Pojem klientelismus a ritualizované chování
Slovo:
klientelismus a ritualizované chování
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
KLIENTELISMUS je adaptivní vztah extrémní závislosti mezi patronem (ochráncem, ,,strýčkem", ,,poradcem") a klientem (např. podřízeným na pracovišti). Jde o formu korupce a negaci, nerespektování proklamované rovnosti lidí mezi sebou a reálné demokratičnosti, a to v politice i v osobním a pracovním životě.
Patron (ochránce, poradce) jako vlivná (např. nadřízená) osoba poskytuje určité služby a uděluje závislým a poslušným klientům či podřízeným žádané a potřebné statky a hodnoty.
Klient je naopak povinován oddaností vůči patronovi a je povinen podporovat jeho zájmy, loajálně realizovat jeho doporučení a přání a podpírat jeho pozici, zvyšovat jeho vliv a prestiž. Stává se, že klient je patronem vykořisťován a vydírán, aby pro patrona pracoval a jednal i nad rámec svých přiměřených, reálných a faktických možností, aby se pro patrona zcela obětoval. Vymanit se z područí klientelismu je někdy velmi obtížné a riskantní.
(Ve starověkem Římě byl klient polosvobodný, na svém ochránci závislý člověk, chráněnec, svěřenec).
Klasický klientelismus či klientismus se vyznačuje těmito znaky:
Vztah mezi "nadřízeným" patronem a klienty je po mocenské stránce výrazně nerovný, asymetrický. Jde o kombinaci vděčné závislosti klienta (kterému např. patron zajistil byt nebo pracovní místo) a blahovolné nadřazenosti ze strany patrona. Stupeň vděčnosti klienta není dán pouze velikostí jeho zisku, ale spíše velikostí současné moci patrona od něhož "dar" přichází.
Vztah mezi patronem a klientem je reciproký, obě strany mají vůči sobě jisté závazky. Patron poskytuje ochranu klientům. Podporuje své klienty zejména v kritických situacích, intervenuje za ně. Používá svého vlivu a svých kontaktů při prosazování zájmů klientů (nesmí to ovšem být na úkor jeho osobních či rodinných zájmů).
Klient mu na oplátku projevuje poslušnost, dělá mu dobré image, reputaci a získává mu další klienty.
Pozor, klient a patron nejsou přátelé, i když se tak oslovují. Nejsou si totiž rovni jako partneři.
Směna "statků" a služeb mezi patronem a jeho klienty není simultánní (současná) a nebývá nijak přísně racionálně kalkulována jako přísná rovnost zisků a ztrát obou stran. Mezi darem a proti darem může uplynout dlouhý časový interval. Míru a velikost žádaných projevů oddanosti určuje patron.
Hodnota poskytovaných služeb a protislužeb tedy nemusí být souměřitelná.
Patron, který se sám dostane do kritické či krizové situace může od klienta nátlakově vyžadovat pro klienta maximálně ztrátové jednání bez jakéhokoliv zisku, dokonce přímo ohrožující jeho vlastní existenci, jeho životní bytí či nebytí.
Vztah není právně ani smluvně podchycen, přesto je pro obě strany do značné míry závazný až posvátný. Prvek věrnosti může mít silné emoční a patriarchální zabarvení, patron se může chovat jako starostlivý a citlivý poručník a ochránce oddaného klienta. Klientismus má prvky mafianismu a satanismu.
Zklamaný patron často vyhrožuje pomstou, a ne vždy planě. Jeho nenávistné úsilí je často velmi nápadné pro svou nepřiměřenost a přehnanost.
Klientismus nefunguje jako veřejně přístupný tržní mechanismus. Klientela je však sociální instituce zajišťující distribuci určitých statků a služeb, které však nejsou na prodej a nelze je tedy koupit. Lze je získat jenom tím, že člověk náleží do klientistické dyády nebo skupiny, která k určitým službám a "statkům" má přístup.
Zobecněním principu klientely je totalitní stát.
Rituální charakter lidského jednání zaujímá významné místo od dob francouzského sociologa
Emila Durheima (1858 - 1917).
Vzorce rituálního jednání nacházíme i v tzv. vyspělých společnostech.
Solidarita ve společnosti (tj. pocit sounáležitosti, vzájemnost, ochota ke vzájemné pomoci a podpoře nemá podobu racionálního kontraktu uzavřeného vědomě mezi členy společnosti, nýbrž vysoce emotivního pouta, jež je posilováno v průběhu kolektivních obřadů.
Pocit vzájemnosti tedy posilují lidé bezděky v průběhu svých politických, náboženských a sociálních ceremonií či rituálů.
Rituály stmelují celé skupiny, vytvářejí pro všechny společné duševní rozpoložení, nálady až afekty, čímž uvádějí své vědomí do kolektivního stavu, kde tytéž obsahy a pocity mohou být v dané situaci a v dané sociální atmosféře sdíleny všemi zúčastněnými. (Ovšemže se i celé kolektivy mohou mýlit.)
Druhy rituálů ("prefabrikovaných způsobů chování ve skupině"):
Oslavné rituály vyjadřující ceremoniální formou úspěch v určitém jednání (vítězné tance, promoce, habilitace, jmenování do funkcí, oslavy narozenin, oslavy vánoc, velikonoc, inaugurace prezidenta, obřad oslavy vlastní samostatné ústavy)
Rituály nebezpečí stmelují skupinu ve skutečných či domnělých kritických situacích. Proto se často nepřítel i vymýšlí, aby se dosáhlo stmelení v tíživých situacích, které sice nepřítel nezavinil, ale dají se na něho svést. (Patří sem velká část politických manifestací, "dešťové tance" aj.)
Rituály přechodu mají zajistit podporu, stmelení, plynulost a stabilitu po čas změny (křtiny, svatby, pohřby aj.)
Rituály trestání mají stmelit spravedlivé a posílit platné normy a morálně - právní stav či úroveň společnosti (soudní jednání, pomsta, proklínání aj.).
Prokletí zatěžuje podvědomí člověka celá desetiletí.
Rituály úcty mohou být jednostranné (např. vůči nadřízeným, vůči starším nebo vůči symbolům celku) i vzájemné (zdvořilé až devotní jednání). Lidé se přitom předvádějí ve své idealizované podobě, někdy i teatrálně, falešně, neryze, adaptivně nikoliv expresivně. Jde o předvádění emblémů, symbolů, nikoliv živých osob. Někteří vedoucí pracovníci, manažeři jsou příliš závislí na rituálech úcty a tak jsou často pod vlivem pochlebníků, kteří jim ,,podkuřují", aby jimi mohli manipulovat.
Lze rozlišovat také makrorituály a mikrorituály.
Makrorituály mají podobu velkých kolektivních ceremonielů (např. vyhlašování samostatného státu).
Mikrorituály jsou vlastně miniaturizované ceremonie a konvence všedního dne odehrávající se i v moderní společnosti.
Odmítnutí účasti na rituálech odsuzuje člověka do sociální izolace.
Veřejné ceremoniály jsou také nástrojem udržování sociální hierarchie.
Literatura
HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2.
KELLER, J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005.
204 stran. ISBN 978-80-86429-39-7.
Komentáře ke slovu klientelismus a ritualizované chování
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » klientelismusnásledující slovo: » klif
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1607
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
