ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání

Výsledky hledání výrazu s

cizí slovo    odpovídající významvlastnostidetail
stresholik >>  člověk intenzivně pracující pouze tehdy, je-li v napětí, v časové tísni vloženo uživatelem» stresholik
stresholismus >>  extrémně silná závislost na stresu jako na ,,adrenalinové droze" vloženo uživatelem» stresholismus
stresibilita >>  míra náchylnosti ke stresům vloženo uživatelem» stresibilita
stresogenní situace >>  situace vyvolávající stres a způsobující rovněž psychotraumata vloženo uživatelem» stresogenní situace
stresologie >>  nauka o stresech a krizových událostech v životě člověka, jejich klasifikaci, diagnostice a terapii vloženo uživatelem» stresologie
stresor, stressor >>  příčina stresu 1 komentář» stresor
stresory >>  zatěžující a často i škodliví činitelé (např. biogenní, ekogenní, fyzikálně chemické, psychogenní, sociogenní povahy) způsobující stres vloženo uživatelem» stresory
stresory učitelů a učitelek >>  STRESORY UČITELŮ A UČITELEK v České republice jsou události, činitelé a podněty vyvolávající zátěžové situace a psychosomatické stresové reakce učitelů a učitelek na českých základních, středních i vysokých školách. Stresy a frustrace profesního původu jsou u českých učitelů a učitelek velmi časté. Výzkum českého Státního zdravotního ústavu ze začátku třetího tisíciletí (2002) uvádí:. vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů, nadměrný stres u 60 %, sníženou odolnost vůči stresu u 25 %, nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů. Studie byla (ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství) uskutečněna v roce 2002 a účastnilo se jí 87 učitelů z 12 pražských základních škol (13 učitelů a 74 učitelek). Tento vzorek je poměrně malý a neobsahuje výzkum učitelů venkovských. Výzkum byl zaměřen na psychickou pracovní zátěž, stres, hardiness (odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, zvýšená rezistence), rizikové typy chování a postojů, povědomost učitelů o svém zdravotním stavu a na další zdravotní rizika. Zvýšená psychická pracovní zátěž byla u učitelské profese prokázána opakovaně v celé řadě výzkumných projektů. Dále šlo o zvýšený výskyt rizikových faktorů vzniku kardiovaskulárních onemocnění a další zdravotní rizika. V tomto průzkumu se navíc jednalo o to, že dotazníkovou metodou byly zjišťovány postoje a vědomosti učitelů k problematice zdravého životního stylu. Výsledky potvrzují téměř u 80 % vyšetřovaných osob vysokou psychickou pracovní zátěž, na níž se zvýšenou měrou podílí tyto okolnosti a rizikové faktory práce: nedostatečné finanční i společenské oceňování práce, nejistota postavení, tlak na stálou přítomnost v práci bez ohledu na zdravotní a osobní důvody (nutné suplování kolegů), psychická pracovní zátěž (jde o práci pod časovým tlakem, spojenou s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace a spojenou s rizikem ohrožení zdraví jiných osob), fyzikální faktory (především hluk). Pracovní psychická zátěž, která se projevuje především sníženou pozorností a zvýšeným pocitem zodpovědnosti, se odráží i v motivaci k práci, ve vztazích na pracovišti, v jednání s lidmi, v pracovních i zdravotních rizicích, v napětí, únavě, poklesu pracovní výkonnosti apod. Somatický zdravotní stav zhruba 60 % učitelů vykazoval problémy s výkonností a fyzickou kondicí (zvýšená únavnost, krátkodobá nemocnost), vegetativní dysregulací (bolesti hlavy, závratě, pocení, mdloby, nesnášení horka, chladu). Psychický stav téměř 75 % učitelů vykazoval četné subjektivní obtíže, například poruchy soustředění, horší paměť, neurotické tendence, frustraci, nespavost, depresi, přetrvávající duševní i tělesnou únavu po práci. Vyhodnocením odpovědí dotazovaného souboru se prokázalo, že nadměrný stres asi u 60 % osob je vyvolán především čtyřmi hodnocenými zátěžovými situacemi: špatnými postoji žáků k práci, náročnou výukou žáků se špatným chováním, nízkou společenskou prestiží učitelů a neodpovídajícím finančním ohodnocením. (Vlasta Blažková, Pěva Malá, Rodina a škola, 1/2007). Zdeňka Žídková a Jaroslava Martinková publikovaly v Českém pracovním lékařství č. 3, 2003 studii Psychická zátěž učitelů na základních školách. Učitelé základních škol jsou v odborné literatuře na základě četných studií řazeni mezi profese se zvýšenou psychickou zátěží. Náplň činnosti učitelů se podle Žídkové a Martinkové v posledních 10 letech výrazně změnila, důraz je kladen nejen na složku edukační, ale také na zvýšené nároky na sociální interakci. Cílem práce bylo předložit podklady o psychické zátěži učitelů pro účely kategorizace prací. Výzkumu pomocí dotazníků se zúčastnilo 142 učitelů (ze 13 základních škol v různých obcích okresu Blansko), sledováno bylo subjektivní hodnocení pracovní psychické zátěže, fyzické příznaky únavy, dlouhodobé neurotické potíže, 8,5% uvedlo při subjektivním hodnocení zdravotního stavu dlouhodobé zdravotní potíže, obtíže související se syndromem vyhoření (10%), spokojenost s povoláním a pracovní stresy. Výsledky ukázaly zvýšenou psychickou zátěž při práci, negativně byl hodnocen zvláště časový tlak, zatěžující zodpovědnost a úbytek výkonnosti. Přetížení se projevilo ve zvýšené nervozitě a psychické únavě na konci pracovního dne, třetina učitelů uváděla dlouhodobé neurotické potíže, desetina silné příznaky vyhoření. Nejvíce zastoupenými stresory byly postavení učitele ve společnosti (33,3%), problémy s žáky (např. 21,1% uvedlo nezájem žáků o učení, kázeňské problémy uvedlo 12,0%, odpovědnost za zdraví a bezpečnost jiných 21,12 %) a nároky profese na psychické procesy. Zvýšená psychická zátěž učitelů základních škol je opakovaně diskutována našimi i zahraničními výzkumníky a také tato studie potvrzuje, že učitelům jako exponované profesi z hlediska psychické zátěže je nutno věnovat zvýšenou pozornost Z výzkumu Davida Fontany a R. Abouserie v roce 1993 vyplynulo, že ve vzorku učitelů britských základních škol 72% učitelů trpí mírným stresem a 23% trpí vážným stresem. Důvody jsou zřejmé. Na učitele je vznášeno mnoho nároků a to jak dětmi, tak rodiči, kolegy, nebo nadřízenými pracovníky. Učitelé jsou neustále vystaveni požadavku udržet ve třídě kázeň a klid. Nemají striktně vymezené hodiny potřebné k výkonu své práce. Mnoho práce si nosí domů, a tím se ochuzují o část svého volného času a také času k relaxaci. Jsou vystaveni kritice z mnoha stran - ze strany rodičů, inspektorů, ředitelů škol. Nemají dostatek možností, popř. finančních možností pro další vzdělávání. Učitelská profese je náročná také z toho důvodu, že učitel pracuje celý den v relativní izolaci, osamocen jen s dětmi, bez možnosti bezprostřední konzultace problémů s kolegy a adekvátní opory. Fontana a Abouserie (1993) také zjistili těsnou korelaci mezi neuroticismem a vysokou úrovní stresu a také mezi introverzí a stresem (zvláště u mužů). Podle Chrise Kyriacoua (2004) hlavní zdroje učitelského stresu spadají do sedmi oblastí: žáci se špatnými postoji a motivací k práci, žáci, kteří vyrušují a všeobecná nedisciplinovanost žáků ve třídě, časté změny vzdělávacích projektů a organizace školy, špatné provozní podmínky (stav a vybavení budov a tříd, financování provozu školy), včetně osobních vyhlídek na zlepšení postavení, časový tlak, konflikty s kolegy, pocit, že společnost nedoceňuje práci učitele. Zdroje učitelského stresu nachází Z. Mlčák (1999) v těchto základních interakčních oblastech: Učitel a učivo (např. příliš náročné učivo), učitel a žáci (např. záporný vztah žáků ke škole), učitel a pedagogický sbor (např. chybějící opora u kolegů a kolegyň), učitel a škola (např. mnoho administrativy, nízký plat), učitel a rodiče (např. nedostatek respektu a korektnosti), učitel a vnější instituce. U učitelů a z hlediska učitelů základních a středních škol zkoumal v České republice stresory spjaté s učitelskou profesí ostravský psycholog a vysokoškolský pedagog profesor Karel Paulík a plzeňský psycholog a vysokoškolský pedagog pracující na pedagogické fakultě Západočeské univerzity V. Holeček. K. Paulík (1998) podle výzkumu, který prováděl s dotazovanými učiteli, sestavil např. hierarchii čtrnácti stresorů (zátěžových faktorů) na základních školách: 1) nízké společenské hodnocení - prestiž, 2) neodpovídající plat, 3) podřizování se administrativě, se kterou často nesouhlasí, 4) nedostatek času pro odpočinek a relaxaci, 5) učení ve třídách s velmi rozdílnou úrovní žáků, 6) nedostatečná spolupráce s rodiči, 7) špatné postoje žáků k práci, 8) nedostatek pomůcek a potřeb pro vyučování, 9) špatné chování žáků, 10) učení ve třídách s velkým počtem žáků, 11) práce spojená se shonem a chvatem, 12) mnoho žáků nenosí do školy potřebné pomůcky, 13) potíže s motivováním žáků, 14) nedostatek prostoru pro skupinovou práci. Podle K. Paulíka má 10% učitelů nevyhovující zdraví (uvádí Židková, 2003). V.Holeček (2001) stanovil ve svém výzkumu s 317 učiteli konaném v letech 1999-2001 sedm stresorů, které uvádíme v pořadí jejich výskytu v jeho výzkumu od nejčastěji se vyskytujících po méně často se vyskytující: pracovní přetížení učitelů a učitelek, vedení školy nadřízenými orgány, problémoví žáci, neupokojená potřeba seberealizace (,,frustrace"), problémoví rodiče, nevyhovující pracovní prostředí školy, problémoví kolegové. Pracovním přetížením se míní časové tlaky termínovanou práci, rychlé změny vzdělávacích projektů, nahromadění úkolů, časovou tíseň, krátké přestávky, nadbytečnou administrativu. Vedení v tomto výzkumu se myslí nejen konkrétní vedení a organizace dané školy, ale i ostatní nadřízené orgány, tj. školský úřad, Česká školní inspekce, obecní úřady, jejich neadekvátní hodnocení, nepřiměřené požadavky a pod. Problémoví žáci jsou děti a mládež s poruchami chování a učení, žáci, kteří nespolupracují s učiteli, mají špatný postoj a motivaci ke školní práci , utíkají ze školy, jsou bez kázně, stoupá jejich agresivita a nedisciplinovanost ve třídě. Neuspokojená potřeba seberealizace (,,frustrace") je částečná deziluze, špatné vyhlídky na zlepšení postavení v práci, pocit nedocenění práce učitele společností, nízké finanční ocenění náročné práce. Problémoví rodiče jsou rodiče se stoupající agresivitou, s nekritickým přístupem ke svým dětem (považují je např. za nepřiměřeně přísně známkované), neadekvátně vyhrožující učitelům a učitelkám policií, soudy, občas jsou učitelé a učitelky dokonce přímo fyzicky napadány rodiči žáků a žákyň. Nevyhovující technické a psychohygienické podmínky, tj. stav a vybavení budov a tříd, ale i nedostatek financí na optimální provoz školy, nákup vhodných pomůcek a zařízení. Problémoví kolegové mají mezi sebou konflikty (např. ve sborovně), někteří bývají neprofesionální, nedostatečně kooperativní, zákeřní, vyskytuje se u nich i alkoholismus, neposkytují kolegům a kolegyním adekvátní oporu a podporu apod. V některých případech se stresory kombinují (např. problémoví žáci a jejich problémoví rodiče). Jindy se učitelské stresory školní kombinují se stresory souvisejícími se soukromým životem učitele (např. problémy se žáky a problémy s rozvodem). Všechny tyto uvedené stresory je možno v určité konstelaci a intenzitě a zejména při jejich kombinaci se soukromými stresy (např. rodinnými) a s mírou osobní senzitivnosti považovat za přetěžující psychosomatickou kapacitu a ohrožující zdraví učitelů a učitele, tedy jejich pohodu tělesnou, duševní a sociální. Citlivostí - náctiletých ke školní zátěži se zabývala Eva Urbanovská (2006) z UP Olomouc. Všímala si stresových situací především ve vztahu učitel a žák, ve školní klasifikaci, v oblasti tzv. výchov (tělesné, hudební, výtvarné), v oblasti podmínek učebního procesu, v interpersonálních vztazích žáků, ve školní jídelně a stravování. Svým dotazníkem zjišťujícím míru subjektivní psychické zátěže a citlivosti (senzitivity) na některé počiny personálu škol získala tyto nejvíce stresující (nejfrekventovanější) odpovědi: Učitel si prohlíží tvé osobní věci. Učitel při mluvení prská nebo je mu cítit z úst. Píšeš více písemek v jeden den. Není ti dobře a učitel tě nepustí na WC. Učitel nikdy neuzná tvůj názor. V jídelně kuchařky dávají jídlo na talíř rukou. Učitel některým žákům viditelně nadržuje. Nepřipravil ses na zkoušku a hrozím ti vyloučení. Do druhého dne se máš naučit velké,množství učiva. Známka se ti zdála být nespravedlivá. Píšeš nečekanou písemku, tzv. přepadovku. R. Kohoutek (2009) z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně se zajímal primárně o stresy učitelů způsobené z jejich hlediska žáky. Kolaboratorní ohniskovou výzkumnou skupinu tvořilo náhodně vybraných 25 učitelů a 75 učitelek moravských i českých středních škol. Kohoutek požádal tyto učitelky a učitele, aby mu písemně popsali stresové situace zapříčiněné žáky, které ve škole prožili a označili, které z nich mohly poškodit jejich zdraví (fyzickou, sociální a psychickou pohodu). Metodu dotazníku doplnil metodou skupinového rozhovoru a individuálních rozhovorů. Bylo dosaženo těchto výsledků: 65 % učitelek a učitelů prožilo během své dosavadní praxe vážné stresové situace kvůli žákům se závadami a poruchami chování ( tito žáci vykazovali lehčí závady (dificility), poruchy osobnosti a psychické poruchy, nekázeň, nedisciplinovanost, krádeže, ničení majetku školy, záškoláctví, intelektuální pasivitu (extrémní nezájem o výuku), verbální agresivitu a někteří se dokonce dopustili i brachiálního násilí vůči učitelům a učitelkám, 12% učitelů a učitelek prožilo během své praxe pouze lehčí, běžné stresové situace zapříčiněné většinou verbální agresivitou žáků, 9% učitelů a učitelek uvádělo stres z úrazů a sebepoškozování žáků ve škole. Ojediněle šlo i o smrtelné úrazy a sebevraždy (suicidia). 8% učitelů a učitelek uvedlo vážné stresy plynoucí z rizikového chování žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinismu, 6% učitelů a učitelek uvedlo stres plynoucí z vylhaných, křivých a podvodných nařčení žáky z neprofesionálního chování a stres z kyberšikany. Rozložení těchto zjištění u učitelů mužů a učitelek žen mělo obdobné parametry. Výsledky u mužů (N= 25) 68% (tj. 17 mužů) mělo vážné stresy během edukativní komunikace se žáky se závadami a poruchami chování. 12 % (tj. 3 muži) prožilo pouze lehčí stresy se žáky. 8% (tj. 2 muži) uvedli stres z úrazů žáků. 8% (tj. 2 muži) prožívali stres kvůli chování a komunikaci žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinu. 4% (tj. 1 muž) prožil stres plynou z vylhaných, amorálních a podvodných nařčení žáky. Výsledky u žen (N= 75): 64% ( tj. 48 žen) mělo vážné stresy během edukativní komunikace se žáky se závadami a poruchami chování. 12 % (tj. 9 žen) mělo jen běžné a lehčí stresy během edukativní komunikace se žáky. 9 % prožívalo vážný stres během úrazů a sebepoškozování žáků. 8% prožívalo stres kvůli chování a komunikaci žáků závislých na drogách, alkoholu a nikotinismu. 8 % prožilo stres plynoucí z vylhaných, amorálních a podvodných nařčení žáky. Je třeba uvést, že jiné výsledky přináší výzkum stresorů ve škole z hlediska žáků a studentů. Tam hrají velkou roli učitelé a také spolužáci. Klasifikace psychotraumatizace učitelů Jak makrotraumatizaci, tak mikrotraumatizaci si můžeme rozdělit na primární a sekundární. Další možné třídění je na psychickou traumatizaci individuální a skupinovou, která je pro školství dost typická. Primární psychická traumatizace znamená situaci , v níž je učitel přímo osobně, sám obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. Primární psychotraumatizace bývá většinou prožívána ze všech typů traumatizace nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji. Hormonální a nervová reakce organismu na stres je zde patrně nejintenzivnější a značně vyčerpávající. Dlouhodobá, chronická primární traumatizace může postupně natolik vyčerpat organismus, že např. u učitelů dochází až k tzv. syndromu vyhoření (resp. syndromu burn-out). Ten je pro tzv. pomáhající profese dost typický (učitelé, lékaři, zdravotnice, psychologové, policisté) . Němečtí psychologové Hennig a Keller (1995) uvádějí, že počet učitelů postižených vysokým stupněm vyhoření se pohybuje mezi 15-20%. V České republice patrně půjde o statistiku obdobnou. Primární psychotraumatizace krátkodobá i chronická může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně. Počet traumatizací, kterým jsou učitelé vystaveni je vážným důvodem proto, aby učitelé získali statut veřejného činitele. Příkladem na primární psychotraumatizaci je zážitek učitele automobilového učiliště: Po Novém roce začal učitel opět učit a žáci plní silvestrovských zážitků se rozhodli vyděsit ho. Když stál před tabulí, tak mu hodili pod nohy dělbuch. Vyděšený učitel sice neutrpěl fyzické zranění, ale byl řadu týdnů v pracovní neschopnosti pro psychické obtíže. Ještě dnes se mu zdají sny , co vše se mohlo stát nejen jemu , ale i dalším studentům ve třídě, jaká zranění i psychická traumata z toto mohla vzniknout. Pozoruhodný příklad primární psychotraumatizace na základní škole uvádí třídní učitel devátého ročníku: Volala mi matka jednoho žáka, že,, deváťáci" posilnění notnou dávkou marihuany nutili mladšího spolužáka, aby se obnažil a tancoval přitom, a to za bílého dne na zastávce autobusu. Bylo to nahráno na video na mobilním telefonu. Pozvaní rodiče deváťáků omlouvali na ředitelství školy své syny, kteří kouřili marihuanu, že je to jejich věc, že se jim nebudou plést do jejich života. Že nutil tančit nahého spolužáka omlouvala jedna matka (podnikatelka) tím, že její syn nesnáší sociálně slabší spoluobčany a podle toho se k nim chová. Učitel z těchto reakcí rodičů měl řadu dní neurotické potíže. Za sekundární psychotraumatizaci považujeme situaci, když pedagogové nejsou přímo vystaveni traumatizaci své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímé traumatizace někoho, kdo je jim blízký, např., kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání a i na jejich vlastní psychickou nepohodu. Ta však bývá většinou méně intenzivní než psychotraumatizace primární. Příkladem na sekundární traumatizaci učitele je zážitek učitele na chmelové brigádě: Žáci si při navazování háčku, pomocí kterého byl drátek zavěšen ve čtyřmetrové výšce dávali kvůli zrychlení práce do úst z brašny jeden háček navíc a při dalším navazování si ho z úst vyňali. Háčky byli špinavé, tak to učitelé hned poznali a žáky opakovaně napomínali. Jeden žák při nahození tyče nahoru zaklonil hlavu a háček mu zaskočil do úst a poté ho spolkl. Parťák přiběhl říci co se stalo. V první chvíli tomu učitelé vzhledem k velikosti háčku nevěřili. Navíc dotyčný žák šel a zapil háček čajem a pokračoval v práci. Nechali ho odvést do nemocnice v Podbořanech, kde tomu také nechtěli věřit. Až po rentgenu bylo jasné, že háček je v žaludku žáka. Učitelé se složili a nechali dotyčný háček po vynětí ze žaludku pozlatit a věnovali ho žákovi na památku. Symptomy psychické traumatizace Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá. Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové. Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivitagresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele. Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná traumatická situace. Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o únikovou reakci. Učitelé uváděli např. tyto symptomy své psychotraumatizace: pocit vyčerpanosti nebo zvýšené únavy, redukce sebedůvěry, poruchy soustředění, návaly paniky, vnitřní neklid, pocity vnitřního napětí, bolesti zad, úzkost a strach, bolesti hlavy, plačtivost, náladovost, afektivní labilita, poruchy spánku, nechutenství, zvýšená konzumace psychofarmak, vyšší konzumace cigaret, bolesti břicha, zvracení, střevní a žaludeční problémy, celkovou nevolnost až mdloby, alergické potíže, subdeprese a deprese, celkově zvýšený neuroticismus, podrážděnost, popudlivost, apatie, pocity psychosomatického vyhoření, pracovní neschopnost. Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti) Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé. Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější, resilientnější. Mají tzv. hroší kůži, ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní. Odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, vzdornost, hardiness je ovšem vhodné trénovat a rozvíjet. S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství. Zvlášť silně mohou být stresem ohroženi lidé, kteří mají zvýšenou biologickou nebo psychologickou vulnerabilitu, diatézu, predispozici ke zranitelnosti, sklon, náchylnost prožívat stresy tak intenzivně, že jim to působí psychosomatické potíže, psychické nebo somatické závady nebo poruchy (zejména funkční). Je rozlišována vulnerabilita (zranitelnost) primární (konstituční, geneticky podmíněná, získaná v rané vývojové fázi a vulnerabilita sekundární získaná až v průběhu života jako náchylnost, sklon, tendence ke vzniku psychosomatických obtíží, zejména funkčních závad a poruch např. v důsledku pesimálních psychických zátěží, chronických frustrací nebo nemocí. S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství. Ke stresovým zážitkům jsou náchylnější lidé senzitivníhypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma i když nechtěně, nezáměrně stresovala někoho ve svém okolí. vloženo uživatelem» stresory učitelů a učitelek
stresová reakce >>  odpověď organismu na vnější nebo vnitřní nebo vnější i vnitřní zátěž vloženo uživatelem» stresová reakce
stresová tolerance >>  míra snášenlivosti vůči stresům a frustracím, osobní úroveň zvládání zátěžových situací, viz též frustrační tolerance vloženo uživatelem» stresová tolerance
Stránky: <<předešlá-- --následující>>

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501



hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz