Pojem výkonnost lidské paměti

Slovo:

výkonnost lidské paměti


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Výkonná lidská paměť je v mnoha povoláních velmi důležitou podmínkou pro profesní spokojenost. úspěšnost a efektivitu. Přitom vysoká výkonnost paměti nemusí automaticky znamenat vysokou úroveň obecné inteligence.
PAMĚŤ je schopnost organismu přijímat, uchovávat a vyvolávat minulé informace, zkušenosti, vjemy a představy, a to i po odeznění vyvolávajících podnětů.
Mžeme rozlišovat několik druhů či typů paměti.
Eidetická (ultrakrátká, vizuálně senzorická, fotografická).
Echoická-krátká, okamžitá, auditivně senzorická paměť pro sluchové vjemy zachycující např. na dvě až tři vteřiny zvuk.
Orgánová paměť (některé vnitřní orgány lidského organismu si pamatují své minulé aktivity, což má vliv na jejich aktivity budoucí).
Fylogenetická (instinkty, nepodmíněné reflexy, nevědomá).
Ontogenetická (deklarativní, tj. vědomá a nedeklarativní, tj. nevědomá).
Často se užívá třídění paměti na mechanickou, logickou a smíšenou.
Rozlišujeme typy paměti také podle toho, zda si člověk pamatuje lépe slova (typ slovně logický) či věci a obrazy, schémata, nákresy (typ názorně obrazný-performační), nebo podle analyzátoru, jehož prostřednictvím si nejlépe pamatuje (typ vizuální /zrakový/, auditivní /sluchový na zvuky, hudbu a slova/, haptický /hmatový/, motorický/pohybový/, olfaktorický (čichový), chuťový, typ smíšený). Nosné je rozlišování paměti slovní (verbální) a neslovní (nonverbální). Nonverbální paměť obsahuje např. některé minulé příjemné i nepříjemné zážitky lidského organismu.
Také v dané době prožívaná emoce má vliv na zapamatování. Uvažuje se i o tzv. paměti emoční či citové (např. při vzpomínce na neštěstí znovu prožíváme strach).
Další třídění je z časového hlediska (z hlediska doby uchování obsahu) na paměť ultrakrátkou, krátkodobou a dlouhodobou:
ultrakrátkou (vteřinovou, okamžitou či senzorickou),
krátkodobá (recentní) paměť je také nazývaná pamětí operativní či pracovní (minuty a hodiny),
dlouhodobá paměť (léta) se dále dělí na deklarativní a nedeklarativní.
Deklarativní (explicitní) - vědomá:
sémantická, tj. významová-pro obecná fakta, významy pojmů, termínů, vědomosti, znalosti,
lexikální, slovní, slovníková, týkající se slovní zásoby,
epizodická, pro příběhy a události-co, komu, kdy, kde.
Nedeklarativní (implicitní, reflexní) - nevědomá (je starší a odolnější než paměť vědomá):
procedurální (pamatování si dovedností a pravidel, např. i prelinguálních motorických dovedností, např. jízdy na kole),
paměť, která nevědomě, podprahově orientuje a ovlivňuje, stimuluje chování a prožívání člověka (priming),
navykání na velmi známé podněty a předměty, např. na tikot budíku a jejich ignorování vědomým vnímáním (habituace),
zesilování odpovědi na nové, zejména emočně sycené podněty (senzitizace).
Biologové rozpracovávají problematiku vnitřní paměti imunologické, díky níž se organismus rozpoznává své vlastní buňky a diferencuje je od buněk cizích, dokáže se úspěšně bránit některým infekčním zárodkům, se kterými se již dříve setkal. Imunologická paměť umožňuje také očkování proti nakažlivým chorobám.
Rozlišujeme také vnitřní paměť genetickou, která zabezpečuje např. stálost tělesných forem živých tvorů, stálost jejich fyziologických funkcí a pochodů a je podkladem instinktivního chování a prožívání živočichů a rovněž paměť vnější, tedy to, co lidé udělali, vymysleli, vytvořili (chrámy, obrazy, knihy, teorie, předměty atd.). Interiorizace části vnější paměti je součástí osobnostního rozvoje.
