Pojem stresory učitelů a učitelek
Slovo:
stresory učitelů a učitelek
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
STRESORY UČITELŮ A UČITELEK v České republice jsou události, činitelé a podněty vyvolávající zátěžové situace a psychosomatické stresové reakce učitelů a učitelek na českých základních, středních i vysokých školách.
Stresy a frustrace profesního původu jsou u českých učitelů a učitelek velmi časté.
Výzkum českého Státního zdravotního ústavu ze začátku třetího tisíciletí (2002) uvádí:.
vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů,
nadměrný stres u 60 %,
sníženou odolnost vůči stresu u 25 %,
nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů.
Studie byla (ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství) uskutečněna v roce 2002 a účastnilo se jí 87 učitelů z 12 pražských základních škol
(13 učitelů a 74 učitelek). Tento vzorek je poměrně malý a neobsahuje výzkum učitelů venkovských. Výzkum byl zaměřen na psychickou pracovní zátěž, stres, hardiness (odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, zvýšená rezistence), rizikové typy chování a postojů, povědomost učitelů o svém zdravotním stavu a na další zdravotní rizika.
Zvýšená psychická pracovní zátěž byla u učitelské profese prokázána opakovaně v celé řadě výzkumných projektů. Dále šlo o zvýšený výskyt rizikových faktorů vzniku kardiovaskulárních onemocnění a další zdravotní rizika. V tomto průzkumu se navíc jednalo o to, že dotazníkovou metodou byly zjišťovány postoje a vědomosti učitelů k problematice zdravého životního stylu.
Výsledky potvrzují téměř u 80 % vyšetřovaných osob vysokou psychickou pracovní zátěž, na níž se zvýšenou měrou podílí tyto okolnosti a rizikové faktory práce:
nedostatečné finanční i společenské oceňování práce, nejistota postavení,
tlak na stálou přítomnost v práci bez ohledu na zdravotní a osobní důvody (nutné suplování kolegů),
psychická pracovní zátěž (jde o práci pod časovým tlakem, spojenou s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace a spojenou s rizikem ohrožení zdraví jiných osob),
fyzikální faktory (především hluk).
Pracovní psychická zátěž, která se projevuje především sníženou pozorností a zvýšeným pocitem zodpovědnosti, se odráží i v motivaci k práci, ve vztazích na pracovišti, v jednání s lidmi, v pracovních i zdravotních rizicích, v napětí, únavě, poklesu pracovní výkonnosti apod.
Somatický zdravotní stav zhruba 60 % učitelů vykazoval problémy s výkonností a fyzickou kondicí (zvýšená únavnost, krátkodobá nemocnost), vegetativní dysregulací (bolesti hlavy, závratě, pocení, mdloby, nesnášení horka, chladu).
Psychický stav téměř 75 % učitelů vykazoval četné subjektivní obtíže, například poruchy soustředění, horší paměť, neurotické tendence, frustraci, nespavost, depresi, přetrvávající duševní i tělesnou únavu po práci.
Vyhodnocením odpovědí dotazovaného souboru se prokázalo, že nadměrný stres asi u 60 % osob je vyvolán především čtyřmi hodnocenými zátěžovými situacemi: špatnými postoji žáků k práci, náročnou výukou žáků se špatným chováním, nízkou společenskou prestiží učitelů a neodpovídajícím finančním ohodnocením.
(Vlasta Blažková, Pěva Malá, Rodina a škola, 1/2007).
Zdeňka Žídková a Jaroslava Martinková publikovaly v Českém pracovním lékařství č. 3, 2003 studii Psychická zátěž učitelů na základních školách.
Učitelé základních škol jsou v odborné literatuře na základě četných studií řazeni mezi profese se zvýšenou psychickou zátěží. Náplň činnosti učitelů se podle Žídkové a Martinkové v posledních 10 letech výrazně změnila, důraz je kladen nejen na složku edukační, ale také na zvýšené nároky na sociální interakci. Cílem práce bylo
předložit podklady o psychické zátěži učitelů pro účely kategorizace prací. Výzkumu pomocí dotazníků se zúčastnilo 142 učitelů (ze 13 základních škol v různých obcích okresu Blansko),
sledováno bylo subjektivní hodnocení pracovní psychické zátěže, fyzické příznaky únavy, dlouhodobé neurotické potíže, 8,5% uvedlo při subjektivním hodnocení zdravotního stavu dlouhodobé zdravotní potíže, obtíže související se syndromem vyhoření (10%), spokojenost s povoláním a pracovní stresy. Výsledky ukázaly zvýšenou psychickou zátěž při práci, negativně byl hodnocen zvláště časový tlak, zatěžující zodpovědnost a úbytek výkonnosti. Přetížení se projevilo ve zvýšené nervozitě a psychické únavě na konci pracovního dne, třetina učitelů uváděla dlouhodobé neurotické potíže, desetina silné příznaky vyhoření. Nejvíce zastoupenými stresory byly postavení učitele ve společnosti (33,3%), problémy s žáky (např. 21,1% uvedlo nezájem žáků o učení, kázeňské problémy uvedlo 12,0%, odpovědnost za zdraví a bezpečnost jiných 21,12 %) a nároky profese na psychické procesy.
Zvýšená psychická zátěž učitelů základních škol je opakovaně diskutována našimi i zahraničními výzkumníky a také tato studie potvrzuje, že učitelům jako exponované profesi z hlediska psychické zátěže je nutno věnovat zvýšenou pozornost
Z výzkumu Davida Fontany a R. Abouserie v roce 1993 vyplynulo, že ve vzorku učitelů britských základních škol 72% učitelů trpí mírným stresem a 23% trpí vážným stresem. Důvody jsou zřejmé. Na učitele je vznášeno mnoho nároků a to jak dětmi, tak rodiči, kolegy, nebo nadřízenými pracovníky. Učitelé jsou neustále vystaveni požadavku udržet ve třídě kázeň a klid. Nemají striktně vymezené hodiny potřebné k výkonu své práce. Mnoho práce si nosí domů, a tím se ochuzují o část svého volného času a také času k relaxaci. Jsou vystaveni kritice z mnoha stran - ze strany rodičů, inspektorů, ředitelů škol. Nemají dostatek možností, popř. finančních možností pro další vzdělávání. Učitelská profese je náročná také z toho důvodu, že učitel pracuje celý den v relativní izolaci, osamocen jen s dětmi, bez možnosti bezprostřední konzultace problémů s kolegy a adekvátní opory.
Fontana a Abouserie (1993) také zjistili těsnou korelaci mezi neuroticismem a vysokou úrovní stresu a také mezi introverzí a stresem (zvláště u mužů).
Podle Chrise Kyriacoua (2004) hlavní zdroje učitelského stresu spadají do sedmi oblastí:
žáci se špatnými postoji a motivací k práci,
žáci, kteří vyrušují a všeobecná nedisciplinovanost žáků ve třídě,
časté změny vzdělávacích projektů a organizace školy,
špatné provozní podmínky (stav a vybavení budov a tříd, financování provozu školy), včetně osobních vyhlídek na zlepšení postavení,
časový tlak,
konflikty s kolegy,
pocit, že společnost nedoceňuje práci učitele.
Zdroje učitelského stresu nachází Z. Mlčák (1999) v těchto základních interakčních
oblastech:
Učitel a učivo (např. příliš náročné učivo),
učitel a žáci (např. záporný vztah žáků ke škole),
učitel a pedagogický sbor (např. chybějící opora u kolegů a kolegyň),
učitel a škola (např. mnoho administrativy, nízký plat),
učitel a rodiče (např. nedostatek respektu a korektnosti),
učitel a vnější instituce.
U učitelů a z hlediska učitelů základních a středních škol zkoumal v České republice stresory spjaté s učitelskou profesí ostravský psycholog a vysokoškolský pedagog profesor Karel Paulík a plzeňský psycholog a vysokoškolský pedagog pracující na pedagogické fakultě Západočeské univerzity V. Holeček.
K. Paulík (1998) podle výzkumu, který prováděl s dotazovanými učiteli, sestavil např. hierarchii čtrnácti stresorů (zátěžových faktorů) na základních školách:
1) nízké společenské hodnocení - prestiž,
2) neodpovídající plat,
3) podřizování se administrativě, se kterou často nesouhlasí,
4) nedostatek času pro odpočinek a relaxaci,
5) učení ve třídách s velmi rozdílnou úrovní žáků,
6) nedostatečná spolupráce s rodiči,
7) špatné postoje žáků k práci,
8) nedostatek pomůcek a potřeb pro vyučování,
9) špatné chování žáků,
10) učení ve třídách s velkým počtem žáků,
11) práce spojená se shonem a chvatem,
12) mnoho žáků nenosí do školy potřebné pomůcky,
13) potíže s motivováním žáků,
14) nedostatek prostoru pro skupinovou práci.
Podle K. Paulíka má 10% učitelů nevyhovující zdraví (uvádí Židková, 2003).
V.Holeček (2001)
stanovil ve svém výzkumu s 317 učiteli konaném v letech 1999-2001 sedm stresorů, které uvádíme v pořadí jejich výskytu v jeho výzkumu od nejčastěji se vyskytujících po méně často se vyskytující:
pracovní přetížení učitelů a učitelek,
vedení školy nadřízenými orgány,
problémoví žáci,
neupokojená potřeba seberealizace (,,frustrace"),
problémoví rodiče,
nevyhovující pracovní prostředí školy,
problémoví kolegové.
Pracovním přetížením se míní
časové tlaky termínovanou práci, rychlé změny vzdělávacích projektů, nahromadění úkolů, časovou tíseň, krátké přestávky, nadbytečnou administrativu.
Vedení v tomto výzkumu se myslí nejen konkrétní vedení a organizace dané školy, ale i ostatní nadřízené orgány, tj. školský úřad, Česká školní inspekce, obecní úřady, jejich neadekvátní hodnocení, nepřiměřené požadavky a pod.
Problémoví žáci jsou děti a mládež s poruchami chování a učení, žáci, kteří nespolupracují s učiteli, mají špatný postoj a motivaci ke školní práci , utíkají ze školy, jsou bez kázně, stoupá jejich agresivita a nedisciplinovanost ve třídě.
Neuspokojená potřeba seberealizace (,,frustrace") je částečná deziluze, špatné vyhlídky na zlepšení postavení v práci, pocit nedocenění práce učitele společností, nízké finanční ocenění náročné práce.
Problémoví rodiče jsou rodiče se stoupající agresivitou, s nekritickým přístupem ke svým dětem (považují je např. za nepřiměřeně přísně známkované), neadekvátně vyhrožující učitelům a učitelkám policií, soudy, občas jsou učitelé a učitelky dokonce přímo fyzicky napadány rodiči žáků a žákyň.
Nevyhovující technické a psychohygienické podmínky, tj. stav a vybavení budov a tříd, ale i nedostatek financí na optimální provoz školy,
nákup vhodných pomůcek a zařízení.
Problémoví kolegové mají mezi sebou konflikty (např. ve sborovně), někteří bývají neprofesionální, nedostatečně kooperativní, zákeřní, vyskytuje se u nich i alkoholismus, neposkytují kolegům a kolegyním adekvátní oporu a podporu apod.
V některých případech se stresory kombinují (např. problémoví žáci a jejich problémoví rodiče). Jindy se učitelské stresory školní kombinují se stresory souvisejícími se soukromým životem učitele (např. problémy se žáky a problémy s rozvodem).
Všechny tyto uvedené stresory je možno v určité konstelaci a intenzitě a zejména při jejich kombinaci se soukromými stresy (např. rodinnými) a s mírou osobní senzitivnosti považovat za přetěžující psychosomatickou kapacitu a ohrožující zdraví učitelů a učitele, tedy
jejich pohodu tělesnou, duševní a sociální.
Citlivostí - náctiletých ke školní zátěži se zabývala Eva Urbanovská (2006) z UP Olomouc.
Všímala si stresových situací především ve vztahu učitel a žák, ve školní klasifikaci, v oblasti tzv. výchov (tělesné, hudební, výtvarné), v oblasti podmínek učebního procesu, v interpersonálních vztazích žáků, ve školní jídelně a stravování.
Svým dotazníkem zjišťujícím míru subjektivní psychické zátěže a citlivosti (senzitivity) na některé počiny personálu škol
získala tyto nejvíce stresující (nejfrekventovanější) odpovědi:
Učitel si prohlíží tvé osobní věci.
Učitel při mluvení prská nebo je mu cítit z úst.
Píšeš více písemek v jeden den.
Není ti dobře a učitel tě nepustí na WC.
Učitel nikdy neuzná tvůj názor.
V jídelně kuchařky dávají jídlo na talíř rukou.
Učitel některým žákům viditelně nadržuje.
Nepřipravil ses na zkoušku a hrozím ti vyloučení.
Do druhého dne se máš naučit velké,množství učiva.
Známka se ti zdála být nespravedlivá.
Píšeš nečekanou písemku, tzv. přepadovku.
R. Kohoutek (2009) z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
se zajímal primárně o stresy učitelů způsobené z jejich hlediska žáky. Kolaboratorní ohniskovou výzkumnou skupinu tvořilo náhodně vybraných 25 učitelů a 75 učitelek moravských i českých středních škol. Kohoutek požádal tyto učitelky a učitele, aby mu písemně
popsali stresové situace zapříčiněné žáky, které ve škole prožili a označili, které z nich mohly poškodit jejich zdraví (fyzickou, sociální a psychickou pohodu). Metodu dotazníku doplnil metodou skupinového rozhovoru a individuálních rozhovorů.
Bylo dosaženo těchto výsledků:
65 %
učitelek a učitelů prožilo během své dosavadní praxe vážné stresové situace kvůli žákům se závadami a poruchami chování ( tito žáci vykazovali lehčí závady (dificility), poruchy osobnosti a psychické poruchy, nekázeň, nedisciplinovanost, krádeže, ničení majetku školy, záškoláctví, intelektuální pasivitu (extrémní nezájem o výuku), verbální
agresivitu a někteří se dokonce
dopustili i brachiálního násilí vůči učitelům a učitelkám,
12%
učitelů a učitelek prožilo během své praxe pouze lehčí, běžné stresové situace zapříčiněné většinou verbální agresivitou žáků,
9%
učitelů a učitelek uvádělo stres z úrazů a sebepoškozování žáků ve škole. Ojediněle šlo i o smrtelné úrazy a sebevraždy (suicidia).
8%
učitelů a učitelek uvedlo vážné stresy plynoucí z rizikového chování žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinismu,
6%
učitelů a učitelek uvedlo stres plynoucí z vylhaných, křivých a podvodných nařčení žáky z neprofesionálního chování a stres z kyberšikany.
Rozložení těchto zjištění u učitelů mužů a učitelek žen mělo obdobné parametry.
Výsledky u mužů (N= 25)
68%
(tj. 17 mužů) mělo vážné stresy během edukativní komunikace se žáky se závadami a poruchami chování.
12 %
(tj. 3 muži) prožilo pouze lehčí stresy se žáky.
8%
(tj. 2 muži) uvedli stres z úrazů žáků.
8%
(tj. 2 muži) prožívali stres kvůli chování a komunikaci žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinu.
4%
(tj. 1 muž) prožil stres plynou z vylhaných, amorálních a podvodných nařčení žáky.
Výsledky u žen (N= 75):
64%
( tj. 48 žen) mělo vážné stresy během edukativní komunikace se žáky se závadami a poruchami chování.
12 %
(tj. 9 žen) mělo jen běžné a lehčí stresy během edukativní komunikace se žáky.
9 %
prožívalo vážný stres během úrazů a sebepoškozování žáků.
8%
prožívalo stres kvůli chování a komunikaci žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinismu.
8 %
prožilo stres plynoucí z vylhaných, amorálních a podvodných nařčení žáky.
Je třeba uvést, že jiné výsledky přináší výzkum stresorů ve škole z hlediska žáků a studentů. Tam hrají velkou roli učitelé a také spolužáci.
Klasifikace psychotraumatizace učitelů
Jak makrotraumatizaci, tak mikrotraumatizaci si můžeme rozdělit na primární a sekundární. Další možné třídění je na psychickou traumatizaci individuální a skupinovou, která je pro školství dost typická.
Primární psychická traumatizace znamená situaci , v níž je učitel přímo osobně, sám obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci.
Primární psychotraumatizace bývá většinou prožívána ze všech typů traumatizace nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji. Hormonální a nervová reakce organismu na stres je zde patrně nejintenzivnější a značně vyčerpávající. Dlouhodobá, chronická primární traumatizace může postupně natolik vyčerpat organismus, že např. u učitelů dochází až k tzv. syndromu vyhoření (resp. syndromu burn-out). Ten je pro tzv. pomáhající profese dost typický (učitelé, lékaři, zdravotnice, psychologové, policisté) .
Němečtí psychologové Hennig a Keller (1995) uvádějí, že počet učitelů postižených vysokým stupněm vyhoření se pohybuje mezi 15-20%. V České republice patrně půjde o statistiku obdobnou.
Primární psychotraumatizace krátkodobá i chronická může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně. Počet traumatizací, kterým jsou učitelé vystaveni je vážným důvodem proto, aby učitelé získali statut veřejného činitele.
Příkladem na primární psychotraumatizaci je zážitek učitele automobilového učiliště:
Po Novém roce začal učitel opět učit a žáci plní silvestrovských zážitků se rozhodli vyděsit ho. Když stál před tabulí, tak mu hodili pod nohy dělbuch. Vyděšený učitel sice neutrpěl fyzické zranění, ale byl řadu týdnů v pracovní neschopnosti pro psychické obtíže. Ještě dnes se mu zdají sny , co vše se mohlo stát nejen jemu , ale i dalším studentům ve třídě, jaká zranění i psychická traumata z toto mohla vzniknout.
Pozoruhodný příklad primární psychotraumatizace na základní škole uvádí třídní učitel devátého ročníku:
Volala mi matka jednoho žáka, že,, deváťáci" posilnění notnou dávkou marihuany nutili mladšího spolužáka, aby se obnažil a tancoval přitom, a to za bílého dne na zastávce autobusu. Bylo to nahráno na video na mobilním telefonu. Pozvaní rodiče deváťáků omlouvali na ředitelství školy své syny, kteří kouřili marihuanu, že je to jejich věc, že se jim nebudou plést do jejich života. Že nutil tančit nahého spolužáka omlouvala jedna matka (podnikatelka) tím, že její syn nesnáší sociálně slabší spoluobčany a podle toho se k nim chová. Učitel z těchto reakcí rodičů měl řadu dní neurotické potíže.
Za sekundární psychotraumatizaci považujeme situaci, když pedagogové nejsou přímo vystaveni traumatizaci své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímé traumatizace někoho, kdo je jim blízký, např., kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání a i na jejich vlastní psychickou nepohodu.
Ta však bývá většinou méně intenzivní než psychotraumatizace primární.
Příkladem na sekundární traumatizaci učitele je zážitek učitele na chmelové brigádě:
Žáci si při navazování háčku, pomocí kterého byl drátek zavěšen ve čtyřmetrové výšce dávali kvůli zrychlení práce do úst z brašny jeden háček navíc a při dalším navazování si ho z úst vyňali. Háčky byli špinavé, tak to učitelé hned poznali a žáky opakovaně napomínali. Jeden žák při nahození tyče nahoru zaklonil hlavu a háček mu zaskočil do úst a poté ho spolkl. Parťák přiběhl říci co se stalo. V první chvíli tomu učitelé vzhledem k velikosti háčku nevěřili. Navíc dotyčný žák šel a zapil háček čajem a pokračoval v práci. Nechali ho odvést do nemocnice v Podbořanech, kde tomu také nechtěli věřit. Až po rentgenu bylo jasné, že háček je v žaludku žáka.
Učitelé se složili a nechali dotyčný háček po vynětí ze žaludku pozlatit a věnovali ho žákovi na památku.
Symptomy psychické traumatizace
Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá.
Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové.
Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivit až agresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele.
Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná traumatická situace.
Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o únikovou reakci.
Učitelé uváděli např. tyto symptomy své psychotraumatizace:
pocit vyčerpanosti nebo zvýšené únavy,
redukce sebedůvěry,
poruchy soustředění,
návaly paniky,
vnitřní neklid,
pocity vnitřního napětí,
bolesti zad,
úzkost a strach,
bolesti hlavy,
plačtivost,
náladovost,
afektivní labilita,
poruchy spánku,
nechutenství,
zvýšená konzumace psychofarmak,
vyšší konzumace cigaret,
bolesti břicha, zvracení,
střevní a žaludeční
problémy,
celkovou nevolnost až mdloby,
alergické potíže,
subdeprese a deprese,
celkově zvýšený neuroticismus,
podrážděnost, popudlivost,
apatie,
pocity psychosomatického vyhoření,
pracovní neschopnost.
Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti)
Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé.
Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější, resilientnější. Mají tzv. hroší kůži, ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní. Odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, vzdornost, hardiness je ovšem vhodné trénovat a rozvíjet.
S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství.
Zvlášť silně mohou být stresem ohroženi lidé, kteří mají zvýšenou biologickou nebo psychologickou vulnerabilitu, diatézu, predispozici ke zranitelnosti, sklon, náchylnost
prožívat stresy tak intenzivně, že jim to působí
psychosomatické potíže, psychické nebo somatické
závady nebo poruchy (zejména funkční).
Je rozlišována vulnerabilita (zranitelnost) primární (konstituční, geneticky podmíněná, získaná v rané vývojové fázi a vulnerabilita sekundární získaná
až v průběhu života jako náchylnost, sklon, tendence ke vzniku psychosomatických obtíží, zejména funkčních závad a poruch např. v důsledku
pesimálních psychických zátěží, chronických frustrací nebo nemocí.
S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství.
Ke stresovým zážitkům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované.
Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost.
Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma i když nechtěně, nezáměrně stresovala někoho ve svém okolí.
Navigace
předchozí slovo: » stresorynásledující slovo: » stresová reakce
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2985
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
