Pojem talent a tvořivost dětí i dospělých
Slovo:
talent a tvořivost dětí i dospělých
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
TALENTOVANOST a TVOŘIVOST (kreativita) jsou schopnosti, dovednosti a činnosti člověka, vytvářející nové materiální a duchovní hodnoty, jež mají společenský význam.
Výchovu k tvořivosti můžeme a chceme chápat jako závažnou edukační činnost formující tvořivost pomocí speciálních metod a též vytvářením příznivých podmínek pro její uplatnění. Tvořivé momenty může obsahovat každý druh práce.
Současný výchovný ideál je tvůrčí osobnost, ale každý se jí patrně stát nemůže. Budoucího vědce nebo umělce ohlašuje jeho činnost ve volném čase už od dětství. Kreativní děti se svým jednáním velmi podobají kreativnímu dospělému. Pracují vytrvale a samostatně a jsou schopny ukončení své práce nebo učení daleko posunout. Jejich přání týkající se volby povolání se projevují častěji a odlišují se od přání průměrných žáků.
Činnost, zaměstnání ve volném čase, ke kterému je zapotřebí vlastní iniciativy jsou důležitým prediktorem kreativity. Kreativní jedinec může sice působit již v dětství kázeňské potíže, ale každé dítě, které tyto potíže působí, nemusí být proto bezpodmínečně kreativní (nýbrž např. instabilní nebo encefalopatické). Současný výchovný ideál je tvůrčí osobnost, ale z každého se patrně učinit nedá.
Některé teorie ztotožňují pojmy "tvořivě nadaná osobnost" a "psychický normální člověk". Duševně normální člověk je např. citlivý vůči každému druhu činnosti. Ať se zabývá čímkoliv, nic nedělá lhostejně, ale do každé práce vkládá cit, rozum a vůli.
To platí také o pedagogické tvořivosti, jež je svou podstatou tvořivostí sociální. Pedagog vlastně spoluvytváří životní styl vychovávaných dětí. Tvůrčím produktem je zde způsob chování, života a prožívání žáka.
Tvůrčí činnost není získaná akademická vědomost nebo dovednost, ale v užším slova smyslu vede k vytvoření nového, originálního původního produktu. Výsledkem tvůrčí činnosti jsou nové poznatky, nová umělecká, vědecká nebo technická díla. V širším slova smyslu do tvůrčí činnosti patří i utváření osobnosti žáka pedagogem. Bývá rozlišována rovněž tvořivost objektivní (primární), které přináší doposud neznámé výtvory a tvořivost subjektivní (sekundární) při které je poznatek nový pouze pro člověka, který k němu samostatně dospěl.
Pro obecnou nauku o tvořivosti byl navržen název PONÉMATIKA, podle výrazu "PONÉMA", jímž se v řečtině označovalo dílo vzniklé namáhavým, složitým, nejčastěji tvůrčím způsobem.
Jde nám o přerod člověka z typu učeného a moudrého (tedy homo sapiens) na člověka tvůrčího, t.j. homo creans. Varuje se před člověkem typu homo technologicus, který je považován za nekompletního, za jakýsi poloautomat.
Ve většině lidských činností se prolíná činnost aplikativní, interpretativní, reproduktivní a tvůrčí.
Pod pojmem aplikační či aplikativní činnost máme na mysli činnost založenou na schopnosti smysluplně použít vědomost, znalost, pravidlo, dovednost, znalost ve vhodné situaci: např. znalost pravidel společenského chování, psaní bez chyb, použít správný vzorec na daný příklad.
Interpretační činnosti probíhají všude tam, kde je třeba vysvětlovat nějakou ideu, záměr, plán nebo prakticky provádět to, co je jen rámcově naznačeno: (např. vysvětlování dopravního pravidla). Jsou důležité pro hudebníky, virtuózy, dirigenty, právníky, herce, operátory atd.
Reproduktivní činnosti jen opakují postup vypracovaný někým jiným a subjektem naučený jako vědomost nebo dovednost. Některé z těchto činností jsou stereotypní, repetiční, jednostranné, jiné jsou více variabilní. Jejich společným znakem je, že vyžadují nejméně vědomé záměrnosti ke svému průběhu, ba že nejlépe probíhají, jsou-li úplně zautomatizované.
Člověk s převahou reproduktivní činnosti je schopen např. přesně reprodukovat obraz nebo předávat obsah předmětu, který byl vnímán (kopírování, opakující se úkony). Reproduktivní nadání vede např. k úspěchům při reprodukci znalostí (v zeměpise, dějepise), ale i při reprodukci dovednosti: např. násobení, rýsování.
Předpokladem tvůrčí činnosti je talent. Je to tak příznivé spojení schopností, že umožňuje tvořivě vykonávat nějakou činnost. Je to systém předpokladů pro tvořivou činnost v jedné nebo více oblastech. Talent předpokládá poměrně vysokou psychomorfologicky podmíněnou úroveň nadání a umožňuje dosáhnout v určité oblasti vynikajících úspěchů. Zárodky talentu, např. hudebního, výtvarného, matematického, pohybového, technického, literárního apod. se mohou objevit již v dětství. Talent sám o sobě není však zárukou úspěchu v dané oblasti. Pro rozvoj talentu je nutný trénink, cvičení, učení, usilovná práce.
Brněnský psycholog Robert Konečný (1906 -1981) zavedl do psychologie pojem subjekt potenciální, který znamená psychické i fyzické, osobnostní meze, možnosti člověka. Hovoří proto někdy i o subjektu možném. Možnosti subjektu jsou dány jeho svérázným tvarem, jeho vlastní strukturou. Je jasné, že možnosti subjektu geniálního jsou jiné než meze subjektu normálního a ty zase jiné než meze subjektu nenormálního.
Naproti tomu subjekt reálný je v každém okamžiku výslednicí subjektu fyziopsychického a subjektu sociálního. Jde o to, aby byla probuzena a stimulována aktivita směřující k naplnění mezí (potencialit) člověka. Vyžaduje to vnitřní potřebu člověka realizovat své možnosti, vysokou zaměřenost a adekvátnost plánů činnosti.
Chápeme všichni, že "ten umí to, a ten zase tohle", ale v praktické výchově se často měří všem stejně.
Budeme-li chtít, aby všichni byli vším, může se stát, že nikdo nebude ničím.
Zejména se nesmíme ukvapit se svým úsudkem při hodnocení osob, které se chovají navenek nešikovně, neobratně a které se nedovedou dobře vyjadřovat slovem. Vždyť verbální a nonverbální forma intelektu mohou být relativně autonomní, samostatné. Slibné vnější projevy člověka (pohotovost, slovní obratnost, dobré vysvědčení) nejsou ještě zárukou tvořivých produktů práce. Tvořivost dokonce není ani totéž co vysoká úroveň obecné inteligence.
Podobně jako nadání, může být talent obecný i speciální.
Obecný talent se projevuje u těch osob, které obyčejně rychleji a dokonaleji chápou nové situace a učí se nové poznatky, které dovedou nadprůměrně analyzovat, syntetizovat a abstrahovat i konkretizovat. Dovedou používat adekvátně dané situaci logické mechanismy a pracovat novým způsobem.
O speciálním talentu hovoříme tehdy, projevují-li se nadprůměrné schopnosti člověka jenom v určité speciální oblasti např. v matematice, jazycích, výtvarné oblasti, pohybové oblasti apod.. Také specifické tvořivé předpoklady pro vědu nebo pro umění lze nazvat speciálním talentem.
Žádný talent se nerozvíjí jen vlastní silou. I k pedagogickému mistrovství vede cvik a učení a i ten, kdo učí a vychovává, se musí učit celý život. Podstatou tvořivé činnosti je reorganizace minulé zkušenosti a utváření nových soustav, nových kombinací z jejich jednotlivých prvků.
Je třeba mít úctu ke všem i těm nejprostším projevům tvořivé činnosti a nadání. Je třeba také kalkulovat s faktem, že nadání, inteligence a kreativita má vliv na specifický vývoj osobnosti nadaných a tvořivých jedinců. Současně však platí, že zdokonalování a růst speciálních schopností nebo speciálního talentu téměř vždy rozšiřuje a prohlubuje i všeobecné schopnosti a obecný talent. Jde o tzv. pozitivní transfer.
Genialita je mimořádná schopnost ke skutečné tvůrčí činnosti a má navíc výrazný rys univerzalismu. "Genialita patří mezi nejkrásnější, ale často i nejnebezpečnější plody na stromě lidstva. Visí na nejtenčích větvích, které se snadno ulamují. Mnohdy je vývoj geniality v nepoměru, disharmonii, se zralostí zbývající osobnosti a leckdy má člověk dojem, jakoby tvůrčí osobnost rostla na úkor osobnosti humánní. Někdy existuje dokonce taková diskrepance mezi geniem a jeho mravností, že se musíme ptát, zda by trochu méně nadání bývalo nebylo lepší. Co je koneckonců genialita při mravní méněcennosti (C.G. Jung)?"
Americká psycholožka rakouského původu Charlotta Bühlerová (1893 -1974) i jiní autoři si všímali také vrcholu tvůrčí činnosti u odborníků různých oborů i u umělců. Např. u filozofů byl označen za "zlatý věk" tvoření 35 - 39 let, u matematiků a hudebníků 30 - 34 roků atp. Podle Lehmana vytváří tvůrčí osobnosti své hlavní dílo většinou mezi 25 - 35 léty, zřídka po 40. roku, zatímco období největší kvantitativní produkce je posunuto o 5 až 10 let dále.
Tvůrčí činnost člověka je podmíněna také biologicky a to tzv. funkční nadbytečností mozku, což je schopnost vykonávat složité činnosti, které nejsou nevyhnutelné pro biologické přežití v přirozených podmínkách. Na rozdíl od jiných vyšších živočichů mozek člověka disponuje funkční super nadbytečností. Je to pojem funkční, nikoliv anatomický. Proto může narůstat podle množství nashromážděných vědomostí a formováním informativně stále rozsáhlejších pojmů, přestože anatomická stavba mozku zůstává nezměněna. Rychlý pokrok lidstva je podmíněn odevzdáváním zkušeností předků potomkům ve slovně řečové formě, kterou se člověk oddělil od zvířat. Výdobytek jedné generace se stává díky jazyky východiskovou úrovní pro následující generaci.
Tvůrčí proces má svoje etapy. Nejčastěji se uvádí těchto pět etap:
1) Explorace, orientace a příprava, informatika. Patří sem školní vzdělání, speciální školení, vytýčení problému - znamená především zaměření pozornosti na nějaký problém, který vidíme jinak než ostatní, shromažďujeme informace, analyzujeme je. Tato fáze jeho řešení je spojena s vnitřním napětím.
2) Inkubace, tlení, "zrání" - odložení problému, přerušení řešení problému, "nevědomá mozková činnost". Zdánlivé odložení problému, přechod k jiné činnosti. Inkubace bývá různě dlouhá. Tato fáze je také provázena vnitřním napětím. Závěry a myšlenky se spojují, kombinují, člověk prožívá střídavě pocity úspěchu i neúspěchu. Je tu značná vnitřní aktivita, z velké části nařízená.
3) Fáze vhledu, iluminace, inspirace, krystalizace, intuice, "osvícení". Je to myšlenkový skok - v podstatě vyřešení problému, poznání podstaty věci, šťastný nápad, který bude patrně nosný a úspěšný. Až do konce této fáze prožíváme vnitřní napětí. Na konci fáze vhledu máme pocit uvolnění, uspokojení a vyřešení.
4) Specifikace a realizace zahrnuje dokončení detailů, praktické vyzkoušení nápadu, optimalizaci řešení, korekci nedostatků, propracování nápadu.
5) Evaluace, ověření, verifikace. Je to konečné vyhodnocení řešení, poslední korekce, dokončení realizace, interpretace řešení. Znamená také náměty pro další tvůrčí práci. Ověřuje význam a hodnotu tvůrčího produktu.
Často se také používá rozdělení etap tvůrčí činnosti podle G. Wallace na fáze přípravy (uvědomění a analýza), inkubace, osvícení ("insight") a ověření, realizace (prověrka či završení).
U problémů s nedostatkem informací nebo u takových, které vyžadují nové, nezvyklé a neobvyklé řešení, nevystačíme s logickými postupy, ale využíváme i nevědomých myšlenkových procesů, které můžeme označit za intuitivní.
Rozlišujeme dva typy intuitivního myšlení. Prvním typem je intuitivní řešení neznámého problému na základě nevědomého přeskupení informací a dat, které může být vyvoláno náhodným podnětem - tzv. nápovědí. Tento typ intuice nazval psycholog J. A. Ponomarev jako tvůrčí.
Druhým typem intuice je nalezení správného řešení nebo správná předpověď události na základě shrnutí dřívější široké zkušenosti, která však právě není uvědomována. Řešení se vtírá samo (např. průběžné řešení dopravní situace).
Jde vlastně o neverbální myšlení. Když se např. setkáme se svým přítelem z dětství, neuvažujeme o tom, jak tehdy vypadal, nesnažíme se ho popsat, ale prostě ho spatříme a poznáme. A právě toto poznání je velmi složitý úkon, který vyžaduje vybavení spousty paměťových stop a jejich porovnání s nynějším "vstupem", což potom vrcholí přijetím určitého "rozhodnutí". Zde nám pomáhá hlavně nedominantní - většinou pravá hemisféra, která je typická pro neslovní myšlení.
Český psycholog Jaroslav Hlavsa (1929-1989) ve své práci o výchově k tvořivosti uvádí podrobný seznam antikreativních a tzv. prokreativních podmínek.
Antikreativní podmínky a faktory (bariéry tvořivosti):
- nedostatek autonomie, postojová uzavřenost,
- přílišné uctívání autorit a závislost na nich,
- přílišné zdůrazňování verbálně orientovaných logicko - analytických kognitivních způsobů výchovy,
- nacvičování myšlení v hlavním směru - vertikalita,
- nacvičování koncentrované pozornosti,
- potlačená fantazie, spontaneita, potlačování intuice,
- destruktivní kritika i zvýšená sebekritičnost,
- závist, nevraživost v sociálním prostředí,
- nesprávné informace nebo jejich nedostatek,
- malá frustrační tolerance,
- sklon učitelů udílet vyšší odměny za kázeň, zdvořilost, intelektuální konformitu,
- přílišný důraz (např. ze strany rodičů) na sociální pravidla a normy,
- nedostatek zájmů, přeceňování tradice,
- časové limity, časová tíseň,
- neúměrný důraz okolí na praktičnost a užitečnost,
- strach z riskování,
- lenost, nervozita, neklid, úzkost, stres, tréma, strach z omylu a chaosu.
Prokreativní faktory a podmínky:
- spontaneita, invence, inspirace, využívání intuice,
- prožívání světa osobitým, novým, jakoby dětským způsobem,
- receptivita, přístupnost podnětům, senzitivita, citlivost pro problémy, "otevřená mysl",
- potřeba seberealizace využitím vlastního potenciálu a svých schopností (sebeaktualizace),
- vysoká frustrační tolerance, velká vitalita, odvaha překračovat hranice konvencí,
- dostupnost nevědomého a podvědomého materiálu,
- schopnost nechat své nápady, myšlenky, pocity, dispozice volně vyvěrat z podvědomí,
- radost z činnosti při zavádění něčeho nového
- zmírnění obranných mechanismů, inhibic, nízká defenzivita,
- snaha zavést systém tam, kde nebyl, uspořádat věci,
- jakoby dětská, hravá schopnost fantazírovat,
- flexibilita, pružnost představ,
- schopnost laterálního myšlení - tzn. myšlení ve vedlejším směru,
- schopnost myslit nekonvenčně, původně, originálně, spojovat zdánlivé nesouvisející věci,
- orientace na pocity vnitřní svobody a jistoty,
- dominance s vysokou energií, vytváření sebeobrazu jako odpovědné osoby, rozhodnost, pozitivní vztah k sobě, sebeúcta, sebedůvěra, sebevědomí, ctižádost,
- porozumění sobě samému, víra v úspěch,
- nezávislé myšlení, postoje, úsudky a jednání, schopnost osobitě interpretovat, redefinovat problém,
- velká důvěra ve spolehlivost svého vlastního vnímání, myšlení a svých vlastních psychických procesů vůbec, někdy až určitá arogance, schopnost a dovednost hájit své názory a přít se o něj,
- menší vazba na sociální a kulturní podmíněnost, --- malá konformita,
- společenská duchapřítomnost,
- mírný tělesný pohyb při myšlení, např. chůze.
Talenty můžeme třídit na:
naukové,
umělecké,
sociálně praktické,
pohybové.
Naukové, poznávací talenty můžeme dále třídit na jazykové, matematické, teoretické, filozofické, přírodovědné a technicko-konstrukční, resp. mechanické či technické - vymýšlení nových strojů, nových projektů. Naukové talenty charakterizuje vyspělost myšlenkových pochodů v určité oblasti poznávání, zejména v oblasti abstrakce. Naukové talenty mívají zájem o studium, shromažďování poznatků, intelektuální hry a rozhovory.
Je třeba odstraňovat ty vlastnosti osobnosti, které mají nepříznivý vliv na tvořivost, jako je nedostatek sebedůvěry, nedostatek víry ve své schopnosti, pochybnosti o svých tvůrčích schopnostech, snahu o perfektnost, bázlivost a úsilí o konformitu. Je třeba více upřednostňovat fantazii, vizualizaci, vcítění a spontaneitu před opatrným uvažováním, vlastní objevování před identifikací s autoritou.
To by si měli dobře uvědomovat rodiče a vychovatelé všeho druhu, kteří spontánnost a fantazii často nedoceňují a zaměňují je za nekázeň.
Mělo by se v hojnější míře vyučovat tvořivými způsoby, jako je experiment, manipulace, pátrání. Mělo by se rozvíjet učení z vlastní iniciativy, cvičení v samostatném myšlení spolu s rozvíjením dovednosti, jak se učit svou vlastní metodou podle svého. Učitel by měl vytvářet takovou atmosféru vyučování, která vyvolává u žáků zvídavost a úsilí učit se.
K nejvážnějším inhibičním činitelům tvořivosti patří patrně postihy za přerušování výkladu učitele otázkami žáků. Bylo by asi třeba zavést do vyučování prvek diskuse mezi učitelem a žáky. Žáci by se měli více tázat a dokonce moci projevovat i svůj nesouhlas s tím, co se jim předkládá jako hotové. K tomu by ovšem bylo žádoucí snížit počty žáků ve třídách.
Metodu tvůrčí práce může studentům nejlépe vštípit ten učitel, který má sám blízko k tvůrčí vědecké práci nebo umění. Učitel, který "jen učí", předává zpravidla pouze faktografické znalosti.
Výchozím metodologickým základem pro vyhledávání talentované mládeže na školách musí být především osvojení odpovídajících odborně pedagogických a psychologických znalostí pedagogickými pracovníky a vychovateli. V tomto smyslu půjde především o seznámení s příslušnými poznatky vývojové psychologie, psychologie osobnosti a sociální psychologie mládeže.
Zvláštní schopnosti se u dětí projeví obvykle během školní docházky, nejčastěji ve vyšších ročnících základní školy. Na talentované žáky může nejdříve upozornit třídní učitel nebo některý z ostatních specializovaných vyučujících. Výchovný poradce by měl zavést evidenci talentovaných žáků, sledovat jejich další rozvoj a usměrňovat jej ve spolupráci s ostatními učiteli a to během celé školní docházky.
Diagnostika talentů a tvořivosti v praxi
V oblasti výchovného poradenství a zejména v činnosti pedagogicko-psychologických poraden lze používat vedle pozorování činnosti, rozhovoru a dotazníků (např. ,,Do jaké míry jste tvořivý?" ) a specifických odborných psychologických metod k zjišťování vloh a jejich dané úrovně.
V tomto smyslu by měly rodiny a školy prohloubit spolupráci s odbornými psychologickými pracovišti a více využívat odborné kapacity a kompetence poradenských pracovníků, zvláště pedagogických psychologů zejména v těch případech, kdy se jedná o nadaného či talentovaného žáka nebo studenta, kterému bude třeba přesněji vymezit za pomoci diagnostických metod jeho správnou uměleckou nebo vědecko-technickou orientaci v rámci volby a výběru povolání či studia.
Jde např. o Torranceho figurální test tvořivého myšlení (Torrance Thinking Creative Test - TTCT). Ellis Paul Torrance ( 1915-2003) byl americký psycholog, jehož výkonový test měří schopnosti a dovednosti divergentního myšlení, které je důležité pro kreativitu.
Urbanův figurální test tvořivého myšlení (Test for Creative Thinking - Drawing Production (TCT - DP)). Autoři: Klaus K. Urban, H. G. Jellen a T. Kováč.
Kreatos českého poradenského psychologa Miroslava Schürera,
Tvarový test tvořivosti Tomáše Urbánka a Vladimíra Smékala,
Owenův test tvořivosti (Owen´s Creativity Test) .
Psychologická diagnostika talentů a tvořivosti se stále a průběžně zdokonaluje.
Speciální psychologické diagnostické metody (testy) mohou být jako cenné diagnostické pomůcky efektivně a kompetentně využívány pouze odbornými a vysokoškolsky vzdělanými psychology a psycholožkami.
Pro odborné psychology zajišťuje tuzemské i zahraniční diagnostické metody a psychorehabilitační pomůcky např. firma Psychodiagnostika Brno.
Profesní úkony a jejich interpretace v oblasti psychologické diagnostiky a intervence nají svá teoreticky i empiricky zdůvodněná odborná pravidla a musí být také v souladu s etickým kodexem profese psychologa.
Komentáře ke slovu talent a tvořivost dětí i dospělých
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » talentnásledující slovo: » talent scout (angl.)
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3092
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