Jsou lidé s vysokou úrovní zapamatování, s vysokým memory kvocientem a s nízkým pamětním kvocientem. Tento kvocient nemusí být v těsné korelaci s inteligenčním kvocientem. Podle toho, do jaké míry se zapojují do zapamatování myšlenkové pochody, rozlišujeme paměť mechanickou a logickou. Často se uvádí více méně kvalifikované odhady, že si člověk zapamatuje 10 % z toho, co četl, 30 % z toho, co viděl, 20 % z toho, co slyšel a 50 % z toho, co současně viděl a slyšel. Asi 70 % lidí dává přednost zrakovému vnímání a podstatně méně jich vnímá především akusticky. Zapamatování je úzce vázáno na motivaci člověka. Obsahy se záporným citovým nábojem se přitom zapomínají více než obsahy s kladným citovým nábojem. Neutrální obsahy se zapomínají nejvíce. Zapomínání lze znázornit exponenciálou, která se nikdy nedostane až k nule.
Kapacita krátkodobé paměti bývá vyjádřena číslem 7. V průměru si zapamatujeme sedmimístné číslo, z velkého počtu slov sedm atp. Americký kognitivní psycholog Georgie A. Miller (1920-2012) popsal tzv. magické číslo což je průměrný počet prvků, které člověk udrží v krátkodobé paměti tj. 7 plus minus 2.
Jen nevelká část vstupních informací se dostává do tzv. dlouhodobé paměti. Jde např. o informace, k jejichž zapamatování došlo častým opakováním, např. v procesu učení a výchovy. Do dlouhodobé paměti se dostávají i podněty, které sice působily např. pouze zlomek vteřiny, ale vyvolaly silnou emoci (afekt). Čím je emocionální význam informace větší, tím déle trvá aktivace nervového systému.
Informace, které si člověk pamatuje, můžeme třídí na hlavní (kardinální), středové (centrální), vedlejší (sekundární), okrajové (málo významné) a nadbytečné (redundantní). Někteří lidé tyto informace od sebe nedovedou dobře diferencovat a nezřídka je zaměňují. To souvisí např. s úrovní jejich inteligence.
V současné době se rozpracovává již zmíněná teorie epizodické a sémantické paměti.
Epizodická paměť se soustřeďuje na události a ukládá je podle prostorově časových hledisek.
Sémantická paměť se týká verbálních symbolů, pojmů, vztahů mezi pojmy, významů slov.
Základní fáze procesu pamatování jsou:
převod přijímaných informací do mozkové tkáně
podržení informací v příslušné podobě v mozku
vybavení těchto informací při další činnosti.
Třem fázím paměťového procesu odpovídají dílčí paměťové schopnosti: impregnace, retence a reprodukce.
Impregnace (vštípivost je schopnost ukládací. Procesy, které proběhly v mozkové kůře, zanechávají po sobě více nebo méně trvalé "stopy". Jedná se o zapamatování. I bezděčné zapamatování má za normálních okolností výběrový ráz. Je určeno vztahem subjektu k okolí. Záměrné zapamatování je složitá rozumová činnost, podřízená úkolu zapamatovat si. Úkolový charakter zapamatování velmi zvyšuje jeho produktivnost. Při vštěpování se tvoří analyticko-syntetické struktury, nejde o pouhý pasivní proces. Každá nová vědomost se buď zařazuje do již vytvořené struktury vědomostí, nebo se vytvoří nová tvůrčí struktura. Vštípení rozsáhlé látky je samozřejmě obtížnější než vštípení informace malého rozsahu. Významný odborník na problematiku paměti, (jíž se zabýval i výzkumně) byl německý filozof a psycholog, jeden ze zakladatelů experimentální psychologie Hermann Ebbinghaus (1850-1909), který při zkoumání paměti užíval smyslu prostých slabik.
Schopnost udržení, uchování, zapamatování, ukládání vštípeného v paměti je retence-překlenuje časový odstup mezi vštípením a vybavením (reprodukcí), udává úroveň pamatování. Je tedy pro paměť nejcharakterističtější. Ze schopnosti retence se ještě vyčleňuje konzervační schopnost paměti. Uchování se posiluje používáním a občasným vybavováním (na to by neměli zapomínat zejména starší lidé). Podobně jako pozornost vykazuje i paměť selektivní aktivitu.
Schopnost a dovednost reprodukce (vybavení informace, obsahu) je určována zaměřením činnosti, které paměť slouží. Je ovlivněna emocionálním stavem, trémou a dalšími činiteli. Z běžné zkušenosti je známo, že afekt (např. rozčilení) ztěžuje vybavování. Retence může být úplná a správná, avšak pamatované nelze přechodně vybavit. Při reprodukci se můžeme opírat o asociační zákonitosti, podle dotyku, tj. současnosti, podle následnosti, číselné řady, podle příčiny.
Vedle aktivního vybavování existuje druhá, jednodušší a vývojově dřívější forma reprodukce, a to znovupoznání. Při vnímání objektu, se kterým jsme již dříve měli zkušenost, máme více či méně určitý pocit známosti.
Zapomínání je vyhasínání paměťové stopy (engramu) a její překrývání novými obsahy, což někdy vede k interferenci, negativnímu transferu.
Závady a poruchy paměti
Deteriorace paměti-celkové oslabení, redukce paměti, v únavě (vyčerpání) nebo organického původu, progredující a ireverzibilní proces, oslabena může být každá složka paměti (nejčastěji vštípivost) nebo všechny složky.
Palimpsest = alkoholické okénko-výpadek paměti vlivem intoxikace, drogy, narkózy.
Amnézie je totální (úplná) nebo parciální (dílčí, ostrůvkovitá) závada, porucha či ztráta deklarativní paměti (absence vzpomínky na určitý časový úsek).
Retrográdní amnézie-ztráta paměti vztahující se na časový úsek před úrazem hlavy, otřesem mozku, kómatem.
Anterográdní amnézie-závada či porucha paměti pro nové informace (např. po úrazu), a to buď:
totální(úplná) amnézie nebo
parciální (dílčí, ostrůvkovitá) amnézie.
Hypermnézie je zvýšení pamětních schopností (totální nebo selektivní).
Hypomnézie je celkové nebo částečné snížení výkonu paměti (např. zapomínání při únavě).
Paramnézie jsou vzpomínkové klamy.
Ekmnézie je nesprávná časová lokalizace vybavené vzpomínky. Např. minulý zážitek je pokládán za současný.
Paramnézie porucha konzervace paměti, zkreslení zapamatovaných obsahů.
Vzpomínkový klam neskutečná událost se jeví být ve vzpomínce skutečnou, nezvratné přesvědčení o správnosti vzpomínky.
Kryptomnézie-je druhem vzpomínkového klamu, kdy se postižený domnívá, že nejde o vzpomínku, ale o novou originální myšlenku (možnost neúmyslného plagiátorství).
Konfabulace-doplňování chybějících vzpomínek údaji smyšlenými či vymyšlenými ad hoc.
Bájivá lhavost (pseudologia phantastica) - sdělování vybájených zážitků, obvykle dramatické popisy, kde je postižený hlavním hrdinou.
Zapomínání (vyhasínání spojů) je poplatné několika podmínkám. První je časový interval zapomínání (po delším čase zapomeneme více než po kratším). Druhá je druh, typ osvojené látky (smysluplná látka se pamatuje déle než látka bez logiky), třetí je metoda (látka, které jsme porozuměli a měla vztah k našim zkušenostem, se pamatuje déle). Čtvrtá podmínka se týká počtu opakování. Další jsou subjektivní činitelé, věk učícího se, jeho vlastnosti, motivace a zvláštní okolnosti (např. silně afektivní situace, onemocnění).
Pokles výkonnosti paměti bývá projevem únavy, vyčerpání, neurotičnosti, organického postižení mozku např. po úrazu hlavy nebo v důsledku arteriosklerotických změn mozku u osob vyššího věku.
Staří lidé si pamatují, co prožívali před mnoha lety, ale méně si pamatují, události čerstvého data, např. z posledního dne. Jejich novo paměť je poškozena.
Adekvátní a optimální úroveň paměti je nutná pro úspěšnost člověka v řadě profesí, např. pedagogických, hereckých, jazykových, politických, manažerských.

Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Akademické nakladatelství CERM, Brno, 2002. 544 stran. ISBN 80-214-2203-3.
VÁGNEROVÁ, M.- KLÉGROVÁ, J. Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících.
Praha: Karolinum, 2008. 540 stran. ISBN 978 802 461 5387.

Komentáře ke slovu výkonnost lidské paměti


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » Výkonnost a kariéra
následující slovo: » výměšník
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3869
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz