Pojem vedlejší
Slovo:
vedlejší, ústřední a hlavní vlastnosti
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Při zjišťování osobnostních vlastností bychom měli především vystihnout hlavní (kardinální), ústřední (centrální) a vedlejší (sekundární) vlastnosti osobnosti.
Je to dělení podle důležitosti a významu, jakou mají jednotlivé vlastnosti pro vytvoření celkového obrazu osobnosti. Když např. o někom řekneme, že je někdy nepořádný, nemůžeme si ještě vytvořit představu o jeho osobnosti, nanejvýš se nám vynoří obraz několika rozházených věcí. Když se však o někom řekne, že je sobec (egoista), je osobnost dostatečně charakterizována, protože jde o jednotící (integrativní) vlastnost vystihující osobnost a všechny její základní složky. O takovém člověku si můžeme vytvořit dostatečně přesný obraz a můžeme logicky vyvodit celou řadu vlastností souvisejících úzce se sobectvím, např. nedostatek soucitu, solidarity, škodolibost.
Kardinální (primární, relevantní) vlastností osobnosti nazýváme nejvýznamnější, nejcharakterističtější vlastnost osobnosti, tzv. těžiště osobnosti Je to např. genialita, talent (např. pohybový, umělecký, vědecký, technický), mimořádná schopnost a dovednost, vysoká úroveň vzdělanosti v určité oblasti, zvýšená sebedůvěra nebo naopak pocity méněcennosti). Americký psycholog Timothy Leary (1920 - 1996) sem řadí: dominantnost, nezávislost, ráznost, rezervovanost, submisivnost (podřídivost), závislost, senzitivita a afiliantnost (laskavost), responsibilitu (zodpovědnost).
Přínosné je, že T. Leary nezjišťuje pouze osobnostní kvalitu, ale i kvantitu osmi vlastností, které považuje pro diagnostiku osobnosti za rozhodující. Dominantnost při zvyšování její kvantity se může vystupňovat až v diktátorství, ráznost až v agresivnost, rezervovanost až v hyperkritičnost a podezřívavost, skromnost až v poníženost, závislost v hyperkonformnost, zodpovědnost v hyperprotektivitu.
Kardinální vlastnost se někdy nazývá kořenem osobnosti. Patří sem také vládnoucí vášeň: pro vědeckou či uměleckou tvorbu, pro zisk, hromadění peněz, pro karban, alkohol, sexuální vášeň, sobectví, egoismus, expanzivnost, lakomství. Bývá sem zařazován také narcismus, histrionství a světový názor jako soustava názorů na přírodu, společnost a na sebe, které podmiňují způsoby chování člověka. Často se hovoří o základním zaměření osobnosti.
Centrálních vlastností osobnosti je obyčejně několik. Patří k nim např.: normální inteligence, vzdělanost, pracovitost, sebeovládání, životní elán, samostatnost, kooperativnost, nesamostatnost, spolehlivost, nespolehlivost, vytrvalost, nevytrvalost, smysl pro odpovědnost, svědomitost, váhavost, nerozhodnost, lakomství, hrubost, škodolibost, zlomyslnost, družnost nebo samotářství, vtipnost, taktnost, rozhodnost, pravdomluvnost, přímočarost. Některé z těchto vlastností mohou být i kardinálními vlastnostmi.
Sekundární vlastnosti osobnosti jsou ty, z nichž si můžeme utvořit obraz člověka jen částečně, jsou často i méně nápadné, méně generalizované, méně konzistentní. Blíží se někdy situačním postojům. Jde např. o zdvořilost, hubatost, čistotnost, nepořádnost, ochotu, vnější ukázněnost.
Při poznávání člověka je vhodné nejdříve se snažit pozorováním chování a rozhovorem postihnout kardinální vlastnost, pak vlastnosti centrální a nakonec vlastnosti sekundární. Hodně záleží na pozorovacím talentu a intuici pozorovatele. Často dochází při posuzování lidí k záměnám sekundárních vlastností za centrální nebo kardinální. Nejlépe poznáme charakter v extrémních situacích, např. v situaci stresu či ohrožení existence. V oblasti posouzení osobnosti se můžeme dopustit celé řady chyb, když vlastnosti zaměníme za situační postoje, když předčasně zobecňujeme jednotlivé akty chování, když přeceňujeme význam prvních dojmů nebo navenek ukázněného chování. Často lze pozorovat tzv. centrální tendenci při posuzování charakteru, snahu necharakterizovat člověka ani jako příliš špatného, ani jako příliš dobrého, tedy vyhýbání se krajním pólům při hodnocení, i když by v určitých konkrétních případech bylo extrémní hodnocení zcela přiměřené. Velmi častou chybou je mylné posuzování lidí podle tzv. "haló efektu", kdy se např.z jednoho nápadného příznaku dělají dalekosáhlé závěry o charakteru daného člověka, např. z jednoho postranního úsměvu se usuzuje na zlomyslnost..
Je také třeba počítat s tím, že žádná vlastnost není nezávislá na ostatních, vlastnosti nejsou izolované. Avšak ani konzistence (soudržnost) vlastností není nikdy úplná. Např. i člověk s vystupňovanými dominantními sklony může být situačně submisivní (vůči osobám s vysokou autoritou a prestiží).
Mnohé osobnostní vlastnosti se utvářejí pod vlivem životních zkušeností. Zkušenosti získává člověk při společenské interakci v sociálním učení. Čím je člověk mladší, tím větší roli mají společenské situace, ve kterých se ocitá, a sociální komunikace na utváření jeho osobnosti. Osobnost se utváří hlavně v činnosti, a to v rodině, ve škole a v dalších skupinách, ale i v individuálních kontaktech s jinými lidmi. Hodně na utváření jedince působí identifikace s osobním vzorem (v rodině otec, matka, sourozenci, ve škole učitel, spolužáci mimo školu kamarádi, ale i četba, televize, film a divadlo ).
Vedle zkušeností působí na utváření charakteru i dědičnost. Kořenem jednání jsou emoce, afekty, city, pudy a snahy, potřeby vyrůstající z emocionální a pudové, instinktivní vrstvy osobnosti, které určující dynamiku jednání. Člověk však má možnost tlak potřeb, tužeb a tendencí, všechny hlubinné faktory více či méně ovlivňovat svou vůlí a svým rozumem.
Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova
Některá související slova
abštajg, interakce, VND zkratka ve zdravotnictví, parhelium, Res accessoria sequitur rem principalen (lat.), Odysseův syndrom, bvf zkratka ve zdravotnictví, Úvod do kognitivní psychologie, metoda pozorování v psychologii, pracovní a osobní hodnocení, závady a poruchy myšlení, pozice a role ve skupinách, Typy symptomů a syndromů v psychologii, autodiagnostika a autoedukace vysokoškoláků, nadané a tvořivé osobnosti, charakter a jeho utváření, MFS zkratka ve zdravotnictví, melouch, rozhovor a jeho typy, iy product (angl.), závady a poruchy mobility a pozornosti, Teorie a praxe sebepoznávání a sebevýchovy studentů a studentek, KOGITACE (myšlení a jeho poznávání), způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví, poznávání dificilit, myšlení a kreativita, secondary diagnosis (angl.), výkonnost lidské paměti, sociální interakce ve skupině, myšlení v pracovním procesu, sinus paranasales, kreativní a talentované osoby, accesoria (lat.), akcidencia, side effect (angl.), akcesorní, periferie, akcidence, akcidentální, depandance, dioxin, epifenomén, epizoda, epizodní, figurace, hors ďoeuvres, intermezzo, irelevantní, kolaterála, kuloár, paralelka, sinusitida, paranazální dutiny, parerga, side stream (angl.), kolaterální, akcidentální proporcionalita, minor (lat.), akcidentický, stratovulkán, parafonie, dryák, epifenomenalismus, filiální, sekundární symptomy, apomorfin, digoxin, nornikotin, by productKomentáře ke slovu vedlejší, ústřední a hlavní vlastnosti
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » vědecká akribienásledující slovo: » veduta
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3294
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
