lehkostí v osvojování manuálních a pohybových dovedností.
Psychologie studuje také charakterologické významy situačních pohybů např. translačních (v prostoru), flexivních (ohýbání se), extenzivních (natahování se), addukčních (přitahování se), abdukčních (odtahování se), rotačních (otáčení se), cirkumdukčních (kroužení), pronačních, supinačních, opozičních (vyjadřujících odpor).
Velmi důležité je také poznání, zda je člověk pravák nebo levák. Je-li levák, je důležité vědět, zda je nebo není přecvičovaný na pravou ruku. V některých případech může člověk být stranově nevyhraněný, obratný či neobratný na obě ruce stejně, pak hovoříme o ambidextrii, resp. ambilateralitě.
K vlastnostem motoriky patří také psychomotorické tempo člověka. Někdy se hovoří o osobním sensomotorickém reakčním času.
Pohybová (motorická) zdatnost a učenlivost (docilita, edukabilita) se zkoumá např IOWA-Brace testem motorické docility, Unifit testem, Eurofit testem, Fitnessgram testovou baterií. Podrobné informace o nich jsou dostupné např. ve vyhledávačích internetu.
Mezi důležité údaje somatického a konstitučního měření patří měření tělesné výšky a hmotnosti, zjištění BMI a měření podkožních řas pomoci kaloriperu, což jsou kleště na měření podkožního tuku.
Psychomotorické i psychosomatické vlastnosti lze do určité míry rozvíjet tréninkem, různými hrami a učením. Výsledkem učení v tomto směru může být např. zvýšení vytrvalosti, obratnosti, rychlosti i svalové síly.
Slavný švýcarský pastor a fyziognom 18. století Jan Kašpar Lavater (1741 - 1801), který byl přesvědčen, že naše duševno se projevuje ve všem, co činíme, zaznamenal, že u jednotlivého člověka všechny dynamické, pohybové, výrazové projevy jsou tvarově, celostně podobné, pro něho specifické. Chůze, podávání ruky, způsob, jak člověk projevuje náklonnost a jak se zlobí, mají podle Lavatera jednu a tutéž jednotící konzistentní charakteristiku.
Američtí psychologové G. W. Allport (1897 - 1967) a Ph. Vernon (1905 - 1987) rozšířili tyto údaje o jednotícím slohu výrazových projevů i o běh, tanec, způsob ležení, čtení, psaní, hru na hudební nástroj atp. Našli celostní "tvar" těchto projevů, který byl specifický pro jednotlivé zkoumané osoby. Lze tedy uvažovat i o odpovídající organizaci duševního života, o zvláštním duševním životním slohu.
Normální motorika je obratná, přiměřeně rychlá, rovnoměrná.
Psychologové v praxi by se měli intenzivně zabývat nejen diagnostikou motorických a sportovních dovedností, ale i psychokorektivními intervencemi, jejich stimulací a rozvojem v kombinaci s rozvojem žádoucích charakterových a morálních vlastností a rysů osobnosti.
Závady a poruchy motoriky:
- apraxie (manuální nezručnost),
- agitovanost (bezcílné pohyby),
- asterixis (třes rukou, akrální dysfunkce končetin),
- dyspraxie (mírná neobratnost, nezručnost),
- echopraxie (opakování úkonů viděných či slyšených v okolí),
- flexibilitas cerea (doslova vosková ohebnost, spontánní přetrvávání v nezvyklých, ztrnulých pózách a polohách, tzv. nástavách, často namáhavých, končících někdy teprve krajním vyčerpáním),
- katalepsie (ztrnulé, nehnuté držení těla obdobné jako u flexibilitas cerea,
- manýrování (obřadně vykonávané pohyby),
- povelová automacie (vykonávání úkolů nařízených rozkazovacím, povelovým způsobem.Mohou být v rozporu se zájmy postiženého),
- raptus (náhlý a neobvykle silný motorický projev),
- stereotypie (dlouhodobě opakované pohyby těla bez souvislosti s ostatní duševní činností a bez zřetelné poruchy vědomí),
- stupor (stav úplné nehybnosti, provázený nemluvností, emurézou a enkoprezou),
tremor (třes),
- závady tělesného schematu (zhoršené vnímání vlastního těla).
Odborná diagnostika motoriky a laterality.
Škála Oseretzkého posuzování adekvátnosti motorického vývoje.
Používají se např. vývojové škály motorického nadání, tzv. motometrické škály podle N. Oseretzkého. Nejprve se přitom zjišťuje lateralita. Opožděnost o jeden až dva roky se hodnotí jako lehká, opožděnost o dva-tři roky jako střední a opožděnost tři až pět let jako těžká.
Modifikace: Bruininks-Oseretzky Test of Motor Proficiency.
Popis: 46 položek rozdělených do 8 subtestů. Měří se hrubá a jemná motorika.
Krátká forma na 15-20 minut, kompletní baterie 45-60 minut.
Administrace: úkoly se stoupající obtížností, použití od 4,0-21 let.
Hodnocení a interpretace: body, které slouží k výpočtu 3 skórů: komplexní skór hrubé motoriky, komplexní skór jemné motoriky, celkový skór. Důležité je celkové pozorování zkoumané osoby.
Motometrickou škálu N. Oseretzkého a Gerharda Göllnitze (1920-2003), německého psychiatra a neurologa přeložila do češtiny psycholožka PhDr. Lea Švancarová. Test měří motorické dovednosti od čtyř do šestnácti let. Pro každý rok se měří šest úkolů.
Orientační test dynamické praxe (OTDP).
Vytvořil Míka podle teoretického základu Luriji.
Popis: 8 položek zaměřených na pohyb rukou, nohou a jazyka, dítě napodobuje pohyby.
Administrace: individuální, třeba vyhnout se podrobnější verbální instrukci, určeno pro děti batolícího až raného školního věku.
Hodnocení a interpretace: test je určen k posouzení přesnosti unilaterálních a bilaterálních pohybů horních a dolních končetin s pohybů jazyka, hodnocení je bodové, ale provádí se i kvalitativní hodnocení.
Přehled motorických testů a somatických měření testové baterie pro zjištění tělesné zdatnosti
Unifittest 6-60 (od šesti do šedesáti let)
Společný základ pro všechny věkové kategorie:
T1 Skok daleký z místa.
T2 Leh sed- opakovaně.
T3a Běh po dobu 12 min..
T3b Vytrvalostní člunkový běh.
T3c Chůze na vzdálenost 2 km (u testu T3 se provádí pouze jedna alternativa):
Volitelný test podle věku:
T4-1 Člunkový běh 4 x 10 m.
T4-2 Shyby (chlapci) Výdrž ve shybu (děvčata).
T4-3 Hluboký předklon v sedu.
Somatická měření:
SM1 Tělesná výška.
SM2 Tělesná hmotnost.
SM3 Podkožní tuk.
(Měkota, Kolář a kol., 1996).
Test ohýbání drátu.
Často je pro diagnostiku manuální zručnosti a jemné motoriky horních končetin používána např. zkouška ohýbání drátu podle F. Baumgartenové - Tramerové (1888 - 1971). Pokusná osoba obdrží drát o délce 45 cm a o průřezu 1 mm. Předloží se jí nákres klepáče na koberce, podle kterého má vzor jak podle tvaru, tak podle velikosti přesně napodobit.
Popis: výkonový test, v němž proband manuálně zpracovává určitý materiál podle předem daného vzoru, testový materiál se skládá z předloh a drátu, kvalita výrobku je hodnocena podle předem daných kritérií. Využitelný je zejména pro oblast profesního poradenství
Administrace: proband má z drátu vytvořit stejný vzor, jako je na předloze, pro mládež od 14 let, lze administrovat individuálně i skupinově.
