Pojem melancholie

Slovo:

melancholie


Význam:

těžkomyslnost, zádumčivost, trudnomyslnost



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

Hippokrates (460-370 př.n.l), nigredo (lat.)



Knihy

Melancholie -- autor: Földényi László
Melancholie II. -- autor: Fosse Jon
Anatomie melancholie -- autor: Burton Robert
Anatomie melancholie -- autor: Burton Robert
Melancholie v zrcadle -- autor: Starobinski Jean

Komentáře ke slovu melancholie


 
» přidat nový komentář

Oko za oko neregistrovaný 06.10.2012 22:42
» reagovat
pro Pana Sangvinika: Promiňte za poučení. Určitě víte, že chovat se dětinsky přísluší půlce Vaší větvi až do jejího vysvobozujícího zániku;) A mne tato schopnost poněkud omrzela podobným způsobem jako to ostatní Vás. Jsme si tedy kvit, ale můžeme se po Vašem nadále podporovat:) Vaší zkušenosti je mi lidsky líto.
 
Melancholici neregistrovaný 26.08.2012 00:31
» reagovat
Já vás melancholiky nepochopim. Znám pár jedinců vašeho druhu osobně a prostě mi nejde do hlavy, jak můžete tolik času denně trávit fňukáním nad tim, že vás nikdo nechápe, nikdo vás nemá rád, kámoši se vám smějou a podobný pro VÁS naprosto NEŘEŠITELNÝ kraviny. A když se s váma někdo chce začít bavit, tak mlčíte a čumíte do zdi. Já to prostě nechápu, když mam problém, kterej mě trápí, tak se ho snažim vyřešit ne? Tak proč se prostě trochu nevzchopíte lidi? Já chápu, ste citlivější, různý věci na vás maj větší dopad než na ostatní, ale logiku snad máte stejnou ne? Tim, že budete fnukat a brečet, jak sou všichni na vás zlí, toho moc nevyřešíte, to by vám mělo cvaknout. To mi někdo vysvětlete, ste sami hromádka neštěstí, když se vám někdo snaží pomoct, tak ho buď odmítnete a nebo otrávíte taky. To chcete být litováni nebo co? To se neslyšíte? To ste tak duševně slabí, že nedokážete svůj vlastní život trochu pokopnout k lepšímu? Díky za vysvětlení. Váš sangvinik
 
> Nesmysl! neregistrovaný 10.10.2013 14:46
» reagovat
  Lidi škatulkuješ až je to nezdravé! To co jsi napsal není ani v nejmenším pravda. Nejsi moc inteligentní člověk jak vidím. Asi ani netušíš co je vlastně melancholik za člověka.
   
bb neregistrovaný 16.06.2012 13:47
» reagovat
Zdravim. Je mi 40let, do téhle chvíle jsem nevědět, že se mužů vymluvit na melancholii, jako nemoc. Celý život mám problémy s komunikaci s ostatnima lidma. Namysleny, odtazity, nespolecensky.zkrátka nemusím lidi. Mám svoje hobby ,kterých se držím a nekoukam na levo, na pravo. Alkohol? ano, když to na mě přijde, tak se zvalim. Nepomůže si s někým pokecat, chci být sám a, nerusit.. Asi to tak zůstane, nicméně si nestěžuji. Chce to najít samosebe. Nezoufejte, jsou lidi na tom hůř.
 
I kdyby na chleba nebylo neregistrovaný 04.11.2010 19:48
» reagovat
Že na to vubec ragujete. To Vás tady vsechny chtěl někdo jenom nasrat. Normálně bych se tmou zasmál bo toto napíše jen... S pozdravem Váš věrný Optimista :)
 
jste hlupaci neregistrovaný 17.06.2010 16:58
» reagovat
Vam tady vsem pekne jebe :DD
se mi zda, ze se jen vsichni schovavate za svoji depku :-P jak jste chytri a nepochopeni...mate jednoduche mozky, takhle bych se chtel citit ja...ale ja to mam mnohem slozitejsi, protoze uvazuju...jak rad bych to chtel mit, jednoduche, jako vy...vy jste tak hloupy, ze jste si aspon nasli to, co vam je a mate tak svuj cil :))
 
> Jsi zakomplexovanej chudák. :) neregistrovaný 06.07.2010 03:14
» reagovat
  Promluvil někdo, kdo se narodil díky jednomu incestními styku na rodinné oslavě, kde se vypilo moc alkoholu. Říkáš svojí mámě ''mami'' nebo ''teto''?
   
>> ?!? neregistrovaný 02.09.2010 18:08
» reagovat
   Tohle, myslím, nebylo nutné. Může to ublížit víc, než si dokážete představit.
    
> ... neregistrovaný 06.07.2010 03:28
» reagovat
  Mimochodem, ještě bych ti chtěl napsat, že si moc věříš, když o sobě tvrdíš, že uvažuješ. Kdyby jsi uvažoval, tak bys možná chápal, že je melancholik prostě druh temperamentu, ne emo móda.

A deprese je něco, co člověka může naprosto odrovnat ze dne na den, pokud jí trpí. Já vím, že dnes každej hlupák s jednodenními splíny tvrdí, že má depky, ale to není případ melancholiků. Deprese je deprese. Je to dlouhodobý stav, který si člověk nevybírá ze sebelítosti, aby se někam zařadil, jak ty si myslíš.

Zkrátka jsi naprostej blbeček, primitiv a hlupák s naprosto špatnou dedukcí, kterou ještě důležitě nazýváš ''uvažováním''. Říkáš i cholerikům, že si našli agresi, aby mohli napadat lidi? A flegmatikům, že si našli lenost a pohodovost, aby nic nemuseli dělat? A sangvinkům, že si našli příliš mnoho otevřenosti a smíchu, aby se dostali do televize?

Takže si myslím, že my nejsme hloupý, jak nám tvrdíš. Nejsme ani hloupí(správně se píše měkké i. Hloupí jako mladí, ty tupej primitive)Hloupý jsi akorát ty se svou přespříliš jednoduchou dedukcí.

Možná jsi puberťák a vyrosteš z toho. Možná jsi dospělej a debilem zůstaneš do konce života. Osobně doufám, že jsi jen puberťák.
   
>> re: ... neregistrovaný 02.09.2010 17:54
» reagovat
   Melancholie z teoretického hlediska s depresí nemá nic společného. (To že v realitě většinou melancholici trpí depresemi je jiná věc).
Deprese, o které tu mluvíte není deprese. Deprese je závažná psychická nemoc (nejspíš určitý druh psychózy).
Melancholik má také "depky". Dlouhé a trvalé (to je dáno jeho prožíváním). Možná že lepší výraz pro depku melancholika je Melancholie (je to specifická melancholická povaha, zároveň je melancholie někde uváděna jako nemoc, já mám radši ten první případ).
Jinak souhlasím, že melancholie není "emo" a nejde o sebelítost, ale specifický pohled na život a specifické prožívání (které vede k depkám, depresím, melancholiím).
    
> jsme hlupaci? neregistrovaný 02.09.2010 18:05
» reagovat
  1) Neházej všechny tady do jednoho pytle
2) Melancholie není depka, je to buď specifická nálada, nebo nemoc (nemám pro to zdroje, slyšel jsem to jen z druhé ruky)
3) Zjevně tě něco trápí, možná by bylo lepší se někomu svěřit, než nadávat lidem kvůli tomu, že si stěžují, přestože to mají jednodušší
4) Z toho, že uvažuješ přímo neplyne, že to máš složitější... prakticky z toho nevyplývá vůbec nic. Specifikuj "uvažování" Můžeš myslet uvažování o budoucnosti, o tom, co kdyby, o minulosti a svých chybách...
Jinak, nechápu, proč všechny tady považuješ za hloupé.
Nepovažuju se za chytrého, možná za nepochopeného (a za to si můžu sám, protože se nikomu neotevřu). Můj mozek sice není nadupaný, ale jednoduchý taky není.
PS: Co máte tedy za problém? Proč "to" máte mnohem složitější?
   
čtivo pro m neregistrovaný 18.04.2010 15:08
» reagovat
Melancholikům doporučuji knížku
Romano Guardini: Těžkomyslost a její smysl. Je to tam moc pěkně vystižený, aniž by to nějak hodnotilo...
 
melancholie neregistrovaný 03.10.2009 22:53
» reagovat
Vážené dámy,vážení pánové.
Melancholie je jedna z mála věcí, kvůli které člověk dokáže cítit něco jiného než nepochopení,nedůvěru,opovržení ba i nenávist a zlost.Pocit sladké rezignace a smíření se s realitou je cesta k získání nové energie do dalšího boje s tuctovostí,hloupostí,arogancí.

Dočasný ostrůvek pokoje na bojišti jménem "ŽIVOT" :)
 
> Bravo ... neregistrovaný 25.01.2010 21:32
» reagovat
  Pěkně napsáno, docela to vystihuje co si myslím.
   
> RE: neregistrovaný 17.06.2010 21:29
» reagovat
  Jsi moudrý.:-)
   
z*urvená melancholie neregistrovaný 07.09.2009 16:31
» reagovat
Mám uplně stejný problém jako vy, co tu píšete. Jsem do jisté míry obyčejná 16ti letá holka, ale to co se mi děje v hlavě mi občas připadá až nenormální. Jednu chvíli se cítím št´astně a v té druhé jsem už na dně. Večer často přemýšlím a bdím nad věcmi, kterým se ráno směji a říkám si jak jsem pitomá. Ten večer už je to zase zpátky, takový kolotoč který nevím jak zastavit a nevím co ho pohání. Někdy se točí pomalu a jindy nabere nehoráznou rychlost až jsem z těch myšlenek třeba i den nepoužitelná a zaritá do svého mozku. Nevím co s tím, uvítala bych nějakou radu tipu "Jak na melancholii"... ale ta asi není že? hold se s tím budu muset asi naučit žít, bude mě to stále omezovat a srážet ke dnu... Nudu ráda, když se mi někdo podobný jako já ozve na mejla... ráda bych o tom třeba i pokecala. S pozdravem jessy555@seznam.cz
 
z*urvená melancholie neregistrovaný 07.09.2009 16:29
» reagovat
Mám uplně stejný problém jako vy, co tu píšete. Jsem do jisté míry obyčejná 16ti letá holka, ale to co se mi děje v hlavě mi občas připadá až nenormální. Jednu chvíli se cítím št´astně a v té druhé jsem už na dně. Večer často přemýšlím a bdím nad věcmi, kterým se ráno směji a říkám si jak jsem pitomá. Ten večer už je to zase zpátky, takový kolotoč který nevím jak zastavit a nevím co ho pohání. Někdy se točí pomalu a jindy nabere nehoráznou rychlost až jsem z těch myšlenek třeba i den nepoužitelná a zaritá do svého mozku. Nevím co s tím, uvítala bych nějakou radu tipu "Jak na melancholii"... ale ta asi není že? hold se s tím budu muset asi naučit žít, bude mě to stále omezovat a srážet ke dnu... Nudu ráda, když se mi někdo podobný jako já ozve na mejla... ráda bych o tom třeba i pokecala. S pozdravem jessy555@seznam.cz
 
melancholie neregistrovaný 01.05.2009 23:40
» reagovat
Chápu melancholiky a mám s nimi soucit. Sama jsem z větší části melancholička a občas mě přepadají podobné nálady. Nesnáším ty pocity nejistoty a nicoty. Připadá mi, že všechno prožívám intenzivněji a opravdověji a převyšuji své ostatní vrstevníky, ale za chvilku zase propadám tomu, že to není pravda, že nejsem hezká, že nic neumím, že v životě nic nedokážu... V 16 letech nemám žádné zkušenosti s klukama, nechodím na diskotéky ani na festy, nepiju, nekouřím, nefetuju... V mém věku takových lidí moc neznám, vlastně neznám nikoho. Je docela težké jít proti proudu sama a pomalu ztrácím sílu. Ale kdybych porušila své zásady, sama sebe bych nesnášela. To puntičkářství a zásadovost melancholiků mě ubíjí. Nemůžu jen tak s někým chodit, hledám ideálního partnera. Vím, že ho asi nikdy nenajdu, ale prostě nemůžu dělat to samé, co mí vrstevníci. Nemůžu se s někým jen tak povrchně seznámit a začít s ním chodit, nedovolují mi to mé zásady, kterými jsem svázaná. Hledám pravou lásku, ale vlastně ani nevím, co to pravá láska je... Na lidi okolo sebe působím celkem normálně a vyrovnaně, považují mě za flegmatika. Mám i dost přátel, kteří mě mají rádi, ale nikdo z nich do mě nevidí, nikdo z nich neví, jaká jsem doopravdy. Všichni vidí jen slupku, kterou si chráním svůj osobní intimní svět, který nedokážu nikomu nabídnout. Neumím se lidem otevřít. Moc toužím po lásce a porozumnění, ale člověka, kterému bych nabídla všechno, co cítím a našla bych u něj porozumnění, kterého bych mohla vroucně milovat, jsem nenašla. Zítra ráno se probudím a bude ze mě zase normální člověk a nikdo nebude vědět, jak jsem se včera cítila. Nikomu to neřeknu a budu dál holka, kterou mají všichni rádi, protože je slušná, seriózní, klidná, spolehlivá, vyrovnaná... A budu doufat, že další dny ve mě převládnou ostatní typy temperamentu, ze kterých čerpám sílu a takováto nálada mě zase dlouho nepřepadne. Až zase někdy...
 
> oprava neregistrovaný 01.05.2009 23:44
» reagovat
  Prosím omluvte chyby typu mně/mě a další...
   
> melancholie neregistrovaný 05.06.2009 18:05
» reagovat
  moc pěkně popsané.... to jsem přesně já... :)
   
> Krásné neregistrovaný 15.07.2009 21:16
» reagovat
  Pěkně jsi popsala melancholii :) Taky to znám.... i když to že jsem melancholik projevuju asi až moc, asi až moc se do toho pocitu zavrtávám, moc se v tom vyžírám. Jak jsem se dočetl, taky moc společensky nežiješ (diskotéky atp.)
To sama a pomalu - taky je to krásný :)
Už jsem se bál, že mam takový pocity sám, že nejsem normální :D
Díky, moc ti děkuju :) Konečně mam pocit, že nejsem sám...
   
> melancholie neregistrovaný 31.07.2009 11:49
» reagovat
  Páni... mám pocit, jako bych ten článek psala já... opravdu jsi přesně popsala moji povahu a ve všem s tebou naprosto souhlasím. Není moc lidí, jako jsme my, ale rozhodně v tom nejsi sama... já jsem úplně stejná...
   
> obdivohudná to slečna neregistrovaný 01.08.2009 17:24
» reagovat
  Člověk je na světě raději, když ví, že může teba jednou potkáti takovou slečnu... http://www.youtube.com/watch?v=hK3pKSP06Zk
   
>> Děkuji neregistrovaný 08.08.2009 15:51
» reagovat
   Vaše reakce mě moc potěšily a dodávají mi naději, že jsou lidé podobného založení...
    
> to koukám neregistrovaný 23.08.2009 17:33
» reagovat
  Hezky jsi to popsala, mám dost podobný pocity, ani bych nevěřil, že je někdo, kdo mi je povahově tak podobnej. Úplně jsem se v tom našel, aspoň vim, že takovej nejsem sám...
   
> to koukám neregistrovaný 23.08.2009 17:35
» reagovat
  Hezky jsi to popsala, mám dost podobný pocity, ani bych nevěřil, že je někdo, kdo mi je povahově tak podobnej. Úplně jsem se v tom našel, aspoň vim, že takovej nejsem sám...
   
> výstižné neregistrovaný 23.03.2010 18:37
» reagovat
  ...to mi mluví z duše - 16, nejistá,výkyvy nálad, bez kluka, bez diskoték, bez fetu atd., pro ostatní flegmatik. Občas si připadám jako z jiného světa. Aspoň nejsem sama. Děkuju, že jsi to takhle popsala. Opravdu výstižné...
   
> trosku myslet hlavou... neregistrovaný 17.06.2010 16:49
» reagovat
  To co jsi napsala, je naprosta konina, takhle to ma uplne kazdy, jen se v tom nesmis tak moc rypat, nesmis byt proste slaboch, kazdy se setkal s tim, co ty tu tak popisujes, jako nejaky hrozny veci, ale malokdo je tak slaby, aby tomu takhle propadl...ubijis se jen a jen ty sama, zamyslet se nad sebou by nebylo marny... :)) s pozdravem...cao, ty vrstevnice moje, co jde proti proudu :DD
   
nostalgická zima neregistrovaný 19.04.2009 10:36
» reagovat
Jmenuju se Pavlína a mám zelené nohy, je mi na ně pořád zima, nemůže se kolikrát vyhrabat ani z postele, pořád mě do ní něco vrací. Ani si nedokážete představit, jak je těžké vstát a odpoutat se od toho co bylo... a možná bude...vím, že některým může být na duši ještě více zima, ale o své proužkované ponožky bych se nepodělila ani s rybou...
 
> ->pavlína neregistrovaný 22.04.2009 19:24
» reagovat
  tak z toho jsem fakt jelen
   
Melancholie neregistrovaný 26.03.2009 16:36
» reagovat
Je mi 17 let... a to co pises skoro se v tom vidim, buh mi nedal talent asi na nic.
Ale melancholie mi v zilach koluje uz od narozeni... jsem dost nespolecensky, ale to chci zmenit ale POZOR NEJDE TO... jako by vsichni premysleli jinak... tohle me nici, lasky sem si zazil, ale kdyz se podivam na ostatni tak sem zazil jenom trochu z toho vseho co mohlo prijit... jsem dost nemluvny clovek se mi zda... nebo si proste s lidmi nemam co rict. Ja sam nevim to je na tom to nejhorsi. Buh mi dal tvar a telo za ktere se alespon nemusim stydet. Ale to co je uvnitr to nesmi nikdo videt.
 
melancholie neregistrovaný 14.03.2009 23:07
» reagovat
Já jsem taky bohužel silný melancholik, chtěl bych navázat na myšlenku vytvoření seznamky pro melancholiky. Myslím si,že lidé jako my si musí hledat přesný opak sebe sama. I kdyby se 2 melancholici po dlouhých obštrukcích nakonec dohodli na nějakém tom "rande", nejméně jeden z nich byl zůstal stát skrytý opodál dohodnutého místa a beztak by se nikdy neodvážil z úkrytu vylézt a čím déle by tam stál,tím víc se by naděje na štastný nový začátek vzdalovala. Vím o čem mluvím, táhne mi na 20 a ještě jsem se holky ani nedotkl, ani jeden záblesk, ani jediná zkušenost. Nechodím na diskotéky, do kina, do divadla,do nákupních center, nesnáším nějaké hromadné kulturní a společenské akce, straním se kolektivu,nemám žádné opravdové kamarády v mém věku. Nikdo už se mnou nechce nijak zabývat a zahazovat. Nic neprožiju,každým dalším dnem trpím, ale nemám sílu ani na pokus o sebevraždu. už nikdy nepoznám to, co prožívají mí vrstevníci: první lásky, pozitivní přetváření v dospělého člověka, krásné úlety, noční život, propařené večery a noci, diskotéky každý víkend, volnost, nespoutanost, odvázanost,chuť a síla žít a spousty dalších krásných zážitků. Tak já to mám přesně obráceně, jako jing a jang, možná snad že jsem se naučil kouřit a dost pít, podnikám toulky bez cíle, klidnou noční přírodou a po lesích s lahví alkoholu, nikoho nepotřebuju, pro nic nežiju,nemám žádný smysl života. Jediné co mě drží při "životě je hudba a krása přírody. Zub času je neúprosný,poslední dny mého náctiletí kvapně plynou,jako bystřinky při jarním tání a staří se kvapem blíží, co všechno už jsem mohl dokázat a prožít ale neprožil jsem ani setinu toho co ostatní, jak dlouho ještě, než pohár mého mládí přeteče a konečně padnu k zemi coby zkroucený list,splynu v barvách podzimu, teprve potom možná najdu klidu. Má duše však navždy zůstane bloudit mezi životem a smrtí,plná očekávání a stále hledající nepoznané. jinak mám velmi vysoké iq,talent na kreslení,hudební sluch,fotografickou paměť, básnické střevo,3d představivost a spoustu dalších klíčících uměleckých zárodků,ale ve všeobecném mínění mě všichni považují za dementa,blázna,exota,namyšlence,povýšeného apod. Jenže oni mají mnohem jednodušší mozky i vnímání,já prožívám vše hloubkově,velmi intenzivně a každý můj cit již přetrvá navěky. Dále mě moc trápí přehnaná úklidovost,musím mít všechny věci přesně na svém místě a jejich rovnáním někdy strávím i celé hodiny, spát jdu v totální dezolaci,ale kdybych si věci neuklidil,tak nemůžu spát vůbec. Chtěl bych milovat svou rodinu i všechny ostatní lidi,ale to zkrátka nejde, když nenávidím sám sebe. někdy mám pocit že tak nějak přežívám. lépe řečeno dožívám, mám buďto stálé deprese nebo extrémě dobrou náladu a to v poměru asi 40:1.
Melancholici se na první pohled jeví jako obyčejní lidé,ale to ani zdaleka nejsou,jejich nitro je stále v pohybu a jejich duše nikdy nespí, téměř pořád trpí nejistotou,každý další krok se zdá být krokem do vzduchoprázdna,jejich emoce a city zůstávají nenaplněny a nevybity. Já teda opravdu hodně často brečím pod polštářem nebo se strhávám v posilovně nebo se opíjím téměř do otravy alkoholem,sice se pak týden léčím,ale je to můj způsob odstraňování nevybitých emocí, jinak by mi už dávno praskla hlava nebo bych zkrátka doopravdy zešílel. Melancholie se nedá časem nabýt,ale člověk ji dostává jako tu nejprokletější vlastnost již při narození. Nezáleží na vzhledu, melancholie se vryje člověku pod kůži jako střepina. Troufám si říct že mé dokonalé a krásné tělo(podle ostatních) je den ze dne pomalu zabíjeno mojí povahou. Nikdo jiný než právě melancholik nemůže tenhle můj zatracený článek pochopit. ale psal jsem ho střízlivý,se stále ještě zdravým rozumem a hlavně-každé písmenko jde přímo od mého pochroumaného srdíčka. :-)

14.března 2009, mých 19 a 1/4 let.
 
> cheatman1@centrum.cz neregistrovaný 05.04.2009 02:37
» reagovat
  Je mi 16, a cítím se skoro stejně jako ty, máme hodně společného. Pozoruji na sobě, že sem čím dál víc paranoidní, někdy nemůžu ani zaspát, když nad něčím rozmýšlím.
   
> užij si jinak toho budeš litovat neregistrovaný 02.10.2009 18:45
» reagovat
  Je mi 19let moje povaha je nesebejistá společensky nežiju kluka nemam někdy si
řikam že někam pudu a nakonec nejdu
hodně sem přišla ale začínam žít
dělám co mně baví někdy sem sice neohrabaná společensky ale mam energiji
na rozdávaní a hlavu si nelámu sem takova jaká sem i když mně lidi nechápou
a řikaj jí je 19let a chová se jako dítě ale žiju protože se chovam přirozeně a vše chci zkusit tak taky začni žít ,pití ti nepomuže.
   
> >> neregistrovaný 05.04.2010 21:52
» reagovat
  Bobe, za bšechno z toho si můžeš sám. Přestan se chovat jako nepochopenej básník, já mam podle všech taky dost vysoký iq, a vim dávno že ty dve písmena nic neznamenaj. Jestli chceš umřít sám a břečet si do polštáře, je to tvoje věc. Ale věř mi že si ten život ostatních představuješ jako americkej film. Způsobuješ mi vymleto, celou tvojí osobností prakticky opovrhuji. Jestli se nedokážeš sám postavit na nohy, nikdo jinej to za tebe neudělá.
   
> Dotaz neregistrovaný 05.07.2010 22:37
» reagovat
  ahojky chtěla jsem se tě zeptat jestli máš ještě takový život :)
   
> Re: melancholie neregistrovaný 02.09.2010 20:24
» reagovat
  Napsal jsi to moc krásně, zní to hrozně poeticky... Ale taky šíleně.
Hledej sílu na život.
Máš jedinečný život, jsi jedinečný.
Zahoď tu flašku alkoholu dřív, než si zničíš játra a otupíš mozek. Vystrč hlavu z pod polštáře a otevři oči. Podívej se na svět. Řvi, křič, breč. Dostaň ze sebe emoce bez ohledu na ostatní. Otevři se Vesmíru, Bohu, Přírodě, nebo čemukoliv jinému, co ti dá sílu a v co věříš.
I ty jednou poznáš první lásku. Jsi melancholik, nejsi jako ostatní. Nenech se považovat za exota. I já jsem pro své okolí vždycky "ten divnej", stranou kolektivu uzavřený ve svém světě, ve svojí bublině. Není jednoduché tu bublinu opustit, přijmout to, že mě spousta lidí nechápe, nebo odsuzuje. Často mě lidi považují za nadutce, protože se s nimi nebavím. Ale já si nemyslím, že jsem něco víc, spíš naopak.

Pokud nezačneš nic dělat, život sám tě sežere.
Začni si života užívat. Po svém. Nemusíš se bavit na diskotékách a podobně. Nemusíš chodit do kina. Ale můžeš žít.
Žij pro hudbu. Žij pro přírodu. Žij pro to, co tě drží nad vodou. Já si žiju ve svém světě, užívám si věci, kterých si ostatní nevšimnou. Užívám si zpěv ptáků, nebo šedého podzimního dne. Užívám si jemného deště, zatímco ostatní se schovávají pod deštníky. Nemusíš se otevírat lidem, ale otevři se životu, prosím. Máš toho tolik co dát!
Začni se mít rád. Nemáš proč se nenávidět.
Možná, že si to ani nepřečteš, ale jestli ano, vem si to, prosím, k srdci.

Jestli si chceš popovídat s někým, kdo je aspoň trochu stejný, napiš mi na mail
greyearthdreamer@gmail.com
   
> Martina molitan neregistrovaný 13.07.2012 01:24
» reagovat
  Nějak me to baví a ztotoznuji se stim,,, ale co je prazvláštní ze já se mám za totál sangvinika co život hlta plnými doušky, ale nebylo tomu tak vždy, hodně sem to probudila zkoumáním jinotaju a jinokraju, sama bych se asi nikdy nevodhodlala, někomu za to velice děkuji, ) pro ty co se nemuzou nakopnout ale uz je nabavi ztotožňovat se s pocitem melancholie doporučuji přečíst si knihu Nova země od Ecgharta tholleho,,( tech knih je teda daleko vice, ale ne kazda dava pocit takoveho toho prozreni) nejsou to zádný pozitivni psychožvásty, ale ledacos to vysvětli,,,i tem co berou melancholii jak livestyle,,, je to všechno jen iluze ale i ta zabijí duši,,, ještě jak píšete ze kolem sebe všichni mate ty vomezeny lidi, tak si myslím, ze to je jaksi vomezenej názor a přesně takové lidi přitahuje,,, znáte to rovny rovného,,, no tak já uz nebudu zhulena tu chytracit, jen sem chtěla poradit, ale původně sem chtěla jen přesnou definici slova melancholie, ale z těch příspěvku sem to pochytila nejvíc,,,,
   
> Melancholie neregistrovaný 09.02.2014 11:24
» reagovat
  Lépe bych to nedokázala vystihnout ani já ... jsem úplně stejná.
   
>   neregistrovaný 31.08.2014 11:08
» reagovat
  Tak to je nadherne napsane.. opravdu vystizne, rada bych vedela, o koho se jedna.. I kdyz to zrejme neprozradis
   



Navigace

předchozí slovo: » melancholický
následující slovo: » melancholik
slovo se nachází na stránce: M:40
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2017  --  ABZ.cz