ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu kognitivní
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| kognitivní reminiscenční terapie | >> | cílená léčba (zejména seniorů a seniorek) prací se vzpomínkami, jejich hledání a vybavování, zejména těch příjemných, např. prohlížení starých fotografií, psaní deníku, tvorba autobiografie, osobní knihy života. |  | » kognitivní reminiscenční terapie |
| kognitivní restrukturace | >> | schopnost a dovednost vytvářet nové vztahy, kombinace a poznávací struktury z dostupných prvků | | » kognitivní restrukturace |
| kognitivní schéma | >> | hypotetický kognitivně psychologický konstrukt, kognitivní struktura inteligence, která funkčně nebo dysfunkčně organizuje poznávání a poznání člověka | | » kognitivní schéma |
| kognitivní simplicita | >> | nižší úroveň rozlišovací schopnosti a dovednosti | | » kognitivní simplicita |
| kognitivní styl | >> | poznávací styl; způsob poznávání světa i sebe samého | | » kognitivní styl |
| kognitivní typ | >> | poznávací, přemýšlivý, intelektuální typ | | » kognitivní typ |
| kognitivní vývoj a jeho optimalizace | >> | Adekvátní a optimální kognitivní vývoj dětí a mládeže současné doby bývá kladně ovlivněn nejen geneticky a zráním, ale také kulturně a sociálně, především rodinnou výchovou a školní výchovně vzdělávací činností využívající adaptivní edukace (přizpůsobení vyučování a výchovy potřebám a možnostem jednotlivých žáků či studentů) v dobře vedených školách podporujících zdraví, které prosazují zásady zdravého vyučování a učení, např. smysluplnost výuky (využitelnost toho, co se ve školách vyučuje), možnost výběru, přiměřenost výuky (vzhledem k inteligenci a typu osobnosti žáka), spoluúčast a spolupráci (dětí a mládeže na průběhu vyučování) a motivující hodnocení (zajišťující dostatek zpětné vazby a uznání všem dětem) přičemž se berou v úvahu především pokroky a možnosti dítěte a rozvíjí se samostatnost, iniciativa a zodpovědnost. V současném století vědomostí, kdy se klade stále větší důraz na biodromální sebevzdělání, sebevýchovu, autoregulaci, autonomii a samostatnost žáka či studenta by měl být učitel spíše konstruktivním facilitátorem (podporovatelem) než zásobárnou transmisivně předávaných vědomostí, dovedností a návyků. Pedagogicko-psychologické koncepce vyučování i učební styly a strategie žáků se mění s vývojem společnosti. Současný trend usiluje o tvořivě – humanistickou výchovu a vzdělávání, o osobnost rozvíjející vyučování, o vyučování a učení využívající poznatků o mozku (brain-based learning, brain compatible learning) a o konstruktivistickou tvorbu nových poznatků žáků. Tradiční scholastické vyučování přeceňující pamětní kognitivní funkce a akademické vědomosti jej již překonané. Speciální a specifický edukační přístup je však třeba uplatňovat u žáků a studentů u kterých byla zjištěny závady a poruchy kognitivního vývoje, např. mentální retardace, vážné deficity paměti, generalizace a abstrakce myšlení, poznávání podobností a rozdílností a tendence k perseveraci. Požadavky doby v oblasti učení a vyučování mohou být plněny pouze za předpokladu využití a rozvíjení kognitivních stylů a učebních strategií, které rozpracovává pedagogika a pedagogická a kognitivní psychologie. Jde vlastně o prosazování interakčního konstruktivistického paradigmatu, který zdůrazňuje aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů také v pedagogických procesech. Za nosné pro modernizaci školství je považováno konstruktivistické pojetí vyučování vycházející z kognitivní psychologie J. Piageta (1896-1980) a rovněž C. Freinetovy (1896-1966) kooperativní pedagogiky. Současné demokratické škole jde o intensifikaci rozvoje osobnostních kompetencí budoucích pedagogů (Z. Helus, 2004) a o individuální socializační a integrační přístup rozvíjející u žáků a studentů dovednost sebevzdělávání, autodidakticky, sebevýchovy, autoregulace a autonomie. K této koncepci má blízko tzv. globální učitel (Pike, G. a Selby, D. z pedagogické fakulty Univerzity v Torontu), který např. respektuje práva druhých a snaží se ve třídě rozložit moc a odpovědnost za rozhodování a přijaté rozhodnutí, vytváří atmosféru vzájemné důvěry, zdravého sebevědomí, individuální a skupinové disciplíny. Zavádí demokratické metody rozhodování a vede k respektování lidských práv. Klade důraz na rovnoměrný rozvoj všech složek osobnosti, ne pouze na získávání vědomostí, ale i na rozvoj složky citové a sociální. Přistupuje navíc k řešení problémů z celosvětového hlediska. 21. století je stoletím informační společnosti, poznatků, znalostí a vědomostí, zrychleného toku informací a celoživotního (biodromálního) učení. Také proto musí pedagogové všech typů více než dříve usilovat o větší zodpovědnost a autonomii svých žáků za své učení. Školní úspěšnost však není pouze dílem žáka, jeho schopností, kognitivních stylů, učebních strategií a motivovanosti a píle, ale také dílem vyučovací či edukační technologie, vyučovacího stylu a osobnosti učitele a rodiny, respektive součinnosti všech těchto i dalších aktérů. Jde o jev vysoce komplexní. Kognitivní rozvoj je možno podporovat nejen motivací, psychosociální stimulací a tréninkem poznávacích procesů a zapojováním všech smyslů do učení a vyučování, ale také vhodnou výživou, dostatkem spánku a odpočinku, spontánní herní a sociálně komunikativní | | » kognitivní vývoj a jeho optimalizace |
| kognitivní vývoj dětí a mládeže | >> | Týká se vývoje poznávacích funkcí: vnímání, představování, fantazie, schopností, myšlení, usuzování, inteligence, pozornosti a paměti. Problematikou kognitivního vývoje dětí a mládeže se vědecko - výzkumně zabýval především J. Piaget (1896 -1980). Za základní princip vývoje považoval kombinaci, prolínání dvou komplementárních procesů: aktivnější asimilace a pasivnější akomodace. Asimilace spočívá v přijímání, osvojování si či "pozření" nových zkušeností. Tyto nové zkušenosti však nemusejí být v souladu s dosavadní kognitivní strukturou, s úrovní poznatků a kapacitou mysli člověka. Akomodace znamená přizpůsobení se novým prvkům, aby se obnovilo ekvilibrium, rovnováha, (podobně jako se akomoduje čočka oka na změnu světelných podmínek). Kognitivní vývoj neprobíhá spojitě, některé relativně významné posuny umožňují rozlišovat jednotlivá stadia úrovně poznání. Kromě řady dílčích stadií Jean Piaget rozeznává čtyři hlavní stadia. ( Věk je udáván orientačně, mohou existovat interindividuální rozdíly). V prvním senzomotorickém (od narození do 18-24 měsíců) stadiu zpočátku si děti uvědomují pouze počitky z vnějšího i vnitřního prostředí (z okolí a z vlastního těla). Později se jejich schopnosti vnímání i pohybu prohlubují, děti s nimi experimentují - cucání předmětů, hry s vlastníma rukama", házení předmětů atd. Ke konci období jsou již děti schopny přemýšlet, co by se mohlo stát, aniž by stavěly na přímé manipulaci s věcmi. Za zlomové se také považuje dosažení vědomí "stálosti předmětu" - dítě si uvědomuje, že skrytý předmět nepřestává existovat. Ve druhém stadiu předoperačním (od 2 roků do 7 let) je již dítě schopno uvažovat (a mluvit) o předmětech a událostech v symbolických pojmech, hrát si s fantazijním prvkem, kdy dítě např. telefonuje pomocí vodovodní hadice či ruční sprchy, symbolicky "vaří" v kyblíčku na písku. Důležité je také vnímání časových souvislostí. Toto stadium se dělí na dvě substadia, takže se někdy v literatuře mylně objevuje místo čtyř pět hlavních stadií Piagetovy teorie vývoje myšlení. První je substadium symbolického a předpojmového myšlení (od 2 do 4 let) a druhé je substadium předoperačního názorného a egocentrického myšlení. Dosud však nemá rozvinuté "organizující koncepty", jako je příčinnost ("řeky jsou, aby po nich jezdily lodě"), množství (přelijeme-li před zraky dítěte tekutinu s nízké široké sklenice do vyšší úzké, řekne, že v té druhé je tekutiny více), kategorizace a klasifikace (nerozezná spolehlivě nadřazené a podřazené pojmy), úhel pohledu (v tomto ohledu je dítě egocentrické, předpokládá, že všichni vnímají věci tak, jako ono) apod. Další je stadium konkrétních operací (od 7 do 12 let), které znamenají provázanost myšlení na konkrétní obsah. V tomto věku většina dětí dospívá k principu konzervace - když se mění tvar, nemění se množství, lépe si uvědomují příčinnost, jsou schopny lépe pojmenovat vnější příčiny jevů, lépe uvažují i o tom, jak prožívají a přemýšlejí ostatní lidé. Logicky chápou stálost počtu, množství a hmotnosti a podstatu konkrétních událostí. Nejsou však ještě schopny abstrakce. Konečné stadium formálních operací (od 12 let výše). Je charakterizováno schopností abstraktního myšlení, metodického postupu, vytváření hypotéz, prognostického myšlení (vytváření variant toho ,,co se v budoucnu může stát") apod. Schopností a dovedností abstraktního myšlení, formálními operacemi s abstraktními pojmy je ovlivněna celá osobnost člověka, nejen intelektuální vývoj. Všichni lidé (ani dospělí) tohoto stadia myšlení vždy plně nedosahují. | 1 komentář | » kognitivní vývoj dětí a mládeže |
