Pojem Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků
Slovo:
Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Každoročně je pro mnoho studentů a studentek příchod na vysokou školu výraznou změnou životního i pracovního stylu, včetně určitých změn postavení v rodině a nezřídka včetně změny bydliště. Jde o náročnou zátěžovou situaci, se kterou se studující má vyrovnat vhodným a žádoucím způsobem, to znamená, mimo jiné, bez zbytečných ztrát a nežádoucího odpadnutí od studia.
V těchto souvislostech vyvstává u některých studentů řada problémů, jejichž řešení může významně přispět odborná psychologická porada nebo péče. Je možné rozeznat zhruba tři základní oblasti těchto problémů v nichž hraje velkou roli úroveň sebepoznání a sebevýchovy vysokoškoláků a v souvislosti s tím i psychologické poradenství.
1. Studijní maladaptace vysokoškolských posluchačů a posluchaček
Bývá aktuální ve zkouškovém období a těsně po něm (nejčastěji po druhém semestru), když studující selhal při zkouškách. Nejčastějšími příčinami bývají nedostatečně rozvinuté sebepoznání a autoregulace, neznalost či nedodržování zásad správné techniky učení a zásad duševní hygieny.
Antropologický výzkum vysokoškoláků, který provedl Institut hygieny a epidemiologie v Praze, ukázal, že u vysokoškoláků ve srovnání s minulým stavem se projevují častější psychické poruchy jak u mužů, tak žen, hlavně právě ve zkouškovém období, způsobené nadměrnou zátěží při kumulaci zkoušek v krátkém časovém údobí..
U klientů psychologické poradny pro vysokoškoláky často převládá typ introvertní osobnosti, stabilní i labilní, temperamentu melancholického a flegmatického. Zvýšená neurolabilita je charakteristickým znakem klientely vysokoškolské poradny. Studentům a studentkám se studijními problémy chybí přiměřené volní a asertivní vlastnosti. Neumí se prosazovat, zdravě soutěžit a sebevědomě vystupovat. Často se objevuje nejistota a nedůvěra ve vlastní schopnosti.
Základním úkolem psychologické péče je nejprve rozpoznat hlavní příčiny studijního neúspěchu, odborně zhodnotit jejich strukturu a vzájemnou vázanost. Druhou fází je doporučit studentovi takové techniky i styl studijní práce, které jsou v relaci ke zjištěným skutečnostem (osobnosti). Obvykle však nestačí jen doporučit vhodný postup, nýbrž vést studenta k tomu, aby si jej dokázal osvojit.
2. Sociální maladaptace vysokoškolských posluchačů a posluchaček
V důsledku některých rysů osobnosti, nedostatků v sebepoznání, sebedůvěře, menší sociální adaptabilitě (a též v důsledku specifické konkrétní situace) dochází u některých studentů a studentek (zejména nižších semestrů) k pocitům nesounáležitosti ve skupině, ke stavům nejistoty, pocitům méněcennosti, vedoucím ke změnám v chování, k izolovanosti a nedostatečné schopnosti kooperovat s lidmi. Tito studenti většinou sami cítí svou nejistotu a izolovanost a snaží se vyhledat odbornou pomoc.
Klienti s osobními problémy jsou většinou příliš citliví a emocionálně závislí. Nemají dostatečnou míru a úroveń frustrační tolerance.
V takových případech je na místě (po nezbytné diagnostické fázi) dlouhodobější psychologické poradenské vedení.
3. Maladaptace rodinných a erotických vztahů vysokoškoláků
Změna situace vysokoškoláka a také jeho pobyt mimo okruh rodičovské rodiny (někdy i v problémových studentských skupinách) mohou vést k rozvoji nežádoucích a hlubších konfliktů, k rozvoji pocitů nevděku a zklamání na straně jedné-a negativistickému jednání na straně druhé.
I v těchto případech je na místě pokusit se zvládnout závažné konfliktní situace odborným zásahem, a to v souladu s potřebami rozvoje osobnosti i optimální morálky vztahů mezi dvěma generacemi.
Vedle uvedených studijních neúspěchů a sociálních konfliktů bývá nejčastějším zdrojem "psychických úrazů" vysokoškoláků oblast eroticko-sexuálních vztahů. Ovlivňuje bezprostředně nejen vlastní studium, nýbrž i celý další životní běh.
Psychologické poradenské služby pro vysokoškoláky mají za cíl plnit funkci prevence nežádoucích společenských jevů (studijní neúspěšnosti, tendence k průměrnosti ve výkonu, fixace pocitu nespokojenosti ve studiu a v životě vůbec, formálnosti, kariérismu, alkoholismu, narkomanie, různých projevů antisociálního chování), dále prevence psychosomatických a zdravotních poruch (neurotické potíže, depresivní reakce, sebevražedné úvahy a pokusy), přímého řešení různých závad a problémů studijních, partnerských, mezilidských, ale hlavně funkci sebepoznávacího a rozvíjejícího poradenství pro vysokoškolskou mládež, stimulujícího, optimalizujícího osobnosti v různých oblastech seberealizace v průběhu životní cesty.
Jde rovněž o poradenskou pomoc při optimálním profesním zařazení budoucích absolventů s přihlédnutím k osobnostním zvláštnostem a k nárokům práce, a to zejména u počítačů aj. strojů a přístrojů a ve vedoucích funkcích (poradenská psychologie již je schopna identifikovat vedoucí, organizátorské typy studentů a studentek).
Poradenské služby jsou součástí komplexní péče o studenty i plánů a programů péče o pracující.
Poradenské služby pro zaměstnance vysokých škol se týkají jednak výchovných porad při problémech s dětmi (v oblasti chování a prospěchu ve škole i volby povolání či studia) a při problémech v manželském a rodinném soužití, resp. v předmanželských vztazích a při adaptačních nesnázích v pracovním procesu.
Podstatu poradenského procesu tvoří dialogická forma výchovného působení. Mimo individuální formy poradenství je realizováno také poradenství skupinové (např. adaptační program pro první ročníky, technika duševní práce a studia na jednotlivých fakultách, programy rozvoje osobnosti, autoregulativní programy, aktivačně-relaxační programy) a hromadná forma poradenství (např. prostřednictvím rozhlasového studia kolejí atp.).
Koncepce činnosti vysokoškolských psychologických poraden se mj. opírala o výsledky výzkumu ČU RŠ V-05/5: "Koncepcia a prax biodromálného poradenstva pre vysokoškolákov" (zodp. riešitelka Marta Hargašová).
Ze zmíněného výzkumu především vyplývá, že vysokoškolské poradenství by mělo být institucionalizované a poradenskou činnost by měli realizovat speciálně vyškolení poradci jako svoje povolání (jako spolupracovníky mohou mít ovšem i externí specialisty např. pedagogy, sexuology, právníky, psychiatry).
Lze předpokládat, že poradenskou péči potřebuje 20 % mládeže. Spolupráce pedagogů a psychologů při péči o mládež je naprosto nezbytná. To však nevylučuje nutné sepětí psychologické diagnostické a nápravné činnosti a nevylučuje to ani, že pedagog zůstane působit ve svém nejvlastnějším prostředí, tj. ve škole.
Má-li být psychologické poradenství přínosem pro řešení problémů volby povolání, ale i výukových a výchovných, musí být přístup psychologa k mladému člověku odlišný od přístupu, který může realizovat učitel nebo vychovatel, musí být v něčem specifický. Jádro této specifičnosti spočívá v kasuistickém přístupu k mladistvým, ve snaze po komplexním psychologickém pojetí volby povolání, výchovných i výukových problémů.
Komplexní pojetí psychologické poradenské péče vychází z předpokladu úzké souvislosti (problémové souvislosti) všech psychologických aspektů volby povolání, výchovy i vzdělávání v širším společenském kontextu.
Do budoucna považujeme za vhodné podporovat teorii a praxi tzv. biodromálního poradenství (poradenské péče v průběhu celé životní cesty člověka).
Za základní vědní disciplínu, o které se úspěšné řešení poradenských otázek opírá ve školství, považujeme psychologii.
Psychologický poradce dává člověku to, co mu některá z ostatních institucí nedala, resp. napravuje to, co v něm pokazila nebo posiluje to, co člověk již z části získal prostřednictvím jiné instituce.
Psycholog přitom nestojí mimo výchovný proces, protože výchova je proces celospolečenský.
Rozvoj poradenských služeb škole a v rámci nich zvláště rozvoj psychologických služeb je právem označován za jeden z předpokladů zvyšování úrovně a modernizace našeho školského systému.
Psychologické poradenství přitom usiluje o formování žádoucího vývoje osobnosti (i profesní vývoj je součástí celkového osobnostního vývoje). Jde o překonání parciálního, izolovaného, epizodického přístupu k osobnosti, zejména k otázkám výchovy k práci, volbě povolání, rozhodování a vstupu do povolání. Jde o soustředění na celou osobnost, na vývoj celkového konceptu osobnosti. Školské poradenství se přitom dominantně zaměřuje na úkoly, situace a problémy normální osobnosti.
Dosavadní organizační začlenění soustavy výchovného poradenství do celého systému výchovy a vzdělávání žáků na školách bylo zdůvodněno cílem především prohloubit výchovu k volbě povolání, péči o talentované i zaostávající žáky a mládež s výukovými obtížemi.
Škola má rozvíjet speciální nadání a schopnosti i morální vlastnosti každého jednotlivce tak, aby přistupoval k volbě povolání uvědoměle. Zvolené povolání nebo další studium má odpovídat zájmům a schopnostem žáků i potřebám společnosti.
Odborné řešení problémů ve výchově, problémů optimálního využívání intelektových i dalších psychických předpokladů k osvojování nových poznatků a dovedností a problémů takové volby studia a povolání, která by byly v souladu se schopnostmi, vyžaduje co nejtěsnější spojení školy s psychologickou vědou.
Komentáře ke slovu Závady a poruchy adjustace vysokoškoláků
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » Zásady a pravidla chování a jednánínásledující slovo: » závady a poruchy emotivity (citů, nálad a afektů)
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3414
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
