Pojem Úvod do duchovědné psychologie
Slovo:
Úvod do duchovědné psychologie
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
DUCHOVĚDNÁ (ROZUMĚJÍCÍ) PSYCHOLOGIE byla negativní reakcí na přírodovědné pojímání psychologie a na tzv. psychologii "bez duše". Experimentální metoda je tímto směrem také do značné míry opuštěna. Základním cílem duchovědných psychologů je subjektivní pochopení lidského života a základních souvislostí, klíčových duchovních znaků a základů našeho duševního dění.
Duši chápali jako životní útvar, jež je vázaný na prostor a čas a jenž je založen na uskutečňování hodnot. Duševní život je vrůstání jednotlivé duše do objektivního a normativního ducha té které doby. Je to teleologická, účelně se uplatňující struktura, v níž části lze rozumět jen ve vztahu k celku.
Představitelem a zakladatelem duchovědné (či tzv. rozumějící) psychologie je zejména
německý filozof kultury a zakladatel filosofie života Wilhelm Dilthey (1833-1911), který odsoudil positivismus francouzského sociologa Auguste Comta (1798-1857) a anglického filozofa Johna Stuarta Milla (1806-1873) a propagoval místo přírodovědných metod v psychologii metodu vciťování se a později metodu hermeneutickou (rozumějící, ozřejmující, chápající kontext, "naslouchající bytí", zkušeností postihující smysl a vykládající, vysvětlující, interpretující). Vyšel z historických a dějinně filozofických studií. Za předmět duchověd považoval člověka a jeho dílo. Uznával jenom psychologii popisnou, analytickou a srovnávací, která na základě intuitivního rozumění vychází z psychických celků a z nich chápe jednotlivosti. Jde mu především o postihování smysluplných souvislostí. Za hlavní metodu psychologie považoval vcítění.
Zdůrazňoval, že prožívání má smysl a cíl, který se nedá postihnout metodami přírodovědně orientované psychologie, jež se podle něho omezuje na kauzální výklad duševních jevů.
Je označován za zakladatele humanitních věd (duchověd), jejichž specifičnost nespočívá ve vysvětlování reality (jako u přírodních věd), nýbrž v porozumění jedinečnosti a neopakovatelnosti (např. historického dění) pomocí vciťování se a znovuprožívání. Snažil se svou duchovědnou psychologii učinit základem všech věd o společenském a dějinném životě lidstva. Původně navrhoval pro duchovědnou psychologii název psychologie rozčleňující a popisná. Napsal Einleitung in die Geisteswissenschafte (1883) a Ideen über eine beschreibende und zergliedernde Psychologie (1894). Byl to abstraktní myslitel. Odmítal asociační psychologii a její vysvětlující tendence. Zvláštní úkol psychologie viděl v objasnění struktury duševního života a studium psychologických rozdílů. Jeho důraz na pojem hodnota je zřejmý z jeho tvrzení, že jednotlivé pochody vědomí v nás vystupují s různým vědomím své hodnoty pro celek naší životní souvislosti, čímž se liší podstatné od nepodstatného. Chce zjišťovat strukturu, vývoj a rozdíly duševního života. Struktura je podle Diltheye architektonické členění hotové budovy. Ptá se po "cihlách a maltě". V rámci určité struktury nachází jednotu.
Považoval za hlavní pojmy pro projevy života prožitek (Erlebnis), výraz, vyjádření (Ausdruck) a porozumění (Vestehen). Člověk podle něho především žije a teprve pak uvažuje.
Neméně významným představitelem duchovědné psychologie byl
vysokoškolský profesor Eduard Spranger (1882-1963) německý psycholog, pedagog a filozof známý svou stále živou a nosnou typologií osobnosti. Byl od roku 1920 profesorem v Berlíně a od roku 1946 v Tübingenu.
Vedle objektivního ducha, který tvoří společensky podmíněné prostředí rozeznával Spranger normativního ducha, který je tvořen kulturně etickými směrnicemi.
Úkolem psychologie je určit hranice subjektu vůči objektivnímu a normativnímu duchu a zabývat se odchylkami od norem. Individualita je dána tím, že subjekt ukazuje vlastní směr v určování a prožívání smyslu. Kolektivní duch vzniká tehdy, jsou-li struktury rozmanitých subjektů usměrněny.
Pokud jde o formální stránku, rozeznával tři typologické dvojice:
1 typ střízlivý nebo typ vzletný,
2. typ receptivní (přijímající) nebo typ originální (tvořivý),
3. typ těžkomyslný nebo typ optimistický (veselý).
U dospívající mládeže rozlišoval osm typických forem: rozplývající se v tělesném pocitu, estetické blouznivce, těšící se na výdělečnou činnost, žíznící po činech, milostný typ, mravní nadšence, náboženské mystiky a problematické typy.
Proti přírodovědným zákonům je postaven problém smyslu, namísto kauzálního vysvětlování psychických jevů je zdůrazněno pochopení člověka a porozumění jeho spiritualitě. Je to směr anti redukcionistický. Porozumění pro Sprangera neznamená sympatizovat nebo znovuprožívat, ale chápat duševní vztahy jako smysluplné. Smysl má jen to, co se vřazuje do smysluplného celku jako konstituující člen. Dění organismu je smysluplné, protože všechny jeho funkce směřují k sebezáchově jako k něčemu hodnotnému.
Za vývoj považuje Eduard Spranger rozvoj individuálního duševního života z nitra navenek k větší vnitřní členitosti a ke stupňování hodnoty psychické výkonnosti.
Dodnes si svůj význam uchovává jeho typologie životních forem a stylů sestavená podle převažujících hodnot, které člověk vyznává. Rozlišuje typ osobnosti člověka:
teoretického, pro něhož je hlavní hodnotou vědecká pravda, jeho převládajícími tendencemi jsou věcnost, zdolávání předsudků, poznávání a tvoření systémů poznatků,
ekonomického se zájmy o praktické a utilitární otázky denního života, který všechny hodnoty podřizuje ekonomickému stanovisku, ekonomický motiv, zisk, touha po blahobytu je mu konstantou mezi subjektem a světem,
estetického, pro kterého je nejvyšší hodnotou krásno, vnímá svět jemně, senzitivně a intuitivně,
mocenského s dominantní hodnotou vládnout, dosáhnout toho, aby jeho ideje, představy, přání a cíle byly pro ostatní závazné,
sociálního, lidumila naplněného altruismem a snahou pomáhat druhým, který individuální cíle podřazuje cílům společenským,
náboženského, který hledá smysl života a jeho naplnění ve víře v Boha, který je orientován na směřování k Bohu.
E. Spranger zdůrazňoval zaměření lidského ducha k uskutečňování hodnot.
Jeho typy individuality jsou typy toho, co Spranger nazval "Lebensformen". Jde o jakési duševní struktury, které dávají vznik objektivním hodnotám, kulturním statkům a jsou ukazateli různé míry vnímavosti vůči jednotlivým dílčím hodnotám. Jsou to však schemata podmíněná časově i prostorově. Člověk obvykle začíná, např. v nově založené rodině jako člověk typu hospodářského, načež buď v tomto typu setrvá nebo se změní, třeba na typ sociální nebo estetický. Někteří lidé patří mezi smíšené typy.
Např. ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) splňoval kriteria typu estetického, sociálního i náboženského.
Diltheyovu značně abstraktní teorii Spranger zkonkrétnil. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Lebensformen. (Geisteswissenschaftliche Psychologie und Ethik der Persönlichkeit) a Psychologie des Jugendalters.
Každý člověk má své soukromé a osobní individuální domněnky o svém vlastním duševnu a o své osobnosti a také o duševnu a osobnosti ostatních lidí, se kterými je nějak v kontaktu. Tyto jeho domněnky jsou více či méně správné a někdy i nesprávné, problematické.
Jednou ze základních praktických aktivit a intervencí psychologie (včetně duchovědné psychologie) je odborná reinterpretace, redefinování problémů, které lidé prožívají.
Jeho reálné zdokonalování poznání v tomto směru záleží na jeho mentální kapacitě, na osobních zkušenostech i na šíři a hloubce vzdělání, které v této oblasti v průběhu svého života získá.
Na duchovědnou psychologii, která přinesla mnoho teoretických i velmi cenných a hodnotných praktických poznatků (např. pro edukaci a psychoterapii), navázala celostní a tvarová psychologie.
Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2.
KOHOUTEK, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2008.120 stran
ISBN 978-80-210-5440-8.
PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. 328 s. ISBN 978-80-247-0871-3.
Navigace
předchozí slovo: » Úvod do behaviorismunásledující slovo: » Úvod do experimentální psychologie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3274
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