Hodnocení a interpretace podle šesti hodnotících kritérií: míra dodržování rovnosti, délka úseček, správnost úhlů, rovnoběžnost linií, kvalita oblouků. Celkové provedení. Podle každého kritéria lze získat 1-3 body, hrubý skór se převádí na hodnotu percentilu.
Zkouška laterality.
K laterální preferenci (praváctví, leváctví) dochází postupně. Dosažení určitého stupně lateralizace je důležitým vývojovým mezníkem, který se projevuje nejen rozvojem motoriky končetin, ale má svůj význam i pro rozvoj řečových dovedností a pro úspěšné zvládnutí čtení a psaní. Existuje větší množství zkoušek laterality, např. podle Sováka, Matějčka a Žlaba.
Popis: pro posouzení laterality rukou 12 položek, k posouzení laterality nohou 4 položky, laterality očí 2 položky a 1 pro určení dominantního ucha.
Administrace: individuální.
Hodnocení a interpretace: vypočítává se koeficient pravorukosti, což je vhodné doplnit dotazováním rodičů i vyšetřovaného dítěte. Děti s tzv. zkříženou lateralitou, tj. s odlišnou dominancí ruky a oka, mívají potíže ve čtení i v různých činnostech vyžadujících senzomotorickou koordinaci.
Pro děti i pro dospělé se nezřídka používají testy navlékání korálků za určitý časový úsek.
Ruční dynamometrie.
Zjišťuje statickou sílu stisku ruky. Zkoumaná osoba má v určité poloze těla postupně vyvinout silný tlak proti pevnému odporu dynamometru. Ruka se přitom nesmí opírat o jinou část těla. Tlak se vyvíjí postupně a plynule s maximálním úsilím. Zkoumá se pravá i levá ruka. Zkouška se opakuje u každé kontrolní návštěvy, aby bylo možno registrovat silový rozvoj rukou v čase.
Hodnocení výkonu se provádí tak, že ze dvou pokusů každé ruky se registruje lepší či úspěšnější výsledek.
Pro diagnostiku motoriky a svalové kvalitativní i kvantitativní úrovně se užívají také např. různé svalové funkční testy, kalibrované dynamometry, tenzometry, bicyklové ergometry a rotopedy, které se stále zdokonalují, inovují a modernizují.
Kompetentní a kvalifikované profesní úkony a jejích interpretace a evaluace v oblasti speciální psychologické diagnostiky a intervence mají svá odborná pravidla a musí být také v souladu s etickým kodexem profese.
Rozvíjení motorických aktivit se provádí např.ve zdravotnictví na příslušných rehabilitačních odděleních a ve školství během vyučování a také ve specializovaných stimulačních kurzech např. ve školských poradnách formou edukativních a psychologických her (odvozených z vývojově psychologických testů).
Individuální i skupinové psychoterapeutické, psychokorektivní a psychorehabilitační hry a aktivity (např. kurzy) a edukativní či didaktické hry jsou obdobou spontánních a přirozených činností, které podněcují formou hry nejen rozvoj pohybových aktivit, ale i volního rozhodování a úsilí, myšlení a jeho dovednosti, vnímání, představování, fantazie, paměti, plošné a prostorové představivosti a řeči, čtení, psaní, kreslení i počítání.
Často se při aplikaci psychologických a edukačních a didaktických her např. ve stimulačních skupinách či kurzech pro děti (např. ve školských poradnách) využívají i různé didaktické pomůcky, např. skutečné předměty (např. přírodniny, preparáty, vycpávky), modely, obrazy, fotografie, zvukové pomůcky, zrakové pomůcky a dotykové pomůcky i literární a hudební i filmové a tělovýchovné pomůcky.
Literatura:
JANDA, V. a kolektiv. Svalové funkční testy. Praha: Grada, 2004.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 stran.
ISBN 80-214-2203-3.
PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006.328 s.
ISBN 978-80-247-0871-3.



Některá související slova

adultopsychologie interevia, paliativní péče ve zdravotnictví, normality (angl.), longevita, body stylling, sledge hokej, inkluze ve školství, Disease, excitement (angl.), osobnost v psychologii, senzitivita s intropunitivitou, charakteristika dětí, personality (angl.), Hypersenzitivní a intropunitivní osobnosti, nutriční deprivace, motorika člověka, faktitivní porucha, body shaming (angl.), terapeutická hypotermie, Failure to Thrive (FTT), konstituce člověka, ADI zkratka v potravinářství, aponie, neurosyfilis, KSAT- psychologická diagnostická metoda, persona jako bio-psycho-sociální a spirituální systém, depresivum, somatognozie, dysontogenie, deviantní sexuální praktiky BDSM, OZZ zkratka, step-test, syndrom vyhoření, mutilace nezvratné a zvratné, personalismus a charakterologie, experimentální psychologie, hereditární (genetické) závady a poruchy, disharmonická a abnormální osobnost dětí, (Kariérové (studijní a profesní) psychologické poradenství, anormativni chovani dětí, zdraví, duševní zdraví člověka, rodinná konstelace a rozvoj dětí, Kariérové (studijní a profesní) psychologické poradenství, drogové a jiné závislosti dětí, psychosomatická tenze u dětí, infantilismus osobnostní a školní docházka, temperament a jeho poznávání, postoje a vztahy, prenatální vývoj a porod, DIFICILITY chování a prožívání dětí, Postmoderní směr psychologie, normální prenatální vývoj a porod, způsobilost pro školní docházku, mikrotraumatizace osobnosti studentů a studentek, sebevzdělávání, perinatální období vývoje, seniorita normální a abnormální, vlivy přírody na duševno, poradenská pedagogická psychologie, psychologické poradenství na vysokých školách, postpubescence, dospívání, PROFESIOGRAMY V PRAXI, schopnosti a dovednosti, handicapované děti, edukační psychologie, prepubescence, vývoj jedince, laxace, Darwin Robert Charles (1809-1882), primární traumatizace, hypnoidní stav, dysplastik, somatizační porucha, yeoman, konstituční, kinantropologie, respitní péče, fyzická atraktivita, inkluzivní pedagogika, komunitní zdraví, globální zdraví, DM (zkr.), labilizátory, hard mutilace, soft mutilace, kvalita života, SIRS, euforie, europoidní, exhaustace, ergometrie, drenáž, body-bullding, dopink, fit, hathajóga, nostalgie, psychoterapie, somatizace, mikrosomální, lynč, hendikep, chabrus, hedenofobie, hygienismus, euforický, vulnerability factors (angl.), teatroterapie, Bodily-Kinesthetic Intelligence, optimální osobnost, therapia palliativa, normovolemie, pyrogenita, individuální zdravotní potenciál, sexuální dimorfismus, Pestalozzi Johann Heinrich (1746-1827), europlastický, somatická deprivace, Nuptias enim non concubitus, Cotard, sarx (řec.), physically impaired (angl.), psychorehabilitace, body mass index, harcíř, aromatoterapie, černá pedagogika, crux medicorum, BMI, primum movens (lat.), manažerský syndrom, physical self-concept, makrotrauma, bigarexie, paradrezura, paravoltiž, Fitnessgram (FG), vulgární epikureismus, agrese



Knihy

Kapitoly z dějin tělesné kultury -- autor: Kössl Jiří, Štumbauer Jan
Praktická cvičení z fyziologie tělesné zátěže -- autor: Jan, Heller Vodička Pavel
Tělesné postižení jako fenomén i životní realita -- autor: Novosad Libor
Školské reformy a tvorba kurikula tělesné výchovy v ČR, SRN a USA -- autor: Vlček Petr, Janík Tomáš
Autopatie - cesta k tělesné a duševní harmonii -- autor: Čehovský Jiří

Komentáře ke slovu Tělesné, výrazové a pohybové vlastnosti


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » TCT-DP zkratka v psychologii
následující slovo: » těžká mentální retardace a její starší názvy
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2768
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2019  --  ABZ.cz