Pojem vývoj

Slovo:

vývoj, výchova a učení


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

VÝVOJ v širším smyslu je změna, pohyb, který může mít nejen vzestupný (rozvojový), ale i sestupný (regresivní) směr. V běžném hovoru se často používá pojmu "vývoj" v užším slova smyslu, a to pouze ve směru vzestupného pohybu (rozvoj,růst). Pod pojem vývoj však musíme zahrnout nejenom progresivní, vzestupné, ale i sestupné změny (např. v důsledku stárnutí).
Přitom však regres (sestup) nemusí vždy znamenat pouhý lineární návrat k něčemu dřívějšímu, nýbrž kvalitativně nový jev, obohacený o všechny dřívější vývojové vlivy a zkušenosti (vývoj totiž neprobíhá ve tvaru přímky, ale ve tvaru nepravidelné spirály).
Uveďme si příklad: Čím je člověk starší, tím obtížněji se učí novým věcem, ale v důsledku dřívějšího učení a zkušeností často moudřeji reaguje než nedospělý a nezralý mladý člověk.
Každý z nás je jiný, protože vzájemné působení všech vlivů utvářejících osobnost je u jednotlivých lidí odlišné. Prostředí a výchova nemají na vývoj osobnosti člověka ani jednoduchý, ani mechanický vliv. U každého člověka se totiž všechny tyto vlivy prostředí a výchovy "lomí" přes jeho svérázné vnitřní, duševní podmínky. Nesmíme zapomínat ani na význam náhodných a někdy i nepředpokládaných vlivů.
V průběhu duševního zrání má ustupovat egocentrické zaměření člověka a místo něj se má rozvíjet tzv. nostrické zaměření (ego = já, nos = my). Od závislosti na okolí přes osamostatňování se a měření vlastních sil s okolím má člověk dosáhnout stadia spolupráce s okolím. Pak přispívá vlastní činností do společenských zdrojů a také čerpá ze širších než jen vlastních zdrojů.
Činitelé vývoje (dědičnost, prostředí, výchova) působí na rychlost vývoje a na způsoby utváření osobnosti. Ovlivňují tedy kvantitativní i kvalitativní stránku vývoje. Význam jednotlivých činitelů vývoje na utváření schopností, temperamentu a charakteru člověka je rozdílný. Podle účinků jednotlivých činitelů vývoje může být tempo vývoje celé osobnosti nebo jednotlivých složek buď přiměřené, zrychlené nebo zpomalené (trvale nebo přechodně). Činitel vývoje může může působit jako motivátor a stimulátor vývoje a rozvoje, jiný může působit jako bariéra osobnostního vývoje a rozvoje. Např. bohaté rozumové podněty, edukace, výchova, učení se, vzdělání, sebevzdělání a sebevýchova, duševní práce, četba, cílená činnost, mohou urychlit rozumový a osobnostní vývoj a rozvoj, nedostatek těchto podnětů a desaktivace může rozumový a osobnostní vývoj zpomalit, vést ke stagnacidevalvaci psychiky a osobnosti, k nedostatečně vzdělanosti.
VÝCHOVA je široce založený komplexní a celoživotní společenský proces ovlivňování a stimulování vývoje a rozvoje osobnosti, bohatě strukturovaný nejen v mimoškolní oblasti, ale i v samotné škole. Žádoucím výsledkem výchovy je rozvinutá harmonická osobnost. Tohoto optimálního výsledku však dosud ve výchovně vzdělávacím procesu nedosahuje poměrně velké množství dětí. U významného procenta dětí a mládeže dochází k problémovému a disharmonickému vývoji osobnosti pod vlivem mnoha různých faktorů, které působí jako bariéry osobnostního rozvoje (např. insuficientní vzdělávání, výchova sebevýchova, sebevzdělávání, podprůměrné rozumové schopnosti a dovednosti, závady a poruchy motivace, emocí a vůle, chování a prožívání, identifikace s nežádoucími vzory a jejich závislostní napodobování, deficity sociability, kooperace, koexistence, koordinace, reciprocity, asertivity, adaptivity a expresivity.
Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, saturuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a k všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní (řídící), cílevědomá, jednotná a vedoucí k sebevýchově.
Osobnost je formována i jinými faktory než výchovou. To znamená, že psychologická problematika přesahuje problematiku výchovy. Pilířem vědecky podložené výchovy jsou pedagogika a psychologie, i když v poznání a řízení výchovného procesu se uplatňují ještě další vědy.
Pedagogika zkoumá především finální vztahy, což znamená, že např. podstatou pedagogické diagnózy, resp. pedagogického hodnocení je chování žáků, hodnocené a klasifikované z hlediska cíle výchovy.
Psychologie zkoumá především kauzální vztahy. To znamená, že např. ve srovnání s pedagogickou diagnózou (hodnocením) je obsahem psychologické diagnózy interpretace daného chování žáka z hlediska podmínek a příčin, které je způsobují. Příčiny hledá psychologie především v dědičnosti, zdravotním stavu člověka, prostředí a výchově. Základní činitelé vývoje působí na rychlost vývoje a způsoby utváření psychiky a osobnosti.
Psychologie zkoumá člověka jako výsledek multikauzálních procesů, tj. jako výsledek výchovy. To znamená, že psychologická problematika osobnosti přesahuje rámec školy, a výchovy vůbec, a tím i pedagogiky. Nejobecnějším pojmem pedagogiky je výchova, nejobecnějším pojmem psychologie je učení - soubor specifických psychických procesů, nikoliv např. vyučování nebo jen učení se nové látce.
UČENÍ je širším pojmem než výchova. I z tohoto hlediska přesahuje psychologický přístup k dětem, mladistvým a člověku vůbec rámec výchovně vzdělávacího procesu a výchovy v jejím celku.
Spoluzakladatelem psychologie učení byl E. L. Thorndike (1874 - 1949).
Za vrcholná léta pro schopnost učit se považoval údobí mezi 22 až 25 lety,
po nichž následuje asi jednoprocentní pokles ročně,
přičemž půl procenta připisoval vlivu stárnutí a zbytek dalším vlivům.
Tyto výsledky publikoval v roce 1928.(Podle Hartla, 1999).
Stadia kognitivního vývoje jedince studoval J. Piaget (1896- 1980).
Navrhl rozlišovat stadium senzomotorické (O až 2 roky),
stadium předoperační ( 2 až 7-8 let).
Stadium konkrétních operací
( 7-8 až 11-12 let)
a stadium formálních operací (11-12 a více let).
Učení patří k nejdůležitějším teoretickým i praktickým problémům pedagogické psychologie. Je přitom chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního. Nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti. Člověk se vlastně učí značné části svých duševních reakcí (nejenom poznávacích, ale i citových atp.). Učení je vlastně utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života. Učení je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí, což se jeví i ve změnách jejich chování. Výkon v učení v užším slova smyslu bývá znázorňován jednoduchým vzorcem v = s . m (v = výkon, s = schopnosti, m = motivace). Existují ovšem i další vlivy ovlivňující výkon (např. podmínky prostředí).
Bylo by tedy nesprávné pokládat učení za děj omezený pouze na školu. Člověk se učí také tím, že si hraje, že pracuje, že koná rozmanité činnosti. Učení také není záležitost jedné izolované duševní funkce nebo vlastnosti, paměti. Na učení se spolupodílí vedle paměti i vnímání, myšlení, vůle, city, motivy, charakter, celá psychika, celá osobnost člověka, a ta se také učením rozvíjí. Lidské učení je velmi složité a mnohotvárné. Někdy se setkáváme s formulací, že učení záleží v osvojování vědomostí, dovedností a návyků. To však je zjednodušená formulace, jde pouze o učení v užším slova smyslu. Ve skutečnosti se při učení vedle získávání vědomostí, dovedností a návyků mění také naše zájmy.
Zájem o osvojovanou látku se může prohlubovat, ale může také slábnout, zejména když se učíme nevhodným způsobem. Učením se mění také schopnosti člověka, i když změna ve schopnostech bývá patrná až po delší době. Učením se také utvářejí rysy osobnosti člověka, jeho povahové vlastnosti. Učení např. formuje vůli žáka, protože žák musí překonávat různé překážky. Učením si také člověk navyká na různé způsoby trávení volného času.Jde o tzv. sociální učení.
Druhem sociálního učení je učení observační při kterém se člověk učí také pouhým odpozorováním, nápodobou (imitací) nějaké akce (např. laskavé či agresivní) druhých lidí a z důsledků sociální komunikace, chování a jednání jiných lidí.
V různých případech učení vystupuje do popředí vždy jiná složka, je však mezi nimi těsná souvislost. Určité zákony učení jsou společné pro všechny formy a složky od získávání vědomostí až po utváření rysů osobnosti. Je známou zkušeností, že různí lidé se učí nestejně rychle a nestejně kvalitně. Je to tím, že každá osobnost je jiná, každá má jiné schopnosti, jiné povahové a volní vlastnosti atd.. Proto také způsob učení, by měl být individualizovaný.
Učení může být bezděčné (nepřímé, indirektivní, fakultativní) nebo úmyslné (přímé, direktivní, intencionální). U úmyslného učení je cílem naučit se něco. Oba zmíněné druhy učení se doplňují. Bezděčné učení je však příliš výběrové. Styly učení žáků a studentů se u nás zabývá např. J. Mareš (1998). Rozlišují se např. styl povrchový, který se opírá především o pamětní učení, memorování a styl hloubkový, rozumějící vycházející ze snahy postihnout smysl učiva, porozumět mu. Je-li cílem strategie učení porozumět slovům a větám ve studovaném textu, hovoří se o mikro strategii učení. Je-li cílem porozumět textu jako celku, najít jeho hlavní myšlenku, jádro sdělení, jde o makro strategii učení.
Na závěr ještě k rozdílu mezi učením a vyučováním. Při učení působí člověk sám na sebe, kdežto vyučování je vždy interakce mezi učitelem a žákem.
Samostatné studium, četba, poslech rozhlasu a televize, cestování, návštěva kulturních institucí a samostatné činnosti patří k tzv. sebe didaktickým formám vzdělávání.
Vyučování, výuka, konzultace, praktický výcvik, řízená praktická činnost patří k tzv. vnějším
didaktickým formám vyučování ve kterých je žák, student, posluchač řízen pedagogem. Bylo by přitom žádoucí, aby se kurikulum vyučovacích předmětů obohatilo o nácvik dovednosti učit se jak se učit daný předmět a jeho části a aby se tato technika učení a studia stala organickou součástí vyučovaných předmětů (Čáp Jan a Mareš Jiří, 2001). Přitom by se mělo vždy působit nejenom na levý mozek, ale i na pravý mozek každého žáka či studenta. Kurikulum vyučovacích předmětů by se tím změnilo na metakurikulum.
Aby učitel postupoval v souladu se zásadami individuálního přístupu k žákům, musí dobře znát žáka a jeho individuální osobnostní vlastnosti a tendence.
Literatura
KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie. Akademické nakladatelství, Brno.184 s.
ISBN 80-85867-94-X.



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

historismus v humanitních vědách, histiotrofie, asynchronní vývoj, performing v týmu, endogenní persona, negentropie, tumorigeneze, kineziologie, telarché praecox, NVŘ zkratka ve školství, ZPD zkratka ve školství, viable, florogenéza, perinatální psychologie, exogenní persona, introgenní persona, bonding a attachment, vývojová psychologie, zlatá hodina ve vývoji novorozence, zvíře, heortologie, konfliktologie, Chlup, vernalizace, postlingvální závady a poruchy sluchu, sérokonverze, prelingvální závady a poruchy sluchu, biodromální analýza, psychická traumata, developmental care (angl.), career development (angl.), psychologie prepuberty, Specifické a nespecifické závady a poruchy učení, teorie vývoje a utváření osobnosti, pedagogicko psychologické výzkumy, aktismus, PMV zkratka ve zdravotnictví, etapa životní stabilizace člověka, drogové závislosti, psychoterapeutická péče obětem násilí, násilí, Úvod do experimentální psychologie, anamnéza dítěte, Úvod do sociální psychologie, Úvod do ontogenetické psychologie, Úvod do pedagogické psychologie, vývojově psychologické teorie osobnosti, vlivy rodinného prostředí, salutogeneze, pre-verbal child (angl.), Development in Context (angl.), Formal operation stage (Piaget), IDD zkratka, retardovaný vývoj, prepuberty (angl.), youth (angl.), vývojová retardace organismu, vývoj lidského jedince, vývojová nepřetržitost, perinatální vývoj, moral development (angl.), Credulity (angl.), retardace mentální, diferenciální psychologie, monokinetická hybnost, proantéza, dromokinetická hybnost, kratikinetická hybnost, secento, prolepse, narcizmus, zóna proximálního vývoje, Renzulli Joseph S., petrogeneze, fylogeneze, kontingentní reaktivita, anticipační myšlení, antropomorfický, Chomsky Noam Avram, psychická makrotraumata, idola mentis, psychogenetický, neofrenie, falický charakter, Orientační test dynamické praxe (zkratka OTDP), humani generis, sociogenetický, chirognomie, motologie, psychologie zdraví, gonadotropin, dysfatický, life span development psychology, Janov Artur (nar. 1924), monofylogenese, polyfylogenese, anamnéza v prenatální psychologii, psychosomatická retardace, all or nothing (angl.), spermatogonie, spermatida, spermatocyt, regrese psychiky a osobnosti, psychosomatická akcelerace, preverbální komunikace, preferential looking test, Dornes Martin, Lézině Iréne, hlavní úkoly a cíle vědy, Bayley Nancy (1899-1994), restrategizace, motorický infantilismus, prenatální učení, vnitřní dítě, vývojová dysfázie, CHIPS-test, katastrofický, secure attachment (angl.), babywearing (angl.), babysling (angl.), ARND zkratka ve zdravotnictví, Specific Language Impairment (SLI), fetologie, prenatální bonding (attachment), Babytragen (něm.), Tragetuch (něm.), Úvod do personalismu a charakterologie, Úvod do kognitivní psychologie, psychomotorická retardace, normalita a psychické zdraví, motorická retardace, psychologie biologická, kreativní a talentované osoby, edukativní, myšlení v pracovním procesu, tvořiví a talentovaní lidé, Logistics, vývoj kognitivity dětí, Logistika, sociální interakce ve skupině, extrapunitivita a agresivní chování, intrapunitivita, emoční oligofrenie, integrita já proti zoufalství, Extrapunitivní a agresivní osobnost, poruchy a závady jazyka, psychologie osobnosti učitele a učitelky, výchova a její prostředky, rodina a saturace potřeb, mravní výchova ve společnosti, Vliv prostředí na psychosomatiku člověka, doplňující pedagogické studium, schopnosti a nadání, Famile a persona, zájmy, interakce, kariérni (studijní a pracovní) psychologické poradenství, zvýšená psychosomatická tenze u dětí, závady a poruchy pohybu, vrozené závady a poruchy, mravnost a její výchova a sebvýchova, Edukativní determinanty psychiky, disociální a asociální chování dětí a mládeže, stresy a psychická mikrotraumata na školách, způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví, závislost na alkoholu, KOGITACE (myšlení a jeho poznávání), mentální retardace, agresivita u dětí, závady a poruchy mobility a pozornosti, orální fixace, hegelovská triáda, teorie vysokoškolského psychologického poradenství, Teorie a praxe sebepoznávání a sebevýchovy studentů a studentek, prosociální a morální charakter, mentální schopnosti a dovednosti lehce podprůměrné, zvýšená psychosomatická tenze, agresivita, myšlení a kreativita, Etický a morální charakter, specifika národní kultury, emoce, psychotraumatické zážitky v životě, psychopatologické tendence učitelů a učitelek, poznávací vývoj dětí podle J. Piageta, poznávání dificilit, psychologická charakteristika žáků a žákyň, rozhovor a jeho stadia, osobnost a jeji poznavani, rozhovor a jeho typy, Přizpůsobovací problematika studentů a studentek, Mládí a jeho vývoj, předmět pedagogické psychologie, předmět patopsychologie, předmět psychologie duševního vývoje, předmět psychologie zdraví a duševní hygieny, Jung, hlubinná psychologie, Gesell Arnold Lucius, Claparéde Edouard, osobnost učitelů, Vaněk Jan, osobnost dítěte, Švancara Josef, Bühlerová Ch., Koščo Jozef, rozhovor jako poznávací metoda, závady a poruchy myšlení, školní, saturace potřeb v rodině, Edukace, výzkumy osobnosti a psychiky dětí, Úvod do postmoderní a sociologizující psychologie, školská poradenská psychologie, biologické formativní vlivy, Vztahy mezi pedagogy a žáky a žákyněmi, pracovní a osobní hodnocení, práce a její motivace, zdravá škola, zábavy v mládí, role a pozice dítěte mezi sourozenci, metoda pozorování v psychologii, Souček Rudolf, Teoretická východiska psychologického poradenství, novověká filozofie, Filozofie, Úvod do duchovědné psychologie, osoby zvýšeně senzitivní a intropunitivní, osobnost a její poznávání, závady a poruchy vývoje řeči, poznávací a intervenční interview, Možnosti využití díla J. Foglara v práci s dětmi, expanzivní a extrapunitivní chování, pozornost, škola a její formativní vlivy, Normální a zdravá osobnost, Psychosociální a edukativní zanedbanost, normální a abnormální stáří, Úvod do mentální retardace, formování chování a prožívání, nadané a tvořivé osobnosti, výchova tvořivosti, Rodina a její sociální determinace, biologické determinanty osobnosti, Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků, autodiagnostika a autoedukace vysokoškoláků, sebevědomí normální, sebevědomí snížené, kulturní znevýhodnění, duševní vývoj člověka, charakter a jeho utváření, mikrocefalus, osobnost astmatická, konjunktura, kopholalie, regrese, religionistika, prognóza, progerie, proces, profilace, retardace, robotika, stagnace, technologizmus, spermatogeneze, sociohistorie, sapientace, satemový, primitivní, primát, ovogeneze, paralelizmus, osteogeneze, ortogeneze, oogeneze, organogeneze, partenogeneze, partenokarpie, poetika, postindustrializmus, peripetie, perinatologie, patogeneze, pedogeneze, teratogeneze, textologie, luxace, achondroplázie, gender, mikromastie, ontogenetická psychologie, screening, anualizace, neuroektoderm, fetální období vývoje, elektivní mutismus, embryonální období, předškolní věk, mentální retardace, antenatální, apogamie, palingeneze, development, Dialektický materialismus, zoogeneze, via facti, transgrese, trecento, anticipované, katamnéza, parentogenie, dysfázie, keynesiánství, inženýrství, auxologie, environmentalismus, ontogeneze, nús (řec.), etymologie, evoluce, environmentalizmus, emergentní, embryo, embryologie, evolucionizmus, externalizmus, geomorfologie, geotektonika, geologie, geohelmint, fylogeneze, fylogenie, elitářství, dynamický, biohelmint, case-history, biogeneze, autogeneze, antropologie, astronomie, decelerace, degenerace, dialektologie, dormance, diachronie, devoluce, demence, determinant, germinace, gestace, malformace, metamorfní, makroevoluce, lamarckizmus, krize, kviescence, mixotrotie, mongolizmus, nomogeneze, nomotetický, neotenie, neonatolog, morfogeneze, morfogenní, kreacionizmus, kosmogonie, indiferentní, infantilizmus, imprinting, hypoblast, haute couture, holokarst, institucionalizmus, intervence, klimax, konjunktura, kentumový, kataklyzma, jarovizace, katageneze, sekulární akcelerace, anamnestické vyšetření, marsupium, animatismus, heteroblastický, retrospektivní analytická studie, dysplazie, fetální fáze, biomechatronika, prognózování, cognitive developmental theory (angl.), bibliopsychologie, zone of proximal development (angl.), life-span psychologie, predikční teorie, afetální plodové vejce, soloď, prediktor, postembryonální vývoj, Career Development (angl.), profesní kariéra, eufunkční evoluce, disharmonický vývoj, patologický vývoj, supramentální, genetická kognitivní metody, exogenistické teorie evoluce, interakcionistické teorie evoluce, endogenistické teorie evoluce, preformistický názor, angiogeneze, kviescence, psychologická katamnéza, prenatální stadium, professional development (angl.), hyperkapnie permisivní, risk development (angl.), life span development (angl.), excelentní výzkum, Čáda František, psychodynamické teorie v psychologii, dignitogeneze, postlingválně neslyšící, prelingválně neslyšící, postlingvální, prelingvální, dotazník SAHA, emerging adulthood (angl.), preembryonální vývoj, holokinetické stadium motoriky (hybnosti), embryopatie, Conklinův trojúhelník, primitivismus, Good Enough Mother (angl.), quaterin, Leonťjev Alexej Nikolajevič (1903-1979), circumambulatio, exprimovat, Bayley Scales of Infant Development, prognostické myšlení, středně funkční autismus, vysokofunkční autista, bazální stimulace, Parents´Evaluations of Developmental Scale, harmonický vývoj, stagnující vývoj, populační, biodromální, egodystonická sexuální orientace, prediktabilita, egodystonická sexuální orientace dívek, porucha sexuálního vyzrávání, definice genetické, Club di Roma, problémová rodina, psychogeneze, acquis communautaire, sociolingvistika, hereditarismus, preformismus, těžká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, eutrofie, allocentrismus, graduální vývoj, saltatorní vývoj, epigeneze v psychologii, hospitalismus, zoopsychologie, orální stadium vývoje, dysontogeneze, Aspergerův syndrom (AS), fenomotiv, dysgeneze, vývojový edukační přístup, mentál, hylozoismus, jáství, embryogeneze, falická fáze evoluce, primordialistický, automatizace, boreál, genetická epistemologie, blastopatie, teratogeny, aktuální geneze, progresivní vývoj, luminizace, plagiátorství, fetogeneze, oogeneze OOGENEZE, atlantik, paleografika, prognostický, abnormální PMV, ulnoradiální vývoj, proximodistální vývoj, stochastická prognostika, kefalokaudální vývoj, vysokofunkční autismus, nízkofunkční autismus, fylogenese, paleontologie, psychogeneze, protohistorie, premorální stadium, antropogeneze



Knihy

Lék a jeho vývoj v dějinách -- autor: Opletal Lubomír, Opletalová Veronika
Kříž a rudý prapor -- autor: Vedral Patrik
Hospodársky vývoj Slovenska v roku 2015 a výhľad do roku 2017 -- autor: Morvay Karol
Psychologie malých dětí - Jak mezilidské vztahy podporují vývoj dítěte od narození do dvou let věku -- autor: Murray Lynne
Životní krize - Životní šance -- autor: Lievegoed Bernard C. J.

Komentáře ke slovu vývoj, výchova a učení


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » vývoj poznávání dětí ve školní edukaci
následující slovo: » vývojové období batolete
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3256
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2021  --  ABZ.cz