Pojem vývoj

Slovo:

vývoj, výchova a učení


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

VÝVOJ v širším smyslu je změna, pohyb, který může mít nejen vzestupný (rozvojový), ale i sestupný (regresivní) směr. V běžném hovoru se často používá pojmu "vývoj" v užším slova smyslu, a to pouze ve směru vzestupného pohybu (rozvoj,růst). Pod pojem vývoj však musíme zahrnout nejenom progresivní, vzestupné, ale i sestupné změny (např. v důsledku stárnutí).
Přitom však regres (sestup) nemusí vždy znamenat pouhý lineární návrat k něčemu dřívějšímu, nýbrž kvalitativně nový jev, obohacený o všechny dřívější vývojové vlivy a zkušenosti (vývoj totiž neprobíhá ve tvaru přímky, ale ve tvaru nepravidelné spirály).
Uveďme si příklad: Čím je člověk starší, tím obtížněji se učí novým věcem, ale v důsledku dřívějšího učení a zkušeností často moudřeji reaguje než nedospělý a nezralý mladý člověk.
Každý z nás je jiný, protože vzájemné působení všech vlivů utvářejících osobnost je u jednotlivých lidí odlišné. Prostředí a výchova nemají na vývoj osobnosti člověka ani jednoduchý, ani mechanický vliv. U každého člověka se totiž všechny tyto vlivy prostředí a výchovy "lomí" přes jeho svérázné vnitřní, duševní podmínky. Nesmíme zapomínat ani na význam náhodných a někdy i nepředpokládaných vlivů.
V průběhu duševního zrání má ustupovat egocentrické zaměření člověka a místo něj se má rozvíjet tzv. nostrické zaměření (ego = já, nos = my). Od závislosti na okolí přes osamostatňování se a měření vlastních sil s okolím má člověk dosáhnout stadia spolupráce s okolím. Pak přispívá vlastní činností do společenských zdrojů a také čerpá ze širších než jen vlastních zdrojů.
Činitelé vývoje (dědičnost, prostředí, výchova) působí na rychlost vývoje a na způsoby utváření osobnosti. Ovlivňují tedy kvantitativní i kvalitativní stránku vývoje. Význam jednotlivých činitelů vývoje na utváření schopností, temperamentu a charakteru člověka je rozdílný. Podle účinků jednotlivých činitelů vývoje může být tempo vývoje celé osobnosti nebo jednotlivých složek buď přiměřené, zrychlené nebo zpomalené (trvale nebo přechodně). Činitel vývoje může může působit jako motivátor a stimulátor vývoje a rozvoje, jiný může působit jako bariéra osobnostního vývoje a rozvoje. Např. bohaté rozumové podněty, edukace, výchova, učení se, vzdělání, sebevzdělání a sebevýchova, duševní práce, četba, cílená činnost, mohou urychlit rozumový a osobnostní vývoj a rozvoj, nedostatek těchto podnětů a desaktivace může rozumový a osobnostní vývoj zpomalit, vést ke stagnacidevalvaci psychiky a osobnosti, k nedostatečně vzdělanosti.
VÝCHOVA je široce založený komplexní a celoživotní společenský proces ovlivňování a stimulování vývoje a rozvoje osobnosti, bohatě strukturovaný nejen v mimoškolní oblasti, ale i v samotné škole. Žádoucím výsledkem výchovy je rozvinutá harmonická osobnost. Tohoto optimálního výsledku však dosud ve výchovně vzdělávacím procesu nedosahuje poměrně velké množství dětí. U významného procenta dětí a mládeže dochází k problémovému a disharmonickému vývoji osobnosti pod vlivem mnoha různých faktorů, které působí jako bariéry osobnostního rozvoje (např. insuficientní vzdělávání, výchova sebevýchova, sebevzdělávání, podprůměrné rozumové schopnosti a dovednosti, závady a poruchy motivace, emocí a vůle, chování a prožívání, identifikace s nežádoucími vzory a jejich závislostní napodobování, deficity sociability, kooperace, koexistence, koordinace, reciprocity, asertivity, adaptivity a expresivity.
Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, saturuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a k všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní (řídící), cílevědomá, jednotná a vedoucí k sebevýchově.
Osobnost je formována i jinými faktory než výchovou. To znamená, že psychologická problematika přesahuje problematiku výchovy. Pilířem vědecky podložené výchovy jsou pedagogika a psychologie, i když v poznání a řízení výchovného procesu se uplatňují ještě další vědy.
Pedagogika zkoumá především finální vztahy, což znamená, že např. podstatou pedagogické diagnózy, resp. pedagogického hodnocení je chování žáků, hodnocené a klasifikované z hlediska cíle výchovy.
Psychologie zkoumá především kauzální vztahy. To znamená, že např. ve srovnání s pedagogickou diagnózou (hodnocením) je obsahem psychologické diagnózy interpretace daného chování žáka z hlediska podmínek a příčin, které je způsobují. Příčiny hledá psychologie především v dědičnosti, zdravotním stavu člověka, prostředí a výchově. Základní činitelé vývoje působí na rychlost vývoje a způsoby utváření psychiky a osobnosti.
Psychologie zkoumá člověka jako výsledek multikauzálních procesů, tj. jako výsledek výchovy. To znamená, že psychologická problematika osobnosti přesahuje rámec školy, a výchovy vůbec, a tím i pedagogiky. Nejobecnějším pojmem pedagogiky je výchova, nejobecnějším pojmem psychologie je učení - soubor specifických psychických procesů, nikoliv např. vyučování nebo jen učení se nové látce.
UČENÍ je širším pojmem než výchova. I z tohoto hlediska přesahuje psychologický přístup k dětem, mladistvým a člověku vůbec rámec výchovně vzdělávacího procesu a výchovy v jejím celku.
Spoluzakladatelem psychologie učení byl E. L. Thorndike (1874 - 1949).
Za vrcholná léta pro schopnost učit se považoval údobí mezi 22 až 25 lety,
po nichž následuje asi jednoprocentní pokles ročně,
přičemž půl procenta připisoval vlivu stárnutí a zbytek dalším vlivům.
Tyto výsledky publikoval v roce 1928.(Podle Hartla, 1999).
Stadia kognitivního vývoje jedince studoval J. Piaget (1896- 1980).
Navrhl rozlišovat stadium senzomotorické (O až 2 roky),
stadium předoperační ( 2 až 7-8 let).
Stadium konkrétních operací
( 7-8 až 11-12 let)
a stadium formálních operací (11-12 a více let).
Učení patří k nejdůležitějším teoretickým i praktickým problémům pedagogické psychologie. Je přitom chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního. Nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti. Člověk se vlastně učí značné části svých duševních reakcí (nejenom poznávacích, ale i citových atp.). Učení je vlastně utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života. Učení je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí, což se jeví i ve změnách jejich chování. Výkon v učení v užším slova smyslu bývá znázorňován jednoduchým vzorcem v = s . m (v = výkon, s = schopnosti, m = motivace). Existují ovšem i další vlivy ovlivňující výkon (např. podmínky prostředí).
Bylo by tedy nesprávné pokládat učení za děj omezený pouze na školu. Člověk se učí také tím, že si hraje, že pracuje, že koná rozmanité činnosti. Učení také není záležitost jedné izolované duševní funkce nebo vlastnosti, paměti. Na učení se spolupodílí vedle paměti i vnímání, myšlení, vůle, city, motivy, charakter, celá psychika, celá osobnost člověka, a ta se také učením rozvíjí. Lidské učení je velmi složité a mnohotvárné. Někdy se setkáváme s formulací, že učení záleží v osvojování vědomostí, dovedností a návyků. To však je zjednodušená formulace, jde pouze o učení v užším slova smyslu. Ve skutečnosti se při učení vedle získávání vědomostí, dovedností a návyků mění také naše zájmy.
Zájem o osvojovanou látku se může prohlubovat, ale může také slábnout, zejména když se učíme nevhodným způsobem. Učením se mění také schopnosti člověka, i když změna ve schopnostech bývá patrná až po delší době. Učením se také utvářejí rysy osobnosti člověka, jeho povahové vlastnosti. Učení např. formuje vůli žáka, protože žák musí překonávat různé překážky. Učením si také člověk navyká na různé způsoby trávení volného času.Jde o tzv. sociální učení.
Druhem sociálního učení je učení observační při kterém se člověk učí také pouhým odpozorováním, nápodobou (imitací) nějaké akce (např. laskavé či agresivní) druhých lidí a z důsledků sociální komunikace, chování a jednání jiných lidí.
V různých případech učení vystupuje do popředí vždy jiná složka, je však mezi nimi těsná souvislost. Určité zákony učení jsou společné pro všechny formy a složky od získávání vědomostí až po utváření rysů osobnosti. Je známou zkušeností, že různí lidé se učí nestejně rychle a nestejně kvalitně. Je to tím, že každá osobnost je jiná, každá má jiné schopnosti, jiné povahové a volní vlastnosti atd.. Proto také způsob učení, by měl být individualizovaný.
Učení může být bezděčné (nepřímé, indirektivní, fakultativní) nebo úmyslné (přímé, direktivní, intencionální). U úmyslného učení je cílem naučit se něco. Oba zmíněné druhy učení se doplňují. Bezděčné učení je však příliš výběrové. Styly učení žáků a studentů se u nás zabývá např. J. Mareš (1998). Rozlišují se např. styl povrchový, který se opírá především o pamětní učení, memorování a styl hloubkový, rozumějící vycházející ze snahy postihnout smysl učiva, porozumět mu. Je-li cílem strategie učení porozumět slovům a větám ve studovaném textu, hovoří se o mikro strategii učení. Je-li cílem porozumět textu jako celku, najít jeho hlavní myšlenku, jádro sdělení, jde o makro strategii učení.
Na závěr ještě k rozdílu mezi učením a vyučováním. Při učení působí člověk sám na sebe, kdežto vyučování je vždy interakce mezi učitelem a žákem.
Samostatné studium, četba, poslech rozhlasu a televize, cestování, návštěva kulturních institucí a samostatné činnosti patří k tzv. sebe didaktickým formám vzdělávání.
Vyučování, výuka, konzultace, praktický výcvik, řízená praktická činnost patří k tzv. vnějším
didaktickým formám vyučování ve kterých je žák, student, posluchač řízen pedagogem. Bylo by přitom žádoucí, aby se kurikulum vyučovacích předmětů obohatilo o nácvik dovednosti učit se jak se učit daný předmět a jeho části a aby se tato technika učení a studia stala organickou součástí vyučovaných předmětů (Čáp Jan a Mareš Jiří, 2001). Přitom by se mělo vždy působit nejenom na levý mozek, ale i na pravý mozek každého žáka či studenta. Kurikulum vyučovacích předmětů by se tím změnilo na metakurikulum.
Aby učitel postupoval v souladu se zásadami individuálního přístupu k žákům, musí dobře znát žáka a jeho individuální osobnostní vlastnosti a tendence.
Literatura
KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie. Akademické nakladatelství, Brno.184 s.
ISBN 80-85867-94-X.



