ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu s
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| smůla | >> | shoda okolností, které hovoří v náš neprospěch; míza stromů - smrků |  1 komentář | » smůla |
| smyk | >> | polnohospodarsky nastoj na urovnani pudy | | » smyk |
| Smyslové vnímání a vědomí člověka | >> | SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ (percepce) člověka patří mezi velmi významné schopnosti a dovednosti člověka, které má pro efektivitu práce a úspěch v řadě profesí mimořádně vysokou hodnotu. Také pro spokojenost v každodenním životě je adekvátní stav vnímání velmi důležitý. Každý člověk by měl mít průběžně reálné a správné základní znalosti o stavu a výkonnosti svých jednotlivých smyslů, aby si mohl včas zajistit zdravotnickou a další odbornou péči v případě větších menších příznaků závad a poruch svých smyslů. Vnímání(percepce a apercepce) patří mezi základní procesy orientace člověka. Je to proces odrazu předmětů a jevů, které v daném okamžiku působí na smyslové orgány (oko, ucho, hmatová tělíska v kůži, chuťové pohárky aj.), které jsou receptory čili přijímači podnětů. Jejich vlastností je, že jsou citlivé na různé vlnové délky světla, na různé chemické látky, na tlak, teplo apod. V současné době se uvádí smysl: zrakový, sluchový, čichový, pro dotyk, pro teplo, pro chlad, pro tlak, pro bolest, statický či polohový, kinestetický (svalový, kloubní, šlachový), vibrační. Mnoho našich vjemů vzniká za účasti několika smyslů. Tak vznikají složitější struktury (vjemové celosti), splynuliny. Někdy se stává, že počitek či vjem jednoho smyslu vyvolává počitek či vjem jiného smyslu. Jde o tzv. synestezie. U hudebníků bývá např. barevné slyšení. Rozlišují se také smysly, které nás informují na dálku, tzv. distanční analyzátory, tj. zrak a sluch, a analyzátory kontaktní, kde máme možnost analyzovat to, co přichází do styku s lidským tělem (chuť, čich, hmat). Ve svalech existují gama receptory, které nás informují, jak je určitý sval napjat. Nejvíce informací získáváme zrakovým vnímáním (kolem 80 %). Proto je nutno zrakovému vnímání věnovat maximální pozornost. Přestane-li podnět působit na sítnici oka, vzruch ještě krátce trvá, a tím vzniká pozitivní stopa v téže kvalitě nebo negativní stopa v jiné kvalitě. (Např. místo zelené barvy vidíme ve stopě červenou.) Zrakem si uvědomujeme barvy a světlo, sluchem tóny, šelesty a zvuky a základními chuťovými kvalitami jsou sladké, kyselé, slané a hořké. Nejjednodušší kvalitou vědomí je počitek. Vzniká přímým podrážděním smyslového orgánu (receptoru). Je odrazem určité jednoduché vlastnosti okolních jevů a skutečností nebo změn v tělesných dějích (např. změna v žaludku při hladovění). Každý další údaj určující blíže tuto vlastnost, např. i tak jednoduchý, jako že si uvědomíme lokalizaci počitku, je již znakem vjemovým. Obsahem počitku jsou výlučně stejnorodé danosti jednotlivých smyslů, jako např. barvy, tóny, chutě (hořká, slaná, kyselá), vůně a pachy, teplo, chlad, bolest, hluk apod. Vjemy jsou výsledkem vnímání. Jde o složité komplexní obrazy, které představují souhrn vlastností daného předmětu nebo jevu jako celku. Vjem je vždy v určité míře doplňován a zprostředkován naší zaměřeností, znalostí, našimi dosavadními zkušenostmi a postoji i vztahy, tj. motivací. Vnímání je výběrové. Konstantní domněnka, že stejným popudům odpovídají stejné počitky a vjemy, se dnes neuznává. Např. lidské oko nevidí jako fotografický aparát. Při vnímání nejde o pouhé kopírování skutečnosti, ale i o produkty mozku (často značně subjektivní), a může dokonce docházet k tzv. falešným alarmům, kdy člověk přijal určitý signál, který nebyl vyslán. Pro udržení normální činnosti mozku má pravděpodobně značný význam neustálý přívod, proud zevních podnětů (patří mezi ně i doteky), jinak dochází k tzv. senzorické deprivaci (strádání v oblasti smyslové). Smyslová deprivace vede např. k únavě, depresím, nespokojenosti. Jestliže vnímáme více smysly, není výsledný vjem pouze aritmetickým součtem jednotlivých vjemů, ale vjemy se vzájemně ovlivňují. Navíc na ně působí naše apriorní postoje, které často vnímání subjektivizují a deformují. Vnímání je druhem kompromisu mezi tím, co člověk vnímaje očekává a tím co fakticky v okolním světě nachází. Zákonitost německého lékaře (považovaného za jednoho ze zakladatelů experimentální psychologie) Ernsta Heinricha Webera (1795-1878) vystihuje fakt, že po silnějším dojmu si slabý dojem neuvědomujeme, ač o sobě si jej uvědomíme. Trváním se