Pojem Úvod do mentální retardace
Slovo:
Úvod do mentální retardace
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
V oblasti problematiky defektu intelektu bývá užíváno několik různých termínů. Někdy se jim připisuje stejný význam, jindy mají různá označení vystihnout jemnější odlišnosti charakteru defektu, závady či poruchy.
Nejčastěji užívané termíny pro mentálně postižené jsou: mentální retardace, mentální deficience, mentální defekt, resp. defekt intelektu, slabomyslnost (oligofrenie), intelektová subnormalita, rozumová zaostalost.
Světová zdravotnická organizace navrhla již v r. 1967 jako obecné označení osob, jejichž mentální vývoj je neúplný nebo nedokonalý, nadřazený pojem mentální subnormalita.
Později připustila rovnocenné používání názvu mentální retardace i mentální deficience. Nakonec se ujal nejvíce termín mentální retardace.
Hlavní charakteristikou této kategorie postižení je společenská nedostačivost v důsledku sníženého intelektu.
Mentální retardace sama o sobě není chorobou, i když důsledkem choroby může být. Jde o defekt, a poměrně stabilní, trvalý a ve většině případů nezvratný stav.
Uvnitř skupiny mentálně retardovaných jsou značné rozdíly jak v etiologii a povaze, tak ve stupni a úrovni rozumového postižení.
Kritériem klasifikace, třídění těchto rozdílů jsou hlediska různých odborníků, např. neurologů, psychiatrů, genetiků, psychologů, pedagogů aj., kteří se problémem zabývají.
V Evropě je nejběžnější rozdělení čtyřstupňové. Kritériem je závažnost defektu, jehož důležitým ukazatelem tu bývá psychometricky zjištěná úroveň inteligence.
V současné době se podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) vymezují čtyři stupně mentální retardace. Zdůrazňuje se však, že nelze tyto čtyři stupně přesně ohraničit. Hranice mezi jednotlivými stupni není jen otázkou intelektu, nýbrž celé osobnosti. Porušení jednotlivých složek osobnosti nebývá při mentální retardace u postižených rovnoměrné. Více bývají postiženy vývojově "mladší" vlastnosti člověka: sociální cítění, mravní zábrany.
Klasifikace mentální retardace podle MKN 10:
F 70 lehká mentální retardace IQ 50-69. Vývoj psychiky u dospělých postižených
je na úrovní devět-dvanáct roků.
F 71 středně těžká mentální retardace… IQ 35-49. Vývoj psychiky u dospělých postižených
je na úrovni šest-devět roků.
F 72 těžká mentální retardace……………IQ 20-34.
Vývoj psychiky u dospělých postižených
je na úrovni tří-šest roků.
F 73 hluboká mentální retardace……… IQ pod 20.
Vývoj psychiky u dospělých postižených
je na úrovni do tří roků.
Klasifikační rozdělení má ovšem platnost jen orientační a je nezbytné zejména pro úřední vymezení mentálního postižení.
Zjištěný IQ sám o sobě nám mnoho neříká o schopnosti a dovednosti jednotlivého postiženého přizpůsobovat se prostředí.
Pokud jde o etiologii, původ a příčiny mentálního opoždění, rozlišují se obvykle vlivy dědičnosti a prostředí a vlivy patologické, např. poškození nebo poranění mozkové tkáně při porodu (řadíme sem i mozkovou obrnu) a konečně vlivy postnatální. Mohou být způsobeny infekcemi, intoxikacemi, traumaty, poruchami metabolismu a nádory. Vedle toho jsou sem řazeny další neznámé vlivy a sociálně psychické faktory: sociální zanedbanost, deprivace apod.
O mentální retardaci (dříve oligofrenii, slabomyslnosti) hovoříme u poškození mozku v raných vývojových fázích (prenatální, perinatální a postnatální-zhruba do 2 let života).
Úpadek inteligence po druhém roce života označujeme pojmem demence.
Podstatný rozdíl mezi mentální retardací a demencí je tedy v tom, že při mentální retardaci je výkonnost inteligence nízká od útlého věku a vývoj celé osobnosti i v dospělosti je stále touto nižší mentální úrovní ovlivňován. U demencí naopak dochází k úpadku rozumových schopností, které mohly být dříve třeba i nadprůměrné.
Mentální deficit a osobnost postiženého tvoří nedílnou jednotu. Stav mentální retardace je přitom základním faktorem vývoje osobnosti v její interakci s životním prostředím. Typická osobnost mentálně retardovaného jedince vzniká z nutnosti stálých konfrontací s vyspělejšími jedinci, s normálním prostředím, s opakovanými prožitky neúspěchu, a tedy častějšími frustracemi a omezenějšími možnostmi úspěšně je kompenzovat.
Typické snížení plasticity adaptačních reakcí se projevuje jako inertnost, netečnost, neobratnost pohybů i u těch jedinců, u nichž zřetelné postižení neurologické neexistuje. Nápadný je také nedostatek organizující pozornost, a tedy její labilita se sníženou schopností výdrže koncentrace.
U mentálně retardovaných se posuzují i extrémně výrazné typy chování, rozlišují se proto typ eretický, verzatilní, vzrušivý, motoricky neklidný a typ torpidní, apatický, netečný. Jak typ eretického, tak typ torpidního chování ovlivňuje negativně schopnost a dovednost využít přiměřeně rozumové kapacity, i když její nedostačivost sama o sobě může být jen malého stupně.
U astenických mentálně retardovaných osobností bývá pak důsledkem buď pasivní demobilizace až s autistickým stažením se do sebe. U stenických mentálně retardovaných osobností bývají afektivně odtlumené a agresivní reakce. Období školní docházky a prostředí školy vytvářejí mentálně deficitním dětem do značné míry "chráněné prostředí", znamená pro ně opuštění tohoto prostředí a nutnost vyrovnat se s požadavky profesionálního začlenění a adaptace na nároky profesionálního výcviku ve zcela nových sociálních skutečnostech značnou zátěž.
Navigace
předchozí slovo: » Úvod do kognitivní psychologienásledující slovo: » Úvod do ontogenetické psychologie
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3274
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
