| hodnoty, vize, ideály a cíle | >> | Člověk v životě neustále hodnotí, co je dobré, prospěšné, mravné, a co je špatné, nežádoucí. Věc, člověka nebo ideu, která je někomu drahá, potřebná, nebo na níž lpí, vize (snění, vidina, obrazotvorná představa budoucnosti) a cíl, kterého chce dosáhnout, nazýváme hodnotou. Různí lidé mají rozličné hierarchie hodnot podle toho, které hodnoty staví do popředí a které pro ně mají pouze okrajový význam. Přijaté hodnoty souvisejí s emocemi i s vyššími city.
Psychologickou diagnostikou dominantních hodnot a cílů člověka se zabýval např. americký psycholog Gordon W. Allport (1897-1967), který se svými spolupracovníky sestavil pro vysokoškoláky a vysokoškolačky speciální test hodnot a motivací.
Ideály jsou vysoké, často obtížně dosažitelné hodnoty, cíle, dokonalé vzory a modely.
Hodnotou se mohou stát sociálně uznávané předměty a ideje (hodnoty morální, estetické), ale i to, co společnost jako žádoucí neuznává (např. alkohol). Jako ideály se někdy označují morálně uznávané hodnoty. Sem patří i politické, filozofické a ideologické postoje. Hodnoty a ideály jsou důležitými motivy našeho chování, protože určují do značné míry stanoviska, která jednotlivec zaujímá k tomu, co se kolem něho děje. Osobní hierarchie hodnot je zčásti stálá a částečně se mění.
Osobní systém hodnot má u každého člověka několik subsystémů, např. pro hodnoty ideové (pravda, svoboda, vlast, víra), dále pro hodnoty sociálně emoční (např. životní partner, vlastní děti, rodiče, přátelé, uspokojivá komunikace ve společnosti ), profesní a zájmově činnostní (práce, sport, fit centra, vědecká činnost, umělecká a manuální činnost, poznávání krajiny a přírody apod.), osobně ctižádostivé (ambiciózní) hodnoty (společenské postavení, pracovní zařazení, úspěšnost, oblíbenost), materiální hodnoty (auto, vlastní byt či dům, chata či chalupa, možnost cestovat, sbírání starožitností, elegantní oblékání, úspory apod.), tělesné hodnoty (krása vlastního těla, dobré jídlo a pití, dobré zdraví, pohodlí, bohatý intimní život apod.).
Cíle člověka mohou být reálné nebo fiktivní, nereálné. Reálná i fiktivní finalita usměrňuje aktivitu člověka určitým směrem.
Hodnotový systém a stav sebehodnocení bývá označován za jádro struktury osobnosti.
Vznik i změny hierarchie hodnot závisejí na řadě činitelů (věk, inteligence, vzdělání, výchova, profese, rodina, společenské zařazení).
Pro každou činnost je příznačná hodnotová orientace a v ní zahrnutý cíl. Cílem může být např. nová znalost, dovednosti, postoje, ale i zisk či majetek.
Hodnotové orientace je možno ve shodě s americkým psychologem a filozofem německého původu Williamem Sternem (1871-1938) podle základních směrů rozlišovat na autotelické, heterotelické a hypertelické.
Autotelické hodnoty zdůrazňují vlastní "já" (z řeckého autos-sám, telos-cíl, účel),
heterotelické hodnoty směřují k druhým lidem (z řeckého heteros = druhý)
a hypertelické jsou zaměřené na nadosobní cíle, na ideály (z řeckého hyper = nad).
Podrobnější třídění hodnot je na hodnoty ideové: pravda, svoboda, náboženská víra, užitečnost společnosti, dobrá politická situace ve státě, dobrá politická situace ve světě, dále sociálně-emoční: osobní emoční zázemí, jádrová rodina, prožitek lásky, sourozenci, partner či manžel, vlastní rodina, děti, soukromí, rodiče, přátelé, dobré rodinné vztahy, soulad mezi příbuznými, soulad v pracovní skupině, dobré mezilidské vztahy, společenská zábava a rekreace, zájmově činnostní: vzdělanost, zejména ve svém oboru, práce, studium, četba, umělecká činnost, koníčky a záliby, sport, osobně ambiční: úspěch (např. ve vědě, v umění, ve sportu, v politice, v zahraničí ), vzestupná pracovní kariéra, vedoucí (mocenské) postavení, uplatnění ve společnosti, oblíbenost, společenské postavení, vlivnost, sláva, úcta, respekt, všeobecný přehled, kulturní přehled, ekonomický přehled, materiální: byt, bytové zařízení, elegantní oblečení a obutí, auto, chata, chalupa, pole, lesy, sady, zahrady, peníze, soulad vlastní osoby s módními trendy, celkové materiální a finanční zajištění i do budoucnosti, tělesné: výhodný vzhled, tělesná síla a obratnost, jídlo, pití, zdraví, pohodlí, pohlavní život.
Často citovanou klasifikací 36 hodnot podle jejich funkce je klasifikace M. Rokeache (1968,1973). Rozlišuje dvě základní kategorie hodnot, které označuje za dva základní hodnotové systém jedince, a to hodnoty instrumentální (instrumental values) a hodnoty cílové (terminal values).
CÍLE, cílové hodnoty ovlivňující a usměrňující chování osob:
pohodlný život (prosperující život),
bohatství, materiální hodnoty (např. komfortní byt, dům, chata, auto, sbírky (kupř. obrazů, známek), úspory),
podnikání se ziskem,
elegantní a noblesní život,
výhodná role a pozice ve společnosti,
vzrušující život (aktivní život),
užitečný život pro sebe i pro společnost,
pocit, že bylo něčeho dosaženo (trvalý příspěvek),
svět v míru (bez válek nebo konfliktů),
rovnost (bratrství, stejné šance pro každého),
jistota pro rodinu (starat se o své milované),
svoboda (nezávislost, svoboda rozhodování),
štěstí (spokojenost),
vnitřní harmonie (soulad se sebou samým),
zralá láska (duchovní a intimní důvěrnost),
národní jistota (jistota před útoky),
příjemnost (příjemný, slastiplný život),
spasení (k věčnému životu),
sebeúcta (respekt k sobě samému),
společenské uznání (respekt, obdiv),
pravé přátelství (úzké kamarádství),
moudrost (hluboké porozumění životu).
Instrumentální hodnoty usnadňující dosahování cílových hodnot:
ambice (píle, aspirace),
tolerance(otevřenost),
kompetence (schopnost, účinnost),
radost (veselost),
čistota (pořádkumilovnost),
odvaha (stát za přesvědčením),
shovívavost (být připraven jiným promíjet),
pomoc (starat se o blaho druhých),
čestnost (upřímnost, pravdivost),
fantazie (smělost, tvořivost),
nezávislost (soběstačnost, sebedůvěra),
intelekt (inteligence, reflexivnost),
logičnost (konzistentnost, racionalita),
láska (něžnost, oddanost),
poslušnost (vědomí povinnosti, respekt),
zdvořilost (dobré vychování),
odpovědnost (spolehlivost),
ovládání se (zdrženlivost, disciplinovanost).
Cíle, hodnoty a zájmy přitom nemusí vždy být veřejně prezentované, ale mohou být i utajované. Nemusí také být vždy dlouhodobé a definitivní( celoživotní), ale někdy bývají jen krátkodobé ( předběžné, např. v mládí). |  vložil uživatel neznámý a ověřil editor | » hodnoty |