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

perinatální psychologie, viable, ZPD zkratka ve školství, florogenéza, kineziologie, histiotrofie, tumorigeneze, telarché praecox, NVŘ zkratka ve školství, Formal operation stage (Piaget), Development in Context (angl.), retardovaný vývoj, IDD zkratka, career development (angl.), psychologie prepuberty, historismus v humanitních vědách, asynchronní vývoj, developmental care (angl.), biodromální analýza, psychická traumata, vernalizace, vývojová psychologie, Chlup, prelingvální závady a poruchy sluchu, postlingvální závady a poruchy sluchu, negentropie, performing v týmu, endogenní persona, exogenní persona, sérokonverze, introgenní persona, salutogeneze, pre-verbal child (angl.), Úvod do sociální psychologie, anamnéza dítěte, Úvod do pedagogické psychologie, Úvod do ontogenetické psychologie, drogové závislosti, psychoterapeutická péče obětem násilí, násilí, Úvod do experimentální psychologie, výzkumy osobnosti a psychiky dětí, Edukace, školská poradenská psychologie, Úvod do postmoderní a sociologizující psychologie, Úvod do personalismu a charakterologie, Úvod do kognitivní psychologie, teorie vývoje a utváření osobnosti, Specifické a nespecifické závady a poruchy učení, perinatální vývoj, vývojová nepřetržitost, Credulity (angl.), moral development (angl.), prepuberty (angl.), youth (angl.), vývojová retardace organismu, vývoj lidského jedince, aktismus, pedagogicko psychologické výzkumy, etapa životní stabilizace člověka, PMV zkratka ve zdravotnictví, vlivy rodinného prostředí, vývojově psychologické teorie osobnosti, bonding a attachment, zlatá hodina ve vývoji novorozence, anticipační myšlení, antropomorfický, kontingentní reaktivita, zóna proximálního vývoje, narcizmus, monokinetická hybnost, proantéza, fylogeneze, Renzulli Joseph S., secure attachment (angl.), CHIPS-test, katastrofický, polyfylogenese, petrogeneze, monofylogenese, dromokinetická hybnost, kratikinetická hybnost, life span development psychology, Janov Artur (nar. 1924), chirognomie, sociogenetický, idola mentis, psychogenetický, dysfatický, gonadotropin, secento, prolepse, Chomsky Noam Avram, psychická makrotraumata, motologie, psychologie zdraví, vývojová dysfázie, prenatální učení, Bayley Nancy (1899-1994), Lézině Iréne, hlavní úkoly a cíle vědy, psychosomatická akcelerace, psychosomatická retardace, regrese psychiky a osobnosti, Dornes Martin, preverbální komunikace, konfliktologie, zvíře, heortologie, retardace mentální, preferential looking test, diferenciální psychologie, anamnéza v prenatální psychologii, all or nothing (angl.), Tragetuch (něm.), prenatální bonding (attachment), Babytragen (něm.), babysling (angl.), vnitřní dítě, babywearing (angl.), fetologie, ARND zkratka ve zdravotnictví, spermatocyt, spermatogonie, spermatida, restrategizace, Specific Language Impairment (SLI), motorický infantilismus, školní, saturace potřeb v rodině, Logistika, Logistics, vývoj kognitivity dětí, sociální interakce ve skupině, intrapunitivita, tvořiví a talentovaní lidé, extrapunitivita a agresivní chování, závady a poruchy pohybu, vrozené závady a poruchy, zvýšená psychosomatická tenze, agresivita, myšlení a kreativita, Etický a morální charakter, specifika národní kultury, emoce, myšlení v pracovním procesu, normalita a psychické zdraví, zájmy, schopnosti a nadání, interakce, zvýšená psychosomatická tenze u dětí, doplňující pedagogické studium, kariérni (studijní a pracovní) psychologické poradenství, Famile a persona, integrita já proti zoufalství, motorická retardace, psychomotorická retardace, psychologie biologická, edukativní, emoční oligofrenie, kreativní a talentované osoby, rozhovor na pracovišti, psychotraumatické zážitky v životě, stresy a psychická mikrotraumata na školách, disociální a asociální chování dětí a mládeže, studijní a profesní poradenství, závislost na alkoholu, Historie psychologických aktivit ve školství, způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví, mravnost a její výchova a sebvýchova, Edukativní determinanty psychiky, mentální retardace, Úvod do patopsychologie, KOGITACE (myšlení a jeho poznávání), osobnost submisivní a intropunitivní, psychologické poradenství ve školství, mobilita, prosociální a morální charakter, mentální schopnosti a dovednosti lehce podprůměrné, osobnost a jeji poznavani, rozhovor a jeho typy, psychopatologické tendence učitelů a učitelek, edukativní a sociální zanedbanost, pracovní prostředí a psychosomatika, prostředí a psychosomatika člověka, hyperkinetické závady a poruchy, adaptační reakce pasivní, poznávání dificilit, osobnost zvýšeně senzitivní a intropunitivní, poznávací vývoj dětí podle J. Piageta, psychologická charakteristika žáků a žákyň, Styly a strategie vyučování a učení, rozhovor a jeho stadia, Vliv prostředí na psychosomatiku člověka, poruchy a závady jazyka, Švancara Josef, osobnost dítěte, Koščo Jozef, Bühlerová Ch., Gesell Arnold Lucius, Claparéde Edouard, osobnost učitelů, Vaněk Jan, biologické determinanty osobnosti, Rodina a její sociální determinace, autodiagnostika a autoedukace vysokoškoláků, Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků, Souček Rudolf, Teoretická východiska psychologického poradenství, předmět patopsychologie, předmět pedagogické psychologie, zábavy v mládí, zdravá škola, metoda pozorování v psychologii, role a pozice dítěte mezi sourozenci, biologické formativní vlivy, Vztahy mezi pedagogy a žáky a žákyněmi, pracovní a osobní hodnocení, práce a její motivace, předmět psychologie zdraví a duševní hygieny, předmět psychologie duševního vývoje, hlubinná psychologie, Jung, závady a poruchy myšlení, rozhovor jako poznávací metoda, nadané a tvořivé osobnosti, výchova tvořivosti, škola a její formativní vlivy, expanzivní a extrapunitivní chování, Normální a zdravá osobnost, normální a abnormální stáří, Možnosti využití díla J. Foglara v práci s dětmi, Psychosociální a edukativní zanedbanost, pozornost, Mládí a jeho vývoj, psychologie osobnosti učitele a učitelky, Extrapunitivní a agresivní osobnost, výchova a její prostředky, mravní výchova ve společnosti, Přizpůsobovací problematika studentů a studentek, rodina a saturace potřeb, poznávací a intervenční interview, Filozofie, charakter a jeho utváření, kulturní znevýhodnění, mikrocefalus, osobnost astmatická, sebevědomí normální, sebevědomí snížené, duševní vývoj člověka, formování chování a prožívání, Úvod do duchovědné psychologie, novověká filozofie, osoby zvýšeně senzitivní a intropunitivní, závady a poruchy vývoje řeči, Úvod do mentální retardace, osobnost a její poznávání, neofrenie, falický charakter, religionistika, retardace, robotika, regrese, prognóza, profilace, progerie, sapientace, satemový, teratogeneze, textologie, technologizmus, stagnace, sociohistorie, spermatogeneze, proces, primitivní, paralelizmus, partenogeneze, ovogeneze, osteogeneze, organogeneze, ortogeneze, partenokarpie, patogeneze, postindustrializmus, primát, poetika, peripetie, pedogeneze, perinatologie, transgrese, trecento, anualizace, neuroektoderm, achondroplázie, luxace, mikromastie, gender, mentální retardace, antenatální, sekulární akcelerace, anamnestické vyšetření, elektivní mutismus, fetální období vývoje, předškolní věk, embryonální období, screening, ontogenetická psychologie, anticipované, katamnéza, Dialektický materialismus, development, via facti, zoogeneze, auxologie, environmentalismus, palingeneze, apogamie, dysfázie, parentogenie, inženýrství, keynesiánství, oogeneze, ontogeneze, etymologie, evoluce, evolucionizmus, environmentalizmus, emergentní, embryo, embryologie, externalizmus, fylogeneze, geotektonika, germinace, geomorfologie, geologie, fylogenie, geohelmint, elitářství, dynamický, biohelmint, case-history, biogeneze, autogeneze, antropologie, astronomie, decelerace, degenerace, dialektologie, dormance, diachronie, devoluce, demence, determinant, gestace, haute couture, metamorfní, mixotrotie, malformace, makroevoluce, kviescence, lamarckizmus, mongolizmus, morfogeneze, nomotetický, nús (řec.), nomogeneze, neotenie, morfogenní, neonatolog, krize, kreacionizmus, infantilizmus, institucionalizmus, indiferentní, imprinting, holokarst, hypoblast, intervence, jarovizace, konjunktura, kosmogonie, klimax, kentumový, katageneze, kataklyzma, epigeneze v psychologii, hospitalismus, prognózování, predikční teorie, afetální plodové vejce, biomechatronika, animatismus, heteroblastický, marsupium, life-span psychologie, zone of proximal development (angl.), quaterin, Leonťjev Alexej Nikolajevič (1903-1979), prenatální stadium, psychologická katamnéza, cognitive developmental theory (angl.), bibliopsychologie, retrospektivní analytická studie, fetální fáze, genetická kognitivní metody, angiogeneze, supramentální, Career Development (angl.), profesní kariéra, postembryonální vývoj, kviescence, preformistický názor, soloď, dysplazie, prediktor, interakcionistické teorie evoluce, endogenistické teorie evoluce, exogenistické teorie evoluce, Good Enough Mother (angl.), primitivismus, dotazník SAHA, emerging adulthood (angl.), dignitogeneze, psychodynamické teorie v psychologii, professional development (angl.), hyperkapnie permisivní, prelingvální, postlingvální, Orientační test dynamické praxe (zkratka OTDP), humani generis, konjunktura, kopholalie, postlingválně neslyšící, prelingválně neslyšící, risk development (angl.), life span development (angl.), bazální stimulace, Parents´Evaluations of Developmental Scale, exprimovat, circumambulatio, embryopatie, Conklinův trojúhelník, vysokofunkční autista, středně funkční autismus, excelentní výzkum, Čáda František, preembryonální vývoj, holokinetické stadium motoriky (hybnosti), Bayley Scales of Infant Development, prognostické myšlení, eufunkční evoluce, patologický vývoj, definice genetické, Club di Roma, biodromální, populační, prediktabilita, egodystonická sexuální orientace, hereditarismus, preformismus, hylozoismus, jáství, psychogeneze, problémová rodina, sociolingvistika, acquis communautaire, porucha sexuálního vyzrávání, egodystonická sexuální orientace dívek, zoopsychologie, orální stadium vývoje, allocentrismus, eutrofie, saltatorní vývoj, graduální vývoj, vývojový edukační přístup, mentál, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, Aspergerův syndrom (AS), dysontogeneze, dysgeneze, fenomotiv, stochastická prognostika, kefalokaudální vývoj, teratogeny, fetogeneze, blastopatie, falická fáze evoluce, primordialistický, embryogeneze, oogeneze OOGENEZE, plagiátorství, harmonický vývoj, disharmonický vývoj, stagnující vývoj, progresivní vývoj, luminizace, aktuální geneze, automatizace, genetická epistemologie, vysokofunkční autismus, nízkofunkční autismus, abnormální PMV, prognostický, proximodistální vývoj, ulnoradiální vývoj, premorální stadium, protohistorie, atlantik, boreál, paleografika, paleontologie, psychogeneze, fylogenese, antropogeneze



Knihy

Lék a jeho vývoj v dějinách -- autor: Opletal Lubomír, Opletalová Veronika
Kříž a rudý prapor -- autor: Vedral Patrik
Hospodársky vývoj Slovenska v roku 2015 a výhľad do roku 2017 -- autor: Morvay Karol
Životní krize - Životní šance -- autor: Lievegoed Bernard C. J.
Dějiny hmyzu v obrazech -- autor: Chobot Karel

Komentáře ke slovu vývoj, výchova a učení


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » vývoj poznávání dětí ve školní edukaci
následující slovo: » vývojové období batolete
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3220
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2021  --  ABZ.cz