počitky a vjemy pozměňují. Smyslové orgány jsou přizpůsobeny jen určitým popudům. Psychologie se zabývá hledáním tzv. minimálních (dolních) prahů vnímání, tj. jaká minimální energie je zapotřebí k tomu, aby člověk přijal určitou informaci. Naproti tomu horní prahy vnímání znamenají, co ještě je člověk schopen vnímat. Teorie barevného vidění. Jde především o trichromatickou teorii Young-Helmholtzovu. Mezi tři základní barvy zařadili červenou, zelenou a modrou. Hermann von Helmholtz (1821-1894) byl německý přírodovědec. Thomas Young (1773-1829) byl anglický vědec. Naproti tomu německý chemik Friedrich Wilhelm Ostvald (1853-1932), nositel Nobelovy ceny za chemii, rozlišoval čtyři základní barvy: červenou, modrou, zelenou a navíc žlutou. Mezi zvláštní projevy vnímání patří eidetismus, paobrazy a pareidolie. Eidetismus je schopnost a dovednost navodit si představu, která má živost vjemu. Jde o určitou formu nadání, ne o patologii. Eidetik je schopen vybavovat si určité obrazy s neuvěřitelnou věrností a s detaily. Tato schopnost a dovednost bývá rozvinuta zvláště u dětí, postupně s věkem se redukuje. Paobrazy jsou převládající vjemy v době, kdy vyvolávající podnět již nepůsobí. Vznikají krátce po vjemu a mohou být černobílé nebo barevné, komplementární nebo pozitivní. Trvají jen krátkou dobu. Pareidolie je schopnost a dovednost z nepřesně ohraničených počitků vytvářet jasné a ucelené vjemy. Pareidolik např. vidí v mracích, vzorcích látek postavy, předměty a výjevy. Vnímající někdy i slyší v neurčitých zvucích a šelestech smysluplná slova. V současné době je studována také tzv. extrasenzorická percepce, tj. mimosmyslové vnímání. Zkoumá se např. tzv. prekognice, tj. vnímání budoucích událostí. Pravděpodobnější je spíš tzv. telepatická percepce, tedy vnímání na dálku, která má řadu stupňů (počínaje neklidem). Každý jedinec podléhá jevu sociální percepce, tzn. že jeho vnímání je závislé na sociálních faktorech, resp. na sociální zkušenosti vůbec. Sociální percepce je jakýmsi druhem kompromisu mezi tím, co člověk vnímaje na základě své zkušenosti očekává, a tím, co se fakticky, skutečně v okolním světě nachází. Sociální percepce se projevuje selektivitou, fixací, organizací a akcentací vnímání. Tyto čtyři funkce sociální percepce lze demonstrovat na pokusu, který provedl německý tvarový psycholog Karl Duncker(1903-1940). Předložil pokusným osobám při kašírovaném červeném světle ze zelené látky vystřižený stromový list a požádal je, aby zhodnotily jeho barvu. Pak je nechal v téže situaci posuzovat barvu z téže látky vystřižené figury oslíka. Barva listu byla shledávána zelenější než barva oslíka. Barvová diference mezi oběma figurami je projevem fixace, "mnemicky (pamětně) zhodnoceného očekávání". Organizace vnímání se projevila v preferenci kontur obou figur (list, oslík) před jejich barvou. Selekce se projevila v tom, že z míry možných očekávání se uskutečnila taková, která vedla k závěru o rozdílu v barvách obou objektů. Konečně akcentace se projevila v tom, že byl zdůrazněn, dominoval určitý způsob vnímání na úkor jiného způsobu. Nevnímáme realitu zcela objektivně, ale podle jejího významu pro nás. Sociální percepce především znamená, že mezi vnímaným objektem a subjektem, který vnímá tento objekt, existuje jakýsi sociální filtr. Člověk často vidí svět z části očima druhých lidí. Nevnímáme vždy skutečnou objektivní realitu. S tím úzce souvisí teorie kognitivních stylů Hermana A. Witkina (1916-1979).Tento americký kognitivní a pedagogický psycholog rozlišoval kognitivní styl globální, který je značně závislý na vjemovém poli, na okolí, na lidech, příp. na alkoholu a drogách, a kognitivní styl diferencovaný (artikulovaný), který je relativně nezávislý na vjemovém poli (okolí), lidech atd. Diferencovaný styl je analyticky rozčleněný do detailů, má nezávislé myšlení a vnímání. Synestezie vnímání (automatické asociace vjemů z různých čidel bez adekvátního podnětu): Fonismy jsou zrakové vjemy doprovázené sluchovýmí představami, iluzemi nebo pseudoiluzemi. Jde o tzv. zvukové vidění bez adekvátního podnětu na akustický smyslový orgán. Fotismy jsou sluchové vjemy doprovázené zrakovými (barevnými) představami, iluzemi či pseudoiluzemi, jde o tzv. barevné slyšení (audition coloreé) bez adekvátního podnětu na optický orgán. Synestezie jsou označovány jako subjektivní typ vnímání, protože probíhá bez adekvátních podnětů na smyslové orgány. Naproti tomu vnímání, které je v souladu s adekvátními podněty na smyslové orgány se označuje jako objektivní typ vnímání. Americký sociolog a teoretik vědeckého poznání japonského původu Magoroh Maruyama je zakladatelem paradigmatologie, oboru, který zkoumá většinou neuvědomované ustálené způsoby myšlení a vnímání u různých civilizací, ras, národů, sociálních skupin, profesí i jednotlivců, a navrhuje způsoby, jak zlepšit vzájemné dorozumění mezi lidmi s odlišnými paradigmaty. Zajímavým jevem v psychologii je vnímání podprahových podnětů, reakce na podněty, které nejsou vědomě vnímány v takové míře, abychom o nich mohli vypovídat (jde o jev subcepce). Využívá např. v propagaci a reklamě (reklamy se někdy ve filmu či televizním vysílání promítají tak rychle, že si toto promítnutí ani neuvědomujeme, ale pravděpodobně občas jednáme i podle takového reklamního doporučení). Podle teorie nativismu je naše vnímání závislé na jeho vrozené organizaci. Naproti tomu podle teorie empirismu je naše vnímání závislé především na osobních zkušenostech. Závady a poruchy vnímání K závadám a poruchám vnímání patří především defekty způsobené kvantitativními a kvalitativními odlišnostmi čidel, ať je to krátkozrakost, dalekozrakost, šeroslepost, nedoslýchavost. Kvantitativní závady a poruchy jsou např.: - nedoslýchavost a hluchota, - přecitlivělost na zvuky (hyperakuze), - dvojité, zdvojené slyšení (diplakuze), KLASIFIKACE NORMALITY SLUCHU A SLUCHOVÝCH vad podle WHO Normální sluch má velikost ztráty sluchu pouze 0-25 db Lehká nedoslýchavost má velikost ztráty sluchu 26-40 db Střední nedoslýchavost má velikost ztráty sluchu 41-55 db Středně těžké poškození sluchu má velikost ztráty sluchu 56-70 db Těžké poškození sluchu má velikost ztráty sluchu 71-90 db Velmi závažné poškození sluchu má velikost ztráty sluchu více než 90 d b, ale body v audiogramu i nad 1 kHz Neslyšící v audiogramu nemají žádné body nad 1 kHz Postižený musí se spoléhat na odezírání ze rtů anebo znakovou řeč, popřípadě na implantát. KLASIFIKACE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ PODLE WHO 1. Střední slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10), 3/10-1/10, kategorie zrakového postižení 1. 2. Silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05), 1/10-10/20, kategorie zrakového postižení 2. 3. Těžce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02), 1/20- /50, kategorie zrakového postižení 3. b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů. 4. Praktická nevidomost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4. 5. Úplná nevidomost ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5. Zdroj: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů-desátá revize (MKN-10), vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. - částečná či úplná ztráta schopnosti a dovednosti vnímat chuťové podněty (dysgeuzie, hypogeuzie až ageuzie), - opakem je pozitivní a subjektivní hédonická chuťová reakce na vůni, vzhled, konzistenci a strukturu konzumovaných nápojů a jídel (palatabilita), - závada či porucha čichového vnímání (parosmie). Kvalitativní závady a poruchy (v oblasti zrakové, sluchové, hmatové, čichové, chuťové) jsou: -zkreslený vjem, nesprávná interpretace zevního podnětu (iluze). Vjem je vyvolán skutečným podnětem, ale plně mu neodpovídá, vnímající si nereálnosti může být vědom, ale nedokáže ji korigovat, např.: zrakové iluze-člověk v šeru má dojem, že pohybující se strom je útočník, který ho může ohrozit, sluchové štěkot psa vnímá jako nadávky člověka, tělové - např. iluze gravidity u žen. Iluze se může objevit i u zcela zdravých jedinců. Pokud si člověk uvědomuje nereálnost vnímané interpretace, jde o pseudoiluzi. Občas se setkáváme s úplnou barvoslepostí, neschopností a nedovedností rozeznávat barvy, s černobílým viděním (je o achromatopsychii). Barvoslepost bývá u mužů častější než u žen. Dichromatopsie (dichromazie)- ječástečná barvoslepost např. protanopie (pro červenou barvu a červené světlo) a lehčí protanomálie (pro červené světlo), deuteranopie či achloroblepsie (pro zelenou barvu) a lehčí deuteranomálie (pro zelenoubarvu a zelené světlo), tritanopie (pro modrofialovou barvu) a lehčí tritanomálie (pro modrou barvu). Vysoký výskyt výrazné selektivní percepce pod vlivem afektů, emocí nebo stáří může signalizovat percepční obranu, stres nebo i vážnější poruchu znemožňující objektivní vnímání a hodnocení reality. Mezi tzv. percepční dysfunkce patří tendence k zrcadlovému vidění, nižší úroveň tvarové diferenciace, nedotváření celosti tvaru z organizovaně strukturovaných částí. Vážnou poruchou vnímání je daltonismus, což je úplná nebo částečná barevná slepota. Místo barev vidí postižený odstíny šedi. Nejvážnější poruchou vnímání jsou halucinace, klamné, šalebné vjemy. Při nich objektivně nepůsobí na čidla zvenčí určitý podnět, člověk však má přesto nejen dojem, ale nevývratné přesvědčení, že jde o skutečný vjem. Halucinace mohou být akustické (sluchové), např. akoasmata (jednoduchové sluchové halucinace jako jsou záslechy, zvonění, skřípání, praskání, hukot), dále optické (zrakové), např. záblesků, barevných skvrn, jisker, tj. fotomy, dále mikropsie (zrakové vnímání předmětů ve zmenšených rozměrech, než je tomu ve skutečnosti), čichové (odorace či olfakce), chuťové (gustace), např. mladý psychotik tvrdil, že ho jeho matka chtěla otrávit pomocí cyankali, které mu dala do jídla, které mělo chuť jader meruněk, hmatové (taktilní), verbálně motorické, intrapsychické, kombinované. Nemocní mají zvýšený pocit pravdivosti zážitku a nejsou schopni kritického ověření jeho pravosti. Halucinace se vyskytují také u intoxikací. Pseudohalucinace jsou zdánlivé vjemy vznikající bez vnějšího podnětu, kdy však člověk připouští omyl, nereálnost vnímaného a je schopen kritické opravy. Při vnímání prostorových vlastností předmětů mohou vznikat zrakové klamy. Mnohé z nich se vysvětlují tzv. centrací, což je soustředění vnímání na jednu část zorného pole, na tzv. figuru. To, co vnímáme nejasně, je tzv. pozadí. Figura se ovšem za určitých okolností může stát pozadím a naopak. Jiným klamem je tzv. fí-fenomén jednoho ze zakladatelů tvarové psychologie Maxe Wertheimera (880-1943). Podněty vyskytující se současně nebo objevující se rychle po sobě nejsou vnímány jako elementy vedle sebe, ale vzájemně na sebe působí a vytvářejí tvar (Gestalt), tj. celek, který se nedá redukovat na součet částí. Pro diagnostiku různých poruch je důležitá např. mydriáza, rozšířením zornic. Vědomí Vědomí je označováno jako stav bdělosti, pozornosti, jasnosti (arousal, vigilita, lucidita), uvědomování si sebe sama i svého okolí, světa i své mysli. Je to vlastně hladina úrovně aktivace a pohotovosti duševní reaktivity na podněty. Během dne se více či méně úroveň i kvalita vědomí člověka mění, podobně jako se mění během dne kvalita a kvantita světla. Nadměrná nabuzenost, zvýšená aktivace, vzrušenost až podrážděnost je zvýšený arousal. Útlum, ospalost, snížená jasnost vědomí a snížená aktivační úroveň je snížený arousal, snížená vigilita a lucidita, semi- luicidita. Závady a poruchy vědomí, spánku a dýchání Poruchy vědomí se projevují např. kolapsem (mdlobou), což je krátká a úplná ztráta vědomí, nebo osobní dezorientací (člověk si např. nemůže vzpomenout na vlastní jméno, neví, kdy se narodil atp.), místní dezorientací (člověk neví, kde bydlí apod.), situační dezorientací (člověk neví, jakou má právě roli ve svém prostředí), časovou dezorientací (člověk neví, jaké je právě datum). U všech typů dezorientace člověk není schopen opravit chyby přes nápomoc, jde o případy afázie a agnózie. Poruchy vědomí se projevují např. kolapsem (mdlobou), což je krátká a úplná ztráta vědomí, nebo osobní dezorientací (člověk si např. nemůže vzpomenout na vlastní jméno, neví, kdy se narodil atp.), místní dezorientací (člověk neví, kde bydlí apod.), situační dezorientací (člověk neví, jakou má právě roli ve svém prostředí), časovou dezorientací (člověk neví, jaké je právě datum). U všech typů dezorientace člověk není schopen opravit chyby přes nápomoc, jde o případy afázie a agnózie. Závady a poruchy vědomí mohou být kvantitativní (krátkodobé a dlouhodobé) nebo kvalitativní. Kvantitativní poruchy vědomí jsou např.: snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota (somnolence), strnulost, malátnost, ochablost, ochromenost (torpor), krátká mdloba, krátkodobá ztráta vědomí (synkopa), středně těžká forma bezvědomí (sopor), těžká ztráta vědomí (koma). Kvalitativní poruchy vědomí jsou např.: obluzené vědomí (delirium), obluzené vědomí s neklidem, s afektivní labilitou (delirium foribundní), obluzení bez výraznějšího neklidu a afektů (delirium blandní), obluzení s mírnými automatickými produkcemi vyvolanými halucinacemi (delirium musitující), stav zmatenosti (amence), mrákotné stavy (obnubilace), vzácnější forma obnubilace, např. u vězňů se nazývá Ganserův syndrom, resp. syndrom pseudodemence, odcizení okolí, ztráta reálnosti vnějšího světa (derealizace). Závady a poruchy spánku jsou např.: nedostatečná hloubka spánku, mělký spánek, postiženou osobu lze velmi snadno probudit (dysnytaxis), narušení kvantity spánku (dyssomnie), krátké trvání spánku (hyposomnie), nespavost (insomnie totéž co agrypnie), nadměrná spavost i ve dne (hypersomnie), spaní hlavně ve dne, bdění v noci (inverzní spánek), náměsíčnost (lunatismus, somnambulismus), noční děs provázený křikem (pavor nocturnus), živý úzkostný sen, který si jedinec pamatuje (noční můra). Literatura HUNT, M. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 712 s. ISBN 80-7178-386-2. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. Akademické nakladatelství CERM. Brno, 2000. 263 stran. ISBN 80-7204-156-8. PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006,404 s. ISBN 80-7315-120-0. | | » Smyslové vnímání a vědomí člověka |
| snack [snek] | >> | přesnídávka, rychlé pojedení, občerstvení; snack-bar | » snack | |
| snack-bar [snekbar] | >> | bufet, automat, rychlé občerstvení, snack | » snack-bar | |
| snahy (tendence) | >> | Obdobně jako minulost ovlivňuje při prožívání přítomnosti, tak přítomnost sama je určitým způsobem zacílená do budoucnosti. Duševní život je značně určován popudy, snahami, tendencemi, které směřují k uskutečnění určitého stavu. Od ostatních psychických jevů se snahy liší tím, že obsahují: - impuls (jenž je ovlivňován citovým zážitkem, resp. deprivací potřeby), - úsilí (jež je úměrné citovému zaujetí). Snahy směřují k uskutečnění dosud neexistujícího stavu. Snažení je tedy aktivita směřující k cíli. Snahy nejsou omezeny jen na člověka. I u ostatních živočichů existují významné dynamické impulsy. Jsou to pudy, resp. pudové pružiny, které mají dynamicko-teleologický ráz. U zvířat však směřují tyto impulsy k cíli, aniž se tento cíl nebo cesty k němu jasněji objeví ve vědomých představách. U člověka vystupují většinou ve formě cíle a poznání vztahů a souvislostí, proto hovoříme o snahách (tendencích). Tendence jsou integrativně spojeny s city a základním životním pocitem, sebecitem, zaměřenými city. Kdyby nebylo tendencí, nebylo by ani citů, neboť v citech prožíváme splnění, popř. nesplnění tendencí. Tendence jsou velmi rozmanité, dají se však podle německého psychologa Ph. Lersche přehledně roztřídit do tří skupin: na snahy vitální, individuální a transitivní. Tyto snahy odpovídají vitálním citům, sebecitům a předmětným citům. Vitální snahy Ve vitálních snahách se projevuje nejbezprostředněji dynamika duševního života jako pud prostě žít, existovat, niterně pociťovat život jako proces a funkci. Hovoří se také o "vůli k životu". V extázi a opojení touha po životě vrcholí, v úzkosti prochází tento pud krizí, ve smutku je silně redukován. Jelikož konkrétním výrazem vitální tendence je činnost nebo požitek, rozlišujeme dvě stránky pudu k životu: tendenci (nutkání) k činnosti a touhu po požitku. Tyto dvě stránky se k sobě mají jako výdech a vdech a obyčejně se u člověka rytmicky doplňují. Jejich poměr však u lidí není stejný, jsou lidé, kteří se vyžívají více činností, jiní jsou více poživační. Všechny formy snah se neobjevují vývojově současně, nýbrž postupně. Nejdříve se objevují vitální snahy (např. libost z činnosti ve hře) a některé individuální snahy, teprve později se objeví vyšší transitivní snahy, např. ideály (jde tu o obsahovou stránku zážitků). Cílem nutkání k činnosti je činnost sama o sobě. Je u různých lidí různě silná. U lidí rozjímavých je nutkání k činnosti slabé. Opakem je člověk, který se stále musí něčím zabývat. Jeho cílem často není výkon, nýbrž činnost sama. Nutkání k činnosti může být samozřejmě spojeno i s tendencí po výkonu. Pak hovoříme o nutkání k práci, neboť v pojmu "práce" je obsažen jak moment činnosti, tak i moment výkonu. Snaha po požitku směřuje k prožití určitých niterných nebo tělesných stavů. Hovoří se o intelektuálním požitku, např. o vtipu, estetickém požitku (přičemž požitek je pouhou složkou estetického prožívání) a o tělesných požitcích, které vznikají podrážděním chuťových, čichových, zažívacích, pohlavních aj. orgánů. Snaha po požitku je do značné míry přirozená a biologicky opodstatněná. Stane-li se však výhradním cílem bytí, vystupňuje-li se v převažující sklon, hovoříme o požitkářství. Požitkář se soustřeďuje výhradně na dosažení libých stavů vzruchu, ztrácí smysl pro zodpovědnost, odmítá práci, povinnost a výkon, nerad se namáhá. Jeho píle, vytrvalost a podnikavost jsou minimální, je pohodlný a líný. Nerad se k něčemu zavazuje, je svévolný, náladový a nezná soucit. Cílem tendence prožívat je zakoušení stavů, jako je např. extáze, opojení, dobrodružství, děs, hrůza i bolest. Jde o prožívání jako takové. Snaha po zážitku nemůže být ztotožňována s nutkáním k činnosti, ačkoliv např. v chtivosti dobrodružství se obě snahy vyskytují pospolu. Intenzita snahy prožívat je velmi důležitá pro posouzení osobnosti. U lidí práce a u lidí s tranzitivními tendencemi bývá snaha prožívat méně intenzivní. Naproti tomu jsou lidé, u nichž může být snaha po zážitcích vystupňována v hlad, zvědavost, senzacechtivost. Na objektivní hodnotě obsahu zážitku nezáleží, jde jen o subjektivní, impresionistickou hodnotu zážitkového stavu, jehož půvab spočívá v silném vzruchu. Tito lidé upadají však snadno v nudu, kterou pociťují jako hlodající prázdnotu, a snaží se ji překlenout novými zážitky. Chtivost prožívání je buď projevem původní elementární životní síly (jako je tomu např. u povah přirozených a nekomplikovaných), nebo je průvodním jevem a známkou dekadence. Dekadentní lidé touží po stálé změně, jejich zážitky jsou však povrchní a mělké, nemají stálost, často se nudí a mají pocit prázdnoty. Jejich život kolísá mezi stavy vzruchu a nudy. Snaha prožívat a snaha po požitku mohou individuální existenci člověka škodit. Individuální tendence Řadíme sem všechny snahy, které směřují k upevnění, zajištění a rozšíření vlastního bytí. Neomezují se jenom na získávání materiálních hodnot (včetně potravy). Také hodnoty duševní, např. vědomosti, dovednosti, hodnoty kulturní, morální apod. se mohou stát předmětem individuálních snah, egoismů. Egoismy se objevují v různé podobě, především jako snaha po sebezáchově, snaha uplatnit se a snaha zajistit se. Jde o snahu prosadit vlastní osobu (vlastní "já") a o rozšíření vlastní pozice a moci. Určitá dávka egoismu je v každé osobnosti. Rozdíl v míře egoismu u jednotlivců je příznačný pro rozdílnost povah. Proti extrémní sobeckosti stojí absence sobeckosti (vyhraněný altruismus) a mezi těmito krajnostmi jsou lidé se zdravou dávkou egoismu. Od stabilního postoje nesobeckosti nebo sobeckosti musíme odlišovat postoje situační, které ovšem jsou rovněž závislé na celkovém zaměření osobnosti. U sobce je veškeré jednání, myšlení, cítění a chtění sobeckými, avidními (chtivými, lačnými), egocentrickými impulsy (motivy) prosyceno. V osobním profilu sobce vystupuje především zištnost, prospěchářství, lakota. Sobectví je časté u lidí, kteří byli v mládí zhýčkáni tím, že jim každé přání bylo splněno, a oni se nenaučili zříkat se něčeho nebo něco obětovat. Čím více místa zaujímají v osobnosti sobecké snahy, tím méně zbývá pro city a snahy tranzitivní. Vůči bližním se projevuje tento postoj nedostatkem blahovůle, soucitu, lásky, ohledu a porozumění. Sobci mívají sklon k nesvědomitému zneužívání a vykořisťování, závisti, nepřejícnosti, chladu a tvrdosti. Poněvadž je sobec zaměstnán sám sebou, nemůže se věnovat ani lidem, ani věcem. Nerad se k něčemu zavazuje, není schopen nadšení. Své povinnosti plní jen do té míry, pokud to vyžadují jeho sobecké zájmy, resp. zájmy jeho rodiny a přátel. Projevy sobectví se liší podle toho, s jakým pocitem vlastní moci jsou spjaty. Je-li pocit vlastní moci silný, projevuje se sobectví agresivně, např. surovostí, hrubostí, bezohledností, svévolí, násilnictvím. Hrubci a násilníci nezastírají své sklony, kdežto lidé lstiví volí vzhledem k všeobecně platným etickým požadavkům prostředky, kterými své sobecké sklony zakrývají. Sobec se slabým pocitem moci je provázen stálou úzkostí o vlastní blaho a zajištění. Jeho chování má defenzivní charakter, je opatrný, bdělý, vypočítavý, nedůvěřivý, podezřívavý, bázlivý. Pro jistotu se zajišťuje i vícekrát (má vždy několik želízek v ohni). Patří sem i typ šplhouna. Čím více dokáže člověk sobectví potlačit, tím lépe může rozvinout jiné snahy: vědomí zodpovědnosti, povinnosti, vůle k oběti, nadšení, lásku, přátelství, soucit apod. Nezištnost může mít formu pasivní a aktivní. Pasivní nezištnost se vyznačuje povolností, dobromyslností, skromností a nenáročností. Tyto rysy pramení buď z přirozené vlohy, nebo jsou vypěstované (nejčastěji u lidí, kteří v dětství snášeli příkoří nebo byli vedeni k nenáročnosti). Aktivní forma nezištnosti má buď ráz charitativní ("mateřský", feminní) nebo heroický ("otcovský", maskulinní). Charitativní forma se projevuje v péči o jiné, heroická forma se vyznačuje odvahou k "nebezpečnému životu", k riskování pro druhé. Heroický člověk se nevyhýbá boji (a riskantním podnikům) v úsilí pomoci, být prospěšný bližním. Mezi oběma póly je průměr tzv. zdravý egoismus pozůstávající z potřebné míry egoismu, nezbytné v životním boji a vhodně vyvážené s věcností, ochotou zasadit se o něco, se spravedlností, objektivitou apod. Egoismy mají jakousi obdobu i u zvířat. I v jejich chování je patrná tendence k zachování sebe a k zajištění sebe. Naproti tomu u člověka je kladná tendence hodnotit sebe, neboť člověk se většinou považuje za nositele určité hodnoty a důstojnosti. Sebeocenění (vědomí vlastního významu, vědomí vlastní hodnoty) a jemu odpovídající tendence se může projevovat dvěma způsoby: - jako snaha po osobní hodnotě - jako snaha po sebeuplatnění (snaha něco znamenat). U snahy po osobní hodnotě jde subjektu o to, mít cenu, hodnotu sám před sebou (odtud práce na sobě samém - sebevýchova, autoregulace). U snahy o sebeuplatnění jde subjektu o souhlas, úctu, uznání, obdiv, respekt ostatních lidí. Kde není příliš vyvinuta, jsou dány předpoklady skromnosti, prostoty a zdrženlivosti. Naproti tomu zvýšená potřeba sebeuplatnění vzniká tam, kde silnému nároku něco znamenat nemůže být učiněno zadost skutečnými výkony, takže nárok zůstává spojen s přiznaným nebo nepřiznaným pocitem méněcennosti. Následkem jsou různé nevěcné a scestné postoje a praktiky vůči světu a lidem, např. upevňování vlastní pozice nebo předstírání hodnot (snaha zdát se důležitý, ješitnost, pýcha, chlubivost, chvástavost, afektovanost). Také tendence znehodnocovat druhé lidi, svéhlavost, vzdorovitost, vrtošivost, samotářství, neochota podřídit se autoritě mohou pramenit ze zvýšené potřeby něco znamenat a z toho rezultující přecitlivělosti na osobní prestiž. Vedle těchto spíše aktivních praktik může člověk se zvýšenou potřebou sebeuplatňování využívat i slabosti a také např. nemoci, jakožto prostředku ke zvýšení vlastního významu, nebo může použít i masky pokory, skromnosti, podrobivosti. Úporná potřeba sebeuplatnění vede k zakrnění sociálních citů a snah, k egocentrismu, k citové izolaci od okolí, k neschopnosti opravdového nadšení, ke snaze budit stále zdání něčeho. Takový člověk sobě i jiným stále něco předstírá s cílem uplatnit, zvýšit osobní účin na druhé. Člověk se zvýšenou potřebou sebeuplatňování má sklon zkreslovat skutečnost. Snahu po sebeuplatnění nesmíme zaměňovat s vůlí k moci (snahou ovládat okolí). Je-li vůle k moci dominantou duševního života, mluvíme o panovačnosti. Pokud se nárok na ovládání druhých zakládá na sebepřeceňování, hovoříme o aroganci a vypínavosti. Vůle k moci se může projevovat různým způsobem: jak tendencí působit bolest, tak i tendencí činit dobro, nebo zase pedantstvím, principiálností, tyranizováním okolí, sociální průbojností, apod. Značnou vůli k moci má tzv. typ maskulinní, který má rád boj, je dominantní, rád vede druhé, je ascendentní. Tranzitivní tendence Patří sem tvůrčí snahy, snahy po výkonu a snahy normativní, sociální vztahy a svědomí. Tvůrčí snahy Tvůrčí snahy se projevují tendencí vytvořit něco mimo sebe, něco, co znamená určitou vyšší hodnotu. S tvůrčími snahami souvisí píle. I pro ni je typické uskutečňování určité vyšší (nadindividuální) hodnoty. Snahu po výkonu je nutno odlišit od ctižádosti výkonu. Snaha po výkonu je primárně zaměřená k vytvoření mimoindividuální, resp. nadosobní hodnoty, kdežto ctižádosti výkonu jde v podstatě o uplatnění vlastního "já" a výkon je pouze prostředkem. Snahy normativní Pojem norma vyjadřuje pravidlo, předpis nebo směrnici, kterou se buď ukládá nebo zakazuje nějaké jednání či konání. Charakteristickým znakem norem je míra jejich závaznosti. Dodržování stanovených norem poskytuje vědomí vyváženosti, pocit klidu, vymezuje hranice vlastních možností. Vyžaduje to ovšem dovednost sebekontroly, která je založena na vlastní zpětné vazbě. Případ člověka se silně vyvinutými a hluboce prožívanými normativními snahami je člověk povinnosti - jeho bytí je ovládáno vědomím, že je nutno plnit povinnost, a z toho pramení vlastnosti jako vážnost, spravedlnost, přesnost, pravdivost, ale i sklon k askezi. Normativní snahy patří k tranzitivním tendencím. Jsou to snahy, které jsou vždy spojeny s určitou identifikací a oddaností vůči významným hodnotám a normám. V rámci sociálních snah rozlišujeme snahu sdružovat se a snahu po pospolitosti. Snaha sdružovat se má obdobu ve stádním pudu zvířat, je snahou nebýt sám, obcovat s druhými a nacházet u nich odezvu. Snaha po pospolitosti je sociální snahou v užším slova smyslu, souvisí s hlubším vědomím solidarity a se zřetelem k osobnosti druhého, s tzv. sociální formativností (tvárností) a konformitou. Snaha sdružovat se je intraindividuálně různě vyvinuta. Mluvíme o různých stupních potřeby sociálního kontaktu, což má též podstatný význam typologický. Potřeba kontaktu a vztahu k lidem patří k podstatným rysům typu cyklotymního a extravertovaného. Malá potřeba kontaktu bývá ve formě distancovanosti u osob hrdých a pyšných, ale také u lidí s narušeným sebevědomím a neukojenou potřebou sebeuplatnění - zde jde spíše o určitou formu uzavřenosti, přičemž potřeba kontaktu nemusí být primárně slabá, nýbrž spíše potlačena. Tam, kde je primárně slabá, kde je tedy původní potřeba být sám, lze mluvit o plachosti, odcizenosti, vyhýbání se kontaktu s lidmi. Tyto vlastnosti souvisejí s typem schizotymním a introvertovaným. Snaha sdružovat se předpokládá nejen potřebu kontaktu a ochotu k němu, nýbrž též schopnost tohoto kontaktu, která je podmíněna schopností vžít se do druhých, tedy jistým druhem psychologické fantazie, intuice, vhledu, empatie. Snaha po pospolitosti souvisí se sociálním cítěním (smýšlením), jež je charakterizováno pojmem blahovůle. Projevuje se jako takt, ohleduplnost, účast a ochota pomoci. Ve srovnání s dobrotou má blahovůle ráz spíše reaktivní než spontánní. Zatímco sociální smýšlení snahu po pospolitosti posiluje, smýšlení asociální má na ni destruktivní vliv. Může se projevovat různě - od pouhé necitelnosti až po aktivní snahu škodit, kterou označujeme jako zlovůli. Zlovůle se projevuje hlavně zlomyslností, pomstychtivostí a resentimentem. Zlomyslnost je primární, dále neredukovatelná zlovůle (jejím projevem je ponejvíce škodolibost). Naproti tomu pomstychtivost a resentiment jsou sekundární reakcí na frustraci (ohrožení) tendencí z oblasti sebecitu a sebevědomí. Resentiment se projevuje tendencí ke znehodnocování hodnot druhých lidí, v jejich snižování. Nespokojenost s lidmi a se světem mívá často v pozadí nespokojenost se sebou samým a se zaujímanou společenskou pozicí. K formám zlovůle patří také cynismus. Projevuje se jako pohrdání hodnotami druhých s tendencí urazit jejich city. Od cynismu musíme odlišovat sarkasmus. I on problematizuje hodnoty druhých, ale může spočívat na vůli k pravdě. Pocit zodpovědnosti za neosobní a nadosobní hodnoty má svůj bezprostřední výraz ve svědomí, jehož hnutí odrážejí splnění nebo nesplnění nadosobních závazků, a to jednak závazků citových, jednak závazků normativního rázu. Člověk, který není přístupný vůči nadosobním závazkům, není tedy přístupný ani hnutím svědomí. Tím je dán i pojem nesvědomitosti. Souhrn snah (tendencí) ovlivňujících chování člověka působí buď konvergentně nebo divergentně. Konvergencí rozumíme harmonickou spolupráci tendencí ve smyslu slučování jejich energie směrem k určitému cíli. Divergentní snahy naopak vyvolávají niterný rozpor, duševní konflikt, který se může stupňovat až k psychoneuróze. Z hlediska konvergence, resp. divergence tendencí je možno lidi dělit na povahy integrované (jednotné), harmonické a desintegrované (rozložené), disharmonické. V případě, že tendence nemohou být naplněny, může dojít ke dvěma možnostem: - člověk se s nemožností realizovat je vyrovná a vzdá se jich - nedovede se vyrovnat s jejich neúspěšností, a pak jejich energii převede např. do toužebných fantazií. Tu pak často dochází k poruše vztahu ke skutečnosti. Je třeba rozlišovat též intenzitu a trvalost jako dvě možné vlastnosti snah. Nemusí spolu korelovat. Např. pro mladistvé je charakteristická velká intenzita snah a popudů při malé vytrvalosti. Kde je intenzita a trvalost vystupňována, mluvíme o náruživosti, vášni a fanatismu. Heteronomním lidem většinou vštěpují cíle a snahy jejich činnosti skupiny, ve kterých se tito lidé pohybují. Lhostejné jednání je skupinou odmítáno stejně jako jednání příliš horlivé, přehnané. Referenční skupiny poskytují vzory chování, kterými mají dosáhnout skupinou uznávané cíle, a předpisují jim normy jednání. Úspěch v dosahování cílů závisí jak na volních vlastnostech člověka, tak i na dalších vlastnostech jeho osobnosti (schopnosti, temperament) i na fyzickém a psychickém stavu, úrovni dovedností a vědomostí a na okolnostech. | | » snahy (tendence) |
| snajpr, snajper, sniper [snajpr] | >> | střelec ze zálohy, odstřelovač | 1 komentář | » snajpr |
| Snellenův optotyp | >> | diagnostická metoda vyšetřování zrakové ostrosti | | » Snellenův optotyp |
| sniff | >> | čenichat, šňupat, natahovat nosem | | » sniff |
| sniffing | >> | druh toxikomanie, čichání, čichačství organických rozpouštědel např. benzinu, eteru, acetonu, toluenu, některých lepidel | 1 komentář | » sniffing |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501
