ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu c
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| cella penaria | >> | zvláštní místnost; komora; spíž |  | » cella penaria |
| cellarium | >> | klášterní zásobárna | | » cellarium |
| celní cent | >> | jednotka hmotnosti vídeňského měrného systému; 1 celní cent = 50 kg (100 celních liber) | | » celní cent |
| celofán | >> | průsvitná plastová fólie z regenerované celulózy | » celofán | |
| celostní a tvarová psychologie | >> | TVAROVÁ A CELOSTNÍ PSYCHOLOGIE (gestaltismus) byla reakcí na elementové, atomistické a mechanicko-asocianistické pojetí duševní činnosti. Tvaroví a celostní psychologové odmítli názor, podle kterého by duševno mohlo být pochopeno jako pouhá sumace prvků duševní činnosti, a to proto, že v duševním dění má vše určitou celostní strukturu, tvar, nerozložitelný celek. Tato celostní struktura určuje jednotlivé prvky a nikoliv naopak, jak se domnívali asocianisté. V rámci gestaltismu se někdy hovoří o odnoži berlínské do které patřil německý psycholog Max Wertheimer (1880-1943), který popsal např. od stroboskopického efektu odvozenou iluzi zdánlivého pohybu (fenomén fí), kdy podněty vyskytující se současně nebo rychle po sobě jsou vnímány jako celek (tvar), který se nedá převést na součet částí, Kurt Koffka (1886-1941) a Wolfgang Köhler (1887 - 1967), který formuloval např. učení vhledem, které vzniká náhlým pochopením vztahových souvislostí mezi prvky přítomnými v dané situaci (opice: banán - tyč). Do odnože lipské patřili Felix Krueger (1874 - 1948), Friedrich Sander, autor pojmu celostní kvalita Hans Volkelt a Albert Wellek. Berlínská škola považovala za nejdůležitější pojem tvar, kdežto lipská škola pojem celek. Mnozí celostní psychologové považovali sjednocující celostní činnost mozkové kůry člověka za nepoznatelnou. Kurt Koffka a Narziss Kasper Ach (1871 - 1946) zdůrazňovali význam tzv. determinující tendence při vnímání celků a v myšlení. Jde o jakousi setrvačnost, perseveraci. Ach v tomto směru konal pokusy i v hypnotickém spánku. Celek (tvar) je podle gestaltistů více než součet částí. Části jsou na celku závislé. Celek obsahuje kvalitu sebe sama, která je dokonce dílčím kvalitám fenomenálně a funkčně nadřazená. Je-li změněna část celku, změní se i tento celek a nabývá nových kvalit. Dominance celku znamená, že si uvědomujeme zřetelněji celek než jeho části. Části jsou závislé na celku, tvaru, struktuře. Genetická dominance celku znamená, že v mládí ještě více převládá celek nad částmi. Průběhovou stránku duševních procesů určuje cíl. Celostní psychologie klade také důraz na naši tendenci k smysluplným celkům a k pregnantnosti našich představ. Myšlení je považováno za členité celky se specifickou dynamikou. Posledním členem myšlenkového průběhu je dosažení cíle. Volní jevy jsou považovány za dynamické celky s počátečním a konečným členem. Hybnou silou je vnitřní napětí zaměřené k určitému cíli. Wertheimer je navíc objevitelem tzv. ,,fí" fenomenu, čili iluze pohybu. Působil ve Frankfurtu, v Berlíně a v New Yorku. Důležitým fenomenem gestaltistů je fenomen figury a pozadí (závislost vnímání na zaměření pozornosti). Všechno naše vnímání je rozčleněno či rozrůzněno na figuru a pozadí, tedy na sféru vyššího stupně či jasnosti vědomí a nižšího stupně či jasnosti vědomí. Americký psycholog polského původu Solomon E. Asch (1907 - 1996) v rámci tradice tvarové psychologie prováděl experimentální studie přesvědčování, sociálního tlaku na jednotlivce a konformity. Dánský profesor psychologie na univerzitě v Kodani Edgar Rubin (1886-1951) ilustroval zákon figura a pozadí tzv. Rubinovým pohárem (či Rubinovu vázou), avšak sám se za představitele gestaltistů nepovažoval. Zabýval se zejména hmatovou citlivostí. U nás byl čelným představitelem celostní a tvarové psychologie brněnský psycholog a vysokoškolský pedagog Ferdinand Kratina (1885 - 1944). Jeho vynikající učebnice psychologie vyšla až po jeho smrti (1947). Z jeho empirických výzkumů se často cituje monografie o eidetické vloze (1930). Na rozdíl od experimentálního zaměření brněnského Rostoharova psychologického ústavu kde Ferdinand Kratina pracoval, směřoval více k syntetickým pracím. Jeho studie z celostní a tvarové psychologie a psychologie osobnosti vyjadřují osobité názory a vyznačují se vytříbenými formulacemi. To, že tvar je novou kvalitou a nikoliv prostým součtem prvků demonstroval ilustrativně rakouský psycholog a filozof, profesor na německé univerzitě v Praze Christian von Ehrenfels (1859 - 1932). Tak např. melodie zůstává tou samou melodií, i když ji transformujeme do jiné stupnice a její elementy (tóny) se změní. Obdobné platí při nakreslení obrazce jinými barvami či v jiné poloze. V Praze na německé univerzitě vyučoval v letech 1896-1929. Hodně se zabýval axiologií. Byl též dramatickým spisovatelem. V Praze se např. hrála jeho truchlohra Hvězdná nevěsta. Z berlinské odnože gestaltismu vyšel také americký sociální psycholog a sociolog německého původu, žijící od roku 1933 v USA a působící na univerzitě v Iově Kurt Lewin (1890 - 1947). Analyzoval např. agresivní chování a způsoby řešení konfliktů. Osobnost člověka pojímá jako složitou strukturu, diferencovaný a integrovaný celek, který se pohybuje v ,,silovém" životním poli, jehož je součástí. Objekty v tomto poli mají pro jedince rozdílnou přitažlivost a odpudivost. Kurt Lewin používá pojmu valence, který vyjadřuje skutečnost, že osoby a věci v "silovém" poli mají pro jedince kladnou či zápornou, větší či menší hodnotu, cenu. To je teoretické východisko Lewinovy koncepce konfliktů. Některý předmět člověka přitahuje, zatímco jiný ho odpuzuje, popřípadě ho stejnou silou odpuzují či přitahují stejně významné cíle jednání. Mezi cíl a osobnost se přitom zpravidla staví překážky, jež je třeba odstranit nebo překonat. V Lewinově pojetí silového pole mají objekty v prostředí vybízivý charakter a vyvolávají činnost jedince. Vedle těchto objektů s různou valencí existují také motivy osobnosti, které jsou hnací silou. Jeho teorie úmyslného jednání vychází z představy, že v okamžiku rozhodnutí vzniká determinující tendence a stav napětí, který uvádí do pohybu jednání směrem k cíli. Tento stav napětí nazval kvazi potřebou (pseudopotřebou). Přijetí úkolu je část celku, vyřešení úkolu je celek. Část má tendenci změnit se v celek. Strukturovaný (členitý) celek je souhrn všech vztahů mezi všemi částmi. Francouzský filozof a politik Roger Garaudy (1913- 2012), vyjádřil názor, že člověk je součástí přírody, ale lidské dějiny se řídí svými vlastními zákony. Člověka nelze redukovat na souhrn jeho existenčních podmínek. Podstata dialektiky je právě v tom, že celek není pouhým souhrnem prvků, z nichž se skládá. Neogestaltisté zkoumají sociální chování z hlediska kognitivních procesů a vyslovují teorie sociální rovnováhy, např. teorii kognitivní disonance americký sociální psycholog Leon Festinger [1919-1989], M. J. Rosenberg), teorii sebepercepce (americký psycholog Daryl J. Bem, [1938] a teorii kongruence (americký psycholog Charles Egerton Osgood /1916 - 1991/, P. H. Tannenbaum). Významné je sociálně psychologická sociální percepce a teorie kauzální atribuce při interpersonálním vnímání (německý psycholog Fritz Heider [1896-1988], američtí psychologové E. E. Jones a H. H. Kelley). Celostní psychologové se mohli opírat i o některé myšlenky starořeckých myslitelů. Např. Anaximandros (610 - 546př.n.l.) uváděl, že části se mění, celek však zůstává neproměnný. Pythagorejci rovněž předpokládali podřízenost částí celku. Celostní a tvarová psychologie rozšířila nejen teoretické poznání psychologie, ale přinesla i poznatky využívané efektivně v odborné psychologické praxi. Literatura HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 120 stran. ISBN 978-80-210-4540-8. PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. 328 s. ISBN 978-80-247-0871-3. | | » celostní a tvarová psychologie |
| celta | >> | nepromokavá plachta nebo díl stanu z ní vyrobený | » celta | |
| celula, cellula | >> | buňka | 1 komentář | » celula |
| celulární, cellulární | >> | buněčný | » celulární | |
| celulitide, cellulitida | >> | zánět buněčné tkáně, např. podkožní | » celulitide |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229
