| sociální akceptace | >> | úroveň přijetí, uznávání a oceňování osobnosti, chování a prožívání jedince, jeho hodnotového systému, cílů, norem a přizpůsobování se ve skupině nebo přijetí, uznání a ocenění aktivity, hodnotového systému, norem a cílů společenské skupiny jedincem, které v obou případech může mít stálý, celkový a dlouhodobý ráz, ale někdy také pouze situační, parciální a krátkodobý ráz |  vložil uživatel neznámý a ověřil editor | » sociální akceptace |
| sociální atitudy | >> | Poměrně stálé tendence k určitému chování, t.j. postoje, které G. W. Allport definoval jako "mentální a nervové stavy připravenosti k reagování".
Obecně je přijímán třísložkový model postojů, který předpokládá existenci afektivní, kognitivní (poznávací) a behaviorální, resp. konativní komponenty či složky postoje.
Afektivní složka postoje vyjadřuje emoční (citové) vztahy vzhledem na předmět postoje, kognitivní složka postoje vyjadřuje stupeň vědomostí o předmětu postoje a behaviorální (konativní) složka postoje vyjadřuje tendenci jednak ve smyslu existujícího postoje.
Postoje jako takové nejsou člověku vrozeny, nýbrž se u něho vytvářejí jako důsledek sociální determinace v průběhu ontogeneze. Utváření a formování postojů, názorů a předsudků probíhá v rámci celé řady skupin, jichž je člověk členem. Na utváření postojů působí také masové sdělovací prostředky (i když většinou ne tak významně jako malé skupiny).
Postoj je komplexní tendence odpovídat poměrně stálým a charakteristickým způsobem (kladně, neutrálně, ambivalentně či záporně) na určité opakované situace, myšlenky, objekty, osoby.
Postoje jsou hodně vázané na skupinové mínění a vytvářejí se ve skupinových interakcích.
V dětském věku mají postoje široký, obecný charakter, později dochází k jejich diferencování a současně k seskupování v určité trsy, soubory postojů. Tomuto seskupování postojů se říká postojová integrace. Postoje mají určitý směr, určitou intenzitu a vliv na konání. Mohou být kladné, záporné, stabilní, labilní, snadno narušitelné, ovlivňující chování člověka výrazně nebo nevýrazně.
Postoje působí jako filtrující a kontrolní orgán. Proto předávané informace nejsou identické, totožné s přijatými nebo pochopenými informacemi.
Postojům se člověk učí od ostatních lidí a skupin. Často se přizpůsobujeme, protože si přejeme, abychom byli přijímáni určitým člověkem nebo skupinou. Osvojujeme si proto postoje, které zaujímá daný člověk nebo členové skupiny, abychom se cítili být akceptováni. Přítomnost jiných lidí vždy nějak mění naše chování, když vyjadřujeme své postoje. Člověk tedy vždy nevyjadřuje navenek svůj pravý, vlastní a ryzí vztah, ale vyjadřuje postoj, který je považován za sociálně žádoucí nebo o kterém se domnívá, že je či bude v dané společnosti preferován.
Změny postojů vysvětluje např. teorie kognitivní disonance Leona Festingera. Podle této teorie jsou postoje jednotlivce navzájem konzistentní a jednotlivec se chová ve shodě se svými postoji. Občas dojde k inkonzistencím, a ty budí kognitivní disonanci. Její prožívání je pro člověka nepříjemné, a proto je člověk motivován, aby je redukoval, nebo aby se jim vyhnul. Jde vlastně o redukci disonance a dosažení konsonance. To se týká nejenom vztahů mezi postoji, ale i vztahů mezi postoji a chováním (činy). Inkonzistence může být i mezi naším proklamovaným a prezentovaným sebepojetím a vlastním chováním v konkrétní sociální situaci.
Postoj v našem pojetí je něco kvalitativně nižšího než vztah. Je to méně zakořeněný návyk jednání než vztah či vlastnost. Postoj má pouze situační charakter a je typický pro adaptivní, přizpůsobivé chování, na rozdíl od chování expresivního, bezprostředně výrazového, které vyjadřuje to, co v člověku skutečně je, tedy skutečné vlastnosti (odráží vnitřní prožívání). Zvláštní pozornost sociální psychologie věnuje vztahům dyadickým (dvou osob, např. manželům) a vztahům intimním (blízkým) jako je rodičovská láska, přátelství atp., a jejich kontextům. Za blízké je možno považovat ty osobní vztahy, prostřednictvím kterých osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v různých sférách činností a relativně delší dobu.
Určitý směr myšlení, cítění a jednání člověka dávají tedy jeho postoje a vztahy.
Např. vztah k práci je určován hlavně těmito faktory:
Pracovní jistotou, že pracovník má stálé povolání, že ve své práci určitě bude moci pokračovat, buď u téhož podniku nebo v jiném, tak dlouho jak bude chtít, příležitostí k pracovnímu postupu, povýšení podnikem, vedením, mzdou, vnitřním charakterem práce, tvořivostí, pestrostí, odpovědností, jednoduchostí, bezprostředním nadřízeným, společenskými aspekty pracovní činností (úroveň spolupráce, porozumění, přátelství, hrdost na členství ve skupině apod.), komunikací (informace o smyslu plánů i úkolů), pracovními podmínkami (fyzikálními, pracovní dobou), požitky (dovolená, důchodové a nemocenské zabezpečení aj.), možností odborného růstu.
Postoj je stanovisko, které člověk zaujal. Projevuje se připraveností plnit určité úkoly a cíle. Postoj, v němž převládá představa o něčem, se nazývá názor, postoj v němž převládá racionální složka je smýšlení, iracionální složka převládá u víry.
Metoda jak doporučovat a měnit vztahy postoje, názory, mínění, smýšlení a víru se nazývá propaganda. Používá často sugescí v mediích (např. v televizi, v tisku, v rozhlase). Naštěstí se vyhraněné postoje, názory atd. mění obtížně. Citově podbarvená propaganda je vždy účinnější než propaganda opírající se pouze o rozumovou argumentaci. Čím více lidé dovedou poznávat triky a metody propagandy a reklamy, tím méně jsou jim přístupní. Reklamu přitom chápeme jako činnost (využívající různých pomůcek) sloužící propagaci.
Pokud jde o základní postoje člověka vůči existujícímu společenskému systému nebo vůči pracovní skupině kde působí, rozlišujeme:
angažovanost: aktivní, kladný vztah vůči danému hodnotovému systému skupiny či společnosti,
konformitu: přizpůsobení, vnější souhlas s danou soustavou norem a hodnot,
indiferenci: nezájem o daný hodnotový systém skupiny či společnosti nebo nesouhlas: zavržení daného hodnotového systému, jeho negativní, kritické hodnocení a aktivní odpor vůči skupinovým či společenským hodnotám. | vložil uživatel neznámý a ověřil editor | » sociální atitudy |
