Pojem Zásady a pravidla chování a jednání

Slovo:

Zásady a pravidla chování a jednání


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich místě my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit (J.M. Simmel).

To, co lidé ze zvyku nazývají osudem, jsou většinou jejich vlastní hloupé činy
(Arthur Schopenhauer).


Úsilí o vztahy úcty, důvěry a spolupráce, respektování zásady individuálního přístupu k lidem na základě dobrého poznání jejich osobnosti a respektování nejen právních, ale i adekvátních etických normativních systémů společnosti by měly být základem pro komunikaci člověka ve společnosti.
Jsou to vnitřně strukturované a vnitřně provázané soubory pravidel, zásad a norem určitého druhu (např. právní, morální, náboženské, zdravotní, sociální, sportovní). Souhrnně můžeme říci, že jde o to, aby lidé jednali racionálně a v souladu především se zásadami, pravidly a normami práva a etiky (mravnosti) a estetiky. Cílem je jednání altruistické, prosociální, které se vyznačuje skutky a činy, vykonávanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny nebo sociálního souhlasu.
Racionální, uvážené a nesobecké morální činy nejsou vždy nejužívanější formou lidského chování. Často je lidské chování iracionální, pod vlivem subjektivních emocí, afektů, citů a egoismů. Také přítomnost většího počtu lidí snižuje např. pravděpodobnost pomoci někomu v tísni. Tento poznatek se označuje jako efekt přihlížejících. V situaci, které přihlíží více lidí, spoléhá jeden na druhého. Jde o fenomén rozptýlené odpovědnosti.
Řád a stabilitu společnosti, a tedy i skupin zajišťuje tzv. sociální kontrola. Jsou to mechanismy, jejichž funkcí je udržovat stabilitu společnosti (skupiny).
Můžeme rozlišovat tři druhy (typy) mechanismů sociální kontroly (podle amerického sociologa Roberta Ezra Parka /1864-1944/):
1. Elementární systémy tabu zakazující konání určitých činností (např.: kritizování tzv. nedotknutelných osob v totalitní státě, zákaz intimních styků s příbuznými) či naopak obřady, které jsou pro členy skupiny závazné. V obou případech je respektování předpisů i zákazů posíleno strachem ze ztráty prestiže, vážnosti, úcty, vlivu, vnější pověsti, image.
2. Veřejné mínění, které dohlíží nad dodržováním ustanovených zvyků a obyčejů a svým schválením či naopak odsouzením vytváří mocný neformální tlak na členy skupiny. Součástí tohoto mínění jsou i pomluvy, které odstrašují ty, kdož se chtěli veřejnému mínění protivit.
3. Instance náboženství, politiky či práva, jejichž posláním je předpisovat žádané způsoby jednání a uvalovat sankce za jejich nerespektování.
V moderní společnosti přistupuje k těmto prostředkům systematické dohlížení státu, stejně jako konformismus šířený prostředky masové komunikace.
Neúčinnost mechanismů sociální kontroly vede ke vzniku sociálně patologických osobností (které např. bezostyšně kradou) či celých marginálních skupin (např. zlodějské týmy).
Člověk, který není dostatečně adaptován k sociálním normám své pracovní skupiny a organizace jako celku, dostává se do izolace nebo do konfliktu. Skupinové normy (i ty nepsané) jsou účinným nástrojem k ovlivňování chování jednotlivců.
Lidé často neuvědoměle nebo vědomě napodobují chování, myšlení, postoje, názory, výraz apod. určitého modelu. Může jít o modely: fyzicky přítomné (např. učitel, otec, matka, vedoucí pracovník, manžel, manželka), působící zprostředkovaně (např. spisovatelé, politici, herci, zpěváci, sportovci), exemplární modely, které společnost předkládá svým členům formou pověstí, pohádek, bajek, podobenství apod.
Jedinec by neměl usilovat o rafinované postupy vypočítané na efekt, bez respektování morálních zásad, ale měl by se snažit o skutečný soulad životního stylu s přírodou a společností. Nesoulad života jedince s řádem přírody a s kulturními normami nebývá slučitelný s jeho osobní spokojeností. Dodržování kulturních imperativů však závisí od toho, zda jednotlivec zvnitřnil (interiorizoval) kulturní i přírodní hodnoty a zda se naučil v souladu s nimi chovat.
V některých zemích se stal módním pragmatický kalkulační přístup, který začal pronikat do osobních vztahů formou návodů (jak být úspěšný, jak získávat přátele, jak jednat s lidmi, jak rozmlouvat se žadatelem o místo, jak se chovat a postupovat při žádosti o místo apod.) I když bývá v těchto návodech mnoho dobrých a cenných postřehů a zobecněných zkušeností, mohou vést k určitému technicismu v lidském chování a jednání, k odcizení, k ústupu bezprostřednosti, ryzosti, přirozenosti, citovosti a spontánnosti.
Jako příklad nám může sloužit deset pravidel pro rozvoj osobnosti H. W. Hepnera:
1. Pozorujte jiné víc než sebe
Uvědomujte si jiné a všímejte si, co dělají, mluvte o věcech, které je zajímají, a oni o vás budou mluvit jako o zajímavém člověku.
2. Předpokládejte, že vás lidé mají rádi
Jste-li uzavřený nebo chováte-li se, jako byste o lidi nestál, budou s vámi jednat podle toho, jak si dle všeho přejete, aby se s vámi jednalo. Dáte-li najevo, že je vám vaše vlastní společnost milejší než společnost jiných, nechají vás sobě samému. Jestliže však projevíte, že si přejete, aby s vámi mluvili, budou vřele reagovat.
3. Zdravte lidi důrazně
Přejete-li někomu dobré jitro, řekněte výrazně: "Dobré jitro", dobrý den, nikoliv jen šeptem dobrý den. Mávněte na pozdrav rukou a usmějte se. Bude-li se vám z počátku zdát, že to není upřímné, pokračujte v tom přesto, a časem to budete dělat docela přirozeně. Jde vlastně o zákonitost přenosu z vnějška do nitra.
4. Snažte se pozvednout sebevědomí druhého
Všímejte si, v čem má pocit méněcennosti. Pochvalte ho, ale učiňte to nepřímo. Neříkejte mu, že ho pokládáte za chytrého nebo inteligentního člověka-gratulujte mu však k nějakému jeho chytrému nebo inteligentnímu činu. Mluvte o tom, co udělal, -nikoliv o něm. Nezapomeňte, že každá žena dává přednost poklonám své ženskosti. Neříkejte jí, že je hodná-to ví. Řekněte jí, že se vám líbí její nový klobouk, nebo že obdivujete její účes. Raději je krásná než chytrá.
5. Žertují-li jiní na váš účet, bavte se s nimi
Snažte se dát denně alespoň jednomu člověku příležitost udělat si vtip na váš účet. Jemu to dodá sebevědomí, vaší osobnosti pružnosti.
6. Zvykejte si říkat častěji VY nežli JÁ
Velikost vaší osobnosti lze měřit podle toho, kolikrát řeknete vy, váš, on, jeho, ona a její místo já, mne, nebo můj. Důkazem vaší společenskosti nejsou květiny, které dostanete k narozeninám, nýbrž narozeniny, na které si vzpomenete vy.
7. Obdivujte své přátele
Vím, že jste půjčil peníze člověku, který vám je nevrátil, a ani se nesnažil je vrátit. Není pochyby, že jste lidem prokázal plno laskavosti, za něž se vám odvděčili hanebným jednáním a zradou. Nu, jsme všichni jenom lidé. Všichni se někdy dopouštíme neloajálnosti, nelaskavosti nebo nepočestnosti. Vcelku však je člověk dobrý a jemný. Chcete-li si udržet své přátele a ovlivňovat lidi, říkejte jim co nejméně záporných informací týkajících se jejich osoby.
8. Mějte někoho hodně rád
Normální člověk potřebuje dát průchod svým citům. Nemáte-li ženu, která si zaslouží vaší lásky, věnujte svou lásku dítěti. Nemáte-li ženu ani dítě, adoptujte cizí dítě. Není-li to možné, pomáhejte nějakému dítěti v jeho rozvoji. Mezeru ve vašich citech by mohl vyplnit např. pes nebo opice, normální člověk se však může lépe podívat sám sobě do očí, věnuje-li svou lásku lidskému tvoru nebo práci, nežli rozplýtvá-li ji na němou tvář.
9. Mějte nějakého důvěrníka, jemuž se můžete svěřit se svými nesnázemi i se svými darebnými myšlenkami a hanebnými činy. Nechvástejte se však jimi. Ulehčete jen svému svědomí upřímným přiznáním a mnohý váš strach a obava zmizí. Pamatujte si, že vaše impulsy a jednání jsou výsledkem přirozených příčin, i když vás někteří lidé pokládají za hrubého, nevědomého nebo divného člověka. Všichni lidé mají tytéž základní popudy a pocity. Nemějte strach z problému dědičnosti a zbytečně o něm nemluvte. Buďte prostě sám sebou.
10. Změňte občas prostředí
Odpočiňte si o dovolené. Jeďte někam, kde jste ještě nebyl. Seznamujte se s novými lidmi. Možná, že shledáte, že jsou zajímavější, než jste si myslil.
Je třeba vzít v úvahu, že "úspěšné" adaptivní jednání (včetně jednání asertivního) nemusí být vždy správným ani etickým jednáním.
Když je např. člověk zdvořilý a slušný jenom k nadřízeným, je jeho zdvořilost pouhým adaptivním postojem, nejde o expresivní, autentickou vlastnost.
Mnoho lidí se ve společnosti chová převážně adaptivně (přizpůsobivě), neprojevuje tedy ve svém chování expresivní (ryzí, opravdové) vlastnosti ani vztahy, ale pouhé postoje. Mnoho lidí stále něco maskuje a hraje, hodně lidí zastírá svou skutečnou povahu, svou skutečnou osobnost "rouškami". Lidé často hrají v životě více rolí, než by bylo nutné a žádoucí. Hrou může být i snaha dívat se na vše pozitivně (jen z kladné stránky).
Hlubší myšlenky než např. u H. W. Hepnera a D. Carnegiho nacházíme u čínského filozofa Lao'ce, např.:
"Kdo vystoupil na špičky, nemůže dlouho stát.
Kdo dělá velké kroky, nemůže jít dlouho.
Kdo sám sebe vystavuje na odiv, nezáří.
Kdo sám sebe vychvaluje, nedosáhne slávy.
Kdo pronásleduje, nesklidí úspěch.
Kdo sám sebe vyvyšuje, nemůže být jinými uznáván.
Moudrý člověk zůstává v pozadí, a tím se právě dostává v čelo lidí"...
Za správná lze považovat ta doporučení, která jsou nejenom projevem pozitivního myšlení a jednání, ale i jednání etického. Objektivně podložené negativní formulace nejsou nemravné, ale subjektivní, a dokonce lživé pozitivní formulace nemorální být mohou.
Utváření systému požadavků, které se kladou na členy skupiny, tj. utváření skupinových sociálních norem, je důležitou fází konstituování skupiny. Norma je vlastně pravidlo, psaný či nepsaný předpis, směrnice, kterou se buď ukládá nebo zakazuje nějaké jednání či konání.
Skupinové normy obsahují: žádoucí a zavrhované chování v dané skupině, kritéria pro hodnocení konkrétních forem chování (tzv. společenská kontrola a sankce a tresty za odchylky od normy). Skupinové normy nemusí být vždy v souladu s oficiálními předpisy a pravidly společnosti (organizace).
Při prožívání odklonu od normy dochází k nesouladu našeho chování s vlastními vnitřními hodnotami a prožíváme pocit viny. Při odklonu od normy, který vyvolává nesoulad vlastního chování s chováním jiných lidí, na nichž všem záleží, prožíváme pocit hanby.
Jedinec tím více podléhá skupinovým normám, a tím je konformnější, čím je skupina pro něj atraktivnější a autoritativnější, čím je větší možnost skupinových sankcí a čím více je jedinec přesvědčen, že skupina jedná adekvátně a správně.
Avšak přílišná sugestibilita a submisivita jedince ve skupině je vlastně poruchou volního jednání, když ten, na něhož je působeno, řídí neobvyklou měrou své jednání podle přání jiných lidí. Není správné, když člověk přijímá určité informace většinou bez kontroly, jenom na základě iracionální důvěry.
Skupinové normy v neformálních skupinách vznikají spontánně a jsou zpravidla nepsané, kdežto u formálních skupin přicházejí zvenčí a jsou psané - např. služební předpisy. Formální skupiny jsou ustaveny za určitými cíli, jejich organizační struktura je dána (např. vojenský útvar, pracovní skupina atd.). Osoby ve formálních skupinách jsou spjaty neosobním funkčním pojítkem (nadřízeností a podřízeností, kolegiality).
Skupiny vytvářejí normativní tlak na své členy, aby byli se skupinou konformní, tzn. aby byli přístupni vlivům skupiny a aby se přizpůsobili co nejplněji názorům a postojům skupiny. Skupina přímo či nepřímo předpisuje dolní a horní hranici normy chování člověka, předpisuje i rituály, tj. obřady a zvyklosti. Extrémní (a nebezpečný) může být požadavek, aby se členové skupiny zřekli vlastních názorů.
Z hlediska konformity se skupinou rozlišujeme jedince konformní, kteří vždy podléhají skupině, dále jedince nekonformní, kteří jednají opačně, než žádá skupina, a jedince nezávislé, kteří si udržují svůj názor přes nátlak skupiny.
Dodržování etických a psychosociálních pravidel, zásad a norem poskytuje člověku vědomí adekvátního chování a jednání a prožitek vyrovnanosti, pohody, vyváženosti, klidu a rovnováhy.
Výchova dětí k dodržování pravidel je důležitá pro kázeň a respektování zákonů dospělých osob.

Literatura
KELLER, J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 204 stran ISBN 978-80-86429-39-7.
KOHOUTEK, R. Poznávání a utváření osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 275 stran. ISBN 80-7204-200-9.

Komentáře ke slovu Zásady a pravidla chování a jednání


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » zásada opportunity
následující slovo: » Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3953
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz