Pojem hinduizmus

Slovo:

hinduizmus, hinduismus


Význam:

široký indický náboženský proud



Některá související slova

ašram, kuti, čitraka, óm, zen, mantra, sikh, tantrizmus, lingam



Knihy

Encyklopedie hinduismu -- autor: Werner Karel
Malá encyklopedie hinduismu -- autor: Werner Karel
Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity -- autor: Fujda Milan

Komentáře ke slovu hinduizmus, hinduismus


 
» přidat nový komentář

Hinduismus Kristýna 16.01.2006 15:21
» reagovat
HINUDISMUS
Hinduistů je na světě zhruba 800 miliónů, 95% z nich žije v Indii, ostatní v Nepálu, Bangladéši, Pákistánu a na Srí Lance. V Indii vyznává toto náboženství přes 85% obyvatel. Dalšími náboženstvími na území Indie jsou: islám, džinismus, křesťanství a buddhismus.
Hinduismus je odvozen od slova Hindu, což znamená obyvatel Indie (ten, co žije za řekou Indus). Arabský název Al – Hind znamená země odlišná od arabského světa; obyvatel = Hindu.
Hinduismus není výhradně náboženství, je to spíše společenský systém, souhrn mnoha nejrůznějších náboženských praktik dodržovaných hinduisty. Všechny úkony, které hinduista vykoná jsou svým způsobem spojeny se společností, vše má svůj význam. Hinduismus také klade důraz na vztahy mezi vrstvami společnosti; rozděluje je na kasty, které se staly nezákonnými, ale i tak se Indové drží především tradice.
Velmi důležité texty pro hinduisty jsou Bhagavadgíta i eposy Rámajána a Mahábhárata, ale není zde žádná nadřazená kniha všem ostatním svatým písmům, jakou je třeba Bible. Hinduismus také nemá žádnou nadřazenou autoritu, jakou je například papež. Nejvíce se ale odlišuje od jiných světových náboženstvích po společenské stránce.

Dharma, védy a božstva
Jedním ze základních termínů hinduismu je dharma. Tento pojem se těžko překládá a jeho význam je velmi rozsáhlý. Velice stručně se jedná o princip, věčný zákon, kterým se řídí všechny děje a všechen život ve vesmíru. Dharmou člověka je narodit se, stárnout a potom zemřít. Z dharmy se člověk nemůže vymanit jinak než vysvobozením se z koloběhu života. Složky dharmy jsou sepsány v sanskrtských dílech dharmasútrách.
Další posvátné texty jsou védy, knihy „vědění“. Dříve to byly ústně podávané texty, které nejsou lidského, ale božského původu. Veršované formule védů jsou dodnes určeny k poslechu. I když byly zaznamenány písemně, lidé se je stále učí nazpaměť poslechem a předávají recitací dál. Celý soubor védských textů se jmenuje šruti = to, co bylo slyšeno.
Nejznámější a nejvýznamnější z védů je Rgvéd. Obsahuje hymny oslavující přírodní bohy. Z něj lze sestavit základní panteon bohů védského člověka. Vypráví se zde o Indrovi (králi bohů), Varunovi, Agnim (bůh ohně), Sómovi, Ašvinech (božští léčitelé, božští blíženci), Vájuovi (bůh větru a války), Rudrovi (bůh řvoun, léčí nebo spaluje – který se později přetvořil v dnes velmi významného boha Šivu), i o Višnuovi.
Védské školy zahrnovaly do textů žánr „lesních knih“, áranjaky a krátká prozaická nebo veršovaná dílka týkající se mystických souvislostí, upanišády. Přívlastek „lesní“ označoval území vně vesnice, soukromý prostor, kde mohly být každému novému studentu odhaleny tajné, skryté nauky. Během několika staletí vzniklo více než tucet védských upanišad, které způsobily reformaci v chápání světa a nové zaměření náboženských snah směrem dovnitř, ke spáse na základě vhledu a poznání spíše než v pouhém spoléhání se na obřadní úkon.
Po období upanišad zanechaly výrazné stopy dva sanskrtské eposy – Mahábhárata a Rámajána.
Mahábháratha znamená v překladu „Velká válka Bharatovců“ a obsahuje osmnáct obsáhlých knih, pravděpodobně psaných po mnoho set let mezi čtvrtým stoletím před Kristem a čtvrtém století po Kristu. Spolu s Rámajánou mají společné rysy – střetává se zde dobro se zlem. Oba eposy jsou stále velmi oblíbené, dodnes se překládají do místních jazyků. Příběhy v těchto eposech obsažené mají několik variant, několik verzí. Rámajána na severu země se liší od té na jihu, základ však zůstává stejný. Považuje se za první strukturované literární dílo psané v sanskrtu.


Šivaismus a Višnuismus
Kolem poloviny prvního tisíciletí před Kristem se zrodil počátek samotného Hinduismu – jednalo se o vzestup Višnua a Šivy do čela všech bohů.
Oba tito bohové sice figurují ve védských sbírkách, ale nemají zde příliš výrazné postavení. Teprve v bráhmanách pomalu začíná Višnu nabývat významnějšího postavení a pak v Bhagavadgítě (část Mahbháraty) je už skutečným Bohem.
V době vytvoření Bhagavadgíty se začínají Hinduisté soustřeďovat do dvou hlavních sekt, což je stav, který trvá prakticky do dnešní doby. Višnuovy uctívači jsou hlavně Árjové a šivaisté jsou především neindoevropské domorodé obyvatelstvo, sídlící dosud v džunglích a kopcích.
Višnu nebo Šiva jsou každý v rámci své sekty jediným Bohem, vedle něhož mají ostatní božské bytosti nesrovnatelně nižší postavení.

Kastovní systém
Na počátku stvořil Brahma čtyři lidské bytosti, které se od sebe lišily úkoly, funkcemi a postavením a představovaly čtyři společenské stavy = varny.
Takzvaná varnášramadharma (dharma stavů a životních stupňů) shrnuje povinnosti člověka, které se liší podle toho, ke kterému ze čtyř základních společenských stavů (varn) patří, tedy jaké místo ve společnosti zaujímá a ve kterém ze čtyř „stupňů života“ = ašrámů se právě nachází (jakého je věku).
Každý ze čtyř stavů má nějaké základní činnosti; kněží = bráhmani, mají učit a vyučovat jiné, přinášet oběti za sebe a za ostatní a přijímat dary. Bojovníci = kšatrijové se mají učit, přinášet oběti (prostřednictvím bráhmánů), dávat dary, ochraňovat tvory a nelpět na smyslových požitcích. Obchodníci, řemeslníci a zemědělci = vaišjové mají pěstovat dobytek, dávat dary, obětovat a učit se, obchodovat, půjčovat peníze a věnovat se zemědělství. A nakonec nejnižší šúdrové mají těmto stavům bez závisti sloužit.
Každý chlapec má projít čtyřmi životními stupni zvanými ášramy. Jako malý chlapec je brahmačárinem, učněm a žákem v domě svého učitele, kterému slouží a poslouchá ho. Ve druhém stadiu, po návratu z domu učitele, se stává grhasthou čili hospodářem; musí se oženit, založit rodinu, živit ji výdělkem z povolání, které mu určuje jeho stav. Musí se postarat o to, aby měl alespoň jednoho mužského potomka. Když je jeho rodina zajištěna, má nechat výdělečné činnosti a jako vánaprastha = poustevník se plně věnovat duchovnímu způsobu života. Nakonec má zcela opustit rodinu, domov a společnost, vzdát se veškerého majetku a jako sannjásin neboli „ten, kdo všechno odhodil“, se v bezvědomí připravovat na příští znovuzrození nebo usilovat o vysvobození z koloběhu životů.

 



Navigace

předchozí slovo: » hindsight bias (angl.)
následující slovo: » hindustání
slovo se nachází na stránce: H:35
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2017  --  ABZ.cz