Pojem učení a výkon

Slovo:

učení a výkon


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Učení patří k nejdůležitějším teoretickým i praktickým problémům pedagogické psychologie. Je přitom chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního. Nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti. Člověk se vlastně učí značné části svých duševních reakcí (nejenom poznávacích, ale i citových atp.). Učení je vlastně utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života. Učení je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí, což se jeví i ve změnách jejich chování. Výkon v učení v užším slova smyslu bývá znázorňován jednoduchým vzorcem v = s . m (v = výkon, s = schopnosti, m = motivace). Existují ovšem i další vlivy ovlivňující výkon (např. podmínky prostředí).
Bylo by tedy nesprávné pokládat učení za děj omezený pouze na školu. Člověk se učí také tím, že si hraje, že pracuje, že koná rozmanité činnosti. Učení také není záležitost jedné izolované duševní funkce nebo vlastnosti, paměti. Na učení se spolupodílí vedle paměti i vnímání, myšlení, vůle, city, motivy, charakter, celá psychika, celá osobnost člověka, a ta se také učením rozvíjí. Lidské učení je velmi složité a mnohotvárné. Někdy se setkáváme s formulací, že učení záleží v osvojování vědomostí, dovedností a návyků. To však je zjednodušená formulace, jde pouze o učení v užším slova smyslu. Ve skutečnosti se při učení vedle získávání vědomostí, dovedností a návyků mění také naše zájmy:
náš zájem o osvojovanou látku se může prohlubovat, ale může také slábnout, zejména když se učíme nevhodným způsobem. Učením se mění také schopnosti člověka, i když změna ve schopnostech bývá patrná až po delší době. Učením se také utvářejí rysy osobnosti člověka, jeho povahové vlastnosti. Učení např. formuje vůli žáka, protože žák musí překonávat různé překážky. Učením si také člověk navyká na různé způsoby trávení volného času. Jde o tzv. sociální učení. V různých případech učení vystupuje do popředí vždy jiná složka, je však mezi nimi těsná souvislost. Určité zákony učení jsou společné pro všechny formy a složky od získávání vědomostí až po utváření rysů osobnosti. Je známou zkušeností, že různí lidé se učí nestejně rychle a nestejně kvalitně. Je to tím, že každá osobnost je jiná, každá má jiné schopnosti, jiné povahové a volní vlastnosti atd.. Proto také způsob učení, by měl být individualizovaný.
Aby učitel postupoval v souladu se zásadami individuálního přístupu k žákům, musí dobře znát žáka a jeho individuální zvláštnosti, jednat pedagogickým taktem a umět předvídat následky toho či onoho jednání s určitým žákem.
Křivka denní výkonnosti
Po ranním probuzení, podle toho, jaká byla délka a kvalita spánku, výkonnost člověka stoupá a svého ,,top" vrcholu dosahuje mezi 9. – 11 (12). hodinou.
Následuje pokles, který je nejhlubší mezi 12.-13. – 15.-16. hodinou (vhodnost siesty, krátkého odpočinku).
Po této době výkonnost lehce stoupá, ale vrchol mezi 15.(16.) – 18. hodinou nedosahuje dopolední výše.
Mezi 18. a 20. hodinou je opět propad výkonnosti.
Nejvyšší propad výkonnosti je patrně mezi první a třetí hodinou v noci.
Exaktních moderních výzkumných údajů platících pro současnost je však velmi málo.
Výkonnost člověka (dítěte, dospělého u starého) souvisí s jeho biorytmy.
Biorytmus = přirozený, geneticky určený průběh výkonnosti. U křivky výkonnosti se projevuje individuální kolísání. Zároveň s ní kolísá schopnost a dovednost člověka úspěšně čelit stresorům. Individuální křivka výkonnosti a s ní i schopnost zpracovávat stresory závisí na tělesných procesech, jako je úroveň metabolismu (aktivita látkové výměny), hormonální hladina, tělesná teplota a řada dalších.
Každý člověk má vrozené „vnitřní hodiny“. Tělesné funkce podléhají typickému kolísání podle denní doby. Přitom je často nucen člověk podávat výkon v době, kdy tělo potřebuje přestávku pro regeneraci.
Těžké a komplexní úkoly zvládá člověk nejlépe ráno a dopoledne (také se asi lépe vypořádá se stresory ).
Na „absolutní dno“ se člověk dostává mezi 2. až 3. hodinou ranní. Silně stresovaní lidé se právě v tuto hodinu budí a s obavami myslí na problémy všedního dne.
Představa problémů vyvolává stresovou reakci, tělo se připraví k boji nebo k útěku, ale přitom je schopno minimálního výkonu. Tento rozpor navozuje pocit bezmoci, beznadějného přetížení, problémy se zdají neřešitelné. Schopnost a dovednost myslet logicky a analyticky je v noci snížena.
Je třeba vzít v úvahu také výkonnost žáků a žákyň podle typu jejich osobnosti a diurnální preferenci.
Diurnální preference závisí na upřednostňované denní době, ve které jedinec podává optimální výkon, představuje kontinuum od extrémně ranní po extrémně večerní. (Karel Skočovský, Chronopsychologie: výzkum rytmicity v lidském chování a prožívání. Československá psychologie, 2004, ročník 48, číslo 1, strana 69-83).
Ranní typy (..skřivani")dosahují maximálního výkonu a subjektivní aktivace v ranních a dopoledních hodinách.
Večerní typy (,,sovy") v hodinách odpoledních a večerních.
Neutrální typy se dokáží flexibilně přizpůsobit vyžadovanému rytmu aktivity.
K rozdělení jednotlivců k určitému chronotypu se používá např. dotazník sebehodnocení ranní a večerní pregerence Morningness Eveningness Questionnaire (MEQ) autorů J.A. Horneho a O. Őstberga z roku 1976 , který byl validizován i pro české prostředí.

Komentáře ke slovu učení a výkon


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » učení a jeho druhy
následující slovo: » učení sociální
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:3792
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz