Pojem vývoj

Slovo:

vývoj, výchova a učení


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

VÝVOJ v širším smyslu je změna, pohyb, který může mít nejen vzestupný (rozvojový), ale i sestupný (regresivní) směr. V běžném hovoru se často používá pojmu "vývoj" v užším slova smyslu, a to pouze ve směru vzestupného pohybu (rozvoj,růst). Pod pojem vývoj však musíme zahrnout nejenom progresivní, vzestupné, ale i sestupné změny (např. v důsledku stárnutí).
Přitom však regres (sestup) nemusí vždy znamenat pouhý lineární návrat k něčemu dřívějšímu, nýbrž kvalitativně nový jev, obohacený o všechny dřívější vývojové vlivy a zkušenosti (vývoj totiž neprobíhá ve tvaru přímky, ale ve tvaru nepravidelné spirály).
Uveďme si příklad: Čím je člověk starší, tím obtížněji se učí novým věcem, ale v důsledku dřívějšího učení a zkušeností často moudřeji reaguje než nedospělý a nezralý mladý člověk.
Každý z nás je jiný, protože vzájemné působení všech vlivů utvářejících osobnost je u jednotlivých lidí odlišné. Prostředí a výchova nemají na vývoj osobnosti člověka ani jednoduchý, ani mechanický vliv. U každého člověka se totiž všechny tyto vlivy prostředí a výchovy "lomí" přes jeho svérázné vnitřní, duševní podmínky. Nesmíme zapomínat ani na význam náhodných a někdy i nepředpokládaných vlivů.
V průběhu duševního zrání má ustupovat egocentrické zaměření člověka a místo něj se má rozvíjet tzv. nostrické zaměření (ego = já, nos = my). Od závislosti na okolí přes osamostatňování se a měření vlastních sil s okolím má člověk dosáhnout stadia spolupráce s okolím. Pak přispívá vlastní činností do společenských zdrojů a také čerpá ze širších než jen vlastních zdrojů.
Činitelé vývoje (dědičnost, prostředí, výchova) působí na rychlost vývoje a na způsoby utváření osobnosti. Ovlivňují tedy kvantitativní i kvalitativní stránku vývoje. Význam jednotlivých činitelů vývoje na utváření schopností, temperamentu a charakteru člověka je rozdílný. Podle účinků jednotlivých činitelů vývoje může být tempo vývoje celé osobnosti nebo jednotlivých složek buď přiměřené, zrychlené nebo zpomalené (trvale nebo přechodně). Činitel vývoje může může působit jako motivátor a stimulátor vývoje a rozvoje, jiný může působit jako bariéra osobnostního vývoje a rozvoje. Např. bohaté rozumové podněty, edukace, výchova, učení se, vzdělání, sebevzdělání a sebevýchova, duševní práce, četba, cílená činnost, mohou urychlit rozumový a osobnostní vývoj a rozvoj, nedostatek těchto podnětů a desaktivace může rozumový a osobnostní vývoj zpomalit, vést ke stagnacidevalvaci psychiky a osobnosti, k nedostatečně vzdělanosti.
VÝCHOVA je široce založený komplexní a celoživotní společenský proces ovlivňování a stimulování vývoje a rozvoje osobnosti, bohatě strukturovaný nejen v mimoškolní oblasti, ale i v samotné škole. Žádoucím výsledkem výchovy je rozvinutá harmonická osobnost. Tohoto optimálního výsledku však dosud ve výchovně vzdělávacím procesu nedosahuje poměrně velké množství dětí. U významného procenta dětí a mládeže dochází k problémovému a disharmonickému vývoji osobnosti pod vlivem mnoha různých faktorů, které působí jako bariéry osobnostního rozvoje (např. insuficientní vzdělávání, výchova sebevýchova, sebevzdělávání, podprůměrné rozumové schopnosti a dovednosti, závady a poruchy motivace, emocí a vůle, chování a prožívání, identifikace s nežádoucími vzory a jejich závislostní napodobování, deficity sociability, kooperace, koexistence, koordinace, reciprocity, asertivity, adaptivity a expresivity.
Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, saturuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a k všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní (řídící), cílevědomá, jednotná a vedoucí k sebevýchově.
Osobnost je formována i jinými faktory než výchovou. To znamená, že psychologická problematika přesahuje problematiku výchovy. Pilířem vědecky podložené výchovy jsou pedagogika a psychologie, i když v poznání a řízení výchovného procesu se uplatňují ještě další vědy.
Pedagogika zkoumá především finální vztahy, což znamená, že např. podstatou pedagogické diagnózy, resp. pedagogického hodnocení je chování žáků, hodnocené a klasifikované z hlediska cíle výchovy.
Psychologie zkoumá především kauzální vztahy. To znamená, že např. ve srovnání s pedagogickou diagnózou (hodnocením) je obsahem psychologické diagnózy interpretace daného chování žáka z hlediska podmínek a příčin, které je způsobují. Příčiny hledá psychologie především v dědičnosti, zdravotním stavu člověka, prostředí a výchově. Základní činitelé vývoje působí na rychlost vývoje a způsoby utváření psychiky a osobnosti.
Psychologie zkoumá člověka jako výsledek multikauzálních procesů, tj. jako výsledek výchovy. To znamená, že psychologická problematika osobnosti přesahuje rámec školy, a výchovy vůbec, a tím i pedagogiky. Nejobecnějším pojmem pedagogiky je výchova, nejobecnějším pojmem psychologie je učení - soubor specifických psychických procesů, nikoliv např. vyučování nebo jen učení se nové látce.
UČENÍ je širším pojmem než výchova. I z tohoto hlediska přesahuje psychologický přístup k dětem, mladistvým a člověku vůbec rámec výchovně vzdělávacího procesu a výchovy v jejím celku.
Spoluzakladatelem psychologie učení byl E. L. Thorndike (1874 - 1949).
Za vrcholná léta pro schopnost učit se považoval údobí mezi 22 až 25 lety,
po nichž následuje asi jednoprocentní pokles ročně,
přičemž půl procenta připisoval vlivu stárnutí a zbytek dalším vlivům.
Tyto výsledky publikoval v roce 1928.(Podle Hartla, 1999).
Stadia kognitivního vývoje jedince studoval J. Piaget (1896- 1980).
Navrhl rozlišovat stadium senzomotorické (O až 2 roky),
stadium předoperační ( 2 až 7-8 let).
Stadium konkrétních operací
( 7-8 až 11-12 let)
a stadium formálních operací (11-12 a více let).
Učení patří k nejdůležitějším teoretickým i praktickým problémům pedagogické psychologie. Je přitom chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního. Nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti. Člověk se vlastně učí značné části svých duševních reakcí (nejenom poznávacích, ale i citových atp.). Učení je vlastně utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života. Učení je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí, což se jeví i ve změnách jejich chování. Výkon v učení v užším slova smyslu bývá znázorňován jednoduchým vzorcem v = s . m (v = výkon, s = schopnosti, m = motivace). Existují ovšem i další vlivy ovlivňující výkon (např. podmínky prostředí).
Bylo by tedy nesprávné pokládat učení za děj omezený pouze na školu. Člověk se učí také tím, že si hraje, že pracuje, že koná rozmanité činnosti. Učení také není záležitost jedné izolované duševní funkce nebo vlastnosti, paměti. Na učení se spolupodílí vedle paměti i vnímání, myšlení, vůle, city, motivy, charakter, celá psychika, celá osobnost člověka, a ta se také učením rozvíjí. Lidské učení je velmi složité a mnohotvárné. Někdy se setkáváme s formulací, že učení záleží v osvojování vědomostí, dovedností a návyků. To však je zjednodušená formulace, jde pouze o učení v užším slova smyslu. Ve skutečnosti se při učení vedle získávání vědomostí, dovedností a návyků mění také naše zájmy.
Zájem o osvojovanou látku se může prohlubovat, ale může také slábnout, zejména když se učíme nevhodným způsobem. Učením se mění také schopnosti člověka, i když změna ve schopnostech bývá patrná až po delší době. Učením se také utvářejí rysy osobnosti člověka, jeho povahové vlastnosti. Učení např. formuje vůli žáka, protože žák musí překonávat různé překážky. Učením si také člověk navyká na různé způsoby trávení volného času.Jde o tzv. sociální učení.
Druhem sociálního učení je učení observační při kterém se člověk učí také pouhým odpozorováním, nápodobou (imitací) nějaké akce (např. laskavé či agresivní) druhých lidí a z důsledků sociální komunikace, chování a jednání jiných lidí.
V různých případech učení vystupuje do popředí vždy jiná složka, je však mezi nimi těsná souvislost. Určité zákony učení jsou společné pro všechny formy a složky od získávání vědomostí až po utváření rysů osobnosti. Je známou zkušeností, že různí lidé se učí nestejně rychle a nestejně kvalitně. Je to tím, že každá osobnost je jiná, každá má jiné schopnosti, jiné povahové a volní vlastnosti atd.. Proto také způsob učení, by měl být individualizovaný.
Učení může být bezděčné (nepřímé, indirektivní, fakultativní) nebo úmyslné (přímé, direktivní, intencionální). U úmyslného učení je cílem naučit se něco. Oba zmíněné druhy učení se doplňují. Bezděčné učení je však příliš výběrové. Styly učení žáků a studentů se u nás zabývá např. J. Mareš (1998). Rozlišují se např. styl povrchový, který se opírá především o pamětní učení, memorování a styl hloubkový, rozumějící vycházející ze snahy postihnout smysl učiva, porozumět mu. Je-li cílem strategie učení porozumět slovům a větám ve studovaném textu, hovoří se o mikro strategii učení. Je-li cílem porozumět textu jako celku, najít jeho hlavní myšlenku, jádro sdělení, jde o makro strategii učení.
Na závěr ještě k rozdílu mezi učením a vyučováním. Při učení působí člověk sám na sebe, kdežto vyučování je vždy interakce mezi učitelem a žákem.
Samostatné studium, četba, poslech rozhlasu a televize, cestování, návštěva kulturních institucí a samostatné činnosti patří k tzv. sebe didaktickým formám vzdělávání.
Vyučování, výuka, konzultace, praktický výcvik, řízená praktická činnost patří k tzv. vnějším
didaktickým formám vyučování ve kterých je žák, student, posluchač řízen pedagogem. Bylo by přitom žádoucí, aby se kurikulum vyučovacích předmětů obohatilo o nácvik dovednosti učit se jak se učit daný předmět a jeho části a aby se tato technika učení a studia stala organickou součástí vyučovaných předmětů (Čáp Jan a Mareš Jiří, 2001). Přitom by se mělo vždy působit nejenom na levý mozek, ale i na pravý mozek každého žáka či studenta. Kurikulum vyučovacích předmětů by se tím změnilo na metakurikulum.
Aby učitel postupoval v souladu se zásadami individuálního přístupu k žákům, musí dobře znát žáka a jeho individuální osobnostní vlastnosti a tendence.
Literatura
KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie. Akademické nakladatelství, Brno.184 s.
ISBN 80-85867-94-X.



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

antropogeneze, endogenní persona, NVŘ zkratka ve školství, telarché praecox, ZPD zkratka ve školství, viable, perinatální psychologie, florogenéza, kineziologie, tumorigeneze, histiotrofie, historismus v humanitních vědách, asynchronní vývoj, performing v týmu, negentropie, exogenní persona, psychologie prepuberty, introgenní persona, sérokonverze, postlingvální závady a poruchy sluchu, prelingvální závady a poruchy sluchu, biodromální analýza, developmental care (angl.), psychická traumata, vernalizace, Chlup, vývojová psychologie, bonding a attachment, zlatá hodina ve vývoji novorozence, zvíře, career development (angl.), IDD zkratka, heortologie, PMV zkratka ve zdravotnictví, Úvod do experimentální psychologie, násilí, anamnéza dítěte, Úvod do sociální psychologie, Úvod do pedagogické psychologie, Úvod do ontogenetické psychologie, psychoterapeutická péče obětem násilí, drogové závislosti, teorie vývoje a utváření osobnosti, Specifické a nespecifické závady a poruchy učení, pedagogicko psychologické výzkumy, aktismus, etapa životní stabilizace člověka, vývojově psychologické teorie osobnosti, retardovaný vývoj, vlivy rodinného prostředí, vývoj lidského jedince, vývojová retardace organismu, vývojová nepřetržitost, perinatální vývoj, Credulity (angl.), moral development (angl.), youth (angl.), prepuberty (angl.), pre-verbal child (angl.), salutogeneze, Development in Context (angl.), Formal operation stage (Piaget), konfliktologie, retardace mentální, Úvod do kognitivní psychologie, secento, petrogeneze, Renzulli Joseph S., fylogeneze, kontingentní reaktivita, antropomorfický, anticipační myšlení, zóna proximálního vývoje, narcizmus, proantéza, monokinetická hybnost, dromokinetická hybnost, kratikinetická hybnost, prolepse, Chomsky Noam Avram, polyfylogenese, psychická makrotraumata, psychologie zdraví, motologie, gonadotropin, dysfatický, Janov Artur (nar. 1924), life span development psychology, chirognomie, sociogenetický, psychogenetický, idola mentis, neofrenie, falický charakter, monofylogenese, katastrofický, diferenciální psychologie, spermatida, preferential looking test, preverbální komunikace, Dornes Martin, Lézině Iréne, Bayley Nancy (1899-1994), hlavní úkoly a cíle vědy, psychosomatická akcelerace, regrese psychiky a osobnosti, psychosomatická retardace, anamnéza v prenatální psychologii, all or nothing (angl.), spermatogonie, spermatocyt, restrategizace, secure attachment (angl.), motorický infantilismus, Specific Language Impairment (SLI), ARND zkratka ve zdravotnictví, fetologie, prenatální bonding (attachment), Tragetuch (něm.), Babytragen (něm.), babysling (angl.), babywearing (angl.), vnitřní dítě, prenatální učení, vývojová dysfázie, CHIPS-test, Úvod do personalismu a charakterologie, Úvod do postmoderní a sociologizující psychologie, Orientační test dynamické praxe (zkratka OTDP), edukativní, závady a poruchy pohybu, vývoj kognitivity dětí, Logistics, Logistika, sociální interakce ve skupině, intrapunitivita, extrapunitivita a agresivní chování, tvořiví a talentovaní lidé, myšlení v pracovním procesu, normalita a psychické zdraví, psychomotorická retardace, motorická retardace, psychologie biologická, kreativní a talentované osoby, specifika národní kultury, emoční oligofrenie, integrita já proti zoufalství, Famile a persona, schopnosti a nadání, zájmy, interakce, zvýšená psychosomatická tenze u dětí, kariérni (studijní a pracovní) psychologické poradenství, doplňující pedagogické studium, Vliv prostředí na psychosomatiku člověka, poruchy a závady jazyka, Extrapunitivní a agresivní osobnost, psychologie osobnosti učitele a učitelky, vrozené závady a poruchy, emoce, mravní výchova ve společnosti, závislost na alkoholu, psychologická prognóza, závady a poruchy mobility a pozornosti, agresivita u dětí, orální fixace, hegelovská triáda, Teorie a praxe sebepoznávání a sebevýchovy studentů a studentek, teorie vysokoškolského psychologického poradenství, mentální retardace, KOGITACE (myšlení a jeho poznávání), Edukativní determinanty psychiky, mravnost a její výchova a sebvýchova, disociální a asociální chování dětí a mládeže, stresy a psychická mikrotraumata na školách, způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví, Etický a morální charakter, prosociální a morální charakter, mentální schopnosti a dovednosti lehce podprůměrné, poznávání dificilit, poznávací vývoj dětí podle J. Piageta, psychologická charakteristika žáků a žákyň, rozhovor a jeho stadia, rozhovor a jeho typy, osobnost a jeji poznavani, psychopatologické tendence učitelů a učitelek, psychotraumatické zážitky v životě, agresivita, zvýšená psychosomatická tenze, myšlení a kreativita, výchova a její prostředky, rodina a saturace potřeb, školská poradenská psychologie, Jung, Vaněk Jan, osobnost učitelů, osobnost dítěte, Švancara Josef, Koščo Jozef, Bühlerová Ch., Claparéde Edouard, Gesell Arnold Lucius, předmět patopsychologie, předmět pedagogické psychologie, předmět psychologie duševního vývoje, předmět psychologie zdraví a duševní hygieny, hlubinná psychologie, rozhovor jako poznávací metoda, Teoretická východiska psychologického poradenství, závady a poruchy myšlení, práce a její motivace, pracovní a osobní hodnocení, zdravá škola, zábavy v mládí, metoda pozorování v psychologii, role a pozice dítěte mezi sourozenci, Vztahy mezi pedagogy a žáky a žákyněmi, biologické formativní vlivy, saturace potřeb v rodině, školní, Edukace, výzkumy osobnosti a psychiky dětí, Souček Rudolf, Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků, Přizpůsobovací problematika studentů a studentek, závady a poruchy vývoje řeči, Mládí a jeho vývoj, pozornost, expanzivní a extrapunitivní chování, škola a její formativní vlivy, Normální a zdravá osobnost, normální a abnormální stáří, Psychosociální a edukativní zanedbanost, Možnosti využití díla J. Foglara v práci s dětmi, poznávací a intervenční interview, Filozofie, novověká filozofie, Úvod do duchovědné psychologie, osoby zvýšeně senzitivní a intropunitivní, osobnost a její poznávání, autodiagnostika a autoedukace vysokoškoláků, Úvod do mentální retardace, formování chování a prožívání, duševní vývoj člověka, kulturní znevýhodnění, charakter a jeho utváření, mikrocefalus, osobnost astmatická, sebevědomí snížené, sebevědomí normální, výchova tvořivosti, nadané a tvořivé osobnosti, Rodina a její sociální determinace, biologické determinanty osobnosti, humani generis, konjunktura, antropologie, primitivní, stagnace, spermatogeneze, sociohistorie, satemový, sapientace, robotika, retardace, religionistika, regrese, prognóza, progerie, profilace, proces, primát, teratogeneze, postindustrializmus, poetika, peripetie, perinatologie, pedogeneze, patogeneze, partenokarpie, partenogeneze, paralelizmus, ovogeneze, osteogeneze, ortogeneze, organogeneze, technologizmus, textologie, ontogeneze, apogamie, fetální období vývoje, embryonální období, předškolní věk, antenatální, mentální retardace, neuroektoderm, anualizace, achondroplázie, luxace, gender, mikromastie, screening, ontogenetická psychologie, palingeneze, transgrese, dysfázie, parentogenie, keynesiánství, inženýrství, environmentalismus, auxologie, katamnéza, anticipované, Dialektický materialismus, development, zoogeneze, via facti, trecento, oogeneze, nús (řec.), sekulární akcelerace, elitářství, geomorfologie, geologie, geohelmint, fylogenie, fylogeneze, externalizmus, evolucionizmus, evoluce, etymologie, environmentalizmus, emergentní, embryologie, embryo, dynamický, germinace, dormance, dialektologie, diachronie, devoluce, determinant, demence, degenerace, decelerace, case-history, biohelmint, biogeneze, autogeneze, astronomie, geotektonika, gestace, nomotetický, kreacionizmus, nomogeneze, neotenie, neonatolog, morfogenní, morfogeneze, mongolizmus, mixotrotie, metamorfní, malformace, makroevoluce, lamarckizmus, kviescence, krize, kosmogonie, haute couture, konjunktura, klimax, kentumový, kataklyzma, katageneze, jarovizace, intervence, institucionalizmus, infantilizmus, indiferentní, imprinting, hypoblast, holokarst, elektivní mutismus, anamnestické vyšetření, kopholalie, dysplazie, bibliopsychologie, cognitive developmental theory (angl.), zone of proximal development (angl.), life-span psychologie, afetální plodové vejce, predikční teorie, prognózování, biomechatronika, animatismus, marsupium, heteroblastický, retrospektivní analytická studie, fetální fáze, soloď, prenatální stadium, prediktor, interakcionistické teorie evoluce, exogenistické teorie evoluce, endogenistické teorie evoluce, preformistický názor, kviescence, angiogeneze, genetická kognitivní metody, supramentální, Career Development (angl.), postembryonální vývoj, profesní kariéra, eufunkční evoluce, psychologická katamnéza, quaterin, disharmonický vývoj, excelentní výzkum, prelingválně neslyšící, postlingválně neslyšící, postlingvální, prelingvální, emerging adulthood (angl.), dotazník SAHA, dignitogeneze, psychodynamické teorie v psychologii, hyperkapnie permisivní, professional development (angl.), risk development (angl.), life span development (angl.), Čáda František, preembryonální vývoj, Leonťjev Alexej Nikolajevič (1903-1979), holokinetické stadium motoriky (hybnosti), prognostické myšlení, Bayley Scales of Infant Development, středně funkční autismus, vysokofunkční autista, Parents´Evaluations of Developmental Scale, bazální stimulace, exprimovat, circumambulatio, Conklinův trojúhelník, embryopatie, primitivismus, Good Enough Mother (angl.), patologický vývoj, harmonický vývoj, epigeneze v psychologii, těžká mentální retardace, problémová rodina, acquis communautaire, sociolingvistika, preformismus, hereditarismus, Club di Roma, definice genetické, biodromální, populační, egodystonická sexuální orientace, prediktabilita, porucha sexuálního vyzrávání, egodystonická sexuální orientace dívek, středně těžká mentální retardace, hylozoismus, Aspergerův syndrom (AS), dysontogeneze, fenomotiv, dysgeneze, mentál, vývojový edukační přístup, orální stadium vývoje, zoopsychologie, allocentrismus, eutrofie, graduální vývoj, saltatorní vývoj, hospitalismus, psychogeneze, jáství, stagnující vývoj, boreál, progresivní vývoj, aktuální geneze, luminizace, plagiátorství, oogeneze OOGENEZE, fetogeneze, teratogeny, blastopatie, falická fáze evoluce, embryogeneze, primordialistický, automatizace, genetická epistemologie, atlantik, stochastická prognostika, paleografika, paleontologie, fylogenese, psychogeneze, protohistorie, premorální stadium, nízkofunkční autismus, vysokofunkční autismus, abnormální PMV, prognostický, ulnoradiální vývoj, proximodistální vývoj, kefalokaudální vývoj, mental development (angl.)

Komentáře ke slovu vývoj, výchova a učení


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » vývoj poznávání dětí ve školní edukaci
následující slovo: » vývojové období batolete
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3870
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz