Pojem způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví

Slovo:

způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví


Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor

Význam:

Poznávání psychiky a duševního zdraví patří mezi základní úkoly psychologie. Poznávání normální i abnormální osobnosti je zprostředkované z chování, z vnějších projevů, z činnosti a ústních i písemných projevů člověka. Z jeho verbálního i nonverbálního chování usuzujeme na rysy jeho osobnosti, na jeho duševní vlastnosti.
Metodou poznávání i rozumíme způsob, postup, kterým docházíme k více nebo méně přesným poznatkům o psychice a duševním zdraví. Pro správný přístup k poznávání člověka má velký význam teorie poznání (gnozeologie).
Když chceme něco zkoumat, musíme za prvé určit, co chceme poznat, za druhé, jak budeme postupovat. Metody zkoumání a také pravidla vědeckého použití těchto metod určuje metodologie.
V metodologii rozlišujeme metody zjišťování faktů a metody zpracování faktů. Metody poznávání duševna duševního zdraví patří mezi metody zjišťování faktů o osobnostních rysech a vlastnostech člověka, zjišťování symptomů (příznaků) a syndromů (souborů příznaků) různých závad a poruch duševního zdraví, prožívání a chován. Mezi metody zpracování faktů patří např. statistika.
Poznávací metody v psychologii se dělí také na badatelské (výzkumné), které slouží k objevování nových, originálních poznatků, a na diagnostické, používané k poznání konkrétního duševna a osobnosti, a to v oblasti normality i abnormality.
Oba typy těchto metod využívají teoretických metod výzkumu, mezi něž se řadí: analýza, syntéza, indukce, dedukce, abstrakce, analogizace, modelování, formalizace (její podstatou je zobecňování formy procesů různých svým obsahem, od něhož abstrahujeme), srovnávání a vývojová (genetická, kasuistická) metoda.
Diagnostické metody lze rozdělit do tří skupin, a to na metody objektivní, subjektivní a projekční. V podstatě se však vyskytují rysy objektivní, subjektivní i projekční v různé míře u každého z těchto tří typů metod.
Mezi subjektivní metody řadíme: introspekci (sebepozorování), jejímž výsledkem je výpověď o vlastním prožívání, anamnézu, rozhovor, dotazník aj. Slouží k poznání člověka na základě jeho výpovědi. Těmito metodami zjišťujeme hlavně názory zkoumané osoby. Výsledky zkoumání subjektivními metodami jsou značné závislé na upřímnosti zkoumané osoby.
Objektivní metody (pozorování druhých, extraspekce v drobných životních situacích, měření fyziologických funkcí, např. srdeční činnosti, dechu, Reyova komplexní figura apod.) nepřihlížejí jen k výpovědím člověka, ale posuzují ho i po jiných stránkách a zkoumají přitom jeho reakce na nejrůznější podněty.
Projekční metody jsou novějšího data. Princip projekčních metod spočívá v tom, že člověk připisuje (často víceméně neuvědoměle, bezděčně) své zkušenosti, zážitky, potřeby, zájmy, schopnosti, touhy, postoje apod.) jiným osobám, vkládá je do věcí, promítá je do situací, v nichž se ocitá a o nichž hovoří. Promítnutí zkušeností a vlastností osobnosti, (které jsou „zakotveny“ v mozkové kůře člověka) navenek je provokováno nejrůznějšími podněty.
Člověk promítá své „já“ do všeho, co říká, co žije, co tvoří. Každý výtvor člověka je těsně spjat s vlastnostmi jeho osobnosti. Názorným příkladem může být umělecká tvorba. Umělec promítá do svých děl (např. literárních) své vlastnosti tak silně, že pozorný čtenář vyčte z díla velmi mnoho o autorově osobnosti. Žáci a žákyně promítají svou psychiku i její závady a poruchy do svých písemných úkolů, kreseb a verbálních i nonverbálních výkonů všeho druhu.
Cílem diagnostické činnosti ve školství je stanovit především diagnózu duševního stavu osobnosti žáků a žákyň, příp. jejich psychických zvláštností a abnormit.
Dále uvádíme několik konkrétních poznávacích metod, které jsou v odborné praxi ve školství často používané.
Anamnéza je životopisná metoda zachycující vývoj (historii) osobnosti od početí do současnosti.
Rozlišuje se anamnéza subjektivní, kdy informace poskytuje sama zkoumaná osoba a anamnéza objektivní, kdy o životní historii zkoumané osoby referuje důvěryhodná cizí osoba.
Provádí se většinou ústní formou, ale není vyloučena ani forma písemná.
Zjišťuje např. funkčnost a dosavadní průběh života rodiny, prenatální, perinatální nebo postnatální deprivační syndrom,
psychosociální klima v rodině. Informace o motorickém, emocionálním, intelektuálním, volním, eroticko-sexuálním, školním a profesním a hodnotovém vývoji i vývoji abnormálních jevů.
Snímání anamnézy je doprovázeno pozorováním, jehož výsledky se též zaznamenávají.
Pozorování se často třídí na skryté a zjevné.
Skryté pozorování (fyzické či sociální krytí):
sociální krytí = pozorovatel přijímá roli řadového člena skupiny nebo jinou roli, ale to, že je výzkumník, neví nikdo nebo volí fyzické krytí (polopropustné zrcadlo, křoví, díra v závěsu).
Pozoruje přirozené sociální prostředí a může sledovat i jevy okolí skryté.
Např. pozorování hrajících si dětí za polopropustným zrcadlem.
Zjevné pozorování:
Pozorovatel neskrývá svou roli výzkumníka a předpokládá, že si zkoumané prostředí na něj přivykne.
Sleduje-li však jevy související s dodržováním či porušováním jistých pravidel, může přítomnost pozorovatele působit rušivě (ovlivňuje chování) a často dochází k tzv. efektu morčete.
Tento fenomén vzniká tehdy, pokud zkoumaná osoba zjistí, že se stala předmětem cizího pozorování, zkoumání a hodnocení. Většinou se začne chovat adaptivně, přestane být přirozená, spontánní, ryzí a snaží se ukázat v co nejlepším světle.
Posuzovací škály se používají na měření postojů a názorů. Jsou např. předložena tvrzení či výroky, které zkoumaná osoba označí výběrem z několikastupňové (např. pětibodové) míry souhlasu nebo nesouhlasu. Příklad posuzovací škály amerického psychologa Rensise Likerta (1903-1981):
naše škola má vynikající učitele (1) silně souhlasím- (2) slabě souhlasím- (3) nevím- (4) slabě nesouhlasím - (5) silně nesouhlasím.
H.J. Eysenckův osobnostní dotazník (EPI, JEPI)
Poznává introverzi, resp. extraverzi a psychonervovou stabilitu či labilitu (neuroticismus) a vyvozuje z nich klasické temperamenty (cholerický, sangvinický, flegmatický a melancholický).
Dotazník interpersonální diagnózy (Interpersonal Check List ICL)
Mezinárodně využívaná sociálně psychologická kvalitativně-kvantitativní osobnostní diagnostická metoda identifikující interakční styly a strategie sociální komunikace, a to adaptivní i maladaptivní (dominantní, submisivní, agresivní, afiliantní aj.). Vytvořili ji Timothy Leary (1920-1996), R.F. Suczek, R.L. Laforg, USA
Symptom Checklist SCL-Multidimenzionální posuzovací škála autorů L. R. Derogatise, R. S. Lipmana a L. Coviho) zjišťuje somatizaci, obsese, kompulze, interpersonální senzitivitu, deprese, anxiozitu, hostilitu, fobie, paranoidní
myšlení a psychoticismus.
Vznikla roku 1973. Patří mezi nejrozšířenější měřicí nástroje v oblasti péče o duševní zdraví.
Měří aktuální psychický stav na základě sledování intenzity výskytu subjektivních
psychopatologických symptomů.
Škála obsahuje devadesát položek popisujících konkrétní projevy patologie.
Každá položka je hodnocena na pětibodové škále Likertova typu 0–4 (od „vůbec ne“ po „velmi silně“), proband uvádí,
v jaké míře se u něj daný symptom vyskytoval „v těchto dnech“.
Zkoušky úrovně čtenářské dovednosti (např. podle Z. Matějčka a Z. Žlaba)
mohou být využity např. k diagnostice čtenářské vyspělosti, legastenie, dyslexie, LMD (ADD, ADHD), psychosociální zanedbanosti, psychické či kulturní deprivace.
Číselný čtverec slouží k hodnocení úrovně koncentrace a distribuce pozornosti, pro posouzení schopnosti odolávat určité zátěži pozornosti. Pomáhá diagnostikovat ADD, ADHD (LMD).
Jedná se o starší metodu (první příručka byla vydána již v roce 1926)
Pro dětskou klientelu je určena varianta zpracovaná J. Jiráskem v r. 1975
R. W. Schulze ji doporučil i jako pomůcku ke zjišťování schopnosti základní orientace, pracovní rychlosti a temperamentu
J. Senka a J. Daniel (1969) zjistili, že tento test zahrnuje i faktory jako percepce, pohotovost, pozornost, představivost a paměť.
Wechsler-Bellevue Intelligence Scale (1939, název dle místa jeho působení – Bellevue Psychiatric Hospital). Tato škála byla roku 1955 přepracována pod názvem WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), vychází z ní rovněž WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children, 1949). Revize WAIS je označována např. jako WAIS-IV (2008).
Americký psycholog David Wechsler (1896–1981, původem z Rumunska) je autorem řady inteligenčních testů
Všechny Wechslerovy testy mají společné to, že užívají tzv. normální rozdělení pravděpodobnosti pro popis rozložení IQ ve zkoumané populaci – stejně jako např. u tělesné výšky je část osob nižší, většina průměrná, další část nadprůměrná. Normální (či Gaussovo) rozdělení je znázorňováno Gaussovou křivkou a je charakterizováno dvěma parametry – střední hodnotou (μ, mean) a směrodatnou odchylkou (σ, standard deviation). Střední hodnota zhruba označuje nejčastější výskyt, průměrnou hodnotu, směrodatná odchylka pak udává zhruba to, jak jsou hodnoty soustředěny, rozptýleny kolem střední hodnoty – s křivkami pro dvě různé standardní odchylky σ = 15 a σ = 24.
Všechny Wechslerovy škály také používají jako střední hodnotu (μ) číslo 100 (průměrná inteligence), odlišují se však právě velikostí směrodatné odchylky. Zatímco Wechslerova škála užívá hodnotu σ = 15, Stanford-Binet a CFIS hodnotu σ = 16, (Stanford-Binet 5 už ale pracuje s odchylkou σ = 15), stupnice Cattell III B pak σ = 24.
Test struktury inteligence (IST, resp. TSI)
Při řešení devíti subtestů zkoušky německého psychologa Rudolfa Amthauera /1920-1989/ (celá zkouška trvá 90 minut) se uplatňují tyto psychické funkce: konkrétně praktické usuzování, jazykový cit, kombinační schopnost, schopnost abstrakce, paměť pro slova, praktické početní myšlení, teoretické početní myšlení, plošná představivost, prostorová představivost.
Mini Mental State Examination (MMSE):
krátká diagnostická zkouška (trvá asi 10-15 minut) kognitivity klienta identifikující jeho orientovanost, paměť a výbavnost, pozornost, fatické funkce, gnozii a praxii.
Hodnocení motorických schopností – Oseretzkého škála
(Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001)
Tuto metodu vytvořil N. I. Oseretzký, její originální verze vyšla v Rusku v roce 1923.
Určena pro posouzení adekvátnosti motorického vývoje.
Test byl několikrát přepracován. Nejnovější verzí je americká úprava testu z roku 1978.
Popis testu: N. I. Oseretzký považoval za důležité ukazatele motorického vývoje koordinaci, přesnost a spojení různých pohybů. Tato zkouška obsahuje 46 takto zaměřených položek, rozdělených do 8 subtestů. Pro každou věkovou kategorii je určeno několik úkolů, které má dítě tohoto věku splnit. Zkouška umožňuje posoudit úroveň dílčích pohybových kompetencí: měří jak hrubou motoriky, tj. pohyblivost těla a dolních končetin, tak jemnou motoriku, tj. manuální zručnost a pohyblivost rukou, resp. prstů. K dispozici je i zkrácená verze, která obsahuje jen 14 položek.
A. Reyova Komplexní figura (objektivní švýcarská empirická diagnostická metoda) zkoumá:
úroveň vizuální percepce a paměti, schopnosti a dovednosti senzomotorické, vizuoprostorové a konstrukční a je důležitá pro
diagnostiku závad a poruch CNS (organicita) a. diferenciální diagnostiku mentálních závad a poruch.
Testy hodnot často zachycují rozličné zájmové a hodnotové oblasti, např. hypertelické či ideové, heterotelické, sociálně emoční, zájmově činnostní, autotelické, osobně ambiózní, materiální, tělesné atp. Je využíván např. Rokeachův test hierarchie hodnot, který zjišťuje jednak cílové hodnoty (např. pohodlný život, prospěšný život, vzrušující (adrenalinový) život, zabezpečení rodiny, vnitřní harmonie, potěšení, společenské uznání, moudrost atp.), jednak instrumentální hodnoty (např. ctižádostivost, úsilí o úspěch, velkorysost, čestnost, nezávislost, zdvořilost, odpovědnost, rozumovost, sebeovládání atp.).
Slovenský psycholog Ján Vonkomer sestavil dotazník Ho-Po-Mo na zjišťování hodnotových orientací, postojů k hodnotám a motivace výkonu. Pojem postoj chápe trojsložkově (složka emotivní, kognitivní a konativní). Hodnotové orientace chápe jako strategickou rovinu zaměřenosti a rozhodování člověka. Postoje k hodnotám podle něho určují rovinu operační, která předchází konkrétní činnosti, motivační prostředky jsou podněty v taktické rovině. Existují také různé inventáře vztahů k novému a změně. Obsahují otázky typu: Skrývají pro vás staré věci tajemství? Je lepší koupit novou věc, než používat starou? Pokud to lze, pokoušíte se staré poškozené, ale ještě funkční věci opravovat, abyste se s nimi nemusil ještě nebo vůbec nikdy rozloučit? Tyto testy diferencují lidi na konzervativní, tradicionální a modernistické typy.
Existuje také mnoho různých inventářů potřeb člověka. Např. Inventář potřeb Mariána Hrabovského a Anny Hrabovské, který autoři označují za semiprojektivní metodiku. Obsahuje čtyřicet položek reprezentujících např. tyto potřeby: úspěch, domov, nasycení (potrava), emocionální blízkost a kontakt, pevný charakter, dodržování oficiálních norem, láska, empatie, autonomie, konformizmus, estetické prožívání, silná osobnost, bezpečí a jistota, relaxace, sex, tělesná krása, pořádek, zdraví, tvořivost atp.
Existuje řada dotazníků zjišťujících teoretické a praktické zájmy. Dotazníky praktických zájmů bývají modifikací původního testu F. Baumgartenové-Tramerové (1888-1971), který se nazýval Knihy o povolání a Dotazníku zájmů o praktické činnosti, který sestavil slovenský psycholog Martin Jurčo (1926-1983). Počet okruhů zájmového zaměření podle Jurča (lidé, umění, technika, živé organismy) bývá rozšířen např. až na čtrnáct i více okruhů podle základní volby oborů profesní činnosti na konci na konci povinné školní docházky. Dotazníky teoretických zájmů bývají zase modifikací tzv. Brněnského katalogu knih pro středoškoláky s tím, že v některých těchto dotaznících nejsou jednotlivé zařazené názvy knih, učebnic a příruček vykonstruované, ale odpovídají reálným názvům.
Po úpravách (např. doplnění o povolání související s počítači) by bylo možno tento dotazník používat i pro středoškoláky.
Průběžná modernizace těchto dotazníků v souvislosti s novými obory lidského studia a práce je také nutná.
Pro poznávání jednotlivců i skupin je významný tzv. outdoorový trénink. Jde o venkovní interaktivní výcvik zážitkovým programem založeným na propojení aktivních činností v přírodě s odbornými a pedagogicko-psychologickými aktivitami, což vše vede k poznávání a rozvoji jednotlivých osobnosti i sociálních skupin (např. žáků na výletě, rodin, pracovních týmů).
V psychologii je tradiční dělení metod rovněž na psychometrické (testové), které jsou osobnostní a výkonové (např. Ravenovy progresivní matrice) a klinické (např. anamnéza, pozorování, rozhovor, kasuistika).
Kasuistický (klinický) přístup či případová studie má např. tento postup:
Anamnéza.
Diagnostická hypotéza.
Sběr diagnostických údajů (psychometrický, edukometrický nebo kasuistický (klinický)).
Shromažďování symptomů (nahodilých, sekundárních, centrálních, kardinálních, signifikantních) závad a poruch.
Zpracování, vyhodnocení a interpretace diagnostických údajů.
Potvrzení nebo odmítnutí diagnostické hypotézy.
Stanovení diagnózy.
Formulace opatření a poskytnutí jednorázové nebo dlouhodobé odborné péče.
Vyslovení prognózy.
Komunikace diagnózy i prognózy (např. spolupracovníkům, škole, rodině, soudu atp.).
Katamnéza.
Diagnóza je vlastně převod diagnostického údaje (získané informace) na znak osobnosti (resp. skupiny), který nejpravděpodobněji vyjadřuje. Každý diagnostický údaj totiž může znamenat několik znaků osobnosti, a to s různou pravděpodobností.
Všechny diagnostické metody jsou vlastně podněty, jimiž vyvoláváme ve zkoumané osobě určité verbální nebo neverbální reakce. Na základě těchto reakcí usuzujeme na zkoumané znaky osobnosti.
Pro vyšší platnost diagnostických závěrů je nutno postupovat při diagnostice podle zásady víceúrovňového, multivariačního přístupu, používajícího na zjišťování téhož znaku psychiky a osobnosti (resp. skupiny) více přístupů. V průsečíku výsledků těchto přístupů se určitá vlastnost osobnosti jeví ve větší úplnosti.
Poznávání duševna, psychodiagnostika se zabývá čtyřmi kvadranty lidské psychiky: otevřeným, skrytým, slepým a neznámým. Jde o tzv. „okénko JOHARI“ autorů Josepha Lufta a Harryho Inghama z roku 1955. Tato pomůcka je velmi užitečná pro odbornou praxi.
V „otevřeném“ kvadrantu leží to, čeho si je vědom daný jedinec a co o něm vědí i druzí (např. extravertnost). Ve „skrytém“ kvadrantu je ta část psychiky, kterou si uvědomuje subjekt sám, ale druzí lidé o něm nevědí (např. narkomanie). Třetí „slepý“ kvadrant obsahuje to, co o subjektu vědí ostatní, ale on sám nikoliv (např. že má podprůměrnou inteligenci). Do posledního čtvrtého kvadrantu – „neznámého“ patří to, co o sobě neví subjekt a co o něm dosud nevědí ani druzí lidé (např. že onemocněl duševní chorobou).
Metody poznávání duševna a osobnosti si můžeme také rozdělit na obecně použitelné (např. pozorování, rozhovor, dotazník, rozbor výsledků činnosti, sociometrii) a na speciální psychologické metody, které jsou cenným nástrojem kompetentního poznávání osobnosti pouze v rukou zkušeného, speciálně vyškoleného odborníka.
V praxi hodnotíme jednotlivé výrazové projevy chování a prožívání jako symptomy (příznaky).
Je přitom třeba naučit se přísně oddělovat symptomy nahodilé od sekundárních, centrálních a signifikantních:
1) nahodilé symptomy jsou zcela necharakteristické pro danou osobnost (např. tabuizované slovo při zakopnutí),
2) sekundární, u nichž se častěji vyskytují nepodstatné projevy, spíše skupinové nebo věkové, hodnotíme je jako vedlejší (např. živá mimika a gestikulace, zrcadlení, situační zdvořilost),
3) centrální jsou projevy, které přesně vyznačují specifickou individualitu osobnosti, jsou důležité, poněvadž mají nemalý význam (např. vstřícnost, ale i nedodržování slíbených termínů, dominantnost, zvýšené sebevědomí),
4) signifikantní symptomy charakterizujeme jako projevy velmi významné, trvalé a rozhodující pro poznání kardinálních vlastností a rysů dané osobnosti (např. zdůrazněná zodpovědnost, egoismus, altruismus, afektivní labilita).
Při poznávání dětí i dospělých osob je nutno počítat také s jejich různými sociálně komunikačními typy:
Naivně expresivní typ nacházíme u dětí i dospělých, kteří se rádi rozpovídají, mají-li k tomu kdykoliv a kdekoliv příležitost, hovoří bez autocenzury o svých aktivitách, zkušenostech a zážitcích, vypráví otevřeně o nějaké své příhodě či zkušenosti.
Egocentrický až narcistický typ nacházíme u osob, které redukují svou autocenzuru a mlčenlivost, jestliže tazatel vhodně např. kladným hodnocením apeluje na jejich sebehodnocení, sebevědomí či sebedůvěru.
Sdílný a otevřený až zpovědní typ je typický pro osoby, kteří nutně potřebují uvolnit vnitřní tenzi, doznat se k něčemu, vypovídat se, uvolnit zadržované napětí, emočně se k někomu přimknout, protože se cítí být osamoceny.
Kooperativně participační typ nacházíme u dětí i dospělých, kteří mají smysl pro spolupráci, jsou ochotní i podávat svědectví, usilují i o sebepoznání z objektivních hledisek. Někdy však nabízejí až příliš subjektivně kreativní vysvětlení, která mohou být zavádějící a uvádět tazatele v omyl.
Uzavřený, zapírající a racionalizující typ nacházíme u osob, jejichž zkušenosti (často společensky nežádoucí) je činí odolnými, imunními, rezistentními vůči obvyklým způsobům podněcování k pravdivé výpovědi. -Bývají to jedinci, kteří se snaží cenzurovat, utajit a nepravdivě popsat nejen své nežádoucí způsoby chování a činy, ale i své nežádoucí myšlenky.

LITERATURA
ATKINSON, R.L. Psychologie. Praha: Portál, 2003.
FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Grada, 2010.
HARTL, P. a HARTLOVÁ, H.Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010.
KOHOUTEK, R. Metody poznávání osobnosti a duševního zdraví žáka. BRNO: Masarykova univerzita, 2006.
MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006.
ONDREJKOVIČ, P. Socializácia v sociologii výchovy. Bratislava: Veda, 2004)
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2005.
ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. 6.vydání. Praha: Grada, 2010.
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, 2004.
SVOBODA, M. (ed.), KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2009.
ŠNÝDROVÁ, I. Psychodiagnostika. Praha: Grada, 2008.
URBÁNEK, T., DENISOVÁ, D., ŠIRŮČEK, J. Psychometrika (Měření v psychologii). Praha: Portál, 2011.
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol. Pedagogika pro učitele. 2. vydání. Praha: Grada, 2011.

Komentáře ke slovu způsoby poznávání psychiky a duševního zdraví


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » způsoby adaptace člověka
následující slovo: » zprofanovaný
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3429
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz