ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu v
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| vlastní ideál | >> | vzor, kterému se člověk chce podobat |  | » vlastní ideál |
| vlastnická triáda | >> | oprávnění vlastníka věc držet (ius possidenti), užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ní, např. ji darovat, prodat nebo zničit (ius dispondendi) | | » vlastnická triáda |
| VLE zkratka | >> | Virtual Learning Environment, virtuální (internetové) výukové prostředí | | » VLE zkratka |
| VLF, VDV | >> | velmi dlouhé vlny, pásmo elektromagnetických vln o frekvenci mezi 3 kHz až 30 kHz | | » VLF |
| vlha | >> | cizokrajný pták patřící do řádu srostloprstých z čeledi vlhovitých. | | » vlha |
| Vliv prostředí na psychosomatiku člověka | >> | Kořenem zla je nedostatek poznání (Konfucius). Znalosti o vlivu prostředí na psychiku a osobnost nám mohou významně pomoci pochopit příčiny normálního, žádoucího a přiměřeného i nežádoucího a abnormálního chování a prožívání člověka. Navíc nám tato znalost pomůže zvolit správný způsob sociální komunikace, intervence, regulace či autoregulace chování a prožívání. Obecnými otázkami životního prostředí se zabývá např. slovenský filozof Emil Duda v publikaci Filozofie techniky a Dušan Špirko v Základech environmentální filozofie. Fenomén archetypálního neverbálního imprintigu ("vtištění") vnímaného prostředí v útlém věku je dán geneticky. Dochází k němu v prostředí přírodním i civilizačním (kulturním), a to zejména v rodině. Na hluboký vliv přírody a domova na utváření osobnosti mají pevné emoční vazby většiny lidí k rodnému místu, dětství a dospívání. Z didaktických důvodů lze rozdělit prostředí na: přírodní, architektonické a technické, sociální. Přírodní prostředí Na vývoj osobnosti působí celá řada přírodních činitelů, např.: podnebí, kosmické vlivy, meteorologické vlivy, gravitační vlivy, krajina a roční období. Podnebí působí prostřednictvím potravy na hustotu obyvatelstva a na rozdělení bohatství. Kosmické vlivy Slunce působí v přiměřené kvantitě blahodárně na tělesné a duševní zdraví (vyjma astmatiků a alergiků), podporuje např. tvorbu vitaminu D v těle, povzbuzuje činnost nervové soustavy, zvyšuje celkový tonus (napětí) organismu, zlepšuje náladu, pomáhá léčit některé nemoci. Přehřátí (sluneční úžeh) naopak škodí, způsobuje nervové podráždění apod. Lidé v krajích s intenzivním slunečním zářením rychleji zrají a stárnou. Nadužívání slunečního záření vede často k rakovině kůže. Měsíc: u citlivých osob vyvolává neklid a neklidný spánek až somnambulismus (náměsíčnictví, tj. pohybové reakce i chůzi ve spánku). Také epileptické záchvaty jsou rozloženy podle měsíčních fází, podobně pokusy o sebevraždu přibývají úměrně s růstem měsíce. Kosmické záření: může být rovněž zatěžujícím činitelem. V poslední době kosmické záření i zemská radioaktivita stoupají. Objektivně se místní záření projevuje zarudnutím kůže, později vypadáváním vlasů a vousů. Při velkých dávkách ozáření se objevují vředy. Dostavuje se nevolnost, nechutenství, zvracení, průjmy, celková únava, apatie střídaná neklidem, pocení a bolesti hlavy. Záření v organismu poškozuje pohlavní buňky a kostní dřeň. (Během svého života je za normálních podmínek člověk ozářen dávkou asi šesti rentgenů.) Uvádí se, že radioaktivní záření urychluje stárnutí. Meteorologické vlivy Teplota vzduchu působí v souvislosti s vlhkostí a prouděním a tlakem vzduchu. V suchém nebo proudícím vzduchu člověk snese vyšší teplotu. Pro pracovní výkon člověka a dobrou náladu je optimální teplota 16-20 stupňů Celsia.. Člověk potřebuje nejenom optimální teplotu, ale i změnu teploty v jistém rozmezí, aby byl spokojený a výkonný. Neměnnost unavuje. Přílišný chlad a přílišné teplo mají na člověka stresující zátěžové účinky. Při působení chladu se nejprve objevuje piloerekce, "husí kůže", svalový třes, neuspořádané pohyby, únava a malátnost, pak apatie a lhostejnost podchlazených. Většina lidí zbloudilých v zimě ztrácí po nějaké době zájem na dalším hledání cesty. Stulí se na sníh, usne a zmrzne. Hlavní je prodloužit cílevědomou aktivitu člověka vystaveného chladu. Schopnost vzdorovat chladu-otužilost-je výsledkem postupné adaptace organismu na chlad. Také silné sociální motivy (soutěž, exhibice) prodlužují schopnost odolávat chladu. Odborně kontrolované snížení teploty těla (hibernace) má značný význam při některých lékařských zákrocích. Přehřátí vede k horečce, úžehu, úpalu. V suchém prostředí člověk snáší velmi vysoké teploty (sauna). Vlhké teplo se snáší hůře. Oděv má izolační funkci. Při svléknutí oděvu přijímá tělo o tolik více tepla, jako by se teplota vzduchu zvětšila asi o pět stupňů Celsia. Proto je oděv součástí prevence proti přehřátí. Bývá označován za jakousi "druhou kůži člověka". Je třeba usilovat o optimální tepelnou pohodu pro člověka. Pro přirozený a zdravý způsob života má velký význam infračervené tepelné záření, které proniká hluboko do pokožky člověka a podporuje krevní oběh, výměnu látkovou a hormonální regulaci. Zejména z otevřeného plamene vycházejí (podobně jako ze slunce) nejen infračervené tepelné paprsky, ale i četné vlnové délky světelného a barevného spektra ultrafialového záření a také elektrony a ionty. Světelné a barevné paprsky se úspěšně používají v tzv. barvové terapii. Účinné jsou hlavně teplé barvy plamene. Otevřený plamen navíc pomáhá sváteční, příjemné náladě, je nositelem optimismu a přispívá k relaxaci, uvolnění člověka a jeho abreakci. Monotonní (vyrovnané) topné klima, se kterým se můžeme setkat v moderních domech, není optimální. Není zdravé, když např. všechny automaticky tepelně řízené místnosti mají přibližně stejnou teplotu. Variacemi se lidský organismus otužuje a podněcuje se tepelná regulace těla. V opačném případě organismus zchoulostiví a stává se náchylným k nemocem. Vlhkost vzduchu: optimální je 50-60 % relativní vlhkost. Méně než 40 % působí už nepříznivě na náladu a výkonnost. Způsobuje pocit napětí, žízně, stísněnost, únavu. Místnost s ústředním topením bez odpařovače vody má vlhkost často méně než 30 %! Čistota vzduchu: má velký vliv na výkonnost a náladu. Je-li vzduch delší dobu nevětraný, vydýchaný, zakouřený, dochází k podráždění, neklidu, a nakonec k únavě, zhoršení pozornosti a vybavování. Vzduch nasycený ozonem nebo CO2 vyvolává nesoustředěnost, otupělost. Větrat by se mělo průvanem (1 až 2 minuty každou hodinu). Proudění vzduchu: vánek působí povzbudivě na duševní činnost i tělesnou výkonnost, není-li příliš suchý nebo horký. Vítr, zvláště na jaře, může u citlivých osob vyvolat rozechvění, neklid, nesoustředěnost. Žáci bývají nejméně ukáznění v březnu a dubnu. Italové omlouvají nedbalost v plnění povinností i výtržnosti v době vanutí jihoevropského větru cirocco. Rovněž amok (druh šílenství) se připisuje určitému proudění vzduchu (monzunům). Změna počasí: citlivé osoby reagují na klimatické změny často už předem různými tělesnými bolestmi (bolesti v kloubech, píchání) i duševními příznaky (únava, nespavost aj.). Pro dobrou adaptaci člověka na meteorologické změny jsou důležité předpovědi biometeorologických rizikových stupňů. Studená fronta, vzestup tlaku vzduchu a převaha záporných iontů v ovzduší navazují sympatikotonii a způsobují kromě řady tělesných příznaků zvýšenou dráždivost synapsí a nervových zakončení, zkrácení reakční doby, zvýšenou tělesnou dráždivost, dobrou pracovní výkonnost, dobrou náladu, zvýšenou vnímavost a lehkost asociací. Teplá fronta, pokles tlaku a převaha kladných iontů v ovzduší navozují parasympatikotonii a projevují se mimo jiné útlumem nálady, depresemi, zhoršením výkonnosti, prodloužením reakční doby (zejm. na optické a akustické podněty), poklesem tělesné pohybové dráždivosti, sklonem k bolestem hlavy. Kladné ionty převažují v nevětraných, uzavřených místnostech. Dostatečně známý je vliv bouří a dešťů, kterým uvedené klimatické změny obvykle předcházejí. Jestliže se mění atmosférický tlak a parciální tlaky jednotlivých plynů atmosféry, má to tedy pro člověka zátěžové důsledky. U změn tlaku mluvíme o jevech dysbarismu. Nedostatek kyslíku, hypoxii vyvolává např. pobyt člověka ve výškách. Duševní stav člověka i jeho psychosomatické potíže jsou na změny atmosférického tlaku značně citlivé. Za určitých klimatických podmínek dochází ke změnám nálady, k neklidu a nejrůznějším psychosomatickým dysbalancím. Někdy se to děje již při běžném kolísání atmosférického tlaku způsobeném změnami počasí. Těmito jevy se komplexně zabývá bioklimatologie. Podle vnímavosti vůči klimatickým poměrům se rozeznávají různé typy lidí: teplomilní a indiferentní k chladnu, chladna se bojící, chladnomilní a lhostejní k teplu, vyhýbající se teplu, milující kontrast a lhostejní k vyrovnání, lhostejní ke kontrastu, ale nepřející si změny, vyrovnaní. Každému typu se nejlépe daří v těch podmínkách, které mu odpovídají. Lidé, kteří reagují citlivěji na počasí než ostatní osoby, jsou tzv. meteorosenzitivní. Gravitační vlivy Člověk je trvale adaptován na zemskou přitažlivost, která je v praxi vyjádřená jeho tělesnou hmotností. V praxi jsou aktuální otázky přetížení. Stav beztíže se vyskytuje převážně jen v kosmonautice a jinde může být jen relativní. K přetížení dochází, když se mění rychlost nebo směr pohybu. Je to např. při intenzivní akceleraci nebo zastavování motorového vozidla, při dopadech po seskoku padákem, při skocích do vody atp. Přetížení se vyjadřuje v násobcích hmotnosti těla. Když např. 70 kilogramový člověk vyskočí z okna a na místo jeho dopadu umístíme váhu, potom výchylka této váhy v okamžiku dopadu měří přetížení. Když např. zaznamenává 350 kg, pak šlo o přetížení 5 g. Krátkodobé přetížení typu nárazu může člověka ohrozit tělesně i duševně. V duševnu se projevuje jako úlek. Dlouhotrvající přetížení má bohatší duševní symptomatologii. Často dochází ke kinetóze: závratím, nevolnosti, zvracení atp. Laboratorně i tréninkově se vyvolává přetížení centrifugováním, tj. působením odstředivé síly na člověka (jako na kolotoči). Krajina Krajina je komplexem přírodních činitelů, z nichž nejmocněji působí její celkový ráz, např.: horská, rozeklaná, jednotvárná, rovinná, údolní, zalesněná, bezlesá, s rybníky, jezernatá, s řekami, suchá. Kolorit krajiny: zbarvení ploch, barva a tvary prostoru-oblohy, mraků, osvětlení. Vůně. Rušnost nebo klid. Ovlivnění civilizací (např tovární stavby, sloupy elektrického vedení, lanovka). Přežití celé naší civilizace závisí na tom, zda se nám podaří udržet přírodní poměry-žít s přírodou v harmonickém svazku. Krajina působí na náladu a aktivitu. Trvalý pobyt v určité (značně osobité) krajině prý určitým způsobem ovlivňuje povahu člověka: uvádí se, že jihočeská krajina podporuje hloubavost a vážnost. Na Českomoravské vrchovině jsou prý lidé skromní a přímí. Na psychiku působí nepříznivě i fakt, že z mnoha oblastí mizí původní příroda. Roční období Střídání ročních dob rovněž ovlivňuje tělesný a duševní vývoj. Výškové a váhové přírůstky jsou největší na podzim a v zimě, nejmenší na sklonku jara. Na jaře a na podzim se zhoršují neurotické a depresivní potíže i některá tělesná onemocnění (vředová nemoc). Architektonické a technické prostředí Architektonický a technický rozvoj rovněž ovlivňuje psychiku a celkový životní styl člověka. Projevují se např. příznaky duševního přetížení a stresu se všemi důsledky, např. nespokojeností, konflikty, neurotičností, snížením zdatnosti a omezením tělesných dovedností i výskytem subjektivních a objektivních zdravotních potíží. Proto je nutno brát vlivy prostředí na člověka, včetně vlivů architektonických, daleko více v úvahu, než tomu bylo doposud, a analyzovat základní vazby a vztahy člověka, společnosti a architektury, včetně vlivu člověka na tvorbu prostoru v architektuře, jejich formu i výraz. Jde přitom o respektování humanistického zřetele na člověka, na hodnotu člověka jako osobnosti, jeho práva na spokojenost a rozvoj jeho sil, schopností a dovedností při ovlivňování a formování jeho hmotného prostředí, a to všestranně vybaveného, s vysokou kulturní úrovní. Jenom tak je možno pomocí materiálního, záměrného architektonického a řízeného urbanistického prostředí žádoucím způsobem ovlivňovat prostředí sociální. Intencionální umělé architektonické prostředí poskytuje podmínky pro určitý druh sociálního i disociálního chování lidí podobně jako prostředí přírodní. V obou případech je třeba zohledňovat proxemické závislosti, typologii prostoru a vzdáleností. Sociální prostředí Člověk je však nejen tvorem přírodním, biologickým, ale především společenským. Každý z nás je ve svém vývoji (evoluci) determinován nejen přírodním prostředím, architektonickým a technickým prostředím, ale rovněž biologicky (zejména dědičností, vrozeností a zráním, zvláštnostmi prenatálního, perinatálního a postnatálního vývoje, prodělanými nemocemi, úrazy a operacemi, smyslovými závadami a poruchami), a sociálně (učením, výchovou a komunikací v určitém sociálním a kulturním prostředí). Sociálně je člověk determinován řadou medií (např. rozhlasem, televizí, tiskem) společenských skupin (např. rodinou, školou, pracovištěm, závadovými skupinami, ale i závadovými jedinci, volnočasovými aktivitami), mezi nimiž mimořádně velkou roli hraje rodina, jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva. Vlivy specifiky země, ve které člověk vyrůstá Patří sem vliv jazyka, národnosti, módy, morálky, vědy a umění, státního zřízení, ideologie, hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomické situace, obyčejů, tabu, zábav, duchovních a kulturních tradic, historického povědomí lidí, právního stavu, kulturního společenství daného národy, společenskými vrstvami, vliv sociálních podmínek a prostorových podmínek. Velký materiálně-technický pokrok civilizace s sebou přináší stále více požitků a pohodlí. Tím však dochází i ke zvýšení celkové zchoulostivělosti (astenizace) člověka. Např. hustota osídlení posiluje konkurenci, nutí k častým kontaktům mezi jednotlivci i mezi skupinami, je stimulujícím faktorem kulturního vývoje. Přelidnění (zejména ve městech) má ovšem řadu záporů, je zdrojem chudoby, psychosociálních a zdravotních poruch i vyšší narkomanie a sebevražednosti. Vzájemné působení všech přírodních, civilizačních, kulturních, psychosociálních, genetických aj. vlivů je u každého člověka odlišné, proto je každý člověk jiný, zvláštní, neopakovatelný. Chceme-li osobnost skutečně poznat, musíme získat nejen informace o jejím aktuálním funkčním stavu, ale i informace historické, vývojové, anamnestické. Člověk je tvorem biologickým, společenským i individuálním. Biologické, sociální a individuální přitom tvoří funkční celek. Na utváření jeho osobnosti působí vedle vlivů biologických a přírodních i vlivy sociální a osobní, výchova i sebevýchova a sebeřízení. Základní determinace psychiky (biologická, sociální a individuální) mohou působit v souladu nebo v protikladu. O působení souladném hovoříme tehdy, když může člověk optimálně realizovat své vlohy, své nadání. O nesouladném působení hovoříme tehdy, když člověk žije v rozporu se zákony přírody nebo společnosti (včetně pravidel morálky) nebo i sám se sebou. Vždy musíme počítat se souhrou většího počtu činitelů při utváření osobnosti, musíme hledat mnohostrannou podmíněnost všech jevů-kladných i záporných. Každá osobnost je podmíněna biologicky, historicky, ekonomicky, geograficky, sociálně a psychologicky. Moderní psychologie bere v úvahu celý komplex a konvergenci přírodních, biologických, psychických a sociálních faktorů a také individuální úroveň autoregulace každého člověka při vývoji, utváření a rozvoji jeho psychiky a osobnosti. Preformistické biologizující teorie psychiky jsou redukcionistické, protože chápou duševní vývoj osobnosti jen jako rozvíjení předem daných dispozic a potencionalit. Některé sociologizující teorie zase přeceňují lineární a mechanický vliv prostředí a sociálních stimulů na vývoj a utváření psychiky a osobnosti. Literatura DUDA Emil: Filozofia techniky. STU: Bratislava, 1991. 834 stran. ISBN -80-22704288. HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie.Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 stran. ISBN 80-214-2203-3. ŠPIRKO, D. Základy environmentálnej filozofie. STU: Bratislava, 1999. 148 stran. ISBN 80-227-1234-5. | | » Vliv prostředí na psychosomatiku člověka |
| Vlivy mimorodinného a mimoškolního prostředí | >> | Tento typ prostředí může být buď organizovaný: kluby, turistické oddíly nebo neorganizovaný: party, přátelé, divadla, kina, kavárny, vinárny, diskotéky, společenské kluby atd. Na adolescenty a mladé lidí má mimořádně významný vliv jejich vrstevnická skupina, která s věkem pubescentů a adolescentů nabývá stále většího významu. Její kladný, ale někdy i záporný socializační vliv je nesporný. Neproblémové začlenění do dobré, na pozitivní a konstruktivní zájmy, hodnoty, cíle a aktivity zaměřené vrstevnické skupiny je předpokladem další adekvátní socializace dítěte, získání vrstevnické, skupinové, generační identity, která předchází individuální osobní identitě. Nebezpečí spočívá jak ve více méně násilné izolaci od vrstevnické skupiny, tak v možném nežádoucím vlivu destruktivních vrstevnických part, vedených často jedinci se závadami (dificilitami) nebo dokonce s poruchami chování a s poruchami osobnosti. V České republice se např. o vysokou kladnou úroveň vrstevnické činnosti české mládeže zasloužil Jaroslav Foglar (6.7.1907 – 23. 1. 1999), vynikající český dětský prozaický spisovatel a praktický sociální pedagog a sociální psycholog, který měl mimořádně kladný a rozsáhlý výchovný vliv na rozvoj psychiky a osobnosti normálních i problémových především českých, ale i zahraničních dětí několika generací. Je dokonce možno uvést, že Jaroslav Foglar byl ve 20. století v tehdejším Československu nejvýznamnějším praktickým zážitkovým pedagogem-vychovatelem, praktickým psychologem a z hlediska edukativního vlivu na psychiku a osobnost jedním z největších československých spisovatelem pro děti a mládež. Předával mládeži rozvojové cíle, předkládal ji vzory k následování (Rikitan, Rychlé šípy) a metodickou cestu, jak těchto cílů dosáhnout. Jeho masový výchovně kultivující vliv byl maximální. Foglarova koncepce výchovy a prevence závad a poruch chování a osobnosti je nesporně originální a stále efektivní. Úzce souvisí s jeho instruktážní beletrií pro děti a mládež, ze které je zřejmý mimořádný smysl pedagogicky a psychologicky orientovaného populárního spisovatele dobrodružných próz pro děti a publicisty pro individuální přístup k dětem, využívající při výchově touhy dětí po tajemství, romantice a dobrodružství, jejich soutěživosti a snahy po vyniknutí, touhy mít dosažitelný vzor k napodobování a k identifikaci, potřebu respektovat ho a potřeby zapojení se v neformálním kolektivu blízkých kamarádů a přátel. Jaroslav Foglar vycházel ve svém díle ze snahy uspokojovat správně předpokládané potřeby sdružovací intimity, dětské organizační svéráznosti, tajnůstkářství a idealistické romantiky a touhy po dobrodružství dětí tohoto životního údobí. Oddíly dětí, které vedl můžeme chápat jako předchůdce dnešních sociálně psychologických výcvikových skupin využívajících sociálního učení při formování osobnosti dětí. Stejně jako tyto skupiny v současnosti už Jaroslav Foglar dosahoval u dětí ve svých skupinách dětí zážitky komunity na základě společných zájmů a osobních vztahů, zvýšení aktivní sociální angažovanosti členů skupin (oddílů) při dosahování vytyčených skupinových i individuálních cílů. Poměrně velký počet pražských dětí (zejména ze Žižkova) v jeho skupinách měl závady i poruchy chování. Jaroslav Foglar usiloval o optimalizaci sociálního chování a sociální komunikace dětí v interakci s jinými dětmi, což patří i mezi hlavní cíle současných sociálně psychologických výcvikových skupin. Trpělivě, systematicky, plánovitě a vytrvale ovlivňoval skupinové procesy a skupinové chování v oddílech, které vedl a řídil. Dosahoval u značného počtu dětí ve svých oddílech a na táborech, které organizoval silné zážitky skupinové komunity, radosti a potěšení ze sociální komunikace, spokojenosti, pohody, pohybového vyžití a zodpovědnosti vůči druhým i sobě. Tím docházelo i k prevenci problémového chování a prožívání dětí, které se ovšem sporadicky u jednotlivců vyskytovalo i během života v oddílu i na táboře. Výskyt agresivity u problémových dětí se v průběhu času redukoval. Jeho seriály, články, knihy i přednášky a velmi bohatá osobní korespondence i jeho hromadné dopisy pro veřejnost byly výrazně pedagogicky i duševně hygienicky účinné, zejména z hlediska sebevýchovy a prevence závadových part, kriminality mládeže, alkoholismu, nikotinismu, narkomanie apod. terapeuticky pro děti využitelný je zejména kreslený seriál Rychlé šípy. Jehož první příběh vyšel časopisecky v Mladém hlasateli 17. prosince 1938. V současné době se rozpracovává problematika edukační a terapeutické korespondence. Také pro tuto formu působení na děti, mládež i dospělé měl Foglar mnoho stále využitelných praktických kreativních originálních podnětů a námětů. Dokázal mistrně a zřejmě empaticky a intuitivně využít zákonitosti přenosu z vnějšku do nitra a Komenského principu skloubení výchovy a vzdělávání s hrou. Učil přitom především vnímat co nejvíce krásu přírody a vznešenost stvoření. Princip přenosu z vnějšku do nitra uplatňoval zdůrazňováním vzorně upraveného zevnějšku, slušného vyjadřování mluvou i písmem, zdvořilosti, společenského taktu, humoru apod. Smysl pro užitečné spojení estetické výchovy a výchovy etické při prevenci alkoholismu a toxikománie je pro J. Foglara příznačný. Své zásady optimálního životního stylu předával dětem ve formě pevného řádu, který se poměrně snadno dodržuje a který si děti snadno kontrolují modrý život. Foglarův modrý život a lov třinácti bobříků souvisí s moderní praktickou a užitečnou pohybovou edukací, s výchovou ke zdraví i psychiky a osobnosti. Jako by anticipoval i moderní psychologickou teorii etického a pozitivního myšlení, což vyplývá ze sedmi zcela konkrétních a edukativně nosných zákonů modrého života, které uveřejnil např. v knize Přístav volá a Kronika ztracené stopy: 1) ráno budeš důkladně cvičit nejméně čtvrt hodiny. (Nepodaří-li se ti to někdy výjimečně pro nedostatek času, můžeš si cvičení odbýt v jinou dobu téhož dne). 2) Ráno a večer si pořádně vyčistíš zuby. 3) Umyješ se celý studenou vodou. 4) Nepromluvíš během dne ani jedno hrubé či dokonce neslušné slovo. 5) Neuděláš nic nečestného: nebudeš lhát, nikoho neošidíš, neurazíš, nikomu ani slovem neublížíš, nepoškodíš žádný majetek, ať veřejný nebo osobní. 6) Každý den vykonáš alespoň jeden, byť třeba nepatrný dobrý skutek. 7) Každý den se pokusíš zažít něco radostného – přečteš si kousek nějaké knížky, příjemně se pobavíš s dobrými kamarády, dozvíš se nějakou dobrou zprávu, někdo o tobě řekne něco hezkého, ve škole dostaneš pěknou známku, prožiješ báječnou výpravu nebo schůzku se svým klubem nebo oddílem apod. Zvláštní pozornost věnoval právem slušné mluvě. Zdůrazňoval, že slušná mluva zjemňuje a uhlazuje mysl. Jemná řeč a chování získá všude přátelství a obdiv. Člověk hrubě mluvící a jednající – jinak velmi schopný, pracovitý, ztrácí část své ceny! Moderní psychologie (Zdeněk Helus, 1982) považuje jazyk za primární kulturní nástroj, který zprostředkovává rozvoj osobnosti. Jazyk jakožto kulturní znakový systém a řeč jako jeho aktualizace v reálných procesech mezilidské komunikace má mimořádný vliv na kvalitu rozvoje osobnosti každého jednotlivce. Třináct bobříků (mrštnosti, míření, záchrany, plavce, dobrých činů, odvahy, květin, velkého mlčení, osamělosti, zručnosti, síly, hladu, ušlechtilosti) jako by vycházelo z behavioristických teorií učení a výchovy i léčení. Jenom některé jejich normy je vhodné přehodnotit. Podařilo se mu zvláště zdařile skloubit prvky pohybové, ekologické a morální výchovy a výchovy ke zdraví během volnočasových aktivit dětí a mládeže. Byl opakovaně dokonce i za totality vyznamenáván za zásluhy o rozvoj československé tělovýchovy. Zasloužil se také o rozvoj dětské turistiky. Vedl v dobách totality alespoň turistický oddíl dětí a mládeže. Dokázal se mimořádně vcítit do psychiky a osobnosti dětí (zejména v období prepuberty či jak se dnes uvádí rané adolescence) a rozdávat dětem radost a potěšení. Projevil se jako mimořádně talentovaný praktický dětský psycholog a pedagog, který zkonstruoval řadu původních edukativních metodik a her rozvíjejících nejen fantazii, myšlení a postoje dětí, ale globálně celou jejich psychiku a osobnost. Velmi úspěšné bylo i jeho korespondenční působení, a to jak prostřednictvím individuálních, tak hromadných dopisů. Jeho dopisy měly edukativní i psychoterapeutický dopad. Výchovně preventivně jsou zvláště významné jeho tzv. dlouhodobé hry, které probíhají po celý rok a vrcholí na prázdninovém táboře. Tak pracovalo podle vzoru Jaroslava Foglara např. v pedagogicko – psychologické poradně v městě Brně oddělení pro výchovnou problematiku dětí i řada jiných pedagogicko-psychologických poraden v České republice. Odborné poradny byly inspirovány i hlasatelskými a vpředovskými čtenářskými kluby Jaroslava Foglara, kde bylo využito vývojového faktu, že děti v určitém věku (zejména chlapci) se sdružují do part. Každá skupinka má již svého vůdce. Tyto spontánní a neformální dětské organizace mají pro děti zvláštní kouzlo. Tohoto faktu dovedl při výchově využít právě Jaroslav Foglar. Jeho klub Rychlé šípy přitom soupeřil s partou Dlouhého Bidla, Štětináče a uplakaného Bohouše. Osudy těchto skupinek byly publikovány v časopisu Mladý hlasatel a Vpřed a těšily se mimořádně velké oblibě dětí, chlapců i dívek. Na rozdíl od čtenářských klubů však tréninkové sociálně psychologické skupiny pro děti v poradnách byly vedeny dospělými psychology a pedagogy. V Brně se taková skupina léta nazývala Argonauti. Měla ovšem blíže k foglarovskému oddílu než klubu. Vedení čtenářských klubů stejně starými nebo dokonce mladšími členy klubu patří mezi slabiny klubů, a proto se jich mnoho nedožilo delšího trvání. Upoutával děti, motivoval je dobrodružnou hrou, která působila na fantazii dětí a jejich potřebu prožívat tajemství. Do her vždy vkládal maximum nenápadných, indirektivních výchovných, reedukativních a psychoterapeutických vlivů, přičemž vlastní výchovné působení zůstávalo skryto. Snad v tom je právě jedno z hlavních tajemství výchovné, převýchovné i psychicky léčebné úspěšnosti u dětí. Působil vždy nejenom tím, co přímo napsal, ale i tím co pouze naznačil, napověděl, nenápadně podnítil, vzbudil, čím rozněcoval dětskou fantazii, dětské zájmy, potřeby a motivaci vůbec. Foglar zastával myšlenku, že výchova je snadná věc, když se jí člověk cele věnuje. Suploval mnoha dětem ve svém oddílu Hoši od Bobří řeky (původně pražská skautská dvojka), který vedl celých šedesát let často insuficietní rodinnou výchovu. Jeho cílem bylo přivést děti od výchovy k sebevýchově vlastní osobnosti, k její individuální kultivaci, což je velmi moderní pojetí této problematiky v současné pedagogické teorii. Jeho výchovný systém směřoval k maximální autonomii etické osobnosti. Obecný souhlas s určitým chováním a prožíváním nepovažoval vždy za rozhodující míru správnosti jednání. Věřil, že jenom kvalitní jednotlivci mohou utvořit kvalitní skupiny a kolektivy. Stálo by za to hlouběji se zabývat také faktem, že dnes je Foglarovo dílo vyhledáváno a čteno již mladšími dětmi, než tomu bylo dříve. Jeho kreslené seriály se zaujetím čtou již děti šestileté. Není výjimkou, že i děti předškolního věku si nechají předčítat příběhy pětice Rychlých šípů a jejich pozornost je při tom neobvykle vytrvalá. Foglarův výchovný systém je inspirativní nejen pro práci s normálními, ale snad ještě více pro práci s problémovými dětmi. V osobním rozhovoru mi Jaroslav Foglar v roce 1987 sdělil, že právě problémových dětí, nejenom dětí s andělskou povahou, vychoval také značné množství. Mnoho podnětů z díla J. Foglara lze využívat v odborné pedagogicko-psychologické poradenské práci s normálními i problémovými dětmi. Dokazují to dnes již početné závěrečné a diplomní práce pedagogů a psychologů. V Pedagogicko-psychologické poradně města Brna se využívaly myšlenky a metody Jaroslava Foglara, a to zejména v chlapeckých a dívčích výchovných skupinách problémové mládeže, tedy mládeže se závadami a poruchami chování. V práci dívčích skupin během školního roku i během prázdninových psychorehabilitačních táborů měla největší úspěch Ing. Anna Machová a Věra Sláviková. V práci chlapeckých skupin to byl PhDr. Mgr. Jaroslav Štěpaník, PhDr.Tomáš Novák a PhDr. Drahomír Balaštík. Zejména PhDr. Drahomír Balaštík propracoval činnost s problémovými chlapci do největších podrobností. Svou chlapeckou skupinu nazval Argonauti. Mnozí poradenští pracovníci využívali a využívají např. modifikací myšlenky bodování, kterou J. Foglar, velmi úspěšně propracoval. Jaroslav Foglar bodoval docházku, přesnost, vzorný kroj, upravený zevnějšek, závody v nejrůznějších vědomostech a schopnostech, kázeň, skládání zkoušek, práci pro oddíl, úroveň slovního vyjadřování mluvy), školní prospěch, vedení různých osobních i oddílových písemností (deníků, kronik), umístění v různých užitečných hrách, plnění umluvených povinností atd. Vyhodnocování probíhalo většinou po měsíci. A kolik bodů a za co dával? Za účast na oddílové či družinové schůzce a nedělním podniku po osmi bodech, za opoždění či předčasný odchod byly strženy dva body. Za různé drobné i větší dobrovolné práce pro oddíl dával od jednoho do tří bodů, nejvýše však jen deset bodů měsíčně. (říkal jim Dobrovolná Desítka). Cílem Foglarovy nenápadné a skryté výchovné koncepce bylo vychovávat zdravé a otužilé děti a mládež, ze kterých by rostli duchovně a morálně silní dospělí, dobří lidé s dobrou vůlí, s úctou ke člověku a jeho životu a s láskou k přírodě. Chtěl vychovávat lidi odolné pro boj se zlem a s nepravostmi a podvody všeho druhu. Chtěl pomoci učinit svět humánnějším. Hlavním argumentem svědčícím pro kvality Foglarova díla je, že je dětmi stále vyhledáváno a čteno. Dokud tomu tak bude, budou jeho dílo a jeho výchovný systém stále živé. Foglarova výchovná koncepce i jeho spisovatelské dílo je moderní tím, že slouží spravedlnosti mezi lidmi a bojuje se vším co dehonestuje, znehodnocuje individuální osobnost dítěte i dospělého. Je třeba podporovat aktivity uspokojující v mimorodinném, mimoškolním a mimopracovním prostředí potřebu přiměřeného sociálního začlenění, potřebu sociálních podnětů a jejich řádu, potřebu jistoty a bezpečí a kladných emočních vztahů a adekvátní životní perpektivy Při práci s dětmi je nutno plně respektovat principy Úmluvy o právech dítěte. Česká republika je touto úmluvou vázána od 1. ledna 1993. Úmluva o právech dítěte vychází z toho, že práva dětí jsou součástí lidských práv, ale vzhledem k věku dětí a mladých lidí mají svá specifika i odlišnosti: např. právo na rodinu, na vzdělání, na ochranu a hlavně, na často opomíjené právo na ožnout vyjadřovat se ke všemu, co se jich týká. Všechna práva dětí jsou založena na premise, že všichni musí jednat tak, aby bylo dosaženo nejlepšího řešení pro dítě, tedy, aby se jednalo v jeho nejlepším zájmu. V Úmluvě jsou čtyři kategorie práv: 1) práva na život a přežití (tedy výživu, přístřeší, přístup ke zdravotním službám a odpovídající životní úroveň) 2) práva na rozvoj (na vzdělání, hru a odpočinek, kulturní činnost, přístup k informacím, svobodu myšlení, přesvědčení a náboženství) 3) práva ochranná (péče o děti uprchlíků, ochrana před týráním, zneužíváním a zanedbáváním, před zneužíváním v systému trestního práva, před účastí v ozbrojených konfliktech, před dětskou prací a před užíváním drog a sexuálním zneužíváním) 4) práva participační (svobodně vyjádřit své názory, moci se podílet na rozhodování o věcech, jež se týkají jejich životů, vstupovat do spolků a pokojně se shromažďovat). | | » Vlivy mimorodinného a mimoškolního prostředí |
| vlivy přírody na duševno | >> | Znalosti o vlivu prostředí na psychiku a osobnost nám mohou významně pomoci pochopit příčiny normálního, žádoucího a přiměřeného i nežádoucího a abnormálního chování a prožívání člověka. Navíc nám tato znalost pomůže zvolit správný způsob i sociální komunikace, intervence, regulace či autoregulace chování a prožívání. Obecnými otázkami životního prostředí se zabývá např. slovenský filozof Emil Duda v publikaci Filozofie techniky a Dušan Špirko v příručce Základy environmentální filozofie. Fenomén archetypálního neverbálního imprintigu ("vtištění") vnímaného prostředí v útlém věku je dán geneticky. Dochází k němu v prostředí přírodním i civilizačním (kulturním), a to zejména v rodině. Na hluboký vliv přírody a domova na utváření osobnosti mají pevné emoční vazby většiny lidí k rodnému místu, dětství a dospívání. Z didaktických důvodů lze rozdělit prostředí na: přírodní, architektonické a technické, sociální. Přírodní prostředí Na vývoj osobnosti působí celá řada přírodních činitelů, např.: podnebí, kosmické vlivy, meteorologické vlivy, gravitační vlivy, krajina a roční období. Podnebí působí prostřednictvím potravy na hustotu obyvatelstva a na rozdělení bohatství. Kosmické vlivy Slunce působí v přiměřené kvantitě blahodárně na tělesné a duševní zdraví (vyjma astmatiků a alergiků), podporuje tvorbu vitaminu D v těle, povzbuzuje činnost nervové soustavy, zvyšuje celkový tonus (napětí) organismu, zlepšuje náladu, pomáhá léčit některé nemoci. Přehřátí (sluneční úžeh) naopak škodí, způsobuje nervové podráždění apod. Lidé v krajích s intenzivním slunečním zářením rychleji zrají a stárnou. Nadužívání slunečního záření vede často k rakovině kůže. Měsíc: u citlivých osob vyvolává neklid a neklidný spánek až somnambulismus (náměsíčnictví, tj. pohybové reakce i chůzi ve spánku). Také epileptické záchvaty jsou rozloženy podle měsíčních fází, podobně pokusy o sebevraždu přibývají úměrně s růstem měsíce. Kosmické záření: může být rovněž zatěžujícím činitelem. V poslední době kosmické záření i zemská radioaktivita stoupají. Objektivně se místní záření projevuje zarudnutím kůže, později vypadáváním vlasů a vousů. Při velkých dávkách ozáření se objevují vředy. Dostavuje se nevolnost, nechutenství, zvracení, průjmy, celková únava, apatie střídaná neklidem, pocení a bolesti hlavy. Záření v organismu poškozuje pohlavní buňky a kostní dřeň. (Během svého života je za normálních podmínek člověk ozářen dávkou asi šesti rentgenů.) Uvádí se, že radioaktivní záření urychluje stárnutí. Meteorologické vlivy Teplota vzduchu působí v souvislosti s vlhkostí a prouděním vzduchu. V suchém nebo proudícím vzduchu člověk snese vyšší teplotu. Pro pracovní výkon člověka a dobrou náladu je optimální teplota 16-20oC. Člověk potřebuje nejenom optimální teplotu, ale i změnu teploty v jistém rozmezí, aby byl spokojený a výkonný. Neměnnost unavuje. Přílišný chlad a přílišné teplo mají na člověka stresující zátěžové účinky. Při působení chladu se nejprve objevuje piloerekce, "husí kůže", svalový třes, neuspořádané pohyby, únava a malátnost, pak apatie a lhostejnost podchlazených. Většina lidí zbloudilých v zimě ztrácí po nějaké době zájem na dalším hledání cesty. Stulí se na sníh, usne a zmrzne. Hlavní je prodloužit cílevědomou aktivitu člověka vystaveného chladu. Schopnost vzdorovat chladu - otužilost - je výsledkem postupné adaptace organismu na chlad. Také silné sociální motivy (soutěž, exhibice) prodlužují schopnost odolávat chladu. Odborně kontrolované snížení teploty těla (hibernace) má značný význam při některých lékařských zákrocích. Přehřátí vede k horečce, úžehu, úpalu. V suchém prostředí člověk snáší velmi vysoké teploty (sauna). Vlhké teplo se snáší hůře. Oděv má izolační funkci. Při svléknutí oděvu přijímá tělo o tolik více tepla, jako by se teplota vzduchu zvětšila asi o pět stupňů Celsia. Proto je oděv součástí prevence proti přehřátí. Bývá označován za jakousi "druhou kůži člověka". Je třeba usilovat o optimální tepelnou pohodu pro člověka. Pro přirozený a zdravý způsob života má velký význam infračervené tepelné záření, které proniká hluboko do pokožky člověka a podporuje krevní oběh, výměnu látkovou a hormonální regulaci. Zejména z otevřeného plamene vycházejí (podobně jako ze slunce) nejen infračervené tepelné paprsky, ale i četné vlnové délky světelného a barevného spektra ultrafialového záření a také elektrony a ionty. Světelné a barevné paprsky se úspěšně používají v tzv. barvové terapii. Účinné jsou hlavně teplé barvy plamene. Otevřený plamen navíc pomáhá sváteční, příjemné náladě, je nositelem optimismu a přispívá k relaxaci, uvolnění člověka a jeho abreakci. Monotonní (vyrovnané) topné klima, se kterým se můžeme setkat v moderních domech, není optimální. Není zdravé, když např. všechny automaticky tepelně řízené místnosti mají přibližně stejnou teplotu. Variacemi se lidský organismus otužuje a podněcuje se tepelná regulace těla. V opačném případě organismus zchoulostiví a stává se náchylným k nemocem. Vlhkost vzduchu: optimální je 50-60 % relativní vlhkost. Méně než 40 % působí už nepříznivě na náladu a výkonnost. Způsobuje pocit napětí, žízně, stísněnost, únavu. Místnost s ústředním topením bez odpařovače vody má vlhkost často méně než 30 %! Čistota vzduchu: má velký vliv na výkonnost a náladu. Je-li vzduch delší dobu nevětraný, vydýchaný, zakouřený, dochází k podráždění, neklidu, a nakonec k únavě, zhoršení pozornosti a vybavování. Vzduch nasycený ozonem nebo kysličníkem uhličitým vyvolává nesoustředěnost, otupělost. Větrat by se mělo průvanem (1 až 2 minuty každou hodinu). Proudění vzduchu: vánek působí povzbudivě na duševní činnost i tělesnou výkonnost, není-li příliš suchý nebo horký. Vítr, zvláště na jaře, může u citlivých osob vyvolat rozechvění, neklid, nesoustředěnost. Žáci bývají nejméně ukáznění v březnu a dubnu. Italové omlouvají nedbalost v plnění povinností i výtržnosti v době vanutí jihoevropského větru cirocco. Rovněž amok (druh šílenství) se připisuje určitému proudění vzduchu (monzunům). Změna počasí: citlivé osoby reagují na klimatické změny často už předem různými tělesnými bolestmi (bolesti v kloubech, píchání) i duševními příznaky (únava, nespavost aj.). Pro dobrou adaptaci člověka na meteorologické změny jsou důležité předpovědi biometeorologických rizikových stupňů. Studená fronta, vzestup tlaku vzduchu a převaha záporných iontů v ovzduší navazují sympatikotonii a způsobují kromě řady tělesných příznaků zvýšenou dráždivost synapsí a nervových zakončení, zkrácení reakční doby, zvýšenou tělesnou dráždivost, dobrou pracovní výkonnost, dobrou náladu, zvýšenou vnímavost a lehkost asociací. Teplá fronta, pokles tlaku a převaha kladných iontů v ovzduší navozují parasympatikotonii a projevují se mimo jiné útlumem nálady, depresemi, zhoršením výkonnosti, prodloužením reakční doby (zejm. na optické a akustické podněty), poklesem tělesné pohybové dráždivosti, sklonem k bolestem hlavy. Kladné ionty převažují v nevětraných, uzavřených místnostech. Dostatečně známý je vliv bouří a dešťů, kterým uvedené klimatické změny obvykle předcházejí. Jestliže se mění atmosférický tlak a parciální tlaky jednotlivých plynů atmosféry, má to tedy pro člověka zátěžové důsledky. U změn tlaku mluvíme o jevech dysbarismu. Nedostatek kyslíku, hypoxii vyvolává např. pobyt člověka ve výškách. Duševní stav člověka i jeho psychosomatické potíže jsou na změny atmosférického tlaku značně citlivé. Za určitých klimatických podmínek dochází ke změnám nálady, k neklidu a nejrůznějším psychosomatickým dysbalancím. Někdy se to děje již při běžném kolísání atmosférického tlaku způsobeném změnami počasí. Těmito jevy se komplexně zabývá bioklimatologie. Podle vnímavosti vůči klimatickým poměrům se rozeznávají různé typy lidí: teplomilní a indiferentní k chladnu, chladna se bojící, chladnomilní a lhostejní k teplu, vyhýbající se teplu, milující kontrast a lhostejní k vyrovnání, lhostejní ke kontrastu, ale nepřející si změny, vyrovnaní. Každému typu se nejlépe daří v těch podmínkách, které mu odpovídají. Lidé, kteří reagují citlivěji na počasí než ostatní osoby, jsou tzv. meteorosenzitivní. Gravitační vlivy Člověk je trvale adaptován na zemskou přitažlivost, která je v praxi vyjádřená jeho tělesnou hmotností. V praxi jsou aktuální otázky přetížení. Stav beztíže se vyskytuje převážně jen v kosmonautice a jinde může být jen relativní. K přetížení dochází, když se mění rychlost nebo směr pohybu. Je to např. při intenzivní akceleraci nebo zastavování motorového vozidla, při dopadech po seskoku padákem, při skocích do vody atp. Přetížení se vyjadřuje v násobcích hmotnosti těla. Když např. 70 kilogramový člověk vyskočí z okna a na místo jeho dopadu umístíme váhu, potom výchylka této váhy v okamžiku dopadu měří přetížení. Když např. zaznamenává 350 kg, pak šlo o přetížení 5g. Krátkodobé přetížení typu nárazu může člověka ohrozit tělesně i duševně. V duševnu se projevuje jako úlek. Dlouhotrvající přetížení má bohatší duševní symptomatologii. Často dochází ke kinetóze: závratím, nevolnosti, zvracení atp. Laboratorně i tréninkově se vyvolává přetížení centrifugováním, tj. působením odstředivé síly na člověka (jako na kolotoči). Krajina Krajina je komplexem přírodních činitelů, z nichž nejmocněji působí její celkový ráz: horská, rozeklaná, jednotvárná, rovina, údolí, zalesněná, bezlesá, jezernatá, s řekami, suchá atd.. Kolorit krajiny: zbarvení ploch, barva prostoru - oblohy, mraků, osvětlení atd., vůně, rušnost nebo klid, ovlivněnost civilizací (stavby, sloupy elektrického vedení, lanovka apod.). Přežití celé naší civilizace závisí na tom, zda se nám podaří udržet přírodní poměry - žít s přírodou v harmonickém svazku. Krajina působí na náladu a aktivitu. Trvalý pobyt v určité (značně osobité) krajině prý určitým způsobem ovlivňuje povahu člověka: říká se, že jihočeská krajina podporuje hloubavost a vážnost. Na Českomoravské vrchovině jsou prý lidé skromní a přímí atd. Na psychiku působí nepříznivě i fakt, že z mnoha oblastí mizí původní příroda. Roční období Střídání ročních dob rovněž ovlivňuje tělesný a duševní vývoj. Výškové a váhové přírůstky jsou největší na podzim a v zimě, nejmenší na sklonku jara. Na jaře a na podzim se zhoršují neurotické a depresivní potíže i některá tělesná onemocnění (vředová nemoc). Architektonické a technické prostředí Architektonický a technický rozvoj rovněž ovlivňuje psychiku a celkový životní styl člověka. Projevují se např. příznaky duševního přetížení a stresu se všemi důsledky, např. nespokojeností, konflikty, neurotizací, snížením zdatnosti a omezením tělesných dovedností i výskytem subjektivních a objektivních zdravotních potíží. Proto je nutno brát vlivy prostředí na člověka, včetně vlivů architektonických, daleko více v úvahu, než tomu bylo doposud, a analyzovat základní vazby a vztahy člověka, společnosti a architektury, včetně vlivu člověka na tvorbu prostoru v architektuře, jejich formu i výraz. Jde přitom o respektování humanistického zřetele na člověka, na hodnotu člověka jako osobnosti, jeho práva na spokojenost a rozvoj jeho sil, schopností a dovedností při ovlivňování a formování jeho hmotného prostředí, a to všestranně vybaveného, s vysokou kulturní úrovní. Jenom tak je možno pomocí materiálního, záměrného architektonického a řízeného urbanistického prostředí žádoucím způsobem ovlivňovat prostředí sociální. Intencionální umělé architektonické prostředí poskytuje podmínky pro určitý druh sociálního i disociálního chování lidí podobně jako prostředí přírodní. V obou případech je třeba zohledňovat proxemické závislosti, typologii prostoru a vzdáleností. Sociální prostředí Člověk je však nejen tvorem přírodním, biologickým, ale především společenským. Každý z nás je ve svém vývoji (evoluci) determinován nejen přírodním prostředím, architektonickým a technickým prostředím, ale rovněž biologicky (zejména dědičností, vrozeností a zráním, zvláštnostmi prenatálního, perinatálního a postnatálního vývoje, prodělanými nemocemi, úrazy a operacemi, smyslovými závadami a poruchami), a sociálně (učením, výchovou a komunikací v určitém sociálním a kulturním prostředí). Sociálně je člověk determinován řadou medií (např. rozhlasem, televizí, tiskem) společenských skupin (např. rodinou, školou, pracovištěm, závadovými skupinami, ale i závadovými jedinci, volnočasovými aktivitami), mezi nimiž mimořádně velkou roli hraje rodina, jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva. Vlivy specifiky země, ve které člověk vyrůstá Patří sem vliv jazyka, národnosti, módy, morálky, vědy a umění, státního zřízení, ideologie, hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomické situace, obyčejů, tabu, zábav, duchovních a kulturních tradic, historického povědomí lidí, právního stavu, kulturního společenství daného národy, společenskými vrstvami, vliv sociálních podmínek a prostorových podmínek. Velký materiálně-technický pokrok civilizace s sebou přináší stále více požitků a pohodlí. Tím však dochází i ke zvýšení celkové zchoulostivělosti (astenizaci) člověka. Např. hustota osídlení posiluje konkurenci, nutí k častým kontaktům mezi jednotlivci i mezi skupinami, je stimulujícím faktorem kulturního vývoje. Přelidnění (zejména ve městech) má ovšem řadu záporů, je zdrojem chudoby, psychosociálních a zdravotních poruch i vyšší narkomanie a sebevražednosti. Vzájemné působení všech sociálních, biologických aj. vlivů je u každého člověka odlišné, proto je každý člověk jiný, zvláštní, neopakovatelný. Chceme-li osobnost skutečně poznat, musíme získat nejen informace o jejím aktuálním funkčním stavu, ale i informace historické, vývojové, anamnestické. Člověk je tvorem biologickým, společenským i individuálním. Biologické, sociální a individuální přitom tvoří funkční celek. Na utváření jeho osobnosti působí vedle vlivů biologických a přírodních i vlivy sociální a osobní, výchova i sebevýchova a sebeřízení. Základní determinace psychiky (biologická, sociální a individuální) mohou působit v souladu nebo v protikladu. O působení souladném hovoříme tehdy, když může člověk optimálně realizovat své vlohy, své nadání. O nesouladném působení hovoříme tehdy, když člověk žije v rozporu se zákony přírody nebo společnosti (včetně pravidel morálky) nebo i sám se sebou. Vždy musíme počítat se souhrou většího počtu činitelů při utváření osobnosti, musíme hledat mnohostrannou podmíněnost všech jevů - kladných i záporných. Každá osobnost je podmíněna biologicky, historicky, ekonomicky, geograficky, sociálně a psychologicky. Moderní psychologie bere v úvahu celý komplex a konvergenci přírodních, biologických, psychických a sociálních faktorů a také individuální úroveň autoregulace každého člověka při vývoji, utváření a rozvoji jeho psychiky a osobnosti. Preformistické biologizující teorie psychiky jsou redukcionistické, protože chápou duševní vývoj osobnosti jen jako rozvíjení předem daných dispozic a potencionalit. Některé sociologizující teorie zase přeceňují lineární a mechanický vliv prostředí a sociálních stimulů na vývoj a utváření psychiky a osobnosti. Literatura DUDA Emil: Filozofia techniky. STU: Bratislava, 1991. 834 stran. ISBN -80- 22704288. HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie.Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 stran. ISBN 80-214-2203-3. ŠPIRKO, D. Základy environmentálnej filozofie. STU: Bratislava, 1999. 148 stran. ISBN 80-227-1234-5. | | » vlivy přírody na duševno |
| vlivy rodinného prostředí | >> | viz rodina a vývoj dětí | | » vlivy rodinného prostředí |
| vlivy specifiky národní a dobové kultury | >> | Patří sem vliv jazyka, národnosti, módy, morálky, vědy a umění, státního zřízení, ideologie, hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomické situace, obyčejů, tabu, zábav, duchovních a kulturních tradic, historického povědomí lidí, právního stavu, kulturního společenství daného národy, společenskými vrstvami, vliv sociálních podmínek a prostorových podmínek. Kultura je jakési kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny či kategorie od jiné (Hofstede, 1999). Je odevzdávána převážně učením, výchovou, socializací, nikoliv geneticky. Velký materiálně-technický pokrok civilizace s sebou přináší stále více požitků a pohodlí. Tím však dochází i ke zvýšení celkové zchoulostivělosti (astenizaci) člověka. Např. hustota osídlení posiluje konkurenci, nutí k častým kontaktům mezi jednotlivci i mezi skupinami, je stimulujícím faktorem kulturního vývoje. Přelidnění (zejména ve městech) má ovšem řadu záporů, je zdrojem chudoby, psychosociálních a zdravotních poruch i vyšší narkomanie a sebevražednosti Současná globalizace vyžaduje, aby si lidé trénovali a osvojili, nejen své národní ale i adekvátní interkulturní komunikační kompetence, tj. takové dovednosti a rysy jejich osobnosti (chování i prožívání), které jim umožní adekvátně komunikovat a fungovat ve více kulturním kontextu. Jinak se nevyhnou interkulturním šokům, protože budou vstupovat nepřipraveni do komunikačního procesu s odlišnými kulturami, jejichž příslušníci mají často velmi odlišný jazyk, symboly, artefakty , komunikační etiketu a specifické kognitivní, volní a emocionální struktury psychiky a osobnosti i specifické hodnoty, konvence, komplimenty, zdvořilosti, rituály, ceremoniály, právní a morální i zdravotní a hygienické normy, náboženská pravidla, vzorce chování a prožívání i odlišné hodnocení skutečnosti. Vzájemné působení všech sociálních, individuálně psychologických, biologických aj. vlivů je u každého člověka odlišné, proto je každý člověk jiný, zvláštní, neopakovatelný. Chceme-li osobnost skutečně poznat, musíme získat nejen informace o jejím aktuálním funkčním stavu, ale i informace historické, vývojové, anamnestické. Mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti patří: přijmout vlastní tělesný zjev, konstituci a zdravotní stav a mužskou či ženskou roli v životě, vytvářet zralé vztahy a komunikační aktivity s ostatními lidmi, získat adekvátní vzdělání a kvalifikaci pro povolání, usilovat se celoživotní sebevzdělávání a sebevýchovu, vykonávat kompetentně a kvalifikovaně své povolání, získat a stabilizovat ekonomickou nezávislost, realizovat v životě a v práci sociálně odpovědné jednání, založit, stabilizovat a průběžně harmonizovat své manželství a rodinný život, usilovat o vlastní skupinovou i individuální (kultivovanou a etickou) osobní identitu, tedy především o vědomí toho, kdo člověk je, jaké má kapacity, potencionality, přednosti i zápory a nedostatky, ke komu patří a kam směřuje, jaké místo má ve světě, jakých cílů a hodnot chce dosáhnout. | | » vlivy specifiky národní a dobové kultury |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146
