ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu fór
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| formativní vlivy člověka | >> | Člověk je tvorem biologickým a společenským. Biologické a sociální determinanty přitom tvoří funkční celek. Na vývoj a utváření osobnosti působí vedle vlivů biologických a přírodních i vlivy sociální. Obě základní determinace psychiky (biologická a sociální) mohou působit v souladu nebo v protikladu. O působení souladném hovoříme tehdy, když může člověk optimálně realizovat své možnosti, potence, vlohy, své nadání. O nesouladném působení hovoříme tehdy, když člověk žije v rozporu se zákony přírody nebo společnosti (včetně pravidel morálky). Vždy musíme počítat se souhrou většího počtu činitelů při utváření osobnosti, musíme hledat mnohostrannou podmíněnost všech jevů - kladných i záporných. Každá osobnost je podmíněna biologicky, historicky, ekonomicky, geograficky, sociálně a psychologicky. Duševno člověka tvoří jednotu s biologickou stránkou organismu. Je tedy biologicky podmíněné, determinované, a to především nervovou soustavou člověka, žlázami s vnitřním vyměšováním, celkovým stavem a růstem, stářím tělesného organismu, biologickými potřebami, dědičností a prostředím. Trvalejší složky přírodního prostředí (např. ráz krajiny) působí na některé formálně dynamické stránky osobnosti (jako je aktivita - pasivita, vzrušivost - mírnost apod.), měnlivé složky (např. klima, vlhkost vzduchu, vítr apod.) působí na aktuální duševní stavy: nálady, postoje, rozhodování, momentální funkční stav bdělosti aj.. Člověk je nejen tvorem přírodním, biologickým, ale především společenským, protože společenské bytí a vědomí jej formuje velmi intenzivně. Člověk je jakýsi "sociální atom". Podstatu lidského duševna, vědomí, spojujeme u člověka s existencí lidské společnosti. Náplň života, obsah činnosti jednotlivce je podmíněn a určen v prvé řadě ostatními lidmi, se kterými je přímo či nepřímo v kontaktu. Společenské prostředí (kultura) vykonává u člověka tyto funkce: omezení, zábrany určitých tendencí (tj. funkce restriktivní), usměrnění určitými pokyny (tj. funkce direktivní), pokud jsou zájmy společnosti určitým způsobem chráněny, jde o funkci protektivní. Díky kulturním normám můžeme do jisté míry předvídat, jak se člověk v určité situaci zachová (funkce predikativní). Každý z nás je sociálně determinován řadou společenských skupin, a to jak nezáměrně - funkcionálně, tak záměrně - intencionálně. Mezi nimi hraje velkou roli rodina, škola, pracoviště a media. Když nemůžeme vysvětlit chování a prožívání člověka ze sociálních příčin, hledáme příčiny biologické (dědičnost, prodělané choroby, stav aterosklerózy, stav po úrazu atp.). Dědičnost, heredita znamená přenášení vloh z rodičů na potomky. Rodové vlohy umožňují rozvoj některých vlastností, a to nejen tělesných, ale i duševních. Dědičnost je jakési opakování znaků uložených v zárodečné hmotě, opakování minulých etap vývoje života. Dědičně jsou determinovány především některé formálně dynamické stránky osobnosti (jako je nadání, zčásti temperament, tj. základní vitální napětí a afektivní vzrušivost), kdežto obsahová struktura osobnosti či zaměřenost (tj. zájmy, obyčeje, zvyky, zábavy, tabu, hodnoty, cíle, postoje, morální a charakterové rysy, dále organizovanost a živelnost, povrchnost či důkladnost myšlení atd.) je v podstatné míře závislá na životních situacích a na vlivu společenského prostředí, zejména výchovy. Elementární a fylogeneticky starší psychické procesy a stavy i vlastnosti (senzomotorické) jsou relativně silněji geneticky ovlivněny než sociální chování, které podstatně závisí na kvalitě a intenzitě výchovně-vzdělávacího působení a sebevýchovy i sebeřízení. |  | » formativní vlivy člověka |
| formátor | >> | tvůrce |  | » formátor |
| formátování | >> | upravování rozměrů, tvaru, formátu | 1 komentář | » formátování |
| formela | >> | modelovacia látka, plastelína | | » formela |
| former | >> | cievkové teliesko (eltech.) | | » former |
| formiát | >> | soľ alebo ester kyseliny mravčej (chem.) | | » formiát |
| formikofilie | >> | druh zoofilie, pohlavní vzrušivost z drobných živočichů (šneci, žáby, hmyz apod.) | 1 komentář | » formikofilie |
| formování chování a prožívání | >> | Správná výchova a sebevýchova se podílí na utváření (formování) žádoucího prosociálního a morálního chování a vnitřního prožívání člověka. FORMOVÁNÍ LIDSKÉHO CHOVÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ má své činitele, příčiny a podmínky, které mohou být sociální, biologické, specificky osobní a kombinované. Konkrétní (např. procentuální) podíl jednotlivých příčin a podmínek na individuálních rozdílech konkrétních osob a ve formování jejich konkrétního chování a prožívání se u odborných a vědecko-výzkumných pracovníků v oblasti psychologie často značně liší. Někteří preferují význam faktorů biologických (např. genetických) , jiní zase faktorů psychosociálních a kulturních. Člověk je nejen tvorem přírodním, biologickým, ale především společenským. Každý z nás je ve svém vývoji (evoluci) determinován také biologicky (zejména dědičností a zráním), sociálně (učením, výchovou a komunikací i socializací v určitém prostředí) a rovněž sebeřízením a sebevýchovou (autoregulací a autoedukací). Sociálně je člověk determinován řadou společenských skupin (např. skupinou rodinnou, školní, pracovní), mezi nimiž mimořádně velkou roli hraje rodina, jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva. Rodinné prostředí Je prvním a základním životním prostředím člověka, které zároveň odráží problémy doby. Organizace rodinného života je jakýmsi sociologickým modelem dané kultury a vztahy mezi manžely, mezi rodiči a dětmi i mezi sourozenci navzájem do značné míry vyjadřují zvláštnosti dané třídy, kultury, doby, tradice a rasy. V současnosti bývá rodina často destabilizovaná, prochází krizí, která se projevuje např. vysokou rozvodovostí. Praktickým řešením specifických problémů a prevencí rozvodovosti rodiny se zabývá manželské a rodinné poradenství a pedagogicko-psychologické poradenství. Z hlediska sociálně psychologického a sociologického je rodina tzv. malou a neformální skupinou, která je nejdůležitějším mediátorem kulturního vlivu. Současná rodina bývá často menší a demokratičtější, než bývala rodina v minulosti. Je zpravidla první referenční skupinou, k níž má jedinec kladný vztah. V současné době se koncentrace pozornosti odborníků věd o výchově přenáší z dítěte také na jeho rodinné a širší společenské prostředí. Nemůžeme dobře znát dítě, aniž bychom poznali jeho rodinu a podnětnost rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte. Je ovšem třeba nejen rodinu poznávat, ale také ovlivňovat její způsob výchovy dětí. Osobnost dítěte však není pasivním produktem výchovy v rodině, dědičnosti a prostředí jako sil na jednotlivci nezávislých. Také autoregulace jedince hraje značnou roli. Školní a pracovní prostředí Pokud jde o docházku do školy, zajímá nás průběh vývoje v mateřské škole, začátek školní docházky, vývoj úrovně prospěchu a chování ve škole, opakování ročníku, změny školy atp. Nejdůležitější úlohu sehrává školní třída jako formální skupina. Školní prostředí působí na osobnost obsahovou náplní, typem sociální interakce a komunikace, úrovní třídy, osobnostmi učitelů, a také svou složkou materiální (vzdálenost od bydliště, vybavení apod.). J. A. Komenský vyslovil názor, že je šťastná škola, kde se všemu učí jasnými vzory. Nechť se mládež učí ne pro školu, ale pro život. Do školního kurikula všech škol by měla být integrována mravní výchova. Jde o to, aby učitelé svým chováním, vystupováním a celým způsobem života poskytovali identifikační vzory. Měli by žákům a studentům především zprostředkovat poznatek, že základem pro jednání člověka ve společnosti musí být vytváření vztahů úcty, důvěry a spolupráce, individuální přístup k lidem na základě dobrého poznání jejich osobnosti. Souhrnně můžeme říci, že jde o to, aby lidé jednali racionálně a v souladu se zásadami etiky (mravnosti) a estetiky. Cílem je tedy jednání altruistické, prosociální, které se vyznačuje skutky a činy, vykonávanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny nebo sociálního souhlasu. Racionální, uvážené a nesobecké morální činy však nejsou nejčastější formou lidského chování. Nezřídka je lidské chování iracionální, ovlivněné subjektivními a situačními instinkty, pudy, potřebami, emocemi, afekty, city a egoistickými tendencemi. Pozoruhodný program etické výchovy je systém rozvoje charakteru vytvořený na základě výzkumu početné výzkumné skupiny v San Francisku (Plunkett, D., 1993). Systém rozvoje charakteru se zde opírá především o práci psychologů E. A. Wynnea a K. Ryana. Výzkumná skupina třiceti pracovníků vypracovala program výchovy k prosociálnímu chování, který má pět dílčích úkolů. První tři byly zaměřeny na mladistvé: 1. jde o zapojení mladistvých do činností zaměřených na vzájemnou pomoc v rodině i ve škole, 2. dále jde o senzibilizaci empatie, tj. vnímání potřeb, pocitů a myšlení jiných. (V tomto směru podává podrobné informace i publikace A. Ellise: Trénink emocí, podtitul: Práce s emocemi na základě racionálně emoční terapie), 3. a konečně jde o rozvíjení týmové spolupráce s vrstevníky a s členy rodiny. Zbývající dva úkoly byly zaměřeny na dospělé: 1. jak poskytnout pozitivní modely prosociálního chování průběžně i prostřednictvím výchovných akcí, 2. jak podporovat pozitivní disciplínu, zejména prezentováním jednoznačných směrnic chování, využíváním metod discipliny, podporováním sebeúcty, udržováním pozitivního vztahu k mladistvým a vysokou úrovní očekávání (Pygmalionský efekt). Za východisko rozvoje charakteru považují američtí výzkumní pracovníci morální kodex, který obsahuje 7 charakterových rysů. Člověk má být veden k tomu, aby se stával: 1. čestným (spolehlivým, poctivým a pravdomluvným), 2. zodpovědným (svědomitým, rozvážným a důvěryhodným), 3. ohleduplným (respektujícím autoritu, korektním), 4. oddaným (věrným, odvážným), 5. vytrvalým (usilovným a přičinlivým), 6. expresivním (vstřícným, otevřeným, spolupracujícím), 7. zdravě sebevědomým (s úctou k sobě samému, ale i sebekritickým). Tento morální kodex by bylo ovšem třeba upravit i na podmínky české společnosti. Chybí nám zde např. vlastenectví a zodpovědnost vůči vlastnímu zdraví Pokud jde o vliv pracovního prostředí je významným činitelem utváření a dotváření osobnosti pracovní skupina, typy spolupracovníků, s nimiž se člověk nejvíce stýká, celkové složení a zaměření skupiny, její úroveň a struktura, pozice a role v pracovní skupině. Už sám společenský kontakt vyvolává často soutěžení a zvyšování životní energie, umocňující individuální práceschopnost. Je však důležité, aby byla skupina harmonickou jednotkou, která pomáhá svým členům k dobré pověsti, k optimálnímu image. Důležitost objektivní analýzy vlivu jednotlivých činitelů pracovního prostředí pro poznání osobnosti pracujícího plyne z toho, že pracoviště je prostředím, kde člověk stráví prakticky třetinu dne po delší část svého života. Na pracovišti získává člověk také podstatnou část vědomostí, dovedností, zkušeností a návyků. Osobnost se utváří v činnostech při práci. Mezi spokojeností v práci a celkovou životní spokojeností je úzká souvislost. Rozhodující vliv na spokojenost v práci má často bezprostřední nadřízený. Důležitá je také vzdálenost pracoviště od bydliště. Umístění pracoviště v klidovém či rušném okolí, poblíž dopravních center, uprostřed zeleně atp. Také zachovalost budov, technické vybavení pracoviště, hygienická a estetická úroveň zařízení, to vše má vliv na spokojenost a pracovní výkonnost. V souvislosti s významem pracoviště a práce pro utváření osobnosti je vhodné připomenout myšlenku E. Fromma, že v současné společnosti se na cíle často zapomnělo pro posedlou starost o prostředky. Lidé se všemožně snaží vydělat peníze-prostředek k získání příjemných věcí-a radost ze života se ztrácí. Vliv nedobrovolné a zejména dlouhodobé nezaměstnanosti jako silně zátěžové situace na prožívání a jednání i další psychický vývoj postižených osob je značný. Jisté rozdíly jsou přitom u prožívání této náročné situace u mužů a žen a u lidí mladých a starších. Nedobrovolnou nezaměstnanost přitom musíme odlišovat od nezaměstnanosti dobrovolné (kvůli nízké mzdě, práci na směny, nutnosti zdaleka dojíždět, pro špatnou pověst firmy/např. soukromé/ a jinak nevyhovující pracovní prostředí). U dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí (do dvaceti pěti let) dochází k postupné ztrátě kompetencí, k odbourání pracovní motivovanosti a smyslu pro pracovní morálku, povinnosti a odpovědnost a kvalitní organizaci času. Navenek jako by nezaměstnanost snášeli lépe než starší nezaměstnaní. Snadněji však propadají nežádoucímu životnímu stylu, nikotinismu, alkoholu a drogám, závadovým partám či rizikovým skupinám a gemblerství. Mají absenci pracovních návyků. Někdy je v tom někdy i ne zcela vědomě podporují jejich rodiče, pokud jsou ekonomicky a finančně dobře zabezpečeni. U starších lidí (nad padesát let) a u lidí v předdůchodovém věku dochází u nedobrovolné nezaměstnanosti zase k vážným poruchám sebehodnocení až ke komplexům méněcennosti, když si např. starší muž začne vyčítat, že je neschopen adekvátně uživit svou rodinu. Konání v domácnosti mnohé muže příliš neuspokojují. Těžko se smiřují i s faktem, když živitelkou rodiny je jejich manželka. Obtížně snášejí sociální izolaci, jakékoliv výčitky a kritiku svého okolí. Těžko nesou nutnost maximálně šetřit, snížit spotřební chování rodiny, vydávat co nejméně financí, ztrátu dominantního postavení, pozice, statusu, autority, prestiže. Často se zhoršuje i jejich psychické i somatické zdraví. Dochází i k rozvodům a rozpadům rodin. Zvyšuje se i riziko sebevražednosti. Méně závažné potíže pozorujeme u nezaměstnaných žen, které stále a tradičně mají i v domácnosti poměrně hodně důležitých a odpovědných činností (vaření, praní, žehlení, pořádek a čistota, chata, chalupa, zahrada apod.). Navíc se mohou optimálněji věnovat výchově dětí. Dlouhodobou nezaměstnanost lze řešit i těhotenstvím. Také společensky je role ženy v domácnosti tradičně hodnocena lépe. Rozdíly pozorujeme i v prožívání a chování ve městech a na vesnicích. Nezaměstnanost ve městě se častěji snáší o něco lépe než nezaměstnanost na vesnici. pokud ji není možno kompenzovat prací na poli, v sadu, zahradě, lese apod. V postkomunistických zemích i dočasnou nezaměstnanost lidé snášejí hůře než ve vyspělých západních státech. Nezaměstnané osoby by měly pravidelně navštěvovat příslušný pracovní úřad a poradenské instituce zabývající se psychologickou péčí o nezaměstnané lidi. V každém případě je nutno, aby nezaměstnaní měli náhradní sociální komunikaci, byli nějak užitečně aktivní, zvyšovali si své vzdělání a svou kvalifikaci a dosahovali alespoň částečné seberealizace kompenzačními činnostmi ve shodě se svým vzděláním a zaměřením. Zvláštní pozornost zasluhuje nezaměstnanost u minorit (např. Romů). Specifické mimo rodinné, mimoškolní a mimopracovní formativní vlivy Tento typ vlivů může být buď organizovaný, např.: kluby, politické strany, církevní náboženská setkání, odborné společnosti, sportovní a turistické oddíly nebo neorganizovaný: party, přátelé, divadla, kina, knihovny, kavárny, vinárny, diskotéky, media, především tiskoviny, noviny, knihy, časopisy, rozhlas, televize, počítače, telefony. Jde vlastně o náplň volného času. Volný čas je aktivitou (komplexem aktivit) mimopracovních. Jde u dospělého o aktivity, jimiž se jedinec zabývá, aby si odpočinul, pobavil se, rozšířil své znalosti či spontánní sociální participaci, nebo podle sebe zdokonaloval svou tvůrčí kapacitu. Skutečný volný čas tvoří pouze kategorie mimetických či herních (ludických) aktivit, do níž spadají např. návštěvy biografů, sledování televize, návštěvy divadel, koncertů a sportovních podniků, lov a rybaření, hry, tanec atd. Všechny tyto aktivity mají společného jmenovatele v příjemném náhradním vzrušení. Polovolný čas je pak soubor manuálních činností, prováděných napůl ze záliby a napůl utilitárně, např. na zahrádce, chatě nebo v domácí dílně. V současné společnosti, které schází nejenom extáze, ale i romantika, poezie a patos, pozorujeme občas i patologické tendence - "návrat k tribalismu" patří sem např. skupinový sex, užívání drog Předpokládá se, že v budoucnu dojde k významným změnám ve vztazích mezi prací a volným časem. Dojde k vývoji tzv. "prosumenta", který bude střídat práci v zaměstnání s prací víceméně domácí, vytvářející hodnoty bezprostředně pro vlastní potřebu. Jde o jakýsi zárodek netržní ekonomiky. Prosument je vlastně producent i konzument současně (A. Toffler). Významný je také vliv jazyka země, ve které člověk vyrůstá, národnosti, módy, morálky, vědy a umění, státního zřízení, ideologie, hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomické situace, obyčejů, tabu, zábav, duchovních a kulturních tradic, historického povědomí lidí, právního stavu, kulturního společenství daného národy, společenskými vrstvami, vliv sociálních podmínek, prostorových a civilizačních podmínek. Velký materiálně-technický pokrok civilizace s sebou přináší stále více požitků a pohodlí. Tím však dochází i ke zvýšení celkové zchoulostivělosti (astenizaci) člověka. Např. hustota osídlení posiluje konkurenci, nutí k častým kontaktům mezi jednotlivci i mezi skupinami, je stimulujícím faktorem kulturního vývoje. Přelidnění (zejména ve městech) má ovšem řadu záporů, je zdrojem chudoby, psychosociálních a zdravotních poruch i vyšší narkomanie a sebevražednosti. Určité formativní vlivy na psychiku a osobnost mohou mít také prodělané choroby, úrazy a operace. Literatura HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., Brno, 2000. 263 stran. ISBN 80-7204-156-8. KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Masarykova univerzita Brno, 2007. 260 stran. 55-959 B-2007 02/58 17/Pd. | | » formování chování a prožívání |
| formování identity | >> | proces sebevymezování, sebedefinování jako svým způsobem jedinečné osobnosti v lecčems odlišné od ostatních | | » formování identity |
| formulace | >> | slovní vyjádření, dání formy, stylizace | » formulace |
