Pojem melancholik

Slovo:

melancholik


Význam:

• typ temperamentu

• citlivý, introvertní, trudomyslný, zádumčivý člověk



Generovaný, orientační výčet dalších tvarů tohoto slova



Některá související slova

Úvod do behaviorismu, školská poradenská psychologie, sebeřízení, sebepoznání a sebeřízení

Komentáře ke slovu melancholik


 
» přidat nový komentář

اشتري سرج حصان مستعمل عبر الإنترنت. واتساب +37061318768 pisenef891@tanlanav.com 13.01.2024 10:55
» reagovat
اشتري سرج حصان مستعمل عبر الإنترنت. واتساب +37061318768
 
Základní škola neregistrovaný 20.05.2015 17:36
» reagovat
Když si tak čtu příběhy lidí, tak se v nich vidím. Právě prožívám složité období puberta, kdysi jsem si ze všeho dělal srandu, a bylo mi jedno co kdo řekne, ale dnes je to jinak. Jelikož ze třídy odešel kluk, z kterého si dělali "kamarádi" srandu, tak si našli nového obětního beránka, tedy mně (ale střídá se to).Furt si z něčeho dělají srandu, a už mi to nepříde normální, Ať už je to výška, svaly, nebo co řekneš a jak. Zajímalo by mě jestli i vy jste měli takové období a jak jste si tím prošli. děkuji
 
> neregistrovaný 06.06.2017 22:30
» reagovat
  právě něčím podobným taky procházím ˆˆ není to moc hezkej zážitek být terčem posměchu..
   
>> Nejlepší obrana je útok... neregistrovaný 10.01.2020 13:48
» reagovat
   Nejlepší obrana je útok. Začni si z nich dělat taky dělat srandu. Ale nějakou na úrovni, né ze zoufalství.
    
čtyři jezdci neregistrovaný 15.03.2015 11:44
» reagovat
Byla jsem melancholik, rodiče se často stěhovali (otčím voják), pět základních škol, peklo. Vdala jsem se, mažel mě podváděl, lhal, chlastal, nedával mi peníze, dvě malé děti, na pláč a prosby rozpačitá mírně opovržlivá reakce. Moje heslo: nejdřív musíš uspokojit děti a manžela, pak teprve máš nárok na sebe. Od manžela jsem měla 10Kč na den (plat vojáka), na nové kozačky jsem neměla, tak jsem si brala ponožku, na to igeliťák, na to ponožku a šla jsem vozit kočárek. Takže analytik ve mně uvažoval, když se rozvedu, budu muset z bytu (vojenský), živit dvě děti z mateřské, on bude mít veškerý volný čas, byt a plat pro sebe, pro děti bude nedělní tatínek, jeho tím odměním sebe a děti potrestám. A maličký cholerik ve mně se vzepřel, dohodl se s melancholikem, že v zájmu dětí se změním v cholerické prase (omlouvám se cholerikům) a tomu roztomilému okouzlujícímu flegmatikovi se sangvinikem udělám ze života peklo, vydržím než bude mladšímu 14let, pak se rozvedu. Říkám tomu, že jsem nasadila hroší kůži. Od té doby jsem nebrečela, manželovi jsem oznámila, že jsem si ho vzala pro peníze a pro peníze s ním také zůstávám, ať se peleší s kým chce, doma bude na vánoce, svátky a narozeniny dětí, zbytek ať je kde chce, budu ho před ďetmi krýt, sex bude až já řeknu a bude jak já řeknu. A stal se ze mě cholerik, tenkrát nebyly testy, ale nejspíš 100%, byla jsem zlá, tvrdá, arogantní a agresivní. Oznámila jsem manželovi, že začínám studovat na soukromé škole (40tis za rok), začala jsem každou sobotu jezdit do školy. Manžel se začal starat o děti. V práci mě povýšili, nabídli mi vyšší pozici na druhé straně republiky. Oznámila jsem manželovi, že kupuji auto a odjíždím, až koupím byt, dám mu vědět. Řidičák jsem si udělala v 18 letech, od té doby jsem neřídila, bylo mi 30 let, 1.10. jsem sedla do auta (automatická převodovka) a odjela do neznáma, našla si podnájem, koupila byt, vyhodila jsem z něj po měsíci majitele, který chtěl 3 měsíce na přestěhování, podplatila firmu, aby se vykašlala na jiného zákazníka a zrenovovala můj byt. Manželovi jsem oznámila, aby zbalil, že 22.listopadu pro náš majetek přijede stěhovák. Manžel nechlastá, učí se s dětmi, chodí s nimi k lékaři, uklízí, nakupuje a vaří. Mně opět povýšili, dostala jsem na starost celou pobočku. Bez problémů rozcupuji prodejce aut, externí firmy vědí, že moje pobočka bude mít vždy slevu i když se snaží měnit manažery, které za mnou posílají. Je mi 42 let, před dvěma lety se začal probírat můj melancholik ze zimního spánku. Měknu, když mají moji podřízení problém s prací, necupuji je na kousky, snažím se je přesvědčit, argumentuji (nefunguje to tak dobře jako cupování), za poslední rok jsem se několikrát rozbrečela. Test osobnosti mi napověděl, že melancholik sílí, už má 30%. Loni na podzim jsem koupila pozemek na samotě u lesa, podepsala dvě hypotéky, dojednala stavbu domu (můj muž miluje město), letos na podzim se přestěhujeme. Obávám se, že za dva roky bych to možná už nedala, manžel by mě přesvědčil, úřady, papírování starosti se stavbou s prodejem bytu…. Mladšímu synovi je 15 let, stále jsem vdaná a plním si svůj sen, budu bydlet na samotě u lesa, slepice, zahrádka, courání se psem v lese, kde nepotkáte lidského živáčka. A tam budu moct být přeslušným tichým melancholikem, díky cholerikovi, který splnil co slíbil, co řekl, to udělal, díky melancholikovi, který hlídal řád, stanovoval priority a připravoval argumenty, díky sangvinikovi, který se dokázal občas na chvíli prosadit na firemních akcích abych nebyla za osamělého troubu v rohu (těžké, přetěžké), díky flegmatikovi, který ignoroval zlé jazyky.
 
>   neregistrovaný 21.05.2015 14:53
» reagovat
  Hustý
   
>   neregistrovaný 21.08.2015 20:30
» reagovat
  velká osobnost ... smekám :)
   
> neregistrovaný 06.06.2017 22:37
» reagovat
  i já xD
   
neměnil bych neregistrovaný 18.02.2015 11:01
» reagovat
Jsem tu náhodou, ale stejně vám napíšu pár slov. Třeba někomu pomohou. Žijeme ve světě, kdy se po nás něco chce, rychle a tak jak to má být. Rigidni, nalinkovaný život. Jediný správný. Ha ha ha ... jestli jste melancholik .. nejprve si připusťte, že jím ste. pak si uvědomtě, že vaše hodnoty jsou jinde a pak si dělějte bez výčitek co vás baví. Obklopte se lidmi co smýšlejí podobně a co vás nehodnotí za každou volovinu. Buďte svoji, protože máte více inspirace než S+CH+F dohromady. Najděte si svůj směr a někoho kdo to ocení. Nesnažte se "líbit" .. je to cesta do pekel. Teprve když přijmete a pochopíte sebe a jak fungujete, přestanou bít deprese zdrojem smutku, ale stanou se zdrojem inspirace. Hodně štěstí.
 
>   neregistrovaný 10.03.2015 11:18
» reagovat
  hezky napsané a pravdivé ...
   
Další z řady melancholických... neregistrovaný 11.02.2013 21:14
» reagovat
Je uklidňující číst, že v tom nejsem sama. Číst si ty příběhy jiných lidí a říkat si, že na světě je víc takových uzavřených, citlivých lidí.
Vždycky jsem taková nebyla. Vlastně si myslím, že jako dítě jsem byla celkem otevřená...ne v takové míře jako jiné děti, ale neměla jsem nouzi o kamarády a bavilo mě být mezi nimi.
Nevím, kdy se to zlomilo, ale postupně jsem se začala strašně uzavírat do sebe. Na nižším gymplu jsem byla spíš flegmatik, tedy ale stále introvert, a moc věcí neřešila. Ale lidská povaha se mění (nevěřte těm, co tvrdí, že povaha je vrozená...není, taky se formuje), a tak postupně moje bezstarostnost vyprchala a já začala prožívat ty pocity méněcennosti, pesimismu a začala jsem se stranit společnosti.
Kamarádky jsem měla dvě a ostatním jsem se otevírat nechtěla, protože jsem začala poznávat lidskou mazanou a zlou povahu...
Všichni chodili na rande, na diskotéky a na další akce, vyprávěli, jak se skvěle bavili, jak se rozešli se svým přítelem a jak se v pátek večer opili. Já se mohla bavit leda tak o tom, jak jsem se učila, spala nebo šla se psem na procházku.
Když jsem přišla do prváku, již na vyšším gymplu, byla jsem tam už bez těch dvou kamarádek. Ale začala jsem se bavit s jinými dvěma. Mezi nimi jsem si ale vždycky připadala jako "ta třetí", která tam patří jen tak napůl. Nejhorší na tom asi je, že mi to nevadilo a v samotě jsem se vyžívala. Čím více jsem ale byla sama, tím víc mi přišlo pak na obtíž bavit se s lidmi a stalo se to pro mě utrpením. Nedokážu jít na nějakou akci bez toho, aniž bych nechtěla po pár minutách odejít.
Teď jsem ve třeťáku. Stále nějak nezapadám mezi vrstevníky, nedokážu s nimi navázat téma k hovoru, protože jsou úplně na jiné vlně než já. Jedna z oněch dvou kamarádek, se přidala k "nim" a chodí s nimi pít...zkrátka se změnila a zůstaly jsme jen samy s tou druhou kámoškou, ještě víc zahořklé lidskou zradou, než jsme byly předtím :D
Také mi poprvé v životě vstoupil do života nějaký kluk. No, spíš pán...moje nezapadání mezi vrstevníky se totiž asi projevuje i v mém rádoby milostném životě, a tak to, že první pusu v životě jsem dostala až ve třeťáku a od o 17 let staršího pána, je asi normální... Stejně z toho nic ale není, protože já asi natolik neumím vycházet s lidmi a otevřít se jim, že jsem se mu radši začala stranit. Nehledě na to, že on je extrovert a má potřebu komunikovat a to já nedávám..."Hezký" taky je, že mě to strašně užírá, protože se projevuje má velmi citlivá stránka, a tak nejednou jsem se musela z toho vybrečet.
Zkrátka mě víc baví být sama, schovávat se před realitou, dát si sluchátka do uší a vypadnout daleko od lidí, protože už mě nebaví řešit mezilidské vztahy, které mě jen nutí k slzám...
Třeba mám naději na změnu, třeba ne. Bohužel jsem zatím moc líná na to to zkoušet...taky mám v sobě totiž trochu flegmatika a tomu je to jedno.
 
> Stale dokola neregistrovaný 09.04.2013 23:20
» reagovat
  Tenhle příběh je přesnou kopií toho mého s tím, že díky němu vím co se stane, nebot nejsem ve třetáku ale prváku...:/ Taky chci chodit na pařby a lehkovážně flirtovat s ostatními...
   
můj život... neregistrovaný 10.02.2013 19:59
» reagovat
Vždycky jsem si říkala, proč se tyhle děsný věci dějou zrovna mě... V šesté třídě jsem přestoupila na osmiletej gympl(na kterým jsem ještě teď). V primě to bylo celkem v pohodě. Seděla jsem se svojí nejlepší kámoškou Zuzkou. Byla jsem v klidu a spokojená. Druhý rok jsem přišla do třídy a uviděla jsem ji sedět s jinou holkou než se mnou. Stála jsem v tý třídě docela v šoku a když mi vysvětlovala, že chce zkusit něco jinýho, snažila jsem se namluvit si do hlavy: nebreč!! Takže jsem to odkývala a sedla si k dnes už kamarádce Valerii, kde bylo místo. Seděla jsem s ní další dva roky(dohromady tři). První rok jsem byla na Zuzku hrozně naštvaná a nechápala jsem jak mi to mohla udělat. Já jsem to brala jako samozřejmost, že budem zase sedět spolu. Po roce(třetí rok na škole) jsem to hodila za hlavu a bavila jsem se s ní vcelku normálně. Měla jsem partu kamarádek, se kterou jsme tvořily nerozlučnou pětku... Čtvrtý rok asi v druhém pololetí se ve mě něco změnilo. Už jsem s nimi být nechtěla, připadala jsem si navíc, ony byly dvě a dvě. No a pak já. Odkopnutá... Mě štvalo, že když byl nějakej koncert, šly jsme společně, všechno v jedný skupině. Takže jsem jim napsala na facebook, co si myslím... A pak jsme se spolu přestaly bavit... Bylo to divný. To jsem asi úplně nechtěla. Chtěla jsem trochu volnosti... Ale tímhle jsem z party úplně vystoupila. Ale šťastná jsem nebyla, bylo dusno. Takže po měsících odhodlávání jsem se s nima setkala a řekla jsem jim, co chci, že se omlouvám, a že by bylo lepší, kdybysme se začaly bavit, normálně, nezávazně. Takže napětí se uvolnilo. Já jsem měla jiný kamarádky,(teď to byly Žaneta, Eliška a Valerie) byly jsme parta, to jo, ale o dost volnější. Nedělaly jsme POŘÁD všechno spolu. Cítila jsem se líp. Se Zuzkou jsem byla v pohodě. Po čtyřech letech školy Eliška odešla na jinou školu. A protože pro mě byla důležitá, jsem s ní pořád v kontaktu :). No nic... Takže letos jsem šla v září do prváku. A hele překvápko... V lavicích plno. Šla jsem tak normálně, opět jsem šla na jistotu, přece jsem chtěla sedět s Valerií. Jenže jsem přišla a na mým místě vedle Valerie seděla Žaneta. Tvl, wtf? Deja vu? Tak jsem tam přišla a než mi to došlo, tak jsem to v podstatě brala jako vtip. Nemohla jsem tomu uvěřit! Snažila jsem se Žanetu i Valerii přemlouvat, že si sednem jinak... Nic. Skončila jsem v první lavici před katedrou. Sama. Ještě to odpoledne jsem jela za Eliškou a všechno jsem jí řekla. Divila se a nečekala to. Jako já. No, je to už půl roku a překonala jsem to o hodně rychleji než předtím. Ale nakonec to dopadlo vcelku dobře. Se Žanetou i s Valerií se bavím, sedí za mnou :). Bavím se se Zuzkou, letos se známe 10 let! Je to celkem hustý. Sice nesedí se mnou a někdy si v koutku mysli říkám, proč, když si tak rozumíme, nesedne se mnou? Ale nutit ji nemůžu. Kdo ví, co bude příští rok... :) Se Zuzkou je mi teď nejlíp. Víme o sobě všechno a pobažuju ji za nejlepší kamarádku, spřízněnou duši. Opravdových kamarádek je prostě jen pár. Nemám jich mraky. Myslím, že jsem toho zažila dost a naučila jsem se takovýmhle nečekaným událostem čelit. Snažím se si to tolik nebrat, ale někdy se prostě neudržím a říkám si, proč není všechno jinak. Nejsem se sebou spokojená, ale nic pro to nedělám. To trochu nechápu... Ale nedokážu se donutit! Ale musím! Chtěla bych potkat kluka. Teď má pomalu každá druhá spolužačka ze třídy kluka. Ony jsou hubený, hezký a nemaj akné!!! Kterýho mám já na rozdávání. A pak už je to jednoduchý chytnout depku. Pustím si Nirvanu. Ne že by se to pak zlepšilo, právě naopak a o to mi jde. Když už mám depku, tak ji prostě nechám a "vyžívám" se v ní. Prostě nechám tu blbou náladu projít každým záhybem mozku. Asi jsem trochu divná... :D Ale když jsem si to tady tak četla, tak jsem si řekla, že taky přispěju a podělím se o svůj život. Takhle už to se mnou je. Na jednu stranu toužím se změnit, ale na druhou se na to pak vždycky vykašlu. Tak mi držte palce a třeba se mi to jednou podaří a změním se. I trochu povahou(jsem totiž až moc sobecká a uzavřená-melancholik, vždyť víte...) a taky postavou(aspoň se hýbat-nedělám nic a to je ta chyba). Docela mi pomohlo se tady vypsat. Doslova mi ze srdce spadl kámen, opravdu. Takže děkuji. A přeji všem hodně štěstí do života. A nebojte se, po každém dešti zase vysvitne slunce :).
 
Pomoc pro všechny melancholiky neregistrovaný 03.01.2013 12:17
» reagovat
Ještě dodám- v boha věřit opravdu nemusíte a já osobně v to nedoporučuji. Osud máme všichni jen ve svých vlastních rukou...
VŠICHNI.=)
per aspera ad astra
=)
 
> Pomoc pro všechny melancholiky neregistrovaný 29.12.2013 05:42
» reagovat
  jak můžeme mít osud ve svých rukou..?
s hvězdami přes překážky
   
Melancholik na entou neregistrovaný 28.09.2012 16:05
» reagovat
Takový je náš úděl. Ale myslím si že to má i svoje výhody to naše hloubání a filozofování .
 
Melancholici neregistrovaný 26.08.2012 18:20
» reagovat
Já vás melancholiky nepochopim. Znám pár jedinců vašeho druhu osobně a prostě mi nejde do hlavy, jak můžete tolik času denně trávit fňukáním nad tim, že vás nikdo nechápe, nikdo vás nemá rád, kámoši se vám smějou a podobný pro VÁS naprosto NEŘEŠITELNÝ kraviny. A když se s váma někdo chce začít bavit, tak mlčíte a čumíte do zdi. Já to prostě nechápu, když mam problém, kterej mě trápí, tak se ho snažim vyřešit ne? Tak proč se prostě trochu nevzchopíte lidi? Já chápu, ste citlivější, různý věci na vás maj větší dopad než na ostatní, ale logiku snad máte stejnou ne? Tim, že budete fnukat a brečet, jak sou všichni na vás zlí, toho moc nevyřešíte, to by vám mělo cvaknout. To mi někdo vysvětlete, ste sami hromádka neštěstí, když se vám někdo snaží pomoct, tak ho buď odmítnete a nebo otrávíte taky. To chcete být litováni nebo co? To se neslyšíte? To ste tak duševně slabí, že nedokážete svůj vlastní život trochu pokopnout k lepšímu? Díky za vysvětlení. Váš sangvinik
 
> je to asi jako... neregistrovaný 01.10.2012 23:01
» reagovat
  ...den a noc. To co je pro tebe dnem, je pro introverta noci, proto se nikdy nemuzete potkat ;-)
   
> ach jo neregistrovaný 06.11.2012 21:28
» reagovat
  no raději sto melancholiků, než jeden hňup sangvinik....asi tak
   
> ach jo neregistrovaný 06.11.2012 21:28
» reagovat
  no raději sto melancholiků, než jeden hňup sangvinik....asi tak
   
>> melancholik neregistrovaný 01.06.2015 17:22
» reagovat
   přesně :3 :3
    
další melancholička neregistrovaný 28.05.2012 01:30
» reagovat
Ahojte všichni. Snad ani nebudu psát své strasti neb všichni jsme tu stejní. Nejhorší pro mě asi je hledat si nové přátele po přechodu na střední, ale naštěstí mám stále ty staré. Ale řeknu Vám, že komunikace s cizíma je opravdu fuška. Nicméně teď jsem nějak ve svých 16 propadla kultu Beatles a nemohu se jich nabažit. Ale hlavní věc je, že jsem chtěla doporučit dokument Zeitgeist. Udělal revoluci v mém pohledu na svět. Má 3 díly a 1. je spíše informativní a od 2. to dostává otáčky a koukate s otevřenou papulou. Ráda bych ještě podotkla, že v něm není jediná lživá informace, čemuž těžko věřit. Tak to zkoukněte a napište mi názor. A pokud se Vám nebude líbit, tak to berte tak, že jste se zase něco dozvěděli.
 
> 911 neregistrovaný 02.06.2012 23:03
» reagovat
  Ano ,vyděl jsem zveřejněné video na U TUBE ktere bylo během max.15min. smazáno,kde se manželsky pár nad vyhlídkovým letem okolo WTC rozplývali,s překvapením 2stíhaček(průletem)criss cross,a bylo to někdy 14dní před "ůtokem",poté jsem video nikdy a nikde neviděl.
   
> další melancholička neregistrovaný 28.06.2012 13:55
» reagovat
  Btw.: Jsem z Brna, tak se někdo můžete ozvat a zajdem někam :)
   
>> melancholik neregistrovaný 20.07.2012 22:10
» reagovat
   to není problém:) napis mi na email majtyy@email.cz
    
>> Moyo neregistrovaný 14.08.2012 08:54
» reagovat
   Mohly by jsme se sejít ve více lidech a popovídat si to určitě není na škodu :) Určitě by bylo fajn kdyby jsme se nějak mohly domluvit. Třeba na k tomu vytvořené stránce :)
    
pro smutnidla.. neregistrovaný 22.03.2012 23:06
» reagovat
jsem stará bába a nevím jak jsem se dostala na tyto stránky. Když čtu všechny vaše stesky a zamyslím se nad svým životem tak bych vám ráda něco řekla,aby vašeho smutku ubylo. Když mi bylo těžko tak jsem si přeříkávala citát Marka Twaina: já sám při této plahočivé pouti, při této tklivé plavbě mezi věčnostminemyslím na nic jiného, než jak zachovávat pozor a pokorně žít životem čistým , ryzím a bez poskvrny a chránit ten jeden mikroskopický atom ve mně, který je mým opravdovým já. A ostatek může pro mne za mne jít klidně ke všem čertům. A snad by vám mohl poradit z hlubin věků i Marcus Aurelius:štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek.Změň vztah k věcem, které tě znepokojují a budešmít od nich pokoj. Vím , lehko se radí hůř děla , myslím, že za pokus to stojí.
 
> Re: pro smutnidla.. neregistrovaný 03.08.2012 16:59
» reagovat
  Tak to je nádherně povzbuzující. Stojí to zato, zkusit žít takovým způsobem - určitě se díky tomu člověk více uvolní a netrápí.
   
melancholie neregistrovaný 09.02.2012 17:38
» reagovat
Jsem také melancholik a cítím se podobně, jako vy před ostatními lidmi: pokud nejsem mezi kamarádkami, nedokážu něco říct, bavit lidi,... Ale na druhou stranu umím vnímat (a to vy jistě taky(!)), píši básně, maluji... Tak hlavu vzhůru, máte v sobě taky nějaký poklad. A melancholici jsou důležití, co by každý dal za věrného kamaráda. Mel. umí odkrýt hloubku, jádro, podstatu věci. Mějte sami sebe rádi.
 
Hledám kamarádky - Zn. "opravdové"! ;-) neregistrovaný 19.12.2011 14:49
» reagovat
Ahoj, jsem taky melancholička a ještě k tomu náladová, někdy mám z lidí strach, jindy se naopak cítím, že jsem něco víc, než oni. Protože jsem jiná a nejsem tedy kopií davu. Nemám kolem sebe nikoho, kdo by mi pořádně rozumněl. Už na základce se mi smáli, že jsem lesba. Žila jsem ve svém vlastním světě a své vrstevníky jsem k tomu zkrátka nepotřebovala. Nyní je mi už 25 let, léčím se ambulantně na DPS Ondřejov v Praze, žeru různé léky a utlumováky (asi schizofrenie, stane se); ale moje niterní problémy to neřeší. Stále si přijdu sama, že si s nikým nerozumím a nikomu na mě nezáleží. To si teď nedělám prdel, i moje rodina jde proti mně. Nebo alespoŇ já mám takový pocit. Nikdy se nechci vdát a mít děti, přijde mi to hnusné. Nechci se ani kamarádit s klukama a nesnáším holky, kterým se kluci líbí. Nedokážu to pochopit. Navíc mi to přijde, že když má kamarádka kluka, dává mu přede mnou akorát tak přednost, když chci s ní jít ven, tak nemůže a když chce ven kluk, tak uhání ihned a skoro po čtyřech. Je to nefér. Pořád jenom brečím, přijde mi, že už mě nic hezkýho v životě nečeká.:( Stále jsem zavřená mezi čtyřma stěnama. Už mi není pomoci... Chci opravdovou kamarádku, na všechno možné. S klukama to není ono. Psychická nemoc výhodou.
Kyori@seznam.cz
 
> změn psychiatra.... neregistrovaný 19.01.2012 21:26
» reagovat
  psychická nemoc výhodou:-D
   
nenavidim tenhle temperament neregistrovaný 08.12.2011 18:27
» reagovat
Když si čtu všechny tyto příspěvky,cítím se o dost lépe,než při své mizerné náladě! Alespoň vím,že v tom nejsem sama a že je i pár dalších lidí, kteří jsou na tom podobně/stejně jak já.
Patřím do kategorie náctiletých, takže je to s tímto temperamentem dokonalá pohroma. Nedokážu se uvolnit,nedokážu se bavit.. Mám pár přátel(znám je dlouho,takže si dovoluji říct, že jsou praví),dokonce i přítele(jsem s ním asi 8 měsíců,ale je to komplikované,bojím se, že mě raní). No, zkrátka a dobře být melancholikem a žít s tím není legrace. Skoro každý den mám pocit,že pro nikoho nic neznamenám(že moji přátelé vlastně nejsou praví jak si myslím, že mě můj přítel podvádí na každém kroku, že mě pomlouvá a podobně).. Je to hrůza, nikomu vlastně nedůvěřuji.. Každé ráno se budím s pocitem svírajícího se žaludku, mám pocit,že to nemá cenu vstávat,že tenhle den bude stát zase za prd,že nic nedokážu, dostanu špatný známky ve škole,akorát zase uslyším,jak mě ostatní ze školy pomlouvají... párkrát jsem myslela i na sebevraždu,ale řekla jsem si, proč to udělat, vždyt toho mám docela dost před sebou a skončit to můžu kdykoliv,ale smrt pak vrátit nejde..
Neumím se bavit s cizími lidmi, moje introvertnost a výkyvy nálad jsou strašné,navíc,když neznám nikoho,od koho bych získala porozumnění..
Ale i tak,přeji všem melancholikům hodně štěstí a pevné vůle,aby to zvládli!:)
 
> přesně neregistrovaný 18.12.2011 22:55
» reagovat
  uplně přesně to prožívám. je to strašný...prostě ty nálady, deprese, a je to přesný i v tom že sem si řikal že sem v tom sám a že nikdo není kdo by mi mohl porozumět...PS: pro ty co tu kecaj naky kraviny ze tu neni naka poradna nebo tak..ja myslim ze je to uzitecny si precist jak tuto vec proziva samotny melancholik...muzete potom lip pochopit vyznam...;)
   
taky melancholik neregistrovaný 23.09.2011 23:24
» reagovat
Jsem taky melancholik a jak tak čtu vaše příspěvky tak žasnu.. v některých případech takhle do detailu rozepisovat svojí osobnost.Já bych takhle veřejně na diskusi nikdy svojí osobnost nerozebíral ať už ze strachu nebo z tatkických důvodů (melancholici mi určitě rozumí).
 
> Souhlas neregistrovaný 08.10.2011 19:01
» reagovat
  V tom jsme spolu za jedno.
   
co říct... neregistrovaný 11.09.2011 12:20
» reagovat
Jsem melancholička a v tom horším období je to fakt hrozný... Hrát si na někoho jiného nemá cenu a když jste takový jaký jste, tak to taky všechny nebere, obzvlášť když se všichni chtějí dobře bavit. Myslím si, že by jsme mohli být veselejší, ale možná, že si jen víc uvědomujeme a soucítíme se světem. Nemyslím si, že jsem ráda smutná, jen asi cítím víc tu beznaděj a i když se snažím radovat z maličkostí, tak na mě brzo dolehne to ostatní. Nejspíš ani nemá cenu to rozepisovat... protože melancholik asi pochopí))) Mějte se hezky
 
Neznámá z Longshire... neregistrovaný 16.08.2011 21:21
» reagovat
Je to přesně rok , co jsem tu psala své problémy.Po roce jsem našla náhodou tuto stránku a přečetla si svůj příspěvek.Ještě doteď cítím obrovskou bolest s toho.Hodně lidí na 'to' zareagovalo.Skoro všichni psali , že se to zlepší.Že když mám dvanáct , tak z toho vyrostu , že najdu další kamarády atd. :) Když si uvědomím , co jsem prožívala před rokem - ještě s kamarádky a docela oblíbená , tak mi je špatně.Tenkrát mi bylo stokrát lépe než teď , ale i přesto se statečně usmívám na monitor.Předtím jsem si jen dělala starosti , že nepotkám kluka! :D Mújky bože!Teď mi to připadá tak jiné.Mohla bych klidně napsat další epos , jaký mám totálně hrozný život , že jsem byla tři měsíce nemocná , v nemocnici , všichni si mysleli , že si vymýšlím svou nemoc , posílali mě k psychiatrům , bylo to tak hrozné , cítím takovou bolest !Mohla bych tu strávit miliony let , ale nikdy bych vám neukázala všechen strach , smutek a bolest.Říkám tomu Temné doby.Jak jste si určitě všimli , mluvím(píšu) v minulém čase.Ano , jsou to dva měsíce , kdy to přešlo.Najednou , což všechny kolem mě , utvrdilo v tom , že jsem si vymýšlela.Myslela jsem si , že tím ty ''Temné Doby''skončily :D Směji se sama sobě , jak jsem byla najivní.Šla jsem do školy a co vidím první , že je má lavice odsunutá.Má nejlepší kamarádka seděla s jinou a propalovala mě zhnuseným pohledem.Nikdy na ten strach nezapomenu , jak to bylo hrozné !!! Dozvěděla jsem se , že jsem pro všechny ve třídě né ta Lucka a dokonce ani ta (příjmení nebudu zveřejnovat),ale nákaza.Celou školou obletělo , že jsem byla tři měsíce pryč kvůli tomu , že jsem byla nemocná.Od té doby pro mě nastalo peklo.Kluci ze třídy mi lepily žvýkačky do mých skoro po zadek dlouhých vlasů a holky fotili v nepříjemných situací.Potichu se tomu smáli.Jenže to nebyl jediný problém.Tři měsíce bez školy :( Byla jsem jedničkářka , teď jsem měla na vysvědčení dvojky :( . Ale to není až taková hrůza.Dá se to překousnout , ale matika je nejhorší.Za týden jdu i přes prázdniny na velký test.Bojím se moc.Vlastně se bojím i jak půjdu znova do školy až skončí prázdniny.Vím že mě kluci budou 'zabíjet' svými krutostmi a holky taky , ale co můžu dělat ? Teď se , ale dostávám k hlavnímu bodu celého tohodle nesmyslnému komentaři a důvodu , proč jsem vám ukázala své utrpení.Teď se něžně na monitor usmívám a mám slzy v očích.Víte proč napřec tomuhle žiji ? Víte proč mé srdce hlasitě bije , místo toho , aby bylo chladné ? Víte proč jsem tak rozněžněná ? Protože vím , že v tom nejsem sama :) Přečetla jsem tu spoustu komentářů a buďte si jisti , jsem s vámi a držím vám palce , aby vám všechno dobře dopadlo.Protože nikdy nejste sami :) Vždy je tu někdo , kdo Vás podrží , stejně , jako mě držíte vy. :)) Jsme v tom spolu , nezapomeňte , jako jsem nezapoměla v nejhorším já :) .
 
Verčo neregistrovaný 13.06.2011 17:14
» reagovat
Děkuji moc.pokusím se....
 
Pomoc neregistrovaný 11.06.2011 13:25
» reagovat
Jsem melancholik pořád brečím a nebaví mě svět.....Všichni se mi smějou a rodiče mě odsuzují.....POMOC
 
? Mirek18 24.04.2011 16:16
» reagovat
Já jsem Sangvinik,ale zamiloval jsem se do melancholičky.Myslíte že by to mohlo fungovat?
 
> fungovat? neregistrovaný 16.06.2011 22:04
» reagovat
  Všechno se má zkusit.. Jděte do toho :) nejkrásnější povaha je citlivý melancholik a ještě krásnější je podporující sagvouš.
   
Tenká červená linie neregistrovaný 17.04.2011 23:36
» reagovat
Viděli jste válečný film Tenká červená linie, na co myslí vojáci ve válce, kde berou víru dál bojovat, s každým dalším výstřelem do nepřítele se odcizují svému domovu.. Rád se k němu vracím, hlavní postava byla melancholik jako vyšitá, přemýšlela nad filozofickými otázkami stejně tak jako já. Příroda bojuje sama se sebou, je to tak absurdní, ten boj o moc, dodneška nechápu co si vlastně o smyslu života lidí a jednotlivců mám myslet.
 
Melancholie? neregistrovaný 17.03.2011 20:08
» reagovat
Hoj.. mám nemalý problém... netušíím zda je to melancholie ale nese to své znaky.. Normálně si žiju lidí se nebojim sem komunikativní a v pohodě, jenže jakmile mám řešit problém (dejme tomu že s holkama) tak sem v háji s psychikou až tak že nepozřu ani sousto.. nejde o to jak se s holkou seznámit.. ale spš rozejít... Totálně mě to rozbije jakmile holka je třebas nevěrná.. moc si to beru. Netuším co s tim.. todle s těma rozchodama atd... je asi nejhorší. Opravdu upe do breku mi je, nemůžu jíst, zvracim no hrůza.. Mívám kvůli tomu depky. No prostě hrůza, už několikrát sem si říkal asi bude lepší zůstat samotář, ale po měsíci mi dojde že tudy cesta nevede a začne to znova.. Já opravdu nevydržím sám, ale pak když je konec mám chuť něco rozbít, zranit se, nebo tak...
 
> Melancholie neregistrovaný 13.04.2011 13:55
» reagovat
  To nebude melancholie, ta je spíše na delší dobu, někdy se s ní čloěk narodí a nese si ji po celý život, tohle jsou "jen" deprese a smutek z rozchodu, zklamání, ale nevidím tom s melancholií nic než kratší deprese a zklamání
   
Verča neregistrovaný 28.02.2011 15:53
» reagovat
Určitě souhlasím s Drahuš, moc se mi líbil váš příspěvek a můžu s vámi jenom souhlasit :).. můžu se zeptat, kolik vám je let? Jen tak by mě to zajímalo :-).
 
Nadpis příspěvku: neregistrovaný 19.09.2010 10:49
» reagovat
Myslíte že je možne zmeniť typ temperamentu ?
 
> ... neregistrovaný 19.09.2010 12:16
» reagovat
  Možná jen trochu. Temperament je vrozený a jen ztěží se změní..
   
> fantomas :D neregistrovaný 07.02.2011 17:53
» reagovat
  ano .......
   
> asi ne neregistrovaný 01.04.2012 12:51
» reagovat
  asi ne, ale zkus ho rozvinout,nebo přizpůsobit.... možná to bude znít divně ale dá se trénovat a posílit naučit se ho využívat tak aby ti víc dal než bral :-)
   
K předchozímu neregistrovaný 19.08.2010 10:41
» reagovat
Díky,že jsi reagoval ,popřemýšlím o tom.
 
Naděje neregistrovaný 18.08.2010 17:33
» reagovat
Začínám stejnou větou jako skoro všichni tady;Jsem melancholička a mám s tím velké potíže.Mám 12 let a to je raná puberta(nevím to jistě)v té době by jsem si měla malovat meikap a pokukovat po klucích.Když se mě zeptá mamka,"Tak co už máš nějakého chlapce"a u toho se putulně usmívá musím jí říct ne.Bolí mě to že jí to musím říct,ale nechci jí dávat plané naděje.Je to hotové utrpení pro matku,která má za dceru nebo syna melancholika.Když je vidí samotné,uzavřené a v psychickém rozpoložení.Tak je to i u nás.Musím se dívat jak se na mě dívá maminka z bolestí v očích,když jsem sama v koutě s knížkou.Nesnáším se za to,že ji tak ubližuji.Jak moc ráda bych ji řekla to zatracené ano.Jak moc ráda bych se odvázala a šla na zvaný večirek.Jak ráda bych šla za rodiči a popovídala si s nimi.Ale svým zbůsobem by jsme měli být rádi za to co máme.Jsme sice(i já)uzavření a tišší,ale za to máte něco jinačího než ostatní.Jsme velice čestní spravedliví,stateční a svým zbůsobem ,čistí'(moc se omlouvám jestli to vezmete jako vychloubáni a pýchu.Netušila jsem jak to mám jinak formulovat).Každý by mě považoval za blázna a myslím že i vy když si tohle přečtete si budete myslet že mi ,hrabe',ale já miluji lesy a stromy.Bydlíme blízko lesů a tam si každy den chodím očistit duši.Každy strom obejmu a pohladím.Šeptám k nim,protože vím že mě nikdy nezradí.Uchovají tajemství a nikdy ho nevyzradí.Nejsem křestanka a vyrostla jsem s tím že bůh nepomáha a že mám věřit na tzn.:Velký třesk.Přesto jsem si k němu našla cestičku a miluji ho.Za jeho neskonalou lásku ke všemu živému.Za to že zastával rovnost a že se nechal upálit pro lidi,pro nás.Byl tak hodný a statečný!Vidíte?I teď ho před vámi zbožňuji!A proč jsem to tady vlastně napsala?Proč ta nezávisla a plachá holka,ted a tady píše tak dlouhy a pro někoho vychloubační a k politovaní hodný monolog z hloby své duše?Proč jinak malomluvná a uzavřená holka,které by jste neměli věřit už jenom proto,že jsem ,pubertačka'vám to tady píše?Protože vám chci ukázat,že musíme najít nějaký smysl života.Já jsem ho našla v Bohu a v tom že najivně veřím že je každý pro někoho předurčen a že i my,tak už zkažení,dalo by se říct netvorové,kteří zničili už skoro celý svět jsme schopni veliké lásky a náklonosti k tomu druhému.Stále i když pro někoho ,pošětile'čekám na velkou lásku ke které se upnu a budu jí milovat věrně a čistě.Věřím v to.,A to'mě chrání před tím,aby jsem se stáhla pod krunýř a jako želva by jsem plakala.Všichni jsme sice lidé!I když se na mě každý druhý díva z opovržení a nechutí a to jen proto že mám brýle.Jsem za to ráda,že jsem melancholička.Klidně bych to vyřvala i do světa-nestydím se za to.Dřív jo,ale teď ne.Prosím najděte si nějaký smysl života.Nechci,aby se někdo trápil kvůli takové maličkosti.Jsou o hodně horší věci,ale i přesto to pro vás není maličkost.Vlastně,i trošičku váham to sem dát.Bojím se reakcích.Velice se bojím.
 
> Dík neregistrovaný 11.09.2010 16:27
» reagovat
  Je mi přes padesát a dávno nejsem melancholik, ale cos napsala, to mě nadchlo (až na tu bídnou češtinu a "upáleného" Boha). Když tohle dokážeš ve dvanácti, nemáš důvod "velice se bát". Docela jsi mě povzbudila. Dík.
   
to snad neni možný neregistrovaný 16.08.2010 18:15
» reagovat
Docela souhlasim s Výsměchem.Přestaňte se tu litovat, vy chudáčkové.Já jsem taky melancholik.Ale vy jste slaboši.Věřte mi, že jsou MNOHEM větší problémi, než tahle povaha.
 
> Jděte se posmívat někam jinam neregistrovaný 17.08.2010 14:34
» reagovat
  Jasně, že jsou mnohem větší problémy. Vždycky jsou a vždycky budou! Ale taky jestli jste si o tom někdy něco přečetl(a), tak určitě chápete, že za to nemůžou jací jsou. Někdo je holt melancholik trochu, jiní jsou zase víc. Někdo má všechny vlastnosti melancholika (i ty špatné!), jiní zase ty dobré.Já jsem třeba napůl cholerik (a vyhovuje mi to tak). Někteří melancholici se mohou rozbrečet a zbláznit už jen proto, že se jim rozbije oblíbený hrneček, ale narodili se tak, a jsou tací, kteří s tím neumí prostě nic udělat. Bohužel. Tak se uctivě jděte posmívat někam jinam! Buďtě rád(a), že jste takový(á) jaký(á) jste!
   
> Ať tě provází síla melankolíku neregistrovaný 18.08.2010 00:57
» reagovat
  A v čem prosím vidíš svojí sílu, jestliže jsou ostatní slaboši? Povzbuď nás ostatní :) Řekl bych, že jsi zkrátka smířený se svým stavem a neřešíš to. A teď jde o to, jestli můžeš říct, že je ten stav z pohledu tzv. "běžných" lidí normální a nebo se prostě vymykáš a na rozdíl od nás ostatních ti to nevadí. To je totiž, oč tu běží, že prostě nejsme "bežní a průměrní" (v určitých věcech) a zkrátka se s tím hůř žije. Někomu to vadí, někomu méně a někdo už se možná ani nesnaží se změnit (pokud je tohle řešení).

Tak nás prosím pouč, když víš, jak ven z pasti :) Samozřejmě, že kdo se o nic nesnaží, nic nedokáže, ale melancholikovi to jde zkrátka hůř. Ale co přesně tvým pohledem znamená slaboch, to netuším a rád bych to vyzvěděl. :)

Mimch. doufám, že většími problémy nemyslíš třeba hlad v Africe, nemoci a takový chujoviny, to by mi hnulo žlučí. Já ze svého pohledu můžu nad svůj problém s povahou nadřadit už jenom případně nesloužící zdraví své a svých nejbližších a ještě by mě asi víc trápilo, nemít kam složit hlavu. Ale prakticky nic jiného nevidím jako větší probém, než je má melancholie. Tak šup sem s mnohem většími problémy. (nebo jsou to tyhle dva?)
   
>> zase já neregistrovaný 30.08.2010 22:29
» reagovat
   tak teda odpovídám.Jestli se chceš předhánět, kdo má větší problémy, tady je ten můj:Jsem katolička.žilo se mi krásně, než jsem zjistila, že jsem lesba.V patnácti letech jsem byla postavena před otázku, na kterou jsou různé odpovědi a miliony lidí v tom nemajá jasno.Já se musela rozhodnout a docela to spěchalo.Nejdřív jsem se chtěla víry vzdát, ale pak jsem si uvědomila, jak moc bych byla povrchní.Já vím, že jsem si křestanství a potlačování svých citů vybrala sama, ale taky vím, že jinak bych žít nedokázala.Bylo to dost krutý rozcestí a ani jedna cesta se mi nelíbila.

Svět pro tohle nemá pochopení.Ani moji nebudou mít, až se to dozvědí.Až překonají homofóbii, stejně se nesrovnají s mou volbou.

Teď tedy vím, že jsem udělala správně, ale nevím jak dlouho tohle moje psychika vydrží.Vsadila jsem všechno na jedinou kartu.Pokud po smrti nic není (i tohle musím zvážit-miliardy lidí jsou o tom přesvědčeny), zahodila jsem svůj život.Nebot tímto způsobem žiji v podstatě jen napůl.

PS:melancholik jsem taky.Chápu tě, dřív(před TÍMHLE)jsem to taky řešila, ale hledala jsem problémy tak kde nejsou.

Dodávám, že každému se asi jeho starosti se zdají největší a nejtěžší.
    
>>> oprava neregistrovaný 30.08.2010 22:31
» reagovat
    mělo tam být moji rodiče
     
>>> a zasejc já jako já neregistrovaný 09.09.2010 23:39
» reagovat
    Nechtěl jsem se nijak předhánět, vidím, že jsem tě podle toho příspěvku dost špatně odhadnul. V tvém případě to MNOHEM dává smysl. Orientaci ti tedy vůbec nezávidím, i když ty jí máš za problém asi hlavně díky kontrastu k víře. Jak píšeš, tak ani já jsem pro tohle nikdy nenašel pochopení (prostě nechápu, co na bohu vidíte a co vám to přináší), ale jsem tolerantní, když mi to nikdo nepodsouvá. A protože to nechápu, nedokážu to ani moc zhodnotit. Jediné co mě napadá, pokud tedy necheš žít napůl a už nyní myslíš na to, co je po smrti... tak zkrátka se vydat cestou ala Matka Tereza, když nevidíš jiné východisko a nechceš život zahodit, jak píšeš. Ale mně se to radí, já taky nedělám, to co bych chtěl a místo toho žiji pohodlný život bez nechtěných komplikací a težkých rozhodnutí, který by naprostou většinu populace vůbec nebavil. Nicméně předhánět se nechci, vyhráváš :) Já si za svůj stav mohu převážně sám (nebudu-li to alibisticky svádět na povahu), příležitostí ke změně bylo relativně dost.

Mám-li se ale vrátit ke slabošství, tak můj problém a asi i ostatních je hozený trochu někam jinam, než ten tvůj, takže se to nedá příliš porovnávat. Ale budeš mít zřejmě pravdu, že na změnu nemáme prostě dostatek síly, tedy slabí jsme. :)
     
>>>> je krásný být.... neregistrovaný 19.01.2012 22:20
» reagovat
     je krásný být lesba,melancholik,nebo katolík...jen si to lidi uvědomte-mějte se rádi-přestante brečet v koukejte na věci z co nejvíce pohledů-jděte a hledejte svou cestu dokud vám nebude dobře...vaše myšlenky=vaše realita....
      
> Asi tak... neregistrovaný 24.04.2011 20:22
» reagovat
  Jistě , jsou větší " problémy " . Ale lidi , co tady diskutují mají TENTO problém , který se snaží řešit . Jde o jisté VROZENÉ fungování funkce mozku (GABA =kys .gama-aminomáselná , serotonin a miliony receptorů ) . Těmto lidem nepomůže , že někdo suverenně pohlásí : " VĚŘTE MI " , jsou větší problémy ....
   
melancholik neregistrovaný 06.08.2010 20:41
» reagovat
jsem taky melancholička... stydim se mluvit a jsem taky docela pesimistická.na základce to eště docela šlo ale ted je to horší a horší.mám jen pár kamarádů.když mi někdo něco provede nebo mě něčim nasere tak si to pamatuju hodně dlouho a mam to furt v hlavě.takle citlivá jsem taky nikdy moc nebyla.ted když někdo třeba kritizuje tátu tak se rozbrečim,když někdo někoho nebo i mě pomlouvá tak jsem z toho špatná.jsem taky dost náladová.jeden den jsem docela veselá,druhej den jsem strašně ze všeho smutná.nechodim mezi vrstevníky.předem mam ze všeho obavy.a docela dost mě toho sere ale nedávam to nijak najevo.poslední dobou mě sere snad všechno.a eště k tomu jsem blázen.mam hodně poruch.třeba si povídám sama se sebou (to dřív ne až ted).často jen tak sedim a o něčem přemejšlim.ale asi nejsem 100 procentní melancholik.třeba inteligenci neocenuju a pevnej řád taky moc nemusim
 
Výsměch neregistrovaný 30.07.2010 17:50
» reagovat
Jste skupina pěkných ,tohle neni žádná online poradna, ale cizí slovník, vaše problémy nikoho nezajímají, a navíc melancholie není psychické postižení, ale typ povahy.
 
mmm neregistrovaný 28.07.2010 09:30
» reagovat
Ahoj všichni, jsem taky melancholička a taky vím, jak se cítíte.
Je mi 16 let a půjdu do druháku na gymnáziu. To, že jsem melancholik jsem zjistila v 9. třídě, když jsme si na počítači dělali test. Ani mě to nepřekvapilo, protože už předtím jsem se cítila "divná". Jak už jsem tu několikrát četla, mám taky pouze pár kamarádů a někdy si rozumím víc se zvířaty než s lidmi.
Podle mého názoru je důležité najít si nějaké aktivity a jimi vyplnit celý den a ne jen sedět doma a přemýšlet, proč jsme takoví a že je to nespravedlivé. Máme přece tolik možností-různé sporty, hra na hudební nástroje, starost o zvířata, čtení, poslech naší oblíbené hudby,… Tohle všechno nám může pomoci, abychom pořád jenom nepřemýšleli a nesnili, ale abychom začali žít, a můžeme si najít i nové kamarády nebo mít alespoň jednoho kamaráda, se kterým můžeme čas od času být. Žijeme přece jenom jednou, tak proč se neustále trápit… Přeji vám hodně štěstí :-)
 
> :) neregistrovaný 29.07.2010 18:40
» reagovat
  Na to, že jseš melancholik máš velmi pozitivní myšlení. :) S Tebou bych si i rád popovídal, takže kdyžtak icq .. :) - 487566543
   
To snad není možný... neregistrovaný 26.07.2010 15:53
» reagovat
Přečetla jsem si asi polovinu příspěvků, které tu jsou. Oslovily mě pouze některé z posledních pár měsíců. Doslova mě fascinuje, jak se tu každý utápí ve svém smutku, samotě.
Jsem také melancholik a je mi 18.Vím to minimálně 6 let, že jsem trochu jiná. Jako malá jsem si dokázala hrát pouze se svojí jedinou kamarádkou ( i přesto, že na dětském hřišti bylo minimálně dalších 10 dětí), vždycky pro mě bylo těžké se seznamovat ( i dnes). V pubertě jsem měla ohromné výkyvy nálad (šílená radost X depresivní nálady). Pro melancholika typické (i přesto, že nejsem úplně "čistý" melancholik, nikdo není, všichni jsme šmrncnutí - většinou cholerikem).Začala jsem se své osobnosti věnovat až nedávno, ale zjistila jsem, že se "z toho" dá i něco vytěžit. My melancholici máme i pár výhod. Ale musíme si stanovit cíl - reálný. A musíme si za ním jít. Jsme vytrvalí. Jsme puntičkáři, ponožky v šatníku narovnané do komínků, hrnečky na polici srovnané ouškama k jedné straně..... i to má své výhody.
V knihách se dočteme, že jsme jako rození pro kreativní práci, máme sklony pomáhat druhým, myslíme racionálně a řídíme se srdcem. Milujeme hudbu, máme perfektní sluch, všimneme si i sebemenší chybičky. Jsme jako rození pro sociální obory (lékařství). Dokážeme naslouchat, nikomu se nevysmějeme. Nesmíme za vším hledat problémy a jen špatné věci. Jo, něco se nepovede - klademe na okolí příliš velké nároky (vidím to na své mámě) a potom se dlouho trápíme. Denně potkávám spousty lidí (za rok odmaturuju a budu zdravotní sestra), jsou různí... Každý mi říká: za svůj život poznáš spousty lidí, ale jen ty si můžeš zvolit s kým se budeš bavit, s kým budeš kamarádit...musíš překonat svůj stud, strach, musíš, ač nechceš slevit alespoň částečně ze svých nároků - jsou příliš vysoké. Znám spoustu lidí, ale ve skutečnosti mám pouze 3 kamarádky-dobré kamarádky, a kdyby bylo potřeba položila bych za ně život. Prý je to další typická vlastnost melancholika, četla jsem to v jedné knize, ale na název si nevzpomenu: Ve svém prostředí, sobě známém, prostředí kterému důvěřujeme a lidem kterým důvěřujeme se chováme "normálně" - bavíme se, radujeme, smějeme, spousta lidí, co znám, ani neví, že jsem melancholik.
A to je můj názor na svět a na nás.
I když nesnášíme plané tlachání o ničem, je občas dobré vyslechnout, co se kolem nás děje, lidé si všímají...
 
Arabela Arabelka 01.07.2010 07:57
» reagovat
ahojky jak se vede jsem tu nová
 
> Arabela Arabelka 01.07.2010 08:02
» reagovat
  ahoj jak se vede je tu nikdo haloooo
   
Jen něco .... neregistrovaný 04.06.2010 17:37
» reagovat
Podle všeho jsem nejspíše až chorobně hluboký melancholik; možná to bude tím, že moje babička trpí schizofrenní poruchou, ale pokud si dobře pamatuji, je mi 16let a jsem naprosto bez přátel, bez kontaktů, sevřený duševními poruchami, které mi brání žít si po svém.
Melancholie je krásná věc, ale jak si ji mám užívat, když jsem vězněm mučivé úzkosti; Jsem snílek, který si rozumí jenom se zvířaty. Často mívám halucinace, které jsou odrazem mé mysli. Mé, pro ostatní velmi bizarní, sny mi k životu stačí, tak proč se musím každý den neustále trýzní strach - psychotický strach ze ztráty identity, strach z nekonečnosti smrti a nicoty, kterou si uvědomuji každý den?
 
Melancholik neregistrovaný 15.05.2010 12:13
» reagovat
Melancholik jsem já....
http://www.in-obleceni.cz?a_aid=a7ffea7f
 
Máme to někdy těžký.... neregistrovaný 13.04.2010 21:31
» reagovat
Budu rád když se zapojíte do naší disuze na lidech, zatím je nás málo :(
http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data& amp;forum_ID=101134
 
melancholik neregistrovaný 12.04.2010 11:59
» reagovat
melancholik je je ve skutecnosti clovek ktery snadno podleha ruznym naladam a pocitum. V jadru jde tedy vlastne o negativni psychomotoricky stav, ktery muze dospet k depresim i mozne bipolarite daneho subjektu.
 
melancholička neregistrovaný 21.03.2010 15:06
» reagovat
Ahoj, jsem taky melancholička a soucítím s vámi se všemi.Strašně bych si přála být pravý opak. Nastoupila jsem na novou školu a je to pro mě dost těžký. I když jsou spolužáci v pohodě, pořád si přijdu strašně sama a oni mi vyčítají, že bych se s nimi měla více bavit, ale prostě to nejde. Naštěstí jsem poznala v 9. třídě mého přítele, který mi moc pomáhá a o okolním světě si také myslí svoje. Zkrátka není tak zkažený jako všichni ostatní a mám ho moc ráda. Bez něj bych byla neustále sama.
 
melancholismus neregistrovaný 09.02.2010 13:14
» reagovat
myslim ze nejde o to jestli si melancholik,sangvinik..atd..de o to jak se vlastně projevíš sám co vlastně chceš ty?jestli budeš sedet v koute a tiše poslouchat ostatní a nebo se postávíš vlastní povaze melancholika a rekneš si a dost pujdeš mezi ne a rekneš co vlastně říct chceš..možná si budou myslet ze si divnej nebo divná ale pořád budeš mít dobrej pocit z toho ze si se postavil proti vlastní melancholické povaze..a třeba se budeš chtít i změnit..vždycky se dokázeme změnit kdyz chceme,sice pořád v nás zustane ta naše typická povaha ale navenek přece jen budeme pusovit lip a nebudem si připadat ze nas nekdo vymazal ze světa!!
 
nenápadná poznámka neregistrovaný 07.02.2010 17:20
» reagovat
nejsou deprese jako deprese.Někdo hledá problémy tam, kde nejsou a někdo je fakt má.Každopádně nikdy nevíte, kdo na tom jak je, tak nesuďte
 
Doporučená literatutra neregistrovaný 10.01.2010 17:52
» reagovat
...přečtěte si tuto knihu a porozumíte sobě i ostatním kolem vás:

Pozitivní povahové profily, Robert A. Rohm

Mluvím z vlastní zkušenosti a díky této knize jsou moje vztahy o 1000% lepší. Přeji mnoho úspěchů a porozumění.
 
Hmm.. neregistrovaný 03.01.2010 16:53
» reagovat
Je mi 16.. Jsem melancholik.. V poslední době jsem měl dost problémů a trápil jsem se.. Teď už je to celkem lepší, ale ta melancholie bude ve mne už navždy.. Říkal jsem si, že sem dám své ICQ, kdyby někdo chtěl pokecat, tak můžeme.. :) icq: 487566543
 
Sangvinik neregistrovaný 08.12.2009 00:56
» reagovat
Jsem sangvinik a jsem za to rád :)
 
. neregistrovaný 01.12.2009 19:07
» reagovat
to, co jsem si tu přečetla mě hodně překvapilo
 
> reakce neregistrovaný 17.04.2010 17:45
» reagovat
  trochu víc empatie, tečko
   
můj svět neregistrovaný 20.11.2009 20:18
» reagovat
Je mi 22 let, ráno jdu do práce, kde se na mě jenom křičí ze strany šéfa, který má nižší vzdělání než já, dneska mě degradoval a dosadil na moje místo někoho kdo moje snažení využíval ve svůj prospěch. Tak tohle je ta demokracie dneška. Po ulicích chodím jako bezduchý. Odpoledne přijdu domů, udělám si svojí práci, doma se na mě nekřičí, ale neustále se mi něco vytýká, už ani nemám snahu reagovat. Večer ulehám hodně unaven a přemyšlím o uplynulém dni s trpkým úsměvem a dávkou stresu. Ráno zase na novo.. Takhle to už jde 2 a půl roku. Už se ani nepamatuju jak vypadá smích a radost. Bývalé kamarády už jsem neviděl ani nepamatuju. Někdy na lidech pozoruju jak na tom kdo je. Lidé v práci se dělí na 2 skupiny. Na ty dobrý a ty špatný, na ty co něco dělají a vytvářejí hodnoty a na ty co se vezou..Jako velký děti se vezou a mají radost ze života. A tak se ptám jakej to má všechno smysl, něčeho dosahovat, něco se učit, nějaký být, když záleží na úplně jiných věcech.
 
> smysl života neregistrovaný 30.11.2009 20:06
» reagovat
  Smysl života je na tomhle beztak posranym světě něco nechat, neprožít bezvýznamný a zbytečný život, užívat každou sekundu SVÝM ZPŮSOBEM naplno, protože vždy nakonec litujeme toho, co jsme neudělali, i když jsme mohli...
   
> ..... neregistrovaný 14.12.2009 23:15
» reagovat
  to co se naučíš...to jediné ti nikdo nevezme...možná až jednou stáří, ale do toho ty máš naštěstí ještě hodně daleko ;)
   
> re: můj svět neregistrovaný 12.04.2010 17:13
» reagovat
  S tímto textem se naprosto ztotožňuju!!!

Je fajn vědět, že v tom nejsem sám.

Škoda, že pisatel nezanechal nějaký kontakt. Moc rád bych si ho přidal do "(el.) přátel", resp. navázal nějaký kontakt.

můj je : cxsedesatpet@centrum.cz




   
Já a má samota neregistrovaný 15.11.2009 17:29
» reagovat
Ahoj melancholici. Tak to vypadá, že i já patřím mezi vás :-) Přečetla jsem si zhruba polovinu příspěvků, a rozhodla se taky popsat své pocity... Je mi 32let, jsem v podstatě normální ženská, až na to, že mě život nebaví a nikdy mě ani nebavil. Už od dětství jsem si připadala "jiná", než ostatní. Vždycky jsem byla nějak v ústraní, mimo kolektiv. Nepamatuji se, jaká jsem byla ve školce, ale už na základce jsem byla prostě "vlk samotář" a to mi zůstalo do dnes. Mám hodné rodiče, skvělé dva sourozence, ale i tak jsem se vždycky cítila být sama. Vždycky byl pro mě problém začlenit se do jakéhokoliv kolektivu, ne že bych nechtěla, já chtěla, hrozně moc, ale nějak to nešlo... Prostě mám v sobě blok, který nějak němůžu překročit. Ve společnosti jsem nesvá, nervozní, musím se hodně snažit, abych byla schopná se s někým alespoň trochu normálně bavit, aby na mně nešlo poznat, že jsem "divná". Celý život jen tápu, nevím, jak začít, jakým směrem se dát, co dělat. Dnes každé tříleté dítě ví, čím chce být. Já to bohužel nevím a nikdy jsem ani nevěděla. Dělám práci, která mě nebaví, ráda bych dělala něco perspektivního, něco, co mě bude bavit, jenže já prostě nevím co. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, o nic se nazajímala... Jediné, co mě baví, jsou knížky. Nejraději jsem sama, ve svém pokojíku, jen s knížkou a čtu si. To je prostě můj svět. Jen já sama, se svými myšlenkami, se svými představami.... Kateřina
 
> naprosto výstižné neregistrovaný 20.01.2010 08:57
» reagovat
  Tak pod tento příspěvek se můžu klidně podepsat, jako by to bylo celé o mě :) ...Břeťa
   
> ahoj katerino jirka 23 neregistrovaný 22.02.2010 07:52
» reagovat
  sme na tom obdobne ale asi rozdil,že sem zazil spatny detstvi ted beru duchod a sem jako psychicky nemocnej. taky mi uz na skole vyslo ze sem melancholik..
   
> Jsem na tom stejně neregistrovaný 03.03.2010 18:16
» reagovat
  Myslím že tě chápu, vracím se každý den z nové práce, a opět si říkám ..další den, kdy jsem z pusy vypustila snad 12 slov dohromady.Vždy se těším domů na svůj klid zvířátka, pohodu.Neumím se přizpůsobit ladabylému žvatlání o běžných radostech a starostechživota, v podstatě se vše pakuje dokola, a tyhle kecy mě nenaplňují.V žádné práci jsem nezapadla do kolektivu, někde mě dokonce nesnášeli. Asi se s touhle "vadou " budu muset sžít.
   
diskuse na lidé.cz neregistrovaný 19.08.2009 19:03
» reagovat
http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&am p;auth=&forum_ID=90958

kdo chce pokecat ať zajde na diskusi lidé.cz-melancholici (potřebujem zvětšit tým)
 
Melancholie neregistrovaný 03.08.2009 22:41
» reagovat
Svíjet se v agónii nostalgie je největší radostí melancholika.

Podlě mě by sem něměl nikdo jiný přizpívat než melancholici už proto, že každý stupidní názor někoho z davu kdo nepochopí nic z toho co tady MY od srdce píšeme, dokáže pořádně nás všechny n****t.

Nejde se dostat z tohoto vězení když je ztracený klíč.
 
> souhlas neregistrovaný 03.08.2009 23:51
» reagovat
  Naprosto s tebou souhlasím, nemelancholici ať táhnou, tahle diskuse je jenom naše...
   
klub? neregistrovaný 25.05.2009 21:58
» reagovat
napsal jsem dlouhý příspěvek o tom proč je seskupovat melanholiky do klubů nesmysl. Pak jsem si to přečetl a celé jsem to smazal. Doufám že na důvody proč by se to nikdy nepodařilo přijdete i beze mne.
Už bych smazal i tenhle....
 
> klub neregistrovaný 27.05.2009 21:20
» reagovat
  zklamu tě, na důvody jsem nepřišla, ale už se mi jeden človíček ozval takže to podnikem spolu a potom sem napíšeme tu adresu, ale asi to uděláme na blog protože stránky neumím takže kdyby mi s tím někdo chtěl píchnou tak určitě na camila.11@seznam.cz ale 100pro to rozjedem!!
   
:) neregistrovaný 21.05.2009 20:43
» reagovat
a tady je nějakej neoficiální klub melancholiků?Fajn, přidávám se...
 
> klub? neregistrovaný 22.05.2009 18:36
» reagovat
  lidičky co byste řekli takovému neoficiálnímu klubu melancholiků? colekm dobrej nápad chválím!!! takže kdybyste někdo chtěl něco takového se mnou podniknout napiště mi na mail: camila.11@seznam.cz já myslím že pokud se do toho bude chtít tak se sejde hodně lidí a jestli bysme si udělali stránky...nebyla by nouze o články protože správný melancholik strááášně přemýšlí a uvažuje nad vším možným...už jen to naťukat do klávesnice. Třeba nám to pomůže, navzájem si můžeme radit atd. Ne že bych ty moje melancholické náladičky neměla ráda ale jak už jsem tu psala...někdy mě neskutečným způsobem užirají a jakoby mě ničí takže...přidá se někdo? určitě se ozvěte! kamila
   
aja neregistrovaný 21.05.2009 20:38
» reagovat
no já myslim, že melancholik může dělat skoro všechno.Jenom bacha na
-psychologa a pod(syndrom vyhoření)
-a taky bych se nepouštěla na volnou nohu
-a ani nikam do týmu
 
? neregistrovaný 26.04.2009 23:00
» reagovat
podívejte... najel jsem na tuto stránku a omylem se začetl do příspěvků...a pročetl jsem je úplně všechny. Nechápu dotazy ze začátku diskuze ohledně povolání. Každý si může vybrat co se mu líbí nehledě na temperament, a určitě sám cítí ty limity, to, že na něco prostě nemá, ve svém nitru. Dál mě udivují lítostivé a opovrhující komentáře. Jak někdo může napsat, že se nesnáší za to, že je melancholik?
můj názor:
V podstatě má melancholik tři možnosti, a to:
1.)nenechá se ničit depresemi a špatnou náladou, začlení se (alespoň trochu) do společnosti a žije normální, spořádaný život.
2.) dokáže najít způsob, jak ze sebe dostat emoce, nálady a myšlenky v umění nebo vědě (v podstatě všechno kromě tupých kancelářských prací (i v nejobyčejnějších věcech se dá najít tolik krásy...stačí otevřít oči)).
3.) ponoří se do svého světa (myslím že do toho světa alespoň jednou nahlédl každý z nás, takže to nemusím rozepisovat, pro druhé - není to nikterak hezké místo, setkáte se zde tváří tvář se všemi svými pochybnostmi, obavami a nočními můrami).

(A teď to nejdůležitější - NIKDO NENÍ PŘEDURČEN K TOMU ČI ONOMU, TU CESTU SI MUSÍTE NEPROSTUPNÝM TRNÍM VYSEKAT VY SAMY, A PO RUCE MÁTE V NEJJLEPŠÍM PŘÍPADĚ JENOM TUPOU, ZATO ODVAHU DODÁVAJÍCÍ VĚRNOU MAČETU, KTERÁ VÁM O ŽDIBEC ULEHČÍ CESTU. ALE TEN SMĚR, KTERÝM SE BUDETE CELÝ ŽIVOT PROSEKÁVAT, TEN, SI MUSÍTE URČIT SAMI.)

Našel jsem tu jeden komentář, kde autor doporučuje procházky v přírodě. A já s ním plně souhlasím, a nemusí to být jen příroda, ja osobně si chodím sednout na lavičku v pěší zóně, je tam hezky, a krásně se mi tam učí.
(varování na závěr: Trní nikdy nespí, pokud se jen na chvilku otočíte přes rameno, vaše eurydika vám zmizí v temnotách a vám nezbyde, než Ji následovat. zpět do tmy.)
V.
 
Melancholie neznamená jen stres, stres a stres neregistrovaný 07.04.2009 20:40
» reagovat
Lidi neblázněte o_O No ja jsem asi tak z půlky melancholik, ale taky ze sebe ráda dělám šaška. Beru věci vážně, radši přemýšlím a sním, než abych si s někým pokecala, a taky jsem si všímala, že beru věci jinak (jako třeba že [Je mi 13 :D] mi připadá že jsem divná, protože uctívám učitele ze školy... nebo jako že je chápu co si musí vytrpět s námi puberťáky. Jako nevim jesi je to ten znak melancholie přece je mi 13 o_O :D) Ehm jako dost často se taky lituji jak je svět nespraviedlivej XD... ale taky mě baví zpívat.. teda no a snad to taky umím. Baví mě kreslit... Huh a dál jsem byla šťastná když jsme měli slohovku... a dvě kámošky si mě vybrali... a obě tam napsali, že sice ráda prudím, ale jsem spravedlivá a za to si mě váží. Jako neberte to jako samochválu ale docela jsem se divila. O.o To jsme trochu odbočili xD... Ale prostě neberte melancholii jako kdyby to byla špatnost. trochu přeháním, a nechci dělat chytrou... ale užívejte si melancholie a něják ji využívejte když si to pak uvědomíte je to docela krása :) no ne? :D
 
->achjo neregistrovaný 29.03.2009 22:40
» reagovat
kdybys jsi neměl podobné problémy,tak ani slovo melancholik nevyhledáváš,a na emoblozích beztak řádí jen ti co si na emo jenom hrajou(a těch je většina),dneska chce být každý emo,přitom někteří ani nevědí,co to znamená,a dál si řežou ruce,přičemž k tomu nemají nejmenší důvod ani přirozené sklony,chtějí jen být in.
Tomu co napsal článek achjo bych na místě zlomil všechny kosti
 
> achjo neregistrovaný 18.04.2009 13:09
» reagovat
  achjo>slovo jsem nevyhledával, hledal jsem kauterizaci, jenom mě zarazilo, že tohle bylo čtvrtý nejhledanější, tak zvědavost zapracovala, hlava dostala podnět a reagovala. Emo mě nezajímá, blogýsky nečtu, a jediný co se pro mě pojí s emem a něco mi řiká jsou Fugazi, moje námořnický tričko a Vypsaná fixa-1982, víš? Mě jsou emaři u zadku, zvlášť děcka, ty blbly, blbnou a blbnout budou, takže zívačka. Takže: 1. narážíš na jedinou zmínku z mýho příspěvku, ještě na tu psanou v nadsázce. Pointa je napsaná kapitálkama a hned zvostra na začátku. Učiněno tak bylo proto, aby i největší zabedněnec věděl, co chci říct. Hmm, nepovedlo se. 2. ano, podobný stavy jsem měl, přenesl se přesto a i v těch stavech mi bylo jasný, že vybulet se na netu ve slovníku mi bude absolutně k ničemu. 3. Nechápu proč mi chceš lámat všechny kosti, nicméně pojď to zkusit, klidně ti řeknu kde bydlim. Můžeme si domluvit souboj za svítání v parku u nádraží, ať to nemusíš hledat. Fakt si počkám, jak se s tim vypořádáš, těch kostí mám fakt hodně a některý jsou docela malinký..
Lda
   
> jojo neregistrovaný 23.06.2009 18:26
» reagovat
  polovina lidi by nebyla melancholicka kdyby o tom slove nikdy neslyseli..
   
>> nwm no neregistrovaný 06.07.2009 21:37
» reagovat
   Ty pocity jsou pořád stejné a je jedno jak to kdo nazývá a skutečný melancholik by nemusel o tomhle slově nikdy ani slyšet a přesto se dál bude utápět v depkách...
    
>>> ahoj jirka23 neregistrovaný 22.02.2010 09:43
» reagovat
    ma pravdu
     
achjo neregistrovaný 15.03.2009 12:03
» reagovat
NESVÁDĚJTE SVOJE LŮZROVSTVÍ NA TEMPERAMENT. Protože to je to z čeho vycházíte, jak s tim naložíte, je vaše věc a jestli to pořád jde blbě, tak jste ještě nepřisli na to, jak ho správně po/využívat. K tomu aby pro vás svět byl k něčemu jinýmu než smutku/zlosti/vzteku. Jestli chcete bulet, tak prosím jinde než ve slovníku cizích slov. Kdo má ty rozpitý stránky číst? Jestli si chcete hrát na emo založte si emoblogýsek.
Lda, taky jeden melancholik, no a?
 
> O_o neregistrovaný 21.11.2009 19:41
» reagovat
  Lidem jak jsi ty, bych přála alespoň jednou zažít podobné pocity, fakt že jo -__- Melancholici nemají s emo nic společného, emo je jen ubohý výraz pro pozéry, kteří si ubližují jen proto, aby byli zajímaví, nic víc... A ti, kteří depresemi vážně trpí, se prostě emo říká, což se mi neuvěřitelně příčí..
   
ms Robb 11.03.2009 19:09
» reagovat
pro mnohé je melancholie přítěží, já to spíš vidím jako bránu k umělectví, protže ti normální lidé jsou jednoduše předurčeni k obyčejnému životu, melancholie je spíš dar než opačně, i když je hodně těžké žít pod tou neustálou labilností atd...tak určitá pravidla se naučit dají, tak aby se ty stavy daly zvládat, samozřejmě že jedním z největších problemu je nalezeni partnera, hlavne pro nas kluky, jedinym vyditelnym resenim by snad bylo zalozit "melancholickou seznamku"....celkem by se hodila
 
> amen neregistrovaný 09.04.2009 15:16
» reagovat
  Stranou toho nápadu o melancholické seznamce s tebou potěšeně souhlasím! Pokud člověk dokáže svou melancholii využívat, namísto aby se jí sžíral, tak dojde vzácné seberealizace, jakou mu může konformní většina jen tiše závidět.
Jan Zadina
   
:( neregistrovaný 10.03.2009 11:01
» reagovat
Bohuzel jsem se taky taky uvidel v melancholikovi.Jsem z toho nestastny,driv jsem takovy vubec nebyval ale kdyz mi zacalo byt takovych 17-18,zacal jsem si uvedomovat,ze zacinam byt az moc urazlivy,zacinam se utapech ve svych myslenkach,zacinam trpet i chvilkovyma depresema nad tim ze nic nema smysl.Prestava me vsechno bavit,ze vseho jsem hned unaveny:(Do neceho se zapalim,vlozim do toho penize a za mesic me to prestane uplne naplonovat :( Vim ze tim trpi i moje pritelkyne,mame sice krasny vztah ale s tema myma naladama a urazlivosti nedokazu nic delat :( Vsechno si predstavuju moc dokonale a pak mi je strasne lito toho,ze to tak neni,strasne se v tom pak utapim.Nechci byt takovy :( :( :( snazim se to v sobe zlomit jak to jen jde,vim o svych chybach ale zatim se mi to nedari(mozna v male mire,uz jsem se z necim malickym smiril)Vsichni kdo si pripadate tak jako ja preju pevny nervy,vsechny vas moc dobre chapu a ti lide co tohle v zivote nepoznaji nemuzou posoudit co je to melancholik.Snazte se ty problemy neresit i kdyz je to strasne,strasne tezky :(
 
bůh ?? neregistrovaný 09.02.2009 19:52
» reagovat
Promin, ale já jsem melancholik a žiju v realitě, několikrát jsem prosil boha o pomoc a dospěl jsem k závěru, že žádný bůh,ani nadpřirozeno neexistuje. Spíš by mi pomohla holka
 
> hm neregistrovaný 25.02.2009 02:12
» reagovat
  Buh tu neni aby nas tahal z nasich problemu.
Buh nam dal zivot a je na nas jak si snim poradime a jakou cestou se dame. Kdyby to slo tak lehce tak poprosim oto abych byl bohaty a pak bych mel celej zivot bez starosti :)
   
>> ne-e neregistrovaný 04.03.2009 22:44
» reagovat
   bůh hlavně neni víš? máš věřit v sám sebe a né spoléhat na to, aby ti pomohla nějaká vyšší moc
    
Melancholie? Život? Boj? Jak to vidíte vy? neregistrovaný 24.01.2009 03:04
» reagovat
Jinak jak píšeš o těch pocitech, chvilkových, hodinových.. tak melancholici to maj obráceně.. téměř většinu času jsou smutní, v depresích, a chvilkově šťastní, ale opravdu jen chvilkově vetšinou.
 
Melancholie? Život? Boj? Jak to vidíte vy? neregistrovaný 24.01.2009 03:02
» reagovat
Katko, někdo třeba nerad chodí do hospody, protože je tam nakouřeno, někdo nerad plave, protože nesnáší vodu, jiný zase nerad jezdí autem, poněvadž mu je z něj nevolno. Hmm, co maj dělat lidi, který v tomhle zkaženým světě neviděj lepší budoucnost? chtěli by odejít, jako z té hospody, bazénu, auta atd. Prostě je to nebaví. Já to chápu. Bohužel odejít ze světa je kapánek těžší než z té hospody..
 
Nevzdávejte to... Pankaca 24.01.2009 00:04
» reagovat
No, tak lidi... Neříkejte, že to fakt nemá smysl??? U některých příspěvku jsem se zastavila na hodně dlouho a upřímně neznám ty pocity, které tu někdo píše. Samozřejmě se nějaké najdou, ale jsou to pocity chvilkové, hodinové, denní. Nechci říct lituji, spíše, je mi za vás některé smutno. Také se tu nechci obhajovat, jako bych byla něco "lepšího", to v žádném případě. Jen chci říct, že mně to trochu chytlo za srdce. S pozdravem K.
 
Melancholik-optimista neregistrovaný 12.01.2009 11:13
» reagovat
ČAU!Jsem sice melancholik,ke všemu ještě introvert,ale zato se můžu pišnit optimistickou náladou,nevím jak to.
 
> melancholik puntickar..sory, nemuzu si proste pomoct neregistrovaný 19.04.2011 22:47
» reagovat
  pyšnit, bože:D..nezapomínej, že jsi u melancholiků = puntičkářů:)
P.S.: víte, že nevyrovnaný osobnosti (prý) používají hodně smajlíků?:)..něco na tom nejspíš bude:(
   
NeVíM neregistrovaný 13.10.2008 19:10
» reagovat
nejlepšííííííí je flegmatik !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 
krásná melancholie neregistrovaný 06.10.2008 21:42
» reagovat
Melancholie je přece krásná :)
 
petrvaculik neregistrovaný 18.09.2008 15:19
» reagovat
ja jsem take meleancholik trpim depresi treba to ze mam rad kamarady spise 40 50 let stavim se za nimi ale treba celej mesic chci byt sam nikdy jsem nenavazal vztach s holkou je 27 let.kdyz jsem to skusil tak me odmitli jsem malomluvnej a vazny hezky den preje petr
 
Taky patřím do kmenu melancholiků neregistrovaný 17.09.2008 16:30
» reagovat
Tak já jsem bohužel taky melancholik. Když jsem ještě chodila na základku, učitelka mě tím často dusila, například tak, že jsem něco udělala špatně nebo jen mlčela, protože jsem něco nevěděla. Začala mi říkat, ale vždyť ty to určitě víš, tak proč to neřekneš? Ostatní se přidávali a mě to deptalo, tak jsem to nevydržela a začala brečet. Bylo to ponižují, ale neubránila jsem se tomu.. Teď, když jsem přešla na střední, jsem si naivně myslela, že s novejma lidma to bude jiný, budem se bavit všichni společně. Zatím to ale dospělo jen k tomu, že na všechny kluky od nás ze třídy se mračim jako by mohly za všechnu katastrofu světa a s holkama to taky jde skoro až do kopru. Před kdekym se stydim, takže ani ve škole nezvednu ruku, když něco vim a ostatní ne.. Chtěla bych se změnit, ale asi to nepůjde...
A vy ostatní, co jste melancholici a jste smutní a trpíte depkama, hlavně to nepodporujte nějakou pomalou, smutnou hudbou, ale spíš si pusťte nějakou vaší oblíbenou rychlejší muziku (určitě nějaká existuje), klidně u ní tancujte až začnou sousedi bušit koštětem do stropu, kašlete na ně, vytřískejte ze sebe ten smutek. Pak si pusťte nějakou komedii abyste se odreagovali a uvidítě, že nějakej smutek vás alespoň na chvíli přejde..
 
Melancholicka neregistrovaný 09.09.2008 10:24
» reagovat
Jsem melancholicka. A uz tim netrpim. Naucila jsem se mit svou melancholii rada, ba ji primo miluju. I kdyz se trapim a delam si hlavu s tim cim bych nemusela... JA TO PROSTE MILUJU
 
> krásná melancholie neregistrovaný 06.10.2008 21:39
» reagovat
  Souhlasím, taky miluju svoji melancholickou povahu, tu jde o to začít brát sám sebe takového jaký jsem a každý má nějaké zápory a nějaké klady ... No, já si často pouštím melancholickou hudbu a ještě víc se v tom bořím, je to prostě tak hluboké, líbí se mi to ... u melancholiků je těžké, protože jsou často pesimisti ... ale to neznamená, že to nejde změnit :) já například jsem od jisté doby optimista a mám sama sebe moc ráda a prostě berte sami sebe, mějte rádi svůj melancholismus a neřiďte se podle ostatních ;)
Přeju pěkný den
   
>> světlá a stinná stránka melancholie neregistrovaný 24.11.2008 09:19
» reagovat
   Teda lidi, vy mi mluvíte z duše. Strašně se vyžívám v melancholii a ve vlastním nitru (dá se to až nazvat narcismus) a taky mám sklon požadovat smysl pro melancholii po druhých, protože si prostě strašně zakládám na citové hloubce, ve všem. Nesmírně miluju klasickou hudbu a umění. A oboje hlavně lyrické. Hrozně si té hloubky na sobě vážím, ale taky hrozně sám sebe se*u, s prominutím :( Mám taky některé rysy silně flegmatické (otevřeně a nealibisticky řečeno, jsem děsně línej :-/). Je to vražedná kombinace... Krátce řečeno, je mi hodně přes 20 a ještě jsem neměl holku... A nemůžu najít sílu, abych s tím něco udělal :( Už fakt nevím, jak najít dost vůle a odvahy a neupadat pořád jenom v neplodné a pohodlné introvertní dumání. Uvažuju o nějakém povzbuzovacím prostředku, třeba Gingko, ale to celý problém nevyřeší.
    
>>> více melancholiků neregistrovaný 25.11.2008 07:43
» reagovat
    Skoro si říkám jestli náhodou nejsi můj odcizený brácha. Skoro ve všech vlastnostech melancholika už jsem se poznal, a s tou leností jsem na tom možná ještě hůř než ty. Je mi skoro 20, taky jsem ještě nepoznal žádnou dívku, a ani vlastně nechci. Jenom o tom sním, maluju si tu situaci, podbarvuju jí nádhernou a něžnou romantikou a dokonalostí, a pak se vzbudím a řeknu si, že je to uhozené, že se to takhle nikdy nemůže stát a že jsem jenom naivní snílek. Ale myslím, že když tomu dám dost času, dokážu se trochu změnit. Takže vytrvejme, snažme se o změnu, a i kdyby měla být jen nepatrná, pořád to bude vítězství.
     
Co mám dělat? neregistrovaný 03.09.2008 21:52
» reagovat
Jsem melancholik.
Ani nevím co se mám pořádně bavit s mými kamarády.Je to strašné.
 
> Ano, co máme dělat? :( neregistrovaný 24.11.2008 09:28
» reagovat
  Přesně. Jsem schopen do alelujá probírat nějakou vážnou věc, jako třeba umění nebo politiku, ale jak mám vést normální lehkou konverzaci, jsem úplně v p... :( Co s tím, můžu se to nějak naučit, při své stydlivosti? Konverazce by měla být spontánní, takže když pořád přemýšlím, co povídat, a pořád mám strach, že tohle a tohle je blbý téma, a bojím se ho na navázání nebo udržení rozhovoru použít, tak to kulhá až se to úplně zhroutí... A zase to mlčení, zase to dusno... :/
   
Smutná slova neregistrovaný 20.06.2008 22:57
» reagovat
Jsem melancholik a nenávidím se za to. I když s tím bojuju jak můžu, i když se snažím do sebe vlít optimismus, nepomáhá to. Mám ráda lidi, ale neumím se s nimi bavit, přitom bych chtěla rozdávat radost, ale tu v sobě nemám. Vím, že bych měla užívat každý přítomný okamžik - ale neumím to. Nejhorší je ta bezmocnost, narodíte se s tím, vyrůstáte v tom, pak zjistíte, že to není v pořádku, ale nic se nedá dělat...jste odepsaní... Zní to šíleně, ale tak pravil pravej melancholik :-)
 
tak nevim neregistrovaný 30.01.2008 00:55
» reagovat
melancholik tak nak asi sem,ale s tima grafama chytrosti a genialitou to na me vazne nesedi!!!
 
... neregistrovaný 28.11.2007 12:20
» reagovat
Lidičky, jsem melancholik a hodně trpím.Všechno si moc beru, brečím, když se zrovna nepohodnu s přítelem a myslím na nejhorší, myslím si, že kvůli mě se bude chtít rozejít. Řeknu vám, že jsem balancovala mezi životem a smrtí. Doktor mi mimo jiné řekl, že pokud ze mě stres nespadne a budu si ho pořád dávat k tělu, tak můžu dostat ve dvaceti rakovinu..
 
> Melancholik neregistrovaný 20.04.2008 21:05
» reagovat
  Dobrý den,váš příspěvek mě velice zaujal a můžu napsat,že jsem na tom úplně stejně a upřímně Vám napíšu,že jsem se i kvůli tomu s přítelem rozešla.Nechápal mě,když jsem plakala tak se mi jen smál do očí.Trápí mě to a nyní jsem už tři měsíce sama a trápím se,jestli vůbec ještě někdy najdu lásku,která mě bude brát takovou jaká jsem.Má chyba je také v tom,že jsem dosti samotářská a žiju dosti ve strachu co bude atd.Vím moc dobře,jak se cítíte a co prožíváte,jen nevím co Vám mám poradit,protože já sama stále hledám řešení a pomoc,která se bohužel nedostavuje.Zatím se mějte a držte se prosím.Nashledanou a krásný večer.Lenka
   
telepat neregistrovaný 20.11.2007 20:20
» reagovat
ahoj vsichni jsem melancholik řeším kde jakou trably,všechno mě někdy ničí tenhle svět a společnost a pak me to zahlti hromadou otazkama,proc?casto brecim,i pred svou pritelkyni,treba kdyz se nepohodneme..tak je mi to hned lito...a hned mam stavi litosti...ted budu nastupovat do prace ktera je pomerne narocna na temperament ktery samozrejme mam ale jakmile se nekde objevi osoba ktera me shodi tak jsem hned z toho vedle,mam strach ze pri te praci ktera vyjadruje svou asertivitu se shodim,pred vsemi,jestlize me tam neco rozbreci,jsem strasne citlivy na mezilidske vztahy a je mi lito kdyz nekomu necim vadim...mmrzi me to a rikam si zase proc?
ale zase si nenecham slapat po zadech a nekdy sem i agresivni vuci okoli kdyz me hodne stve,ale to me uz musi hodne urazit nebo nekoho jineho...
moji vyhodou je to ze dokazu odhadnout nebo nejakym zpusobem vim co si ostatni mysli a vzdycky to tak bylo,dokonce jsem kvuli tomu ziskal moc dobrou praci,protoze jsem vedel co ten prsonalista chce ne bo ne...a stava se mi to stale uz hodne dlouhou dobu...
 
melancholik neregistrovaný 13.08.2007 20:33
» reagovat
je to zajímavé ale mé rysy chování zapadají napůl do povahy melancholika a na půl do povahy flegmatika
 
> melancholik neregistrovaný 09.09.2007 01:36
» reagovat
  to na mě sedí taky =o)
   
C.Klarka@seznam.cz neregistrovaný 27.06.2007 17:29
» reagovat
ja som takisto skorpion , stale som nestastna ale teda rozhodne nepremyslam nad trpiacimi zvieratami , kebyze neskusaju lieky na zvieratach musia ich skusat na ludoch
 
Zvířátka, dušička a tak neregistrovaný 29.05.2007 22:10
» reagovat
Jestli jsou Tvým jediným problémem úvahy o trpící zvířeně, pak nemusíš být melancholik jako spíš tzv. animální empatik. :D
 
C.Klarka@seznam.cz neregistrovaný 28.05.2007 14:29
» reagovat
Mno já jsem melancholik tak napůl. Wím že to zní diwně, ale jsem citlivá introvertní pesimistka, pořád nad něčím musím přemýšlet, dokud na To nepříjdu, nemám pokoj, obdivuju všechny zajímavé vědy. Ale nemůže to být náhodou mým astrologickým znamením? Jsem totiž štír a takowouto povahu má taky štír.Akorát štír se projevuje hlavně jako šťastná dušička, to já ale fakticky nejsem, pořád totiž musím myslet na hrozný věci, jako že každou minutku zemře x zvířat v laboratořích, na to že mnoho lidí zvířata jí atp.... Mno tak fakt newím jestli tea jsem tak výrazný štír, nebo je to tím, že jsem melancholik. Pls napiššte mi na C.klarka@seznam.cz
 
pro Báru neregistrovaný 06.05.2007 23:25
» reagovat
tak to jsme na tom doslava uplne stejne...presne vystizeno "bojujeme"...stale a stale...
 
> :-) neregistrovaný 08.11.2008 06:14
» reagovat
  bojujeme s větrnými mlýny..
   
spis cholerik neregistrovaný 01.05.2007 18:35
» reagovat
Ja sem nejspis cholerik a mam za kamarada jak sangvinika, tak flegmatika a aj melancholika, a nejvic si rozumim s tim flegmatikem.
 
hmmm...:-) neregistrovaný 25.04.2007 16:47
» reagovat
No tak ja sem taky prej melancholik no..ale jako ja ani poradne nevim co to znamena:-Dtak se mejte!!!
 
To rozdělení je blbost neregistrovaný 08.04.2007 02:56
» reagovat
Jsem teď na rok na studiích v Anglii... melancholik, dokážete si to představit, venku pořád prší, to je něco na mě... ale přestojím to, jako vždy, taky hodně záleží na znamení, jsem Kozoroh, mám v povaze kráčet proti dešti, sněhu... takže bych řekl, že pokud vezmete jenom tohle nejjednodušší rozdělení podle Pavlova, tak je to blbost... strašně se lišíme, ve všem...
 
Lidi s úsměvem neregistrovaný 08.04.2007 02:43
» reagovat
Jsem totální melancholik... ztracený případ :) hm, lidi berte to s nadhledem, přečetl jsem si ty příspěvky a to co sedí na tu holku sedí i na mě, ale kdybych se nad tím měl zamyslet, tak na každém dni je něco krásného a když není, tak prostě doufám, že zítřek něco lepšího přinese... a proto jí fandím a doufám, že najde nějakou spřízněnou duši, já sám za sebe můžu říct, že mi trvalo asi 20 let života, než jsem se sebou začal něco dělat a trošku tu povahu měnit, ale i když ji nezměníte, tak co? najděte si dalšího melancholika, budete si sedět :) problém je, že všichni sedíme doma jak trubky, tak vyjděte ven, proboha!!!!! a neseďte na těchhle fórech!!! užíráním nic nespravíte, zkoušel jsem to už 1000x...
 
xxx neregistrovaný 09.03.2007 16:34
» reagovat
Jo a díky za tuhle diskuzi. Jsem ráda, že v tom nejsem sama - v neustálých pochybnostech sama nad sebou. I když bych byla mnohem raději, kdybyste melancholiky nebyli:) Bára
 
..další z party melancholiků neregistrovaný 09.03.2007 16:20
» reagovat
Je těžké být melancholikem - víc než šťastní, jsme smutní.. často jsme utrápení, do hloubky řešíme každý problém a když se nad něj konečně nadneseme, přijde jiný a spolu s ním i další trápení. Přesto je pro co žít - rodina,přítel,kamarádi,hory,voda,film,divadlo,k oncert,výstava,víno,práce,škola... Bojujme s naší povahou:) Bára
 
Melancholik - černá žluč neregistrovaný 23.02.2007 20:52
» reagovat
Plusy
-hluboké city, vážný, svědomitý, smysl pro povinnost, houževnatý, pečlivý, důkladný, ohleduplný, věrný, oddaný
Mínusy
-má často pocity viny, pesimista, samotář, nedůvěřivý, uzavřený, plachý, bojácný, zakřiknutý, bolestinský(přehání každé bebíčko), nevýrazný projev, málo sebedůvěry
 
> Jsem melancholička neregistrovaný 11.02.2008 15:43
» reagovat
  Tak to na mě sedí úplně 100%
   
>> Melancholik--) neregistrovaný 21.07.2009 00:15
» reagovat
   Já jsme melancholik a bebíčka nepřeháním ba naopak si je dělám větší ]:->
    
Blablík neregistrovaný 27.01.2007 12:22
» reagovat
s tou nevyrovnaností soouhlas...bohužel..
 
M neregistrovaný 21.01.2007 19:04
» reagovat
Jo to všechno na mě sedí. Taky se urazím kvůli každý kravině a když si to uvědomím, už je pozdě a nemůžu to vzít zpátky. Ale melancholici mají i kladné vlastnosti. Třeba mívají vyšší inteligenci nebo tvůrčí talent. Takže musím melancholiky trochu postrčit dopředu - třeba u zkoušek na střední jsem byla druhá (na víceleté gymnázium). Ale ta náladovost někdy dokáže zkomplikovat život:-((
 
Jsem melancholička neregistrovaný 21.01.2007 15:59
» reagovat
Ach jo, já jsem melancholička a můžu tím z vlastní zkušenosti říct, že je to hrůza! Víceméně se se mnou nikdo nechce bavit a když jo, tak většinou něco potřebuje. Taky mám pouze pár přátel a nemám žádnýho kluka, protože se prostě před každym stydim! Mívám hrozný trémy a neumím mluvit před více lidma bez toho, abych se celá třepala! Taky neumim muvit zpatra. Jsem zkrátka k ničemu a nikdo nemá zájem se se mnou zahazovat :-((
 
> tak tak neregistrovaný 25.01.2007 20:46
» reagovat
  tak tak... na mou osobu to všechno co se tu píše platí 100%... až neuvěřitelně
   
> c4llix neregistrovaný 02.02.2007 09:24
» reagovat
  tak pojď se mnou na rande jaá Tě vyléčím:))
   
>> Jsem melancholička neregistrovaný 13.01.2008 21:17
» reagovat
   Tak dobře, to beru. Ale co když mě nevyléčíš? Hm?
    
> Dobrman neregistrovaný 05.02.2007 17:05
» reagovat
  Bud klidna urcite se nekdo najde kdo ti bude pasovat a pak si s nim budes mit co rict a pokud ne tak byt s nekym a nemluvit leckdy staci!!!
   
> ahojky neregistrovaný 05.02.2007 22:49
» reagovat
  ahojky,tak to jsme na tom stejně,těší mě,jmenuji se Petr
   
>> Jsem melancholička neregistrovaný 13.01.2008 21:31
» reagovat
   Taky mě těší...já jsem Terka
    
> Povaha Melancholika neregistrovaný 21.02.2007 16:26
» reagovat
  Já myslím,že to nebude tak hrozný,protože - Melancholik se již jako dítě jeví jako hluboký myslitel. Bývá tichý a nenáročný a má také rád samotu. Uznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Je mlčenlivý a přemýšlivý, má pesimistickou povahu a předvídá potíže ještě dřív, než vzniknou. Klade důraz na duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se pouze věcmi, které mají trvalý význam. Má sklon ke genialitě a vysoký intelekt. Ze všech typů osobností má nejvíce tvůrčího talentu, žasne nad nadáním géniů. Potrpí si na precizní poslech hudby, potřebuje dokonalé stereo. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, vidí cifry téměř všude a ve všem. Dokonalá vnitřní organizovanost pro něj představuje základ jeho existence. Vyžívá se v detailech, které ostatní ani nestačí zaregistrovat. V životě hledá jakýsi řád, ukládá vždy věci přesně na své místo. Bývá dobře oblečený a upravený s možná až velkou pečlivostí, vyžaduje čisté okolí. Je perfekcionista a pokud něco dělá, dělá to jen pořádně, záleží mu pouze na kvalitě. Nesnáší plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o jiné lidi. Svého partnera si vybírá obezřetně, aby splňoval všechny jeho nároky.Měj krásný a úspěšný den. A kdyby něco, tak mi napiš na pavelmann@tvurceuspechu.cz rád ti pomohu mít každý den,SKVĚLY DEN.
   
> Povaha Melancholika Tvůrce úspěchu 21.02.2007 16:39
» reagovat
  Ja si myslím,že to s tebou nebude tak hrozné, protože - Melancholik se již jako dítě jeví jako hluboký myslitel. Bývá tichý a nenáročný a má také rád samotu. Uznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Je mlčenlivý a přemýšlivý, má pesimistickou povahu a předvídá potíže ještě dřív, než vzniknou. Klade důraz na duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se pouze věcmi, které mají trvalý význam. Má sklon ke genialitě a vysoký intelekt. Ze všech typů osobností má nejvíce tvůrčího talentu, žasne nad nadáním géniů. Potrpí si na precizní poslech hudby, potřebuje dokonalé stereo. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, vidí cifry téměř všude a ve všem. Dokonalá vnitřní organizovanost pro něj představuje základ jeho existence. Vyžívá se v detailech, které ostatní ani nestačí zaregistrovat. V životě hledá jakýsi řád, ukládá vždy věci přesně na své místo. Bývá dobře oblečený a upravený s možná až velkou pečlivostí, vyžaduje čisté okolí. Je perfekcionista a pokud něco dělá, dělá to jen pořádně, záleží mu pouze na kvalitě. Nesnáší plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o jiné lidi. Svého partnera si vybírá obezřetně, aby splňoval všechny jeho nároky.Když budeš chtít,tak mi napiš na pavelmann@tvurceuspechu.cz rád ti pomohu mít každý den SKVĚLÝ DEN. Tenhle příspěvek jsem napsal omylem někomu o pár přispěvku výš,ale původně patřil Tobě.Měj krásný den.Pavel
   
>> Upřesnění Tvůrce úspěchu 21.02.2007 17:00
» reagovat
   Nerozumím systému řazení odpovědí,ale příspěvek, který jsem napsal patřil především dívce,která napsala tento příspěvek.: ""Ach jo, já jsem melancholička a můžu tím z vlastní zkušenosti říct, že je to hrůza! Víceméně se se mnou nikdo nechce bavit a když jo, tak většinou něco potřebuje. Taky mám pouze pár přátel a nemám žádnýho kluka, protože se prostě před každym stydim! Mívám hrozný trémy a neumím mluvit před více lidma bez toho, abych se celá třepala! Taky neumim muvit zpatra. Jsem zkrátka k ničemu a nikdo nemá zájem se se mnou zahazovat :-(( ""

Samozřejmě je také určen Vám všem, kdo si uvědomuje, že náš život, je výsledkem našich myšlenek a reakcí.
Pavel
    
depresivní neregistrovaný 10.11.2006 15:53
» reagovat
Bohužel u melancholiků bývá sklon k depresím a sebevraždám.
 
> ** neregistrovaný 30.11.2006 17:17
» reagovat
  to můžu jenom potvrdit =o(
   
! neregistrovaný 07.11.2006 16:31
» reagovat
proc si myslite, ze byt melancholik je neco spatnyho??? melancholici mivaj vysokou inteligenci a maji sklony ke genialite:P a jeste jedna vec: nikdo z nas neni "cisti" melancholik - kazdy ma vlastnosti nejmene ze dvou povahovych skupin (melancholik, flegmatik, sangvinik nebo cholerik).
 
vždycky pozor letí klobouk Lenka_L 24.10.2006 18:45
» reagovat
na tyhle lidi dejte pozor
 
>   neregistrovaný 10.03.2016 22:39
» reagovat
  A to jako proč? Protože jsi to řekl/a?
   
... neregistrovaný 18.10.2006 15:40
» reagovat
Je to fakt dobrý slovo!
 
cerfik neregistrovaný 05.08.2006 16:11
» reagovat
podle mě je melancholik hlavně labilní a často má sklony k sebevraždě. Jenže je na druhou stranu tak slabou osobností, že to málokdy udělá....asi....berte to s rezervou ...ok?
 
> reg, jsme. Le zapomněl jsem nick i heslo neregistrovaný 29.08.2006 11:04
» reagovat
  můžou melancholici radostně psát o sobě jako tady?
   
> Hmm neregistrovaný 09.09.2006 18:23
» reagovat
  Z vlatní zkušenosti nemůžu než souhlasit - s každým písmenkem. A věřte, vím o čem píšu. Platí to o mě perfektně. M
   
> ne-e neregistrovaný 13.11.2006 18:54
» reagovat
  sorry, ale tohle není pravda
   
> reakce neregistrovaný 16.12.2006 23:15
» reagovat
  No já jsem ze 40 % melancholik a nikdy mě ani nenapadlo něco jako je sebevražda. Možná by ses nad tím, ale měl zamyslet ty. Bez takových úžasných "filozofů" jako jsi ty by bylo na světě určitě lépe.
   
>> plevel neregistrovaný 18.01.2007 21:19
» reagovat
   me to napada casto, ale neudelal bych to asi i kdyz to co rikam tak ostatnim 100% pride ze snad i jo
    
> Hm, přemýšlej neregistrovaný 08.04.2007 02:50
» reagovat
  Jsem melancholik, nad sebevraždou jsem přemýšlel, neudělám to protože jdu vždycky do sebe a najdu smysl žít, že by ten vysoký intelekt??? jo, jsme labilní...
   
Vy máte blbý otázky ! :) Radettka 02.08.2006 11:05
» reagovat
Proč by nemoh ?
No a mě zase vyšlo,že jsem melancholik s cholerikem.Šílená kombinace :D.
 
> taky neregistrovaný 06.12.2006 21:08
» reagovat
  taky taky ;) ;) ;)
   
melancholik neregistrovaný - konrad 21.04.2006 15:15
» reagovat
podle Pavlova je melancholik typ:

-slabý, nevyrovnaný, nepohyblivý

takže mu tady laskavě nepřisuzujte charakterové vlastnosti zbývajících typů osobností vážení melancholici a snažte se s tím vyrovnat. nelžete si do kapsy!
 
> f Elisha 17.05.2006 22:04
» reagovat
  Co ?? jakeho "pavlova" ? .. kdo nebo co to je ? ... nezajem
   
>> woe neregistrovaný - ewicek 21.05.2006 16:37
» reagovat
   to je nejakej odborník
    
>> stugent neregistrovaný 09.07.2006 18:11
» reagovat
   lol, neznáš I.P. Pavlova? Rus, zabýval se psychologií, dělal pokusy na psech... Jmenuje se po něm stanice metra na trase C :-D
    
>>> pokusy I.P.Pavlova neregistrovaný 08.11.2008 06:23
» reagovat
    ty pokusy spočívaly např. v tom, že dával psům nažrat se zvoněním zvonku, a když si na zvonek po nějaké době zvykli, při každém zazvonění začali slinit a myslit na potravu:)
     
>> anonym neregistrovaný 29.09.2006 21:31
» reagovat
   Elisho jestli nezajem, tak si strevo...
    
může být melancholik neregistrovaný - klára 29.03.2006 18:46
» reagovat
Může být introvertní asi i melancholocký člověk sociální pracovnící a pracovat s lidmi.Není to příliš vysilující.Jakou práci by měl takový člově k dělat?
 
> Proč ne? neregistrovaný - Jana 31.03.2006 14:41
» reagovat
  Proč by nemohl.Navíc Melancholici se snadno vcítí do druhých a pochopí je což, když budeš pracovat s dětma je +.
   
citlivost TD7372 08.03.2006 15:09
» reagovat
Je melancholik hodně citlivý?
 
> M Elisha 17.05.2006 22:00
» reagovat
  Bez pochyby ano :) --- napriklad na teploty pod -20 stupnu celsia a dost citlivy je i na teploty nad 50 stupnu ... flegmatik je previt odolnejsi :-))
   
>> plevel neregistrovaný 18.01.2007 21:21
» reagovat
   to si myslis.. me neva ani -40 a noc... ale
den a desny teplo totalne nesnasim!
    
silne stranky neregistrovaný - kiki 08.02.2006 11:34
» reagovat
hluboky a premyslivy,analyticky,vazny a cilevedomy,nadany a tvurci,sklony ke genialite,znalec krasy,vnimavy k ostatnim,svedomity,vyzaduje dokonalost,obetuje svuj nazor kvuli ostatnim,pracuje podle planu,detailista,poradkumilovny,hospodarny,uhledny a poradny,miluje mapy,grafy,cisla seznamy,nerad budi pozornost,verny a oddany,jevi hluboky zajem o jine lidi,hleda idealniho partnera..
 
> . neregistrovaný 13.11.2006 18:55
» reagovat
  konečně nějaký plnohodnotný názor. jinak tahle diskuse stojí za *.
   
povolání Jeremy 25.01.2006 11:22
» reagovat
Jaká jsou vhodná konkrétní povolání, profese pro melancholiky ?
 
> Povolání melancholika MC 04.02.2006 13:52
» reagovat
  Ahoj Jeremy,
ideální je pracovat pro fi Bonaparte :-)
. . .
   
>> odpověď Jeremy 04.02.2006 18:52
» reagovat
   jo, a zaměstnáš mě externě jako výtvarníka, fotografa, grafika ???
    
> :D plevel :D neregistrovaný 18.01.2007 21:25
» reagovat
  ja sem melancholik a delam hotelovku.. takze je to jedno
   
Může být... neregistrovaný - 80M 14.01.2006 09:13
» reagovat
Může být kombinace sangvinika a melancholika? Mě testy vycházejí tak nějak přesně napůl :)
 
> ano neregistrovaný - martina 29.01.2006 21:27
» reagovat
  kombinace osobností je různá, určitě může :)
   
Jdyž blbá otázka tak blbá otázka neregistrovaný - Low-spirited 12.01.2006 12:27
» reagovat
může být melancholik fotograf?
 
> :) neregistrovaný - KkKk 12.01.2006 12:28
» reagovat
  Co by ne většina fotografů sou melancholici
   
povolání lucia 29.12.2005 15:19
» reagovat
Může se stát melancholik lékařem? :)
 
> ... konias 01.01.2006 23:40
» reagovat
  No rozhodne by ten doktor mel lepsi pristup kdyby se dokazal vcitit do ostatnich.
   
Co může dělat melancholik Soňa 07.12.2005 10:24
» reagovat
Může melancholik být učetní? A pokud ne tak jaká by se profese pro melancholika hodila?A může melancholik studovat vysokou školu a pokud ano tak jestli má na to aby jí dokončil?!
 
> Temperament Lenka 13.12.2005 12:49
» reagovat
  Temperament nesouvisí s inteligencí,tzn. že melancholik zrovna tak jako flegmatik,sangvinik či cholerik mohou vystudovat VŠ,pokud mají dostatečně vysoké IQ (nejlépe od 110 výše). Melancholici bývají většinou velmi pečliví až pedanští,takže se k nim profese kde záleží na pečlivosti jako např. u "účetní-ho" dobře hodí.
   
> ... konias 01.01.2006 23:43
» reagovat
  Na VS nemusis byt zadny supermozek, zalazi taky na jakou VS. Nicmene tady je to stejne v prvni rade o biflovani. A to ze ma nekdo VS nutne neznamena, ze je chytry.
   
>> zdoraznim hydrant 21.04.2006 13:47
» reagovat
   Chcem zdoraznit "zalezi taky na jakou VS". Ja som na VS, kde som sa doteraz nikdy nebiflil, ale ten komu to nepali nema sancu prejst. A zatial mi to celkom ide. (MFF)
    
> Může neregistrovaný 09.09.2006 18:28
» reagovat
  Za tři roky ti mohu napsat odpověď :-). Zatím to ale není zdaleka jistý, první ročník jsem dělal nadvakrát. M
   
právník TD7372 05.11.2005 15:32
» reagovat
Může být melancholik advokát??
 
> Ne MK 15.11.2005 05:52
» reagovat
  To sotva :)
   
> ano neregistrovaný - alexka 15.01.2006 09:26
» reagovat
  ano muze, ze je nekdo melancholik prece neznamena ze nemuze delat praci kterou chce ( samozdrejme musi mat na to odpovidajici vzdelani ), ja jako melancholik jsem advokadka , takze ano.
   
>> :-/ neregistrovaný - nemelancholik 01.02.2006 19:16
» reagovat
   Ale i advokát by měl umět česky... bez ohledu na temperament :-/
    
Melancholik neregistrovaný - sauura 09.10.2005 22:00
» reagovat
- vážný, svědomitý; má hluboké, stálé city, je důkladný, zodpovědný, sklony k pesimismu, bývá brzy unavený, urážlivý, pocit méněcennosti, vysoká schopnost empatie
 
Já melancholik neregistrovaný - fiala 06.10.2005 09:29
» reagovat
Může melancholik dělat obchodního zástupce?
 
> může melan. neregistrovaný - olga 23.10.2005 19:20
» reagovat
  může,ale moc mu to nepůjde.Jdi od toho
   
> rEALITA neregistrovaný - REALITA 15.02.2006 16:22
» reagovat
  text...Tyhle vysvětlívky jsou dobrý,ale doopravdy ty slova pochopíte, když si to zažijrte, já jsem zažila jem menšinu z nejhledanějších slov..... zbytku se ani nesnažím porozumět.............. jestli se to někomu nelíbí, nevadí, ale chtěla jsem to sem napsat....
   
> Asi ne neregistrovaný 13.11.2006 18:51
» reagovat
  Asi by byl pěkný tragéd.P.S. Na začátku herec.kariéry si tím přivydělával J.Depp. Dlouho v práci nevydržel,skončil poté, co rozmlouval klientům nákup nějakých blbých propisek s tím, že se jedná opravdu ale opravdu o strašnej šmejd.:)
   



Navigace

předchozí slovo: » melancholie
následující slovo: » melanin
slovo se nachází na stránce: M:40
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